Skip to main content

Full text of "Královské město Sušice a jeho okolí: aneb, Popis všech v okresu Sušickém ležících měst, městečěk ..."

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



Královské 



město Sušice a jeho okolí, 



aneb 



Popis všech v okresu Sušiekéui ležících mest, městeček, 
vesnic, samot, kostelů, hradů a tvrzí, všech zemských 

pauství a statků. 



na základě statistiky, děje- a místopisu 



sepsal 



doktor veilMrých prár* pOfcl&B«c na SDémn čSnem, okxesBÍ starosta a rostný méšfan v Siuici. 



S vyobrazením mésta Sušice, kostela v Petrovicich a na Alhrechtci^ 
hradu Velhartického a tvrze Kašovické, pak s mapou okresu 

Sušického, 



Clstý výnos se věnuje v prospéch okresní nemoťniee v Sui^ici. 



v PRAZE. 

Tiskem Dra. Edvarda Grégra. — Nákladem spisovatelovým. 

1S68. 




*' \ * . ■ I 



5'^'3Gi 



"Vydáno s výh radon prnva Icu přelclad&m.. 



¥iei99i )r@)dli)tt]9iii 





oiiresn wnsicjíeiio 



bez rozdilu národnosti 



Těniye 



spisovatel. 



Naše město na Otavě, 
Poslední je sídlo Čechfl, 
Věrné otcům, matce Slá?ě, 
Věrné vlasti bez oddechu. 

B. PeHka, 



Předmluva. 



line 25. listopadu 1828 přivezl mne můj již v Pánu ze- 
snulý dobrý otec co hocha sedmiletého do města Sušice za tím 
účelem, abych zde navštěvoval městskou školu. Odevzdal mne 
do ochrany tehdejšího prvního učitele Václava Hoška, u něhož 
jsem byl bytem tři léta a který mi byl po ten čas pečlivým 
pěstounem a dvě léta laskavým zároveň učitelem. 

Z té doby pochází má láska k tomuto městu, kterou jsem 
co studující dílem hraním divadla o prázdninách v prospěch do- 
bročinných ústavů zdejších jakož pak založením městské knihovny 
ve spolku se šlechetným, bohužel již dávno zesnulým p. P. 
Josefem Schmidingrem dostatečně projevil. 

Dne 25. listopadu 1850 přistěhoval jsem se se svou chotí 
do Sušice, stav se r. 1851 členem ředitelstva spolku lidumil- 
ného a r. 1855 čestným měšťanem tohoto města. Za svého po- 
bytu v Sušici od r. 1850 — 1856 jsem sbíral podlé příhody hi- 
storická data o tomto v dějepisu Českém někdy dosti důležitém 
místě, maje již tehdáž na mysli sepsati a vydati jednou v pro- 
spěch nějakého dobročinného ústavu monografii kr. města Sušice, 

Sbírání materiálu za tímto účelem nemělo bohužel z po- 
čátku žádoucího výsledku, neb pořádného archivu zde nebylo a 
podlé doslechu se již mnoho let před tím zavezly velká zásoba 
starých listin, která se na půdě domu, jehož majitel někdy 
býval syndikem města, dlouhý čas nacházela, co starý papír do 
papírny. 



— VI — 

Jinak se též pravilo, že se do starých českých listin i 
kupecké zboží zaobalovalo. Co tedy dříve v tom ohledu požár 
nezahubil, zničila později svévolně lidská ruka. 

I musel jsem z té příčiny odjinud pramenů vyhledávati. 

K tomu mě sloužily následující spisy: 

1 . Jaroslava Schallera místopis království Českého, díl 3., 
kraj Prachenský. (Německý spis od r. 1790.) 

2. J. G. Sommra Čechy, 8. díl, kraj Prachenský. (Ně- 
mecký spis od r. 1840.) 

3. Časopis českého Musea, ročník 1834, str. 335. Listář 
historický od J. Schóna. Ročn. 1846. Horopis český od J. 
Krejčího. Ročník 1855. „Něco o pomezí země české" od V. V. 
Tomka ; ročník 1856. „O starých cestách z Čech a z Moravy" od 
dra Hermenegilda Jirečka. 

4. Frant. Palackého „Dějepis Český." 

5. Fr. Palackého ^Archiv Český" čili staré písemné pa- 
mátký české i moravské. Posud 22 svazky. V Praze 1840—1862. 

6. Beyesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et 
Moraviae. Pars I. Annorum 600—1253. Opera Caroli Jaromiri 
Erben. Pragae 1855. 

7. Desky eemské, *) 

8. Bohuslai Balbini Miscellanea historica regni Bohemiae. 
10. vol. Pragae 1679—1688. fol. It. Bohemia docta 3. vol. Pr. 
1776—1780. 

9. M. Paulus Stránský de Republica Bojema, Lugd. Batav. 
ex. offic. Elzevir. 1634. 



*) U každého paBstvi neb statku zemského poznamenána jest řada knéh 
v deskách zemských se nacházejících s udápím čísel a známek listin 
v takové knize (jindy kvaterny) vepsaných a o tom statku jednigícich, 
takže sobě každý statkář, když mu na tom právě bude záležeti, opisy 
takových často proň důležitých listin i^ednati může. 



— Vli- 
lo. Lib. Erect. 

11. Staří letopisové čeští. 

12. F. W. Pelzel. „Kaiser Karl IV. Kónig von Bóhmen. " 

13. Bonaventurae Pittner ^Thesaurus absconditus — S. Gun- 
therus etc. Brunnae 1762. 

14. T. J. Pessina de Czechorod „Prodromus Moravogra- 
phiae^ t j. předchůdce Moravospisu. V Litomyšli. 1663. 

15. M. Daniele Adama z Veleslavína kalendář historický. 
V Praze (1577) 1590. Fol. 

16. Chronologische Geschichte Bóhmens von Fr. Pubitschka. 

17. Život Viléma Rosenberka od Václ. Březana (Staročes. 
bibl. č. U.) V Praze 1847. 

18. Obraz minulosti starožitného města Prachatic od F. J. 
Slámy. V Praze 1838. 

19. Die k. Stadt Wodnan von Jos. Schón. (Rukopis od r. 
1831 v archivu městském ve Vodnanech, práce to velmi dů- 
kladná.) 

20. D. M. Štembera místopis města Rakovníka. V Praze 

r. 1839. 

* 

21. Památná kniha fary Velhartické, založena od faráře 
Vojtěcha Pořického Prokopidesa z r. 1588. 

22. Liber memorabilum parochialis ecclesiae Petrovicensis. 

23. J. A. Hóflfrle, Pfarrer zu Gutwasser. Ein Baum ge- 
pflanzt an den Wasserbachen Set. Guntherus. Prag 1751. 

24. Kurz verfasste historische Nachricht vom Ursprung 
des Brůnnleins Wodolinka, von Franz Hruška, Pfarrer in Zbi- 
nitz. (Rukopis od r. 1776 v zámecké knihovně v Hrádku.) 

25. Der Bóhmerwald von Jos. Wenzig und Joh. Krejčí. 
Prag 1860. 

26. Der bairische Wald (Bóhmerwald). Illustriert undbe- 
schrieben von Bernhart Grueber und Adalb. Muller. Regens- 
burg 1846. 



— vin — 

27. Dr. Hennenegild Jirečék „Slovanské právo v Čechách 
a na Moravě. Doba nejstarší od prvních zpráv do konce X. 
století. V Praze 1863. 

28. F. A. Heber Bóhmens Burgen. Prag 1844—1848. 

29. Historisch-statistische Beschreibung der Diocese Bud- 
weis. Von P. Johann Trajer. Budweis 1862. 

30. Bernard Furth, Fabriksherr zu Schuttenhofen. Biogra- 
phische Skizze von Heliodor J. Truska. Wien 1854. 

31. Der land- und lehentáfliche Grundbesitz im K. Bohmen 
von Prof. Dr. Jonák. Prag 1865. 

32. Tafcln zur Statistik der Land- und Forstwirthschaft 
des Kónigreiches Bohmen. I. Band. 3. Heft. Kreis Pisek. 1863. 

33. Zápisky bývalého měst. písaře v Sušici V. Kadeřávka 
ze 17. století. 

34. Zápisky měšťana Prokopa Gehringra, sahající do 18. stol. 

35. V. V. Tomka „Dějepis Prahy. '^ Díl I. v Praze 1855. 

36. J. A. Dundra, úředníka Cesk. musea v Praze „výpisky." 
Vděčně zde musím uvésti, že mne historiograf království 

Českého, slavný náš p. Fr. Palacký a p. Antonín Rybička (Sku- 
tečský), c. k. tajemník nejvyššího soudu ve Vídni, sdělením svých 
dat o Sušici laskavě podporovali. I cítím se zavázánu těmto 
pánům za jich spanilomyslnou ochotnost tímto projeviti díky. 

Tím spůsobem na mnoze dosti pracně sebraný materiál 
nebyl ovšem ještě takový, aby se byl mohl sepsati důkladný 
dějepis Sušice. 

Z té příčiny jsem ještě r. 1860 váhal vydati monografii 
Sušice, ačkoliv jsem již před tím podal v časopisech, jmenovitě : 
v Lumíru, v Poutm'ku od Otavy, pak v památkách archaeolo- 
gických a místopisných články do toho oboru sahající. 

R. 1861 jsem se stal purkmistrem v Sušici a brzo na to 
poslancem sněmu pro okres Sušicko-Kašperskohorský, byv na- 
vržen za poslance pro města Sušici, Strakonice, Vodňany. 



— IX — 

B. 1864 byl jsem opět za purkmistra Sušického zvolen a 
doplňoval jsem dle možnosti sestavený již rukopis, změnil však 
již dříve původní plán svůj, vydati totiž pouze monografii města 
Sušice, rozšířiv dílo své na základě statistiky, děje- a místor 
pisu na celý okres Sušický, dal jsem vyhotoviti p. Janem £d. 
Wagnerem v Praze mapu okresu Sušického a přítelem svým p. 
Ed. Heroldem vyobrazení města Sušice, kostelů starožitných 
v Petrovicích a na Albrechci, hradu Velhartického a tvrze Ka- 
šovické. 

V roku 1864 jsem vydal německou monografii o králov- 
ském Hvozdu z té příčiny, poněvadž se obyvatelé té krajiny, 
podnes „Kralováci" od Čechů zvaní, o to u vlády ucházeli, do- 
síci svých starých privilegií. 

Účel spisku toho — o kterém se kritika příznivě pro- 
nesla — byl, krajanům svým marnost takového počínání dokázati. 

Toť krátká genesis díla přítomného. Jak daleko jsem do- 
stál úloze své, to ať rozsoudí mužové, jenž práci tak nevděč- 
nou a při chudobě materiálu také právě ne lehkou, spravedlivě 
posouditi znají. 

Úmysl můj při vydání tohoto spisu jest hlavně ten : pro- 
buditi u krajanů svých lásku k naší drahé vlasti, seznámiti ro- 
dáky okresu Sušického se starobylým městem Sušicí a jeho 
okolím, uvésti jim v pamět minulost a upozorniti je na přítom- 
nost v ohledu hmotném a duševním, s tím vřelým přáním, aby 
se pravý duch vlastenecký v Sušici a jeho okolí na vždy pevně 
zahostil. 

Najde-li prače má dost malého jen uznání, bude mi to 
velkým potěšením, jakož i to, když v jiných okresích se mu- 
žové, jimž blahobyt a vzdělanost jich krajanů na srdci leží, o 
podobná, ovšem důkladnější díla — postarají. Vůle moje byla 
dobrá, že síly moje a okolnosti nepříznivé mi zabránily něco 
důkladnějšího podlé svého srdečného přání laskavým čtenářům 




— X - 

podati, za to ovšem nemohu já, za to musí osud odpovídati. 
Ujišťuji, že mně město Sušice a celé okolí jeho již dávno před 
tím, než-li jsem se stal poslancem zemským a pak starostou 
okresním na srdci ležely, a končím předmluvu svou s přáním, 
aby si obyvatelé okresu Sušického a to jmenovitě měšťané Su- 
šičtí více všímali života veřejného, nežli se to posud bohužel 
stávalo, aby sobě nejen každé město a městečko nýbrž i každá 
obec zakládala knihy památné, neb knihy takové jsou po čase 
pravá zrcadla našich jednání a skutků pro potomstvo, z kterých 
ono sobě může bráti příklady a výstrahy k svému prospěchu. 

V Sušici dne 2. března 1868. 



Dr. J. A. Gabriel. 



Registřík jmen místních. 



(Zkrácená slova: politická obec = p. o.; katastrální obec =: k. o ; 
fara =: f.; zemský statek := z. st; samota = s.; ves =: v.; vrch = vr.) 



A. 




Biikovník, f., 126. 
Bušil, 8., 177. 


Albrechtice, p. a k. o. str. 


114. 




Albrechtice, f., 115. 




C. 


Albrechtice, z. st., 116. 






Althatten, viz Stará huf. 




Cihelna, v., 127. 


Alžbětin, 117. 




Cimice, p. a k. o., 128 


Aninov, Il7. 




Cuš, s., 230. 


Antonka, 117. 




mé 


Aadechen, viz Zalužice. 




é. 



Babylon, 117 a 229. 
Bešetín, 117. 
Bezděkov, k. o. st, 117. 
Bilenice, k. o., 117. 
Blazilov, dvůr, 176. 
Bohdašic«, k. o., 120. 
Bohov, z. dvůr, 120. 
Bořek, vrch, 121. 
Borovka, 6, 121. 
Bošov, v., 121. 
Brabáov, k. o., 121. 
Braničkov, v., 122. 
Braslav, 122. 
Brnnst, 224. 
Břetétice, k. o., 122. 
Březina, vršek, 123. 
Bncher, s., 223. 
Bndětice, p. a k. o., 123. 
Badětice, f.^ 123. 
Bndašice, viz Bohdašice. 
Bnkovnik, p. a k. o., 125. 



Qástkov, k. o., 128. 
Častonice, k. o., 129. 
Čejkov, p. a k. o., 129. 
Oeletice, k. o., 130. 
Čepice, p. a k. o., 131. 
Qerma, p. a k. o., 132. 
Česká huf, viz Hůrka. 



Damětice, k. o., 132- 
Deffemik, k. o., 133. 
Defferník, z. st, 133. 
Diviaov, k. o., 134. 
Dlouhá ves, p. a k. o., 135. 
Dlouhá ves, f., 135. 
Dlouhá ves, z. st., 136. 
Dobrá Voda, laz. místo, 137. 
Dobrá Voda, f., 138. 
Dobršín, p. a k. o., 139. 
Dobřemělice, k. o., 140. 
Dohaličky, ovčín, 140. 
Domoraz, p. a k. o., 140. 



Dražovice, p. a k. o., 141. 

Drouhavec, k. o., 142. 

Dub, 8., 142. 

Dabovka, s., 142. 

Dvorec, s., 142. 

Dvorec Červený, k. o., 143. 

Dvoniice, s., 144. 



Eisenstein, městys, 143. 
Eisenstein, z. st., 144. 
Eisenstein, f., 145. 
Eisenstein, ves, p. a k. o., 146. 
Eisnerův dvůr, 223. 

F. 

Fallbaam, vrch, 146. 
Ferdinandov, 134 
Františkova ves, 146. 
Frimburk, p. a k. o., 147. 
Frimburk, nrad, 147. 

G. 

Gerlův dvůr, 223. 
Gerlova huf, 224. 
Glaserwald, 148. 
Gůntnerovy dvory, 224. 



Haid, dvůr, 230. 

Haj, návrši, 148. 

Hamlberg, -vrch, 148. 

Hartmanice, městys, p. a k. o., 148. 

Hartmanice, f., 150. 

Havírna, s., 144. 

Hejtmanka, s., 151. 

Hlavňovice, z. st., 151. 

Hlavňovice, f., 152. 

Hochal, dvory, 230. 

Hora, vrch, 162. 

Hory matky Boží, kr. hor. město p. 

a k. o., 152. 
Hory matky Boží, f., 154. 
Hrádek, p. a k. o., 155. 
Hrádek, z. st., 155. 
Hrnci r, vrch, 158. 
Humpolec, k. o., 158. 
Hůrka, k. o., 159. 
Hůrka, f., 160. 
Hvizdalka, v., 161. 
Hvozd, 161. 



Ghamutice, k. o., 163. 

Chamutice, z. st., 163. 

Chlum, k. o., 165. 

Chlum, z. st., 165. 

Chmelna, p. o., 166. 

Chmelna malá a velká, kat. o., 166. 

Chotěšov, p. a k. o., 167. 

Chvalsovice, k. o., 168. 



Janovice, k. o., 168. 
Jarkovice, v., 168. 
Javon (Javořicko), v., 169. 
Javoří, p. a k. o., 169. 
Javorník, vrch, 169. 
Jiřična, p. a k. o., 170. 
Jiřična, z. st., 170. 



Kadešice, p. a k. o., 171. 

Kalov, vrcn, 172. 

Kašovice ves a tvrz, 172. 

Kiesleiten, v., 174. 

Knčžice, z. st, 174. 

Kochanov,býv. k. rychta, p. ak. o., 176. 

Kocháno v, vrch, 177. 

Kočanda, s., 178. 

Kojšicc, k. o., 178. 

Koj sice, z. st., 178. 

Kohlerwastl, s., 224. 

Kópply, 177. 

Kovárna, s., 179. 

Kravolušice někdy ves, 179. 

Kříženec, vrch, 179. 

Krušec dolní, p. a k. o., 179. 

Krušec dolní, z. st., 180. 

Krušec horní, k. o. 181. 

Krušec horní, z. st., 182. 

Krušec prostřední, ves, 183. 

Kubíčka, s., 176. 

Kundratice, p. a k. o., 183. 

Kundratice, z. st, 184. 

Kunkovice, p. a k. o., 185. 

Kunkovice, z. st, 185. 



Laka, vrch a jezero, 186. 
Lamberk, stráň, 186. 
Latumová huť, 160. 
Lešišov, k. o., 187. 
Lhota, k. o., 187. 
Lhota, z. st, 188. 
Libětice, v., 189. 



Libétice, z. tt., 189. 
IjonČora, k. o., 190. 
Lončova, t. st, 190. 
Laziu, 231. 



Máčice, p. a k. o., 19S. 
Uačice, z. st, 193. 
Uakov, 197. 
Hariovice, p. o. 107. 
MarioTice, k. o., 196. 
HsstUka. B., 198. 
Miieice, k. o., 198. 
MilinoT, p. a k. o.. 199. 
Hochov, k. o., 199. 
Hohroanky, p. a k. o., 200. 
Mokrány, v., 177 a 200. 
Moravec, a., 300. 
Honřenec, fara, 201. 
HúUberg, straň, 202. 
MŮBtek, TTCb, 202. — dvory 224. 



Pozorka, fi. 217. 

PrachHk, s., 217. 
Práštlka, s., 218. 
Předvojovice, v., 219. 
Preatanice, k. o., 218. 
Přestaoice, z. at., 218. 
Pšeidiav dvůr, 176. 
Puchverk u Cenné, 219. 
Puchverk n Suché, 219. 



RadkOT (Ratbgebprn), b., 177. 
RadkoT (Roggau) k. o., 219. 
Radkov malý (Ragersdorf), 219. 
Radflstice, k. o., 219. 
Radvonice, k. o., 220. 
Eapatice, t., 220, 
Rojsko, v., 221. 
Rok, k. o., 221. 
Rothsailova liut, 144. 
Rovina, 230. 

Rozsedly, p. a k. o., 221. 
Růvna, k. o., 222. 



Nemélkov, p. a k. o., 202. 
Nemělkov, z. at., 208. 
Nezamjalice, p. a k. o., 204. 
Sezamyslice, f., 204. 
Noví veska, 208. 
Nové mĚBtečko, v. k. o., 208. 
Nflzcrov, k. o., 209. 



Orlov, popi. dvĎr, 209, 



Patrlova huf, 224. 

Pw^ezf, viz TerezinoT. 

Pavinov, v., 210. 

Pavinov, z. gt. 210. 

Peklo, mlýn, 211. 

Petrovice, p. o., 211; — k. o., 

— f. 212. 
Pícho, p. a k. o., 214. 
Plalory, k. o., 216. 
Podmoklj, p. a k. o., 215. 
Fodinokly, z. at, SIG. 
Podolí, mlýn, 217. 
Posoliice, k. o., 217. 
PoSingTŮv dvBr, 234. 
Ponít, L, S80. 



Sedlice, pop. dvůr, 223. 
Sedlo Rytířské, vrch, 223. 
Seewiesen, byv. kr, rychta, p. a k. 

o., 223. 
Spewieaen, f., 2?5. 
Seewiesenský dvůr, 223. 
Seprflv dvilr, 176. 
Simandlův d\ňr, 225. 
Smržna, ves, 226. 
Sobikov, 226. 
Sova, B., 177. 
Souš, s., 224. 
Spáleniště, s., 177. 
Spiíak, vrch, 927. 
Stanikov dolní, k. o., 227. 
Stanjkov hořejší, k. o., 227. 
Stanikov hořtylf, z. at., 827. 
Stará bue n Eisenst^ínu, 144. 
Staré hutě, 230. 
Statek stamliutHký, 177. 
Stellkašparův dvůr, 224. 

Stiglův dvůr, aaa. 

Stodůlky, bjv. r., p. a k. o., 228 a 229. 

Stojanovke, k. o., 231. 

StrinĚ, Triek, 231. 

Stráž, pohon, 231. 

StTPblňv dvilr. 224. 

Strankov, v., 232. 

Strunkov, z. at., 282. 

Stupna, B., nékdy pop. dv., 120 a 23S. 

Suchá, k. o., 233. 

Sukačka, s., 224. 



Svatobor, vrch, 45. 
S?ětla, k. o., 234. 
Svinná, k. o., 234. 
S vinná, z. st., 235. 
Svojšice, p. a k. o., 235. 
SvojSice, z. 8t., 236. 
Svojšice, f., 236. 

v 

Šaibny, s., 144. 
Šerlův dvůr, 230. 
Širerová huť, 224. 
Širerňv dvůr, 224. 
Smauzoyy hutě, 224. 
Šorovský mlýn, 237. 
Stépanice, p. a k. o., 237. 
Štěfanik, potok, 238. 
Šteindl, vrch, 238. 
Štěpaník, vrch, 238. 

T. 

Tamíř, mlýn, 238. 
Tedražice, p. a k. o., 238. 
Tedražice, z. st. 238. 
Terezinov, v., 240. 
Těšov dolní, k. o., 240. 
Těáov dolní, z. st., 241. 
Těšov hořejší, k. o., 242. 
Těšov hořejší, z. st., 243. 
Trpešice, v., 243. 
Trsice, k. o., 244. 
Tvrdoslav, v., 244. 

V. 

Vatětice, p. a k. o, 244. 

Vatětice, z. st., 245. 

Vejsluník, 230. 

Velhartice, městečko, p. a k. o., 247. 

Velhartice, f., 247. 

Velhartice, hrad, 249. 

Yodolenka, lázně, 253. 



Yodolenov, p. a k. o., 254. 

Vlastejov, k. o., 254. 

Volsov, v., 255. 

Volšov, z. st., 255. 

Vorlov, viz Orlov. 

Vosík, vrch, 256. 

Vranov, v., 256. 

Vysoký Hřbet, s., 160; — vr. 266. 

Wunderbach, 231. 



Zadní chalupy, 177. 

Zadní domky, 230. 

Zadní pastě, 230. 

Zahálka, s., 257. 

Záluží, v., 257. 

Zámysle, p. a k. o., 267. 

Zamyslice, 258. 

Záplat&v mlýn, 257. 

Zbynice, p. a k. o., 258. 

Zbynice, f., 259. 

Zdaun, fíl. kostel, 260. 

Zhuří, byv. kr. rychta, nyní p. a k. 

o., 261. 
Zhuří, f., 262. 
Zíkov, k. o., 262. 
Zrdcadláma, 144. 



Žban, vrch, 263. 
Zdar, vrch, 263. 
Žežulka, dvůr, 176. 
Zichovice, p. a k. o., 263. 
Žichovice, panství, 264. 
Žihobec, p. a k. o., 268. 
Žihobec, z. st., 269. 
Žihobec, f., 270. 
Zikovy, k. o., 272. 
Zikovy, z. st., 272. 



Obsah. 



Předmluva. 
. Poměry přírodní. 
I- Poloha zeměpisná. Str. 1. 
U* Poměry horopisné a zemézpytné. Str. 3. 
ni. Yodopis. 

a) Řeky a potoky. Str. 6. 

b) Jezera, půda blatná, slatina, rybníky. Str. 10. 

IV. Podnebí. Str. 10. 

V. Květena. Str. 11. 
VL Zvířena. Str. 13. 

Statistika, 
í- Obyvatelstvo. Str. 15. 
Svatby v okresu Sušickém r. 1868—1863. Str. 16. 
Úmrtí v okresu Sušickém r. 1858—1863. Str. 19. 
n. Národnost. Str. 22. 
^- Výroba přírodnin. Str. 23. 
Polní hospodářství. Str. 24. 
ÍV. Prámysl. Str. 30. 
V. Prostředky spojovací. Str. 32. 
^- Obchod. Str. 34. 
^- Církevní poměry. Str. 34. 
^- Školství. Str. 35. 
^' Ústavy společenské opatrnosti, k uchování zdraví, ústavy dobročinné 

^ prospěch chudoby, ústavy úvěrní a spolky. Str. 35. 
5* Správa zemská. Str. 37. 
■^' Okresní zastupitelstvo. Str. 39. 

I>ějepisný přehled. Str. 43—73. 
. Místopis města Sušice. 

• **oloha a hranice. Str. 74. 

jS '^elkoBt Sušice co obce katastrální. Str. 74. 
Y* Obyvatelé. 

• ^očet a náboženství obyvatelů. Str. 76. 
^' '^íuyk. Str. 77. 

* ^ovaha tělesní, rodivost, smrtelnost a stáří. Str. 78. 
^" ^ovaha duševní. Str. 78. 

* ^toj. Str. 80. 



6. Živnosti. 

a) Polní hospodářství. Str. 80. 

b) Řemesla a obchod. Str. 81. 

7. Starodávné obyčeje. Str. 82. 

IV. Rozdělení města, počet domů a ulic. Str. 83. 
Náměstí, hradby a brány. Str. 84. 

V. Znamenitá stavení. 

A. Kostely. 

1. Děkanský kostel sv. Vácslava. Str. 84. 

2. Kostel Matky Boží na hřbitově. Str. 89. 

3. Kostel sv. Felixe rádu kapucínů. Str. 92. 

4. Kostelík Anděla strážce. Str. 92. 

5. Kaple sv. Kocha. Str. 94. 

B. Jiná dílem veřejná, dílem soukromá stavení. 

1. Radnice. Str. 94. 

2. Děkanství. Str. 95. 

3. Škola. Str. 96. 

4. Synagoga. Str. 97. 

5. Špitál. Str. 98. 

6. Hostincové a hospody. Str. 98. 

7. C. k. pošta. Str. 98. 

8. Měšťanský pivovár. Sir. 98. 

9. Masné krámy. Str. 99. 

10. Továrna na sirky. Str. 99. 

11. Mlýny. Str. 99. 

12. Dvory. Str. 100. 

13. Střelnice. Str. 100. 

C. Ústavy a spolky. 

1. Ustav pro chudé. Str. 100. 

2. Fundace pro studující. Str. 101. 

3. Střelecký spolek. Str. 101. 

4. Zpěváčky a hudební spolek „ Svato- Vácslavský" a bývalý spolek literácký- 

Str. 102. 

5. Záložna. Str. 103. 

6. Štěstěna Sušická. Str. 103. 

7. Spolek lidumilný. Str. 103. 

8. Nemocnice. Str. 103. 

D. Erb města Sušice. Str. 104. 

E. Výsady městské a trhy. Str. 104—113. 

Popis všech v okresu Sušickém (mimo oki*. město Sušici) ležících míst 
politických a katastrálních obcí, starých hradů, tvrzí, far, zemských 
statků a samot. Str. 114—268. 

(Viz ku konci seznam míst.) 

— -^Oí— 



Poměry přírodní. 



I. Poloha zeměpisná. 

Okres Sušický zaujímá jihozápadní díl kraje Píseckého 
CPrachenského), jenž hraničí západně s královstvím Bavorským, 
a to sice se soudním okresem Řezenským Dolního Bavorska. 

Hranice ty počínají mezi vrchem Zvergekem a Jezerní 
Stěnou ; táhnou pak k jihu, nechají Eisensteinské hutě v právo, 
jdou mezi Bavorským Eisensteinem a Alžbětínem (Elisenthal) 
pod Ferdinandovským údolím (Ferdinandsthal), táhnou se pakk vý- 
chodu skrze les Českohutský, po němečku „Drosseln" zvaný a 
končí pak pod vrchem Lakou. 

Severně hraničí okres Sušický nejvíce s krsijem Plzeňským 
a něco též s okresem Horaždovickým (kraj Písecký). Kraj Pl- 
zeňský hraničí od vrchu Jezerní Stěny (v okresu Nýrském) až 
k vesnici Měřenicím (okres Planický) s okresem Sušickým. Od 
Jezerní Stěny vedou hranice mezi okr. Sušic, a okr. Nýrským 
pod Bystřickým jezerem k vrchu Pancéři^ odtud k severu k vrchu 
Mústkut nechají několik dvorů Seewiesenských (jako Schafhause- 
rův, Girglův dvůr a Suchou Studánku) v právo a táhnou se 
okolo Vlčí jámy (Wolfsau) až k Divišovicím. 

Dále počínají hranice s okresem Klatovským nedaleko Ča- 
chrova, obejdou v směru jižném ves Brodné a Onen Svět, jdou 
pak okolo Jesení k severu, nechají vrch Zahrádku v levo, jdou 
mezi Tvrdoslavem a Makovém pak severovýchodně nad NetniU 
kovem a Vilharticemi dále pod Tajanovem severně, kdež pak 
se hranice okresu Klatovského končí. Pod Tajanovem u vsi 

1 



— 2 — 

Konina počínají hranice s okresem Plánickým, jdou severně mezi 
Oučínem a Mbkrosuhy okolo Puchverku k vrchu Vidhosti, táhnou 
se pak jižně k Zamyšlicům pak mezi Čejkovským vrchem a 
Sedleckém až nad Bohov^ kdež končí. 

Odtud táhnou se hranice mezi okresem Horažďovickým jižně 
pod Vlkonicemi okolo vrchu Žbánu^ nechají ves Budětice v levo, 
jdou až k můstku u Rábí, táhnou se pak východně k řece Otavě, 
odtud přes Otavu k Hejně, pak jihovýchodně okolo Královického 
lybníka, pak Laznou a končí nad Frimburkem. 

Za Frimburkem započnou najednou hranice směrem jiho- 
západním a dělí okres Sušický od okresu Strakonického mezi 
Dameticemi a Krejnicemi až k Mačicům^ kdež hranice okresu 
Strakonického přestanou a hranice okresu Kašperskohorského 
počátek berou. 

Od Mačic jdou hranice okolo Bukovníka napřed k severu 
pak k jihu, přejdou přes Damický vrch a táhnou se oklikami 
okolo Věština až k Strašícím. 

U Simanova (okr. Kašp.-Hor.) táhnou hranice k severu 
okolo poplužního dvora Stradalského, pak k západu přes Kamenný 
vrch a berou nad Humpolcem zase jižní směr. Pod Humpolcem 
jdou zase nad Novým Dvorem a Opolincem, přejdou pak přes 
Otavu za Rejskem^ táhnou se pak okolo Sieglova dvoru, Smržné 
(Mirkau) k Wunderbachu. 

Nad Rejšteinem tvoří až do Hiršensteinu Otava, od Hii^šen- 
steinu pak veliký potok Kyslík (Kiesling) až pod Stodůlky hra- 
nice. Když Kyslík přestane býti hranicí, jde čára nad Grubergem 
a Stubenbachem k Frombergu, táhne se odtud jihozápadně k Stein- 
lovskému vrchu a končí tu zase u vrchu Laka na pomezí Bavor- 
ském. 

Poloha zeměpisná okr. Sušického jest mezi 49^ 6' a 59** 
19' severní šířky a mezi 30« 51' a 31^ 24' východní délky. 

Okres Sušický se podobá zemi Moravské, jest rovněž ne- 
pravidelný, na široko roztažený pětihran. Délka od jihu k severu, 
od Stodůlek až k hranicím nad Čermou obnáší 2^ mil, ve směru 
od západu k východu, od Můstku až k Buko vniku 8|| mil. 

Nejzápadnější místo v okr. Sušickém jest Rotsalova hui 
u Eisensteinu, nejjižnější Přední Waid, nejsevernější Zámyslice 
nad Čejkovem a nej východnější Frimhurk. 



— 3 — 

Podle nového katastiii obnáší povrch okresu Sušického 
90,482 jiter, 384 čtver. sáhů aneb 9 ~^^ čtver. mil, jest to 
jak vidět největší okres nejen v kraji Píseckém, ale celého krá- 
lovství Českého. 



II. Poměry horopisné a zemězpytné. 

Okres Sušický jest veskrz krajina hornatá; na západní 
straně vystupuje mohutné pohoří Šumava s výšinami i přes 600 
vid. sáhů nad hladinou mořskou, od nichžto pak sáhají ramena 
do vnitř okresu. 

Výchoaňě od Jezemí Stěny v okresu Nýrském (v Plzň.) 
strmí v okresu našem co pokračování Jezemí Stěny vrch Špičák 
CSpitzberg) u Eisensteinu a za ním' severně Vysoký Luh (n. Hoch- 
fiederet) 647 sáhů vysoký; jeho kořeny u nás jsou Pancíř a 
Můstek. 

Pancíř 609*7 sáhů vysoký vysýlá své ouboce do údolí u 
Eisensteinu a České Hutě. 

Za Pancířem zdvíhá se severně Můstek^ od něhož hluboké 
údolí odděluje Javorníky s nímž na východní straně Vysoký Hřbet 
souvisí, na jehož východním konci skála Sv. Vintíře 525*8 sáhů 
nad mořem strmí 

Jihovýchodně od Sv. Vintíře vypíná se hora Babylon (n. 
Eiesleiten) 572*5 sáhů vysoká, která příkře z údolí Otavy vy- 
stapuje. Východní stráň se jmenuje Červený Mech. Hluboké údolí 
potoka Kyslíku dělí tyto hory jižně od hor na panství Stuben- 
bašském, okr. Kašp. Hor.). 

Vysoký Hřbet snižuje se bez výběžku zponenáhla k severu. 

Výběžek Vysokého Luhu jest 447 sáhů vysoký Bořek u 
Vilhartic. Odnoží Javorníka prostraňuje se mezi údolími potoků 
Ostružny a Olšavky. Jest to vlnovitá krajina, nad níž se hřbet 
Háj až ku Hrádku táhne. 

Nejvyšší vrch toho odnoží jest západně od Sušice ležící 
vrch Svatobor 439*3 sáhů vysoký. Na pravé straně příjemného 
údolí vypíná se 419*7 sáhů vysoký chlum Stráž, který souvisí 
8 horou Sv. Vintíře a s Babylonem. V údolí Eísensteinském strmí 
zrovna na pomezí Bavorském vrch Falkenstein, který širokým 

1* 



— 4 — 

hřbetem souvisí s Osou (v okr. Nýrském) a jest hlubokým ádohm 
oddělen od velebného Arborce, který již docela v Bavořích leží. 

Od Falkensteinu táhne se jihovýchodně hřbet v průměru 
600 sáhů vysoký do okresu Kašp. Horského. Nejvyšší kupy ale 
nejsou na tomto hřbete, nýbrž na odnožích jeho. 

Za Falkensteinem spatřujeme Vysokou (n. Hohenstockriegel), 
před ním Steindl,, Laku, Fallbaum a Štěpaník, od něho pak běží 
rameno až k Pancíři a Můstku. Od Černé Hory v okr. Vimber- 
ském táhne se severně široký hřbet do okr. Kašparsko-Horského 
a výběžky tohoto hřbetu jsou v okr. Sušickém Rytířské Sedlo 
u Albrechtce s dalekou vyhlídkou na Šumavu a krajinu okolo 
Otavy, Kalov a vršek Andula Strážce u Sušice a konečně Čimický 
vrch naproti Čepicím. Na druhé straně Otavy severovýchodně 
od Sušice jest Čepičky vrch 386 sáhů vysoký, pak u Budětic 
vrch Žbán. 

Hory okresu Sušického jsou naskrze prahory Šumavy; 
v prahorách těch převládá rula (prvopuka) a svor daleko nad 
ostatní horniny. Ona tvoří pásmo zpodní, tato svrchní. Všechny 
ostatní horniny objevují se v porovnání s těmito jenom v pod- 
řízených ložištích ; rula skládá jmenovitě celé předhoří až k po- 
hraničnému Velikému hřbetu. 

Obrysy žulových hor jsou zde z většího dílu jemné, okrou- 
hlé, rušením na povětří pokrývají se z veliké části drobivou, 
písčitou omicí a jen kolmější stráně zůstávají lysé. Smrky a 
jedle pokrývají v lesích mnohé z hor těchto. Nad rulou leží 
svor na jihozápadních hranicích u Eisensteinu a v královském 
Hvozdu. 

Zrnitý vápenec vyskytuje se mezi Sušicí a Nýrském v úz- 
kých ložích na mnohých místech u Sušice skládá u Dobřína a 
Čepic celé površí. Obyčejně jest vápenec nečistý a rozličnými 
nerosty okolního kamení proniknut, jako křemenem, slídou, am- 
fibolem a j., pročež se všechny sloje k vypalování stejně ne- 
hodí. Nejpilněji láme se vápenný kámen na místech, kde da- 
leko v okolí žádného vápna není a tady odbyt hojný jest, jako 
u Dobřína^ u Svinné^ u Bezděkova, Zula objevuje se ve svých 
balvanitých skalácji, dílem v mohutných spoustách uprostřed 
v rule jako jádro horstva, dílem v menších skalinách. 

Jádro žulového površí běží od Frimburka k Žihobeim 



— 5 - 

druhé přes Zbynice, Svojšice až k Hartmanicům. Žula v cou- 
kách vyskytuje se okolo Stráže. Často chová taková iula v sobě 
turmalín, někdy přechází v pouhé křemenité žíly, které výbor- 
nou látku sklárnám podávají. 

V křemenitých žilách rulového horstva jest na několika 
místech ryzé zlato roztroušeno, jako u Sv. Vintíře nad Dobrou 
Vodou, Z rozkotaného kamení přichází s pískem do potoků a 
řek, z nichž se v středověku znamenitou pilností ryžovalo, ne- 
boť u Olšavky a Ostružny a všech vedlejších potoků nachá- 
zejí se nasypané hromady písku, nejhojněji však na Otavě okolo 
Sušice. Nejhlavnější doba ryžování byla za krále Jana v 14. 
století, ale již ód 16. století byl výtěžek velmi skrovný a po- 
stupem času úplně zanikl. Zlatonosné couky neznámých po- 
naérň nacházejí se v žulových skalinách na horách Matky Boží, 
Již v 16. století zaniklo dolování, které se v první polovici na- 
šeho století, však mamě, obnovilo. 

Rudy železné v obou svých hlavních způsobech, jako čer- 

^^Dé a hnědé vyskytují se sice u Pancíře a Eisensteinu^ nejsou 

^® tak hojné neb dostatečně odkryté, aby se jich použiti mohlo. 

Čistá tuha se vyskytuje u Cimic a Bohdašic, 

Jestli se v okresu Sušickém a to sice zejména mezi Hor- 

^^^ SL Dolním Krušcem dobývala někdy sůl, nedá se s jisto- 

^^ říci. *) 



^ ^ gruntovní knize Dolnoknišecké se nachází opis listiny od roku 1435 
^'^ jazyku německém sepsané, v němžto Jan Teplice z Dlouhé Vsi, 
^^hdejší pán na Dolním Krušci, jakémusi Klicovi prodává dvůr v Trpe- 
^'écích za jednu kopu grošft, tři korce ovsa a proti jistým ročním po- 
í>latkům. Mezi jiným jest v této listině také pamětihodné, že kupu- 
3^cího každý budoucí nástupce má tu povinnost krušeckému statkáři 
^^ jeho nástupcům sloup soli (doslovně něm. Saule Salz) při změně 
^jraitelů dáti. Klíc měl tedy nepochybně mnoho soli, kupoval ji aneb 
^e v okolí krušeckém dobývala? — Pojmenování Krušec, listina uve- 
dená, a pak okolnost, že se ještě před málo lety u Horního Krušce 
pramen slaný nacházel podávají, mnoho látky ke zkoumání. V r. 1855 
-í sem tento předmět v Lumíru a r. 1858 v Poutníku od Otavy v zná- 
^•nost uvedl v tom očekávání, že někdo z našich přírodozpytců ve vý- 
V^orném časopisu Živě nám o tom něco podá. Poněvadž se to ale po- 
^ud nestalo, udáváme tento předmět znova pro jeho zvláštnost, dílem 
^ zajímavost. 



— 6 — 

III. Vodopis. 

a) Řeky a potoky. 

Okres Sušický má jednu řeku, totiž Otavu, pak tři vetší 
potoky, jako Regen^ Ostnižnu^ Olšovku a konečně několik ma- 
lých potůčků. Skoro všecky potoky a potůčky vtekou do řeky 
Otavy, jenom potok Regen vpadne v Bavorsku do Dunaje. 

Otava *) pluje z okresu Kašperskohorského a přijde pod 
Sv. Mauriciem (Mouřencera) na půdě zemského statku Vatěti- 
ckého do našeho okresu. Ona teče divokoromantickým, brzo 
širším, jako kotlina rozsáhlým, brzo užším někdy skalnatým údo- 
lím, během severním skrze Aninov (Annathal) okolo Novího 
městečka k průlivu Dlouhoveskému, obrátí se pak něco západně 
a plyne pod Nuzerovem okolo vesničky Vranov přes Páteček 
mezi Červenými Dvorci a Divišovem západně k Sušici. Pod 
Sušicí změní svůj severní běh a plyne, když dva jezy tam pře- 
pluje severovýchodně mezi Malou Chmelnou a Dobřínem k Če- 
picím a opustí několik kroků pod mostem z Rábí do Žichovic 
vedoucím, okr. Sušický a přejde do okr. Horažďovického. 

Spád Otavy obnáší z Reišteina až do Sušice 45,3 vid. sáhů 
a délka 8000 vid. sáhů, z nichž 2000 připadne na okres Kašpersko- 
horský, ostatních 6000 na okres Sušický. Od Sušice až k hra- 
nicím okr. Horažďovického obnáší spád 20,9 vid. sáhů a délka 
5000 sáhů. Celý běh Otavy skrze okres Sušický tedy obnáší 
11.000 sáhů. 



*) Prastaré toto jméno Otava tuším původu celtického přichází již v nej- 
starším a v nejdůležitějším zbytku národního básnictví českého totiž 
v ^Libušině soudu."^ Báseň tato zpívá o známé z dějepisu českého 
rozepři dvou lechů t. j. pánův českých (zde bratří Chrudoše na Olavé 
křivé zlatonosné i Stěhlava synův Klenových z rodu Tetovy Popelová), 
pro jejížto rozsouzení Libuše utrpěvši hanu, Přemysla Stadického za 
manžela sobě zvolila i vlády zemské jemu postoupila. Skutek ten 
stal se na počátku VIII. století a z něho vysvítá, že břehy Otavy 
tehdáž byly obývány, o čemž siřeji v dějepisu Sušice promluvíme. 

Sla pak za starodávna u lidu českého pověst, že Otava stříbro- 
tok svůj obracela neb zastavila, když potomkům panujícího tehdáž 
rodů Přemyslovců nějaké neštěstí hrozilo, což se prý při smrti vel- 
kého Otakara stalo a dle současného spisovatele Neplacha áhe 21. 
června 1305 při smrti krále Václava II. jakož i dne 4. srpna 1306 na 
den zavraždění krále Václava III. v Holomouci opakovalo. 



— 7 — 

Přes Otavu vedou v okresu Sušickém 4 mosty, a to sice: 
přes průliv v Dlouhé vsi, v Sušici, v Čepicích a pod Čepicemi 
jmenovaný, z Rábí do Žichovic vedoucí most. Přívoz jest to- 
liko jeden totiž na Pátečku. 

Otava žene v okresu Sušickém 1 amerikánský mlýn (dříve 
papírnu) a skelní brusíi^ny (v Aninově), 1 hamr (ve Vranově), 
1 valchu (v Sušici) a 9 mlýnů (v Novém městečku 1, ve Vra- 
nově 2, na Pátečku 1, v Sušici 3, u Malochmelné 1). Na Otavě 
jindy pilně pracovali ryžovníci, zlatý písek dobývajíce, nyní 
slouží řeka ta hlavně k tomu, aby dříví ze Šumavy ku Praze 
laciným způsobem donášela, což se bohužel v poslední době tak 
zhusta dělo, že mohl míti okres Sušický bez mála nedostatek 
paliva. 

Otava má pstruhy, bělice a míky a z jara přijde až do 
Sušice, někdy i ještě dále několik lososův ; plavba dříví ale roz- 
množení ryb tu však velice vadí. 

Perel se tu již málo objevuje, rovněž jako ve vedlejším po- 
toce Ostružně. Reka Otava měla jindy vždy dosti vody a pů- 
sobí málo kdy velkých povodní. První velkou povodeň uvádí 
Hájek na rok 816 (?), druhou Václav Břežan na r. 1559 a třetí 
byla r. 1784, kdež polovici kamenného mostu v Sušici rozbořila. 

Mimo několik nepatrných potůčků padají v okresu Su- 
šickém do Otavy tři potoky. 

a) Dílem nad Červenými Dvorci dílem v Sušici Olšovka^ 

b) u Dobřína Ostrušna^ 

c) pod Čepicemi potok Žichovický, 

á) Olšovka má svůj počátek západně od Mochova u sa- 
moty Radkova (n. Rathgebem)^ teče napřed jihovýchodně, obrátí 
se pak pod Bezděkovem severně a teče údolím od Bavorského 
aneb německého mlýna mezi Horním Krušcem, Loučovou, Koj- 
šicemi a Chamuticemi na jedné a to sice na východní straně 
přes Světlou a Jiřičnou k Petrovicím na mlýn Tamýřský, kdežto 
menší potok Keplovský přijímá. Od toho mlýna teče Olšovka 
napřed východně, pak jihovýchodně okolo Hvízdalky a Fran- 
tiskový vsi přes Volšovy až konečně dílem nad Červenými Dvorci 
dílem^ale pod jménem Roušarka v .Sušici do Otavy vběhne. Na 
Olšovce jsou k spatření celým údolím ryžovnickc kui)ky, jakož 
i dosti naplaveniny. 



— 8 — 

Potok tento má pstruhy, míky i parmy a žene 1 hamr 
(pod Chlumem), 1 valchu (u Volšov), pak 12 mlýnů: Stěrcový, 
Kubíčkovy, Pekelský, Bavorský, Svejklovský, Chlumský (kdež 
dřevní obchodník pražský pan Čeněk Bubeníček pilu měl a která 
roku 1863 vyhořela), Loučovský, Světelský, Jiřičenský, Tamýř- 
ský a dva ve Volšovech. Většina těch mlýnů má zároveň pily. 

Potok Olšavka přijímá do sebe 

a) u Světlé potůček od Vlastějov přicházející. 

P) Keplovský potok. Tento má svůj pramen u Keplu v bý- 
valém kr. Hvozdě, teče severovýchodně na statek Kněžický, 
přijme u Vojtic potůček od Pýcha plynoucí, teče pak skrze Voj- 
tice údolím pod Petro vicemí a vleje se nad Tamýřským mlý- 
nem do Olšovky. 

On žene 3 mlýny a 3 pily: v Kochanově, v Puchverce a 
ve Vojticích, pak valchu též ve Voj ticích. Údolí, kterým se Ke- 
plovský potok ubírá, má též mnoho ryžovnických kupek a na- 
plaveniny. *) Vedlejší potůček Keplovského potoku, Pichovský 
potok zvaný, bére svůj původ pod Hlavňovicemi, žene pilu v údolí 
HlavĎovickém a pomocí nadržování vody malý mlýn na Pichu. 

b) Ostruma potok bére svůj počátek v bývalém okresu 
Hvozdu u Svinné a jmenuje se také z počátku Svinský (n. Sau- 
bach) a značí též hranice mezi statkem Svinnou a obcí Seewie- 
senskou (pročež ho Němci též Marbachwasser jmenují), přestoupí 
pak na půdu Seewiesenskou, kdež několik malých potůčků přijme 
a severně dále plyne, na to pak jméno Jesenský potok obdrží. 

Nedaleko Kunkovic vystoupí do kraje Plzeňského (okres 
Klatovský), teče okolo vrchu Zahrádky a vstoupí za Nemělkovem 
opět do okresu Sušického, plyne s^feverovýchodne přes Vilhartice, 
opustí v romantickém údolí pod hradem tamějším opět oki-es 
Sušický a když Oučín a Kolinec (okres Plánický) proplyne, přijde 
jihovýchodně nad Puchverkem zase do našeho okresu, teče ne- 
daleko Mokrosuk a Kašejovic, pak skrze Hrádek, na to okolo 
Zdouně a Tedražic, až konečně před Dobříuem do Otavy se vleje. 

Ostružna žene v okresu Sušickém 1 papírnu (ve Vilhar ti- 
cích) 2 hamry (v Nemilkově a v Luhu u Sušice) pak 13 mlýnů 



*) Před několika lety byla u Vojtic při kopání v jedné kupce veliká 
pánev plechová nalezena, která bezpochyby z časů ryžovníků pocházela. 



— 9 — 

(ve Svinné 1, v Buchni 2, ve dvoře Seewiesenském 1, Pošingrof- 
ském 1, v Kuňko vicích 1, v Nemělkově 1, v Vilharticích 2, na 
Puchverce 1, v Hrádku 2, v Tedražicích 1 (podzdounský) a 
v Dobříně 1. 

Potok Ostružna má pstruhy, bělice a parmy; perel jen 
zHdka se nachází, což ovšem jindy tak nebylo, neb bývalý farář 
Zbynický P. František Hruška uvádí, že se dne 12. srpna 1765 
v jeho přítomnosti 400 kusů pěkných jako hrách velkých perel 
jedním lovem stěžilo. 

Tento potok jest také ještě tím památný, že Klatovští, 
kteří měli jako posud v 16. století nedostatek vody, tajně pro- 
kopali nedaleko hamru Nemilkovského vrch ke straně Oulozské, 
aby tím více vody pro své město získali, což se jim ale po 
mnohých půtkách zakázalo. Větší potůčky do Ostružny pada- 
jící jsou ; 

a) Milinovshj potoky jenž v Milinavě mlýn žene a před 
Vilharticemi do Ostružny ústí. 

^) Kalný potoky jenž povstane z několika malých potůčků 
na Zdaru u Svojšic a pak na severní straně od vrchu Svatoboru 
k Hrádku se ubírá, kdež s Ostružnou se spojí. 

c) Žichovický potok přichází od Nezdic (z okr. Kaš. Hor.), 
pročež se také Nezdický potok jmenuje), bére svůj běh skrze 
vsi Kozsed a Dražovice, teče pak údolím mezi Bešetínem a Ci- 
Daicemi k Žichovicům a vleje se pod místem posledně jmenova- 
ným do Otavy. Potokem tím přišlo do údolí, kudy běh má, mnoho 
naplaveniny, též chová dosti pstruhů, míků a raků. 

Na tom potoce nacházíme : jeden hamr (v Rozsedlích), pak 
8 mlýnů (v Rozsedlích 2, mlýn Zablatský, v Dražovicích 2, u 
Cimic 2, v Žicho vicích 1. 

Do tohož potoka vtéká mimo několik malých potůčků též 
potůček u Rozsed, jenž žene nad Rozsedy ležící osamělý tak 
zvaný „Hrachův mlýn." Mimo uvedené potoky máme v okr. 
Sušickém také ještě Křiženický nebo slonový potoky jenž má 
svůj původ ve vrších okolo vsi Křiženic a teče údolím mezi 
Kundraticemi a Stěpanicemi. On ústí již u Radišova (okr. Kaš. 
Hor.) do Otavy. Potok ten žene 2 papírny (Kundratickou a 
Vatětickou) pak 3 mlýny (Kundratický, Smržcnský a konečně 
tak zvaný ;,Slonový mlýn."). Běh potoku toho jest prudký. Po- 



— 10 — 

tok Regen, jenž má svých pramenů u vrchu Pancíře, spojí se 
pod méstysem Eisensteinem se Železným potokem (Eisenbach). 

Železný potok má svůj pramen u paty vrchu Špičáku a 
méstyse Eisensteinu přijme odtok jezera Čertova. 

Potok liegm přijme na půdě Bavorské více vedlejších po- 
toků, stane se pak řekou a konečné do Dunaje vteče. 

b) Jezera, půda blatnái slatina, rybníky. 

Rozšířenost útvaru prahomího a provázející jej kotlivost 
půdy, pak i tarasovitost pohoří Šumavského podporovalo v okresu 
Sušickém nemálo stavení vody a tudíž i tvoření jezer, slatin i 
blat. Odtud býval za stai^ších dob i počet jezer velmi hojný, 
jak to rozšířenost jmen jezero v něm. See v názvích poloh a 
sídel ukazuje, na př. Seeberg,'^ Seewiesen. Nyní má okr. toliko 
jen dvě jezer, totiž : 

a) Čertovo jezero nebo Eisensteinské na statku, nejdivo- 
čejší všech jezer šumavských ve výši 3243', 40 j. veliké a k vrcho- 
visti Černého Řezná náležité. 

i)) Jezero Laka u České hutě, 6 j., ve výši 3370' polo- 
žené, která podle polohy a okolí mají ráz jezer v Alpách. 

Půda blatná pokrývá dosti velký díl okr. Sušického a za- 
sluhuje zvláště bohatstvím na rašelinu v kr. Hvozdu jakož i po- 
stavením svým v hospodářství přírody (co ochranitelka vody) 
většího povšimnutí i opatrování. • 

Rybníků v okresu Sušickém za našich časů pořád ubývá. 
Na počátku našeho století přestaly rybníljy okolo Sušice. Nej- 
více rybníků jest posud na Žichovicku, avšak i tam jich ubývá, 
jako velký i7bník Nezamyshcký; posud jsou tam Litavský, Be- 
šetinský, Dražovický a Podolský. Na Hradecku jsou dva, u Te- 
dražic jeden, na statku Žíkovském ii Svojšickém po jednom rybníku. 

IV. Podnebí. 

V Čechách lze rozeznati patero klimatických revírů čili 
okresův, kteréž s horopisným rozdělením země celkem souvisí 
a na něm hlavně se zakládají. Tyto revíry jsou: 1. revír jižní, 
2. severní, 3. Krušnohorský, 4. Krkonošský, 5. Šumavský. Do po- 
sledního těchto revírů totiž Šumavského přináleží okres Sušický. 



— 11 -- 

Při mnohé podobnosti s Krušnohorským a zvMště Krko- 
nošským charakterizují revír tento předce mnohé zvláštnosti. 
Jestiť to především tropická téměř hojnost dešťňv, jíž v Evropě 
málo která se vyrovná. I na předhoří jakož i na podhomí 
údolí a roviny vztahují se účinkové této mocnosti. Tak má Su- 
šice 30.2" prům. roč. výše deště. 

V rozdílnostech podnebních a meteorologických se nemůže 
bohužel okres Sušický vykázati zvláštními zkouškami, poněvadž 
nebylo posud v našem okresu žádného stálého těch věcí zkou- 
matele *), rozdílnosti se pouze v poměrech a plodinách orby hle- 
dati mohou. 

Na ostrosti podnebí ve vysokých vrších a v mnohých ote- 
vřených dolinách jest více poloha větrům přístupná příčinou nežli 
výška nad hladinou mořskou. Vzdijph jest následkem větších lesův 
na západní straně okresu vlhký a v noci studený, mrazy brzo 
nastanou často ještě v letě, ony brání dozrání plodin. Sněhu na- 
padne mnoho a často tíik vysoko, že obydlí na lesích pokryje; 
on zůstane na mnohých místech až do začátku léta ležeti. 

Léto jest tady v horách jen krátké, a veškeré polní práce 
se musejí v několika týdnech vykonati. Vysokohoří a středohoří 
nemívá však tak často krupobití, jako to dále v kraji bývá, a 
jsouť v okresu také místa, kdež v tomto století jen málo po- 
tlouklo. 

Ostrost podnebí má vliv též na zdravost lidu, neb ačkoli 
2íe lid na většin! díle v potu tváře sobě chleba dobývá, tak přec 
Plžího dosahuje věku nežli v planinách a jsou příklady,' že r. 
1827 zemřel v Loučová žebrák jménem Josef Hranická, jenž do- 
sáhl 127 roků věku svého a před málo lety zase israelita Matěj 
Kraus v Dolním Těšově 105 roků starý. 

V. Kvčtciia. 

Poměry rostlinstva jsou jako v Čechách vůbec též v okresu 
Sušickém velmi rozmanité a ráz Květeny jest tu dle poměrů půdy 
* ^epla nestejný. 

) Velice toho litujeme, že se nám zápisek meteorologických zemřelého již 
MDr. Karla Stropnického, jení od r. 1854 až do r. 1855 v Sušici 
přebýval, do rukou nedostalo. 



— 12 — 

Dle známého zákona, že ubývá tepla s výškou, mění se 
v okresu Sušickém poměry teploty a spolu i ráz rostlinstva v té 
míře, v jaké se mění poměry povrchu země. 

Okres Sušický patří dílem do pásma teplého (v celku od 
600 až do 1200') zaujímaje údolí, roviny a nízké pohoří pod 
Sušicí, kde pšenice a všechny druhy ovocní se daří, dílem do 
pásma chladnějšího nad Sušicí v celku od 1200 do 2000, kde 
pšenice již zřídka, hlavně jen žito se seje a z ovocných druhů 
jen jablka a třešně se sázejí, na větším díle ale do pásma chlad- 
ného a studeného (od 2000 až do 3500) jako v okresu Hvozdě, 
kde pouze len, oves a brambory se pěstují, kde hlavní majetek 
obyvatelů jsou louky a lesy, a hlavní předmět hospodářství jest 
chování dobytka. 

Poněvadž se i lesy dle stromů, které je sestavují, na pásma 
dělí, kterých máme hlavně tré, totiž 1) pásmo lesů listnatých, 
2) pásmo lesů jehličnatých stromů a 3) pásmo bezlesé, tak se 
na okresu Sušickém shledá, že na větším díle do 2. a do tře- 
tího pásma padá, do 1. pásma však ničehož nepřipadá. 

• Lesy 2. pásma skládají se ze smrků, jedlí, borovic a buků. 

V okresu Sušickém jsou lesy nejvíce smrkové se vtrouše- 
nými buky a jedlemi, sem tam i s převládající jedlí jako na Ži- 
chovicku a Hradecku, a v lesích města Sušice, listnatých stromů 
a křovin mimo buky, kleny a zřídka horní jilmy, pak vrby, osyky, 
střemchy, olše, jasany a javory u potoků. 

Lísky, šípky, krušiny a trnky nalézají se jen na teplejších 
stranách. Třetí pásmo křovin klečových (Pinus Pumilis) zaujímají 
některé vysoké vrcholy v okresu Hvozdě a okolo Eisensteinu. 

Mimo jmenované již hlavní stromy lesní musíme ještě se 
zmíniti o několika podřízených. Modřín se pěstuje málo, hojněji 
bříza. 

Též jiné druhy vrb, nežli jsou po celé české zemi obyčejné, 
vyskytují se v okresu Sušickém : tak Salix pentandra, S. daphnoi- 
des. Co vzácnosti nmsíme ještě jmenovati hadí smrk, (Abies vi- 
minalis) a zvláštní druh olše (Alnus rubescens). 

Rostlin českých, kterých počítáme asi 1400 druhů a které 
musíme rozděliti na dvě oddělení, chceme-li dostati přehled naší 
Květeny, nacházíme v okresu Sušickém takto: Rostlin velkého 
tepla žádajících a většího dílu původu jižního jest v okresu Suši- 



— 13 — 

ckém málo, za to ale druhy, které v ostatní Evropě se nalézají 
v krajinách studených, horních a alpských, rostou též v zápAdním 
dflu okresu Sušického. Též z druhého oddělení, jež tvoří rost- 
liny, které méně jsou vázány na poměry tepla a jako skoro po 
celé Evropě a po velké části Asie jsou rozšířeny, tak též u nás 
se nalézají. Ostatní menší část z takových, které také po nej- 
větší části Evropy se nalézají, které však jsou vyběračnější ohle- 
dem na stanoviska a rostou dílem pouze v písčité půdě, dílem 
v hustých lesích borových, v bahnech se též v okresu Sušickém 
vyskytují. Ovšem nemá okres Sušický onu pestrost bylinstva již- 
ního rázu^ a nalézáme nejvíce Květenu, záležející z rostlin, které 
JSOU po celé Evropě obecné. Jen sem tam na jednotlivých vý- 
sluních ukazuje se několik druhů z teplých krajin, nejvíce jeví 
Se některé rostliny horské. Co zvláštnost nacházíme u Čertova 
jezera nedaleko Eisensteinu Isoetes lacustis, Soedanella alpina^ 
^'Tjiica montana. Koho by Flora okr. Suš. zvláště zajímala, toho 
Poukazujem na knihu „der Bóhmerwald" od Jos. Wenziga a 
^^^d. Krejčího (v Praze 1860 u Karla Bellmanna) pak na článek 
»> Šumava a její rostlinstvo" od E. Purkyně v časopise „Živa" 
^očník 7. (r. 1859) pomocí Matice české vydávaném. 

Zevrubnější vypsání rostlinstva Šumavy a předhoří, jakož 
^ seznam všech rostlin nelze nám pro obmezenost místa laska- 
nému čtenáři podati. 

VI. Zvířena. 

Česká Zvířena vůbec a Zvířena okr. Suš. zvláště neposky- 
t\ije nic od sousedních zemí tak rozdílného, aby se mohla ja- 
ícýmsi právem co zvláštní Fauna uváděti. 

Medvědi a rysi vyhynuli, daňkové, krysy snad i ježkové 
jsou přistěhovalci. 

Velká část ptáků stěhuje se na zimu do Středomoří a jiná 
X)rolétá okres z jara a v podzimku a tráví léto v severu jako 
divoké kachny, husy, sluky. Vzácností jsou vlha (Merops apia- 
ster) dropi, rackové, orli a supi větší. Bohužel, že počet ptáků 
\ůbec, zvlášť zpěváků stále se ztenčuje, nejvíce hubením lidskou 
rukou, což by se mělo nejpřísněji trestati v prospěch rolníka, 
neb tím počet škodného hmyzu v zahradách a lesích stále roste. 



— 14 — 

Z amfibii českých nalézá se v Šumavé z hadů var. prester, 
z ještérek, la>certa vivipera. Také možná, že Šumava chová 
více pstruhovitých ryb posud nedobře známých. 

Ryb jak jsme již povídali, pořád ubývá. 

Zvířata nižší jsou v okresu Sušickém tak zastoupena, jako 
v Cechách vůbec, v tom ohledu nemáme žádných zvláštností. 

Mušle perlenosné se již jen málo v potoku Ostružně na- 
cházejí. 



Statistika. 



I. Obyvatelstvo. 

Nejnovější sečtení lidu v Čechách tedy i rovněž v okresu 
Sušickém dělo se 31. října 1857*) 

Podle toho sečtení vykazuje okres Sušický na 9*05 čtver. mil 
^^,253 duší, tedy na jednu čtver. míli 3785. 



') Toto sečtení bylo ze všech nejzevrubnější a nejvědečtější. Ještě v po- 
lovici minulého století se pohřešují pojištěná udání. Reskripty Mane 
Teresie od 13. ř(jna 1753, 7. ledna a 16. února 1754 nařídila se dvojí 
konsignace lidu (duchovní a světská), podle níž faktické obyvatelstvo 
zaznamenáno býti mělo a jež každý třetí rok opakovati se měla. Dle 
toho r. 1754 předsevzato první sečtení lidu. Obyvatelstvo Čech tehdáž 
počítalo 1,941.284 duší. Výsledky z roku 1761 nebyly vesměs spole- 
hlivé. Reskripty od 24. dubna a 22. května 1762 nařídilo se rozší- 
ření zákonu o sečtení a pravidelném zaznamenání sňatků, porodův 
a úmrtí. 

Až dosud nejednalo se u sečtení než o účely politické. Později 
však hledělo se nejvíce k účelům vojenským ; byly to konskripce, slou- 
žící za základy doplňování vojska. Patenty od 10. března 1770, 
8. dubna 1771, 15. prosince 1777 a 21. dubna 1781 se předešlá na- 
řízeni doplnila a dle toho „domácí^ obyvatelstvo sečteno. 

R. 1785 obyvatelstvo Čech počítalo 2,745.018 duSí, r. 1787: 
2,793.882. Patentem od roku 1804 25. října zásady dosavadního způ- 
sobu sečteni nebyly vlastně změněny, vždy ještě vojenské účely byly 
převládající. 

Teprv r. 1850 odbýváno sečtení z ohledů administrativních, vy- 
kázáno tehdáž 4,385.894 duší. Výsledky toho sečteni však byly méně 
spolehlivé. Nejv. rozhodnutím od 23. března 1857 nařízen nový způ- 
sob sečtení, v němž od výhradně vojenského anebo administrativního 
stanoviska upuštěno, a vědecké ohledy staly se převládajícím. 



— 16 — 

Do okresu příslušných obyvatelů má okres Sušický 38.104 
duší, z nicližto 6687 se zdržuje v cizině, zůstává tedy v okresu 
domácích obyvatelů 31.417, vedle kterých 2836 cizích žije, ob- 
náší tedy celé přítomné obyvatelstvo (bez rozdílu příslušenstva) 
34.253 duší. Více nežli pátý díl celého do okresu příslušného 
obyvatelstva (6687) vyhledává výživu svou v cizině, z čehož 
\7svita, že se okres náš mezi požehnané krajiny vlasti počítati 
nemůže. Celé obyvatelstvo žije ve 2 městech (Sušice a Hory 
Matky Hoží), 4 městečkách (Eisenstein, Hartmanice, Hrádek a 
Velhartice), ve 121 vesnicích, v celku v 4156 staveních. 

Podle staMi rozpadá se obyvatelstvo okr. následovně: du- 
chovních jest 3S. úředníků 160, vojínů 128, umělců (sic) 29, 
právních zástupců 5, lékařů 8 a babiček 12, statkái*ů a rol- 
níků 2254, držitelů domů 1934, fabrikantů a řemeslníků 661, 
kupců 115, pomocníků při hospodářství 2811, pomocníků v to- 
várnách a dílnách 2180, pomocníků při obchodu 119, jiných 
služebníků 673, nádenníků 4438, osob mužského až do 14 let 
1543, ženských a dětí 20.895. 



Svatby v okresu Sušickém roku 1858, 1859, 1860, 1861, 1862 

1863. 

Roku 1858 bylo v okresu našem sňatků uzavřeno 269 

n 1859 n n n n n 256 

» 1860 „ „ « « „344 

n 1861 n n » » » 229 

» loo2 n fi •> » » 2"í5 

„ 1863 n v n n n 348 

Viděti z toho, že počet jich skoro každým rokem vzrůstá 
o více nežli o 60. Počet ten ale není stálý, poněvadž na jeho 
se měnění mimo jiné okolnosti i drahota i láce více méně pů- 
sobí, jakž o tom svědčí česká píseň. „Málo pšenic, málo žit, 
nesmíme se oženit." 

V Čechách připadá jedna svatba na 124 obyvatele. V okresu 
Sušickém jedna svatba r. 1858 na 127, r. 1859 na 133, r. 1860 
na 99, r. 1861 na 148, r. 1862 na 117, r. 1863 na 98 obyva- 
telův. 



— 17 — 

Podotknouti zde sluší, že v krajinách pouze českých více 
svateb se poměrně slaví nežli v krajinách pouze německých. 
Pohledne-li se na věk, v němž lidé v okresu Sušickém v stav 
mMželský vstupují, tu se nám vyskytne výsledek takový, že 
mezi rokem 24—30 manželství se nejvíce uzavírá. 

V tomž věku vstoupilo v ten stav 

ženských mužských 

R. 1858 43 93 

, 1859 33 93 

„ 1860 13 126 

„ 1861 77 64 

„ 1862 123 98 

„ 1863 • 126 121 

Před rokem 24. více ženských se vdává, nežli mužských 
se žení a sice 

ženských mužských 

R. 1858 37 33 

„ 1859 55 32 

1860 46 24 

, 1861 85 44 

„ 1862 98 42 

„ 1863 133 55 

Častá jsou i zde manželství mezi r. 30. a 40., ale ovšem 
ve věku tom se více mužských žení, než-li ženských vdává. 

ženských mužských 

R. 1858 54 91 

, 1859 58 96 

, 1860 77 143 

, 1861 50 89 

, 1862 47 99 

, 1863 62 117 

I po 40. a 50. roku uzavírá se ještě svazek manželský, 
^těji však od mužských nežli od ženských. Nevěst přes 50 let 
'»ylo r. 1858 5, 1859 — 8, 1860 — 3, 1861 — 4, 1862 — 3, 
1863 — 6, ženichův r. 1858 17, 1859 — 9, 1860 — 7, 1861 — 9, 
1862 — 12, 1863 — 16. 

Dívky před r. 20. nezhusta odhodlávajl se k manželství, 

2 



— 18 — 

r. 1858 bylo jich 22, 1859 — 23, 1860 — 39, 1861 — 17, 
1862 — 16, 1863 — 32. 

Z přehledu toho vychází na jevo, že ženské v letech oby- 
čejně mladších vstupují v manželství, mužští však i starší v stav 
ten vstoupiti neváhají. Vůbec se však může říci o okresu na- 
šem, že snoubenci svou většinou nejsou ani příliš mladí ani 
příliš staří, a že se zde nejvíce uzavírají manželstva v tom vě- 
ku, o němž učenci chvalně vypovídají, že jest nejpříhodnější 
k tomu, by manželé výživu si zaopatřovali, a dítky své pro- 
spěšně vychovali, ačkoli se upříti nedá, že se na selských živ- 
nostech posud stává, že k vůli osvobození od stavu vojenského 
často příliš mladý hospodář se žení, a tím neblahé výminkářství 
se tvoří, v stavu řemeslnickém pak příliš časné ženění blaho- 
bytu bývá na ujmu. 

Samo se rozumí, že více panen nežli vdov a více mlá- 
denců nežli vdovců v stav manželský vstoupí. 

Pohledne-li se však toliko k vdovám a vdovcům, najde se, 
že mnohem více vdovcův podruhé se žení, nežli se vdovy vdává. 

Roku 18^8 se vdov vdalo jen 18 
n 1859 „ „ „ « 17 
n 1860 „ „ „ „ 17 

n 1861 „ „ n „ 12 

„ 1862 „ ;, „ „ 20 
r, 1863 „ „ „ „ 14 
Roku 1858 se vdovcův oženilo 42 
n 1859 „ „ , 39 

• « 1860 „ „ „ 42 

n 18G1 „ „ „24 

« 1862 „ „ „49 

n 1863 „ „ „55. 

Pravidlem z toho se býti vidí, že více než-li dvakrát tolik 
vdovcův se žení, než-li se vdov vdává. 

Obyčejem jest, že mládenec si bére pannu, avšak i vdovy 
častěji vdávají se za mládence nežli za vdovce. 

Roku 1858 provdalo se 7 vdov z 18 za mládence 
n 1859 , „ 8 „ ze 17 
. 1860 , „ 10 „ ze 17 
. 1861 « . 6 „ z 12 



— 19 — 

Roku 1862 provdalo se 5 vdov z 15 za mládence 

« 1863 „ „ 7 „ ze 14 

Většina vdovcův bére si panny 

Roku 1858 z 42 vdovcův 31 
„ 1859 z 39 „ 30 

„ 1860 z 42 „ 35 
„ 1861 z 24 „18 

„ 1862 z 49 „ 34 

„ 1863 z 55 « 48 

vybrali si panny k manželství. 

r 

Úmrti v okresu Sušickém v letech 1858, 1859, 1860, 1861, 

1862, 1863. 

. 889 
. 825 
. 700 
. 935 
. 994 
. 934 

Kdo si těchto počtů všimne, shledá k svému podivení, že 
^d r. 1858 až do r. 1860 každým následujícím rokem méně lidí- 
^omřelo. Divný to zajisté úkaz a tím divnější, když se po- 
ráží, že v letě tom, kdy nejvíce osob zemřelo, nejméně se jich 
narodilo a když jich nejméně umřelo, nejvíce jich na svět při- 
šlo. Jest to v pravdě výminka od pravidla a vysvětluje se po- 
někud tím, že r. 1858 panující spálou více dětí pomřelo, nežli 
\)y se bylo obyčejným během stalo, z čehož zase pro náhradu 
následuje, že léta poslední méně umrlých vykazují, nežli oby- 
čejně v stavu pravidelném se spatřuje. 

Od roku 1861 shledáme v okresu Sušickém v úmrtí po- 
divnou proměnu, nejen že v tomto roce o 235 lidí více zemřelo, 
následujícího roku (1862) úmrtí dostoupila čísla 994. 

PrůměiTiě zemřelo v uvedeném šestiletí ročně 879J lidí 
v okresu našem. Porovnejme si počty naše s těmi, jež se vzta- 

v 

hují na Cechy vůbec. O české zemi nalezeno, že ročně umírá 
z 1,000.000 lidí 2936 osob aneb z 10.000 293 ^ dle toho počtu by 



v okresu 


našem 


i umřelo : 
r. 1858 . . 
„ 1859 . . 
„ 1860 . . 
„ 1861 . . 
, 1862 . . 
„ 1863 . . 



— 20 - 

připadlo na okres Sušický 1028 mrtvých, poněvadž průměrně 
jen 879^ lidí zemřelo, tak se dává z toho poznati, že okres 
Sušický připočten býti musí k těm, jež zdraví lidskému zvláště 
prospěěni jsou. 

Vzhledem na věk se říkává: mladý může, a starý musí. 
Avšak máme skoro více příčiny zastavovati se nad tím, že více 
mladých nežli starých pomírá. Ano smrt nejraději podrývá život 
nevinných těch mladátek, která pátý rok ještě nepřekročila. 

Roku 1858 z nich zemřelo 460 

« 1859 „ » 387 

„ 1860 „ „ 333 

„ 1861 „ „ 500 

, 1862 „ „ 543 

„ 1863 „ „ 520 

I ta nelítostivá smrť více šetří pleti ženské nežli mužské, 
proto více chlapcův pomřelo nežli děvčat. Z uvedených právě 
dítek zemřelých bylo: 

r. 1858 237 

„ 1859 217 

„ 1860 196 , , , o 

„ 1861 280 ^ '^'"P^^"- 

„ 1862 287 

„ 1863 276 

I vypočítáno jest vzhledem na zemi českou, že z 10.000 dětí 
před rokem jich umře 2595, z 1000 tedy 259 i, u nás byly 
poměry ty v r. 1858—1860 příznivější nežli od r. 1861—1862. 
Rok 20. v životě lidském zdál se statistikům nad míru důležitým, 
že v něm lidé již dosalmjí osobou své samostatnosti, a proto i 
řemesla neb obchody samostatně provozovati počínají. Důležitý 
jest rok ten i pro stav vojenský. Proto vyhledávali, kolik asi 
lidí před tím rokem pomře, a kolik jich věku toho dosáhne. 
Pro zemi českou vyhledáno, že z 10.000 lidí roku dvacátého do- 
sahuje obyčejně 5765 osob neb z 1000 — 576. — Pro Sušický 
okres jsme nalezli, že průměiiiě t 1000 osob dosáhne 614 roku 
dvacátého. Od 5. až do 60. roku umírá úhrnem méně osob nežli 
před rokem pátým. 

Kdo 60. rok ])řestoupil, dělává se obyčejně jakoby ustavičně 



— 21 — 

měl smrť na jazyku, v pravdě ale zponenáhla zhasínají starcové 
a stařeny, a zvláště u nás stařenky déle oddolávají nežli starcové. 
Tak zemřelo r. 1858 

mezi rokem 60 — 70. mužských 27, ženských 61 
„ 70-80. „ 30 „ 35 

„ 80-90. „ 11 „ 17 

přes sto let starý nezemřel tohoto roku žádný. 

R. 1859 zemřelo mezi rok. 60—70. mužských 39, ženských 
45; mezi 70—80. mužsk. 27, žensk. 31; mezi 80—90. mužsk. 14; 
přes sto let stará osoba zemřela toho roku jedna, a to sice po- 
hlaví ženského. 

R. 1860 zemřelo mezi 60—70. mužsk. 32, žensk. 31, mezi 
70-80. mužsk. 30, žensk. 28 ; mezi 80—90. mužsk. . 16, žensk. 21 
2ez mála sto let dosáhla jedna ženská, mužský však žádný. 

R. 1861 zemřelo mezi 60—70. mužsk. 38, žensk, 50 ; mez 
70-80. mužsk. 32, žensk. 44 ; mezi 80—90. mužsk. 28, žensk. 18 
^cs sto let dosáhl jeden mužský a to sice 105 let. 

R. 1862 zemřelo mezi 60—70. mužsk. 28, žensk. 54 ; mez 
'^^ — 80. mužsk. 35, žensk. 45; mezi 80—90. mužsk. 17, ženšk. 17 
^^^s sto let dosáhla toho roku opět ženská, 104 r. stará, mužský 
^^dosáhl žádný v tom roce přes 100 let. 

R. 1863 zemřelo mezi 60—70. mužských 37, ženských 38; 
me^i 70—80. mužských 34, ženských 36; mezi 80—90. muž- 
#oli 13, ženských 16. 

Největšího stáří dosáhla toho roku osoba ženského pohlaví 
^ ^o sice toliko 95 let. 

Doklady tyto dokazují, že v okresu našem lidé vysokého 
stáři dosahují, ačkoliv se nedá upříti, že rok od roku méně vy- 
sokélio stáří se dosáhne. 

Co do způsobu smrti vykázáno: 

nemocní smrtí násilnou neštěstím 

r. 1858 879 1 10 

„ 1859 774 — 51 

„ 1860 692 — 8 

„ 1861 930 1 4 

, 1862 988 2 4 

, 1863 923 1 9 



— 22 — 

Prňměniě lze počítat na jednoho obyvatele v okr. Sušickém 
67 let trvání života. 

Roční příbytek obyvatelstva obnáší v Čechách průměrně 
0,931%, v okresu Sušickém však obnáší 0,9337,,. 

II. Národnost. 

Jindy měl okres Sušický toliko obyvatele slovanské, po- 
stupem času a hlavně následkem války 301eté usadili se na 
místa opuštěná též Němci nejvíce nářečí franckého a tím se stalo, 
že okres Sušický se ohledem na národnost na Čechy a Němce 
rozděluje. *) Dle plochy okresu se skoro říci může, že polo- 
vičku okresu a to sice díl jihozápadní obývají Němci, díl severo- 
východní pak Češi. Čára, která rozhraní národnosti v okr. mezi 
Němci a Čechy tvoří, počíná pod Chvalšovicemi, jde pod Javo- 
říčkem, Růvnou, Kochanovem, Mochovem k Dolnímu Těšovu, 
odtud k Bavorskému mlýnu, obrátí se pak k severu a jde pak 
mezi Loučovou a Nuzerovem k mlýnu na Pátečku, přejde pak 
přes Otavu k DřVišovům, táhne se okolo Brabcova k Roku, jde 
pak okolo Záluží k Albrechtci, kdež pak národní hranice okresu 
končí. 

Místa nad čárou ležící obývají Češi, místa pod čárou pak 
Němci. 

Dle počtu jest v okresu 11.764 Němců a 22.489 Čecho- 
slovanů, jest tedy skoro f Čechů a | Němců v okresu Sušickém. 

Němci na hranicích Bavorských bydlící, jmenovitě v Eisen- 
steínu, mají sice mnohé obyčeje stejné se sousedními Bavory, ne- 
stojí však hrubě v přátelském poměru s nimi, za to se ale může 
říci, že se svorně a přátelsky snášejí se svými českými krajany, 
od kterých již některé obyčeje nevědomky přij&li. IjěSmečtí 
obyvatelé okresu Sušického jsou obyčejně postavy hřmotné a za- 
chovali posud kroj svůj, totiž kožené černé spodky, vysoké boty 



*) Poněvadž židy, jichžto v okresu Sušickém jest 998, vážiti sluší za 
náboženský spolek, přiznávající se obyčejně k národnosti toho místa, 
kdež usazeni jsou, ačkoliv přec více se k národu německému hlásí. 



— 23 — 

I měkké kůže, kazajku (nejvíc modrou) u široký černý klobouk. 
Též nosívali vedle postrané kapsy u spodků ještě před několika 
iety aůž a vidličku. Ženské mají kabátky a na hlavě černý šátek- 
^0 se rozdílnosti týče, jsou němečtí obyvatelé posud praví sy- 
nové přírody, jakmile ze školy vystoupí, přijde jim málo kdy i 
sebe zámožnějším hospodářům nějaká kniha do ruky, srdce mají 
ale dobré a mysl více veselou, ačkoliv by dle chování jich ně- 
tdy právě se naopak souditi mohlo. 

Čeští obyvatelé oki\ Suš. nemají již žádný kroj národní, a 

íasu nedělního se již rolník od měšťáka nerozeznává. Mezi 

lidem českým se ale posud ještě zachovalo mnoho národních 

obyčejů a pověr z časů pohanských, lze ale doufati, že pověry 

škodlivé svým časem pominou, poněvadž lid český třeba ne 

prťavě všude ale z většího dílu rád knihy čítá a zvláště v době 

nynější také Novin se všímá. Nenávist nějaká proti spolukraja- 

J^íkm německým, jak to mnohý nesvědomitý německý písálek 

SArětu rozhlašuje, v okresu nepanuje a obyvatelé našeho okresu 

národnosti české i německé žijou svorně pospolu jako bratří a 

■^^sou trpělivě tíži života vezdejšího. 



III. Výroba přírodnin. 

Hornictví jindy v okresu Sušickém dosti důležité se tu 
Již zcela neprovozuje. Minerálních vod nemá náš okres zcela 
rádných; rybářství jest nepatrné následkem plavení dříví. 

Lesnictví jest však velmi znamenité. Lesní půdy je v okr. 
Sušickém 31.868 jiter 30 D sáhů, tedy skoro jedna třetina 
"Veškeré půdy. Lesy rozprostírají se nejvíce na pohraničných 
liorách a uprostřed oki-esu 12827 jit. 1486 □ sáhů patří k pan- 
stvím a statímm v deskách zemských vepsaným, 19040 jit. 144 
O ítóů patří ostatním mimo desky v gruntovních knihách ve- 
psaným statkům a obcím. 

Velkostatky (přes 200 jiter bez rozdílu veřejných kněh) 
mají 21.423 jitra 320 n sáhů, malé statky (pod 200 jiter) mají 
10.444 jit. 1310 D sáhů. 

Kolik každý statek a obec má lesů, ukážeme u pojednání 
jednotlivých míst. 



— 24 — 

Pralesů, jichž ještě bylo před 20. lety, nenalézáme v okresu 
již žádných. Roční porážku lze páčit na 31.000 sáhů. Jako vesměs 
v Čechách tak i v okresu Sušickém a to jmenovitě na ki'ál. 
Hvozdě lesů přílišně ubývá, ačkoliv se tu nemůže i^ci, že ne- 
bývá dosti přísně hleděno k ustanovení zákona lesního. 

Stav zvěře okresu našeho není stejný, ve vysokohoří není 
jí podnebí příznivé, nicméně jsou okolo Eisensteinu a v král. 
Hvozdě srnci, též tu má tetřev svůj domov. Zajíc a koroptev 
se v těchto krajinách málo nalézají, za to více v Středohoří 
okolo Sušice na Hradecku a Žichovicku. Dravá zvířata, která 
jindy v Šumavě své sídlo měla, medvěd, vlk a ostrovid již zmi- 
zela zcela, divoké kočky a lišky však zde ještě jsou. 

Polni hospodářství. 

a) Plodné půdy jest v Čechách podle výsledku posledního 
katastrálního vyměření: 

8,612.259 jiter a 447 j Q sáhu, neplodné pak 367.158 jit. 
a 1056| n sáhů, úhrnem 8,979.415 jiter a 1502,6 D sáhů. *) 

Z toho připadá na kraj Písecký 740.960 jiter 247 Q sáhů 
plodné, a 29.916 j. 1018 D »• neplodné půdy, v celku 774045 
jiter 451 □ sáhů. Na 1000 jiter připadá v Písecku plodné 
půdy 957 jiter. 

Kraj Písecký obsahuje: 

291.890 jiter 1090 D sáhů orné půdy 





100.055 


I) 


138 


» 


luk 




3.123 


ff 


702 


» 


zahrad 




92.820 


ff 


1174 


» 


pastvin 




251.753 


ff 


573 


» 


lesů 




316 


» 


1371 


» 


rybníků a močálů s rá- 


kosím. 










t 



*) To se ovšem nesrovnává s veškerou plochou Q 944 mil, poněvadž 
nejmenší neplodné částky nebývígí vyměřovány. 



- 25 -. 

^ toho připadá na okres Sušický: 

29.715 jiter 1468 Q sáhů orné půdy 



11.409 „ 576 


luk 


351 „ 714 


„ zahrad 


14.433 „ 1289 


„ pastvin 


31.868 „ 39 


„ lesů 


^á tedy náš okres 


■ . 87.814 jit. 877 Q s- 


plodné a neplodné půdy 


. 2.667 „ 1107 , „ 



90.482 jit. 384 Q s. 
Na 1000 jiter připadá v okr. Sušickém plodné půdy 940. 
Veliký počet pastvin (totiž 14.433 jiter 1 289 Q sáhů) nám 
vůčihledě ukazuje, že půda okresu našeho ještě není úplně zdě- 
laná. Hlavní příčina toho ale jest ta, že velký díl pastvin totiž 
3745 jit. 89 □ sáhů, přináleží obcím, které na větším díle toho 
málo dbají, aby obec nějakého užitku z těchto pozemků měla a 
v té domněnce žijou, že se pastvištata toliko jen k pasení do- 
bytka jednotlivců užiti mohou. Očekáváme, že to však již nebude 
tak dlouho trvati, poněvadž pevně doufáme, že pokrok hospo- 
dářství, jenž v jiných krajinách naší vlasti v několika letech 
tak znamenitě postoupil, též v okresu Sušickém se objeví. Luk 
má okres náš 11.409 jiter 576 Q sáhů, kterých se ale též na 
větším díle jen málo hledí. Jsouť ovšem hospodáři v lukařství 
chvalně známí v okresu, ale jest jich věru ještě po skrovnu. 
Z plodné půdy připadlo r. 1857 

v Čechách na ornou pudu 49, S^o 

na luka 10, 67o 

na zahrady O, 97o 

na omice 0,0-0,647o 

na pastviny 7, 97o 

. na lesy 30, v]^ 

na rybníky a močály 0,027o 
Kraj Písecký má následující poměr: 

orné pudy 38.412 
luk 12.8G2 

zahrad 0.506 

pastvin 12.091 

lesů 31.778 

Plodné půdy 95.649 

neplodné 4.361 



— 26 — 

V okresu Sušickém jest poměr následující: 

orná půda 32*882 
luka 12-610 

zahrady 0*388 

pastviny 15*952 

lesy 35220 

dohromady plodné půdy 9 7 052 

neplodné půdy 2*948 procent. 

V kraji Píseckém okres Sušický stojí ohledem na množství 
plodné půdy na 1., ohledem na pastviny na 2., ohledem na lesy 
na 6., ohledem na luka na 7., ohledem na pole a zahrady na 10. 
a ohledem na neplodnou půdu na 13. místě. Severně od Sušice 
u Hrádku, Tedražic, Budětic a Zbinic, pak výchpdně okolo 
Žichovic a Žihobec pak Sušice se daří všechny druhy obilí a 
pšenice se obyčejně také ještě seje.- Západně od Sušice se již 
pšenice jen málo, za to ale žito a oves dosti hojně seje. 

Za Hartmanicemi a vůbec v bývalém kr. Hvozdě pak .okolo 
Eisensteinu již se méně orba provozuje, za to si tu hledí více 
dobytka. 

V celku neplodí okres Sušický tolik obilí, kolik potřebuje, 
pročež se z jiných plodnějších krajin dováží a na trzích obil- 
ních v Sušici, které se každý týden dvakráte totiž: v pondělí a 
v pátek odbývají, prodává. 

Tak jako v Čechách posud převládá hospodářství trojstranné 
zvláště u malých rolníků, tak to platí u větší míře bohužel 
v okresu Sušickém, však přece ubývá čistých úhorů, neb skoro 
na polovici jich pěstují se zemčata, luštiny a krmné rostliny. 
Hospodářství střídavé se u velkostatkářů šíří. Nelze však za- 
příti, že by se hospodářství polní v okresu Sušickém značně 
ještě zvelebiti mělo a to povznesením vzdělanosti jak všeobecné 
tak i speciální, skládáním rozptýlených pozemků, užíváním trati- 
vodů zde a zavlažováním tam, rozšířením spolku hospodářského, 
zlepšováním způsobu hospodaření v rolnictví, v chovu dobytka, 
v náčiní hospodářském; také ve hnojení jsou pokroky nevy- 
hnutelné. 

Průměrné ceny obilní byly následující : 



— 27 — 



Za jednu měřici obilí nejlepšího dnihn zl. r. č. a sice : 



Boku 


pšenice 


žita 


ječmene 


ovsa 


1854 . 


. 8-33 


6-88 


5-41 


2-46 


1855 . 


. 7-59 


6-15 


4-80 


1-97 


1856 


. . 6-04 


3-96 


3-29 


1-54 


1857 . 


. 4-72 


2-69 


2-27 


1-50 


1858 . 


, . 4-62 


2-49 


2-38 


1-79 


1859 . 


. . 4-95 


2-98 


2-56 


1-94 


1860 


. . 6-10 


4-22 


3-68 


204 


1861 


, . 6-18 


4-43 


3-62 


1-64 


1862 


, . 5-45 


3-66 


2-90 


1-39 


1863 


. . 4-40 


2-69 


2-16 


1-52 



Z obchodních rostlin se v okresu Sušickém pěstuje toliko 
'^n, Tšak ne v té míře jako před 30ti lety. 

Znišením svazku poddanosti v Čechách tedy i v okresu 
Sušickém získalo hospodářství zvláště rolníků, kteří se tím stali 
svobodnými vlastníky pozemků. Zádoucna jest však v okresu 
^ašem větSí přičinlivost rolníků u vyvinování hospodářství vůbec, 
^'® rovněž upravení politických poměrů k usnadnění v upotře- 
bení úvěru a zvelebování prostředků spojovacích. V okresu Su- 
^'^kém skoro vesměs rolníci hospodaří na majetcích sami, z části 
^ í^odinou, z části pomocí čeledi a nádenníkův, soustava pach- 
^ý^^ii posud jen v skrovné míře rozšířena jest. 

^ Co do rozsáhlosti statků v okresu našem nalézáme jako 
^ Cíechách vůbec velikou rozmanitost. 

Deskových čili zemských statků počítá se 33 a to zejména : 

Albrechec, Chamutice, Chlum (Chumo), Deferník, Dlouhá 

^^, Eisenstein, Hlavňovice, Hrádek, Jiřičná, Kněžice, Kojšice, 

^•^^šec Dolní, Krušec Honií, Kundratice, Kunkovice, Lhota, Lou- 

r^^Vá, Mačice, Nemilkov, Pavinov, Podmokl, Přestanice, Stankov 



h: 



^řejší, Svinná, Svojšice, Těšov Dolní, Těšov Horní, Vatětice, 



^Ihartice, Volšov, panství Zichovice, Žíkov; dvůr Bohov a po- 
^^mky královského města Sušice. 

Veliká část těchto statků patřila ještě na počátku na- 
^^ho století v držení šlechty, nyní jest pouze Dlouhá ves, Eisen- 
stein, Hlavňovice, Hrádek, Kněžice, Těšov Dolní, Vilhartice a 
^\ěřenství panství Zichovice v rukou šlechty. Kterým rodinám 
přináleží, povíme u pojednání o každém statku. 



— 28 — 

Statků přes 200 jiter majících jest v okresu 65*), pod 
200 jiter pak 3759, z nichž alodialních od 100—200 jiter 56, 
od 50—160 jiter 128, od 25-50 jiter 537, od 10—25 j. 407, 
od 5—10 j. 334 od 1—5 j. 768 pod jedno jitro 1375. 

Zahradnictví a sadařství si v celku hospodářové v okresu 
Sušickém ještě málo všímají, ačkoliv z druhé strany má okres 
náš v Sušickém lékárníkovi p. Františkovi Firbasovi daleko 
široko chvalně známého pomologa a bývalý c. k. okresní pan 
František Bastář, dílem založením školky u Sušice, kterouž sám 
na starosti měl, dílem skutky i slovy na rozšiřování štěpařství 
chvalitebně účinkoval. 

Sečtení zvířectva r. 1857 vykázalo v kraji Píseckém stav 
následující : 
koní mezků a oslů skotů bravů koz prasat 
15092 26 152-674 109.259 4173 42591 

Z toho připadá na okres Sušický 
1264 — 18-538 12540 1200 4018 

Koní jest 1264 (totiž 20 hřebců, 842 klisen, 140 valachů, 
262 hříbat). 

Na Žichovicku, v Dobříně, v Tedražicích a Hrádku se 
sice koňstvo pěstuje, to ale pro potřebu okresu našeho nestačí, 
protož se nejvíce koně z jiných okresů kupují. 

Počet hovězího dobytka činí: 18-538 (totiž 203 k. býků, 
8308 krav, 2396 volů, 7631 mladého dobytka až do tří let). 

Druh hovězího dobytka jest v celku malý, největší a nej- 
pěknější dobytek v celém okresu má statkář p. Max Appel- 
tauer, pán na Žikovech, pak statkář p. Ferdinand Koc, rytíř 
z Debře na Hlavňovicích. 

Hovězí dobytek se chová v každém místě okresu, v býv. 
kr. Hvozdě a okolo Eisensteinu jest to u mnohých hospodářů 
jediný užitek. 



•) Jsou to zemské statky: Eisenstein, Dlouhá ves, Hlavňovice, Hrádek, 
Jiřičné, Kněžice, Mačice, NemiUíov, Pavinov, Přestanice, Stankov 
Horní, Svojšice, Sešov Dolní, Vatětice, Velhartice, Volšovy a Žíkov, 
živnosti jednoho držitele na Staré huti, jednoho držitele v Defer- 
níku, 2 držitelfi v Eisensteinu (vesnice), 2 držitelů v Kochanově, jed- 
noho držitele na Pancíři, 10 držitelů v Seewiesenu a 15 držitelů 
v Stodůlkách. 



— 29 — 

V pálenkách v Nemilkově, ve Vatéticích a v Sušici se 
hovězí dobytek na maiso krmí. 

Chovu hovězího dobytka rok od roku v okresu ubývá, r. 
1857 bylo v celém okresu 12.540 kusů ovcí, od té doby však 
zase jich ubylo. Pro hospodářství a zvláště pro lesnictví zá- 
hubných koz je v oki'esu 1200, nejvíce od chudých lidí chova- 
ných, vepřového dobytka pak 4018 kusů. 

Na 100 jiter polí přijde v okresu Sušickém vůbec: 

4248 percent koní, 
62-309 „ hovězího dobytka, 
42*149 „ ovec, 
4033 „ koz, 
13*505 „ prasat. 

Na 100 jiter luk : 

11-079 percent koní, 

162-481 „ hovězího dobytka, 

109-910 „ ovcí, 

10-517 „ koz, 

35217 „ prasat. 

Na 100 jiter pastvin : 

8-757 koní, 
128-435 hovězího dobytka, 
86*879 ovec, 
8-314 koz, 
27-838 prasat. 

Na lOOooo jiter plodné půdy vůbec připadne: 

1*439 koní, 
21*110 hovězího dobytka, 
14-280 ovec, 

1-366 koz, 

4-576 prasat. 

Na lOOooo jiter veškeré půdy pak : 
.' 1-397 koní, 
20-488 hovězího dobytka, 
13-859 (ýwec, 
1-326 koz, 
4.441 prasat. 



- 30 — 

Na lOOooo obyvatelů připadne: 

3-697 koní, 
54*219 hovězího dobytka, 
36-676 ovec, 

3-510 koz, 
11-751 prasat. 

Náčiní hospodářské se rok od roku, však v míře ne velké 
zlepšuje. Ke vzdělávání v naukách hospodářských nemá okres 
Sušický posud žádného ústavu, lze se ale toho nadíti, že se 
okresní zastupitelstvo o školu hospodářskou svým časem po- 
stará. Kraj Písecký má sice od r. 1861 hospodářskou krajskou 
jednotu, ale okres náš bohužel posud nemá ještě ani tolik údů 
této jednoty, aby se zvláštní odbor pro tento okres sestaviti 
mohl. Bohdá, že se to brzo napraví. 



IV. Průmysl. 

1. Šlechtění surovin z oboru hornictví. 

A) Šlechtění kovů. 

Průmysl v železe a jiných kovech nemáme v okresu Su- 
šickém žádný. 

B) Na výrobky porculanové, kameninné a hliněné též 
v okresu žádných není továren. 

Za to jsou v okresu důležité 

C) Výrobky skelné. 

Skelných hutí počítá se nyní v Čechách 115, z nichž v Pí- 
seckém kraji 16. Z těchto 16 připadají 7 na okres Sušický, 
totiž V Aninově 1, v Deferníku 2, Česká huť, Panfrová huť, 
Gerlová huť, Alžbětin (Elisenthal), která poslední na lité sklo. 

Tato větev průmyslu náleží v okresu k nejstarším a vý- 
robky České hutě ještě před 20 lety zaujímaly přední místo 
mezi výrobky celé země. Tenkráte však nemělo se české sklo 
co báti konkurence na trhu světovém, nyní však pro drahotu 
zvláště paliva a drasla pak i pro nevšímání si nejnovějších oprav 
cizí země na mnohých místech české výrobky vytlačují. 

V okresu se rafinování skla málo jen děje ve skelných 



— 31 — 

hutích, nobrž zvláštní rafinérové a kupci další šlechtění suro- 
vých výrobků obstarávají. 

D) Výrobky chemické. 

Fabrik na vyrábění rozžehadel a jiných zápalných pro- 
středků počítá se nyní v Čechách 27, z nichžto na celý kraj 
Písecký připadá v okresu Sušickém a to sice v Sušici ležící to- 
várna na sirky Dědiců Bernarda Fiirtha. 

O počátku a- vlivu této továrny na blahobyt města Sušice 
promluvíme při pojednání o městě Sušici obšírněji. 

2. Šlechtění surovin z oboru polního hospodářství. 

A) Tekutiny kvašené a lihoviny. Pivovárů má okres Su- 
šický 20 a to sice : Albrechec, Bohov, Chamutice, Chlum, Eisen- 
stein, Dlouhá ves, Hlavňovice, Hory matky Boží, Hrádek, Jiřičná, 
Kněžice, Krušec Dolní, Kiiišec Horní, Kuňko vice. Loučová, Ma- 
řice, Nemilkov, Sušice, Vatětice, Žichovice. 

Jsouť to větším dílem jen malé pivováry, největší jest 
v Sušici, v Žichovicích a v Hrádku. Mezi malými pivováry vy- 
niká pivovár v Loučové zcela dle bavorského způsobu zřízený 
a proto povšimnutí hoden, že se v něm v celém kraji Píseckém 
první pivo na bavorský způsob vařilo. 

Roku 1865 vařeno bylo v okresu Sušickém 37.304, a roku 
1866 31.592 vědra piva. 

Mimo to se přiváží do okresu Sušického pivo z Dešenic, 
z Březí a z Oujezdce u Klatov. 

Pálenek dle nového spůsobu máme v Nemělkově, v Su- 
šici a ve Vatěticích, z kterých poslední svou úpravností a může 
se říci nádherností vyniká. Pálenky podle starého spůsobu, 
'^eré skoro na každém i sebe menším zemském statku se pro- 
vozovaly, již skoro všechny zašly. 

B) O vyrábění cukru z buráku, o olejnictví není v okresu 

y 

našem ani stopy. - 

C) Výrobky lněné a konopné podává jen domácnost, co 
větev pmmyslová se však v okresu neprovozuje. 

Domácího plátna však dosti z okresu do obchodu vstoupí 
^tě na plátno u větší míře nachází se ve Volšovech. 

D) Prádelna na bavlněnou přízi v skrovné míře se nachází 
též ve Volšovech. 

E) Výrobky vlněné. Soukenictví někdy v Sušici dosti 



— 32 — 

znamenité muselo jako vůbec v Čechách ustoupiti práci st^^' 
nické a nyní již zde úplné kleslo. 

F) Fajnrnictví se provozuje v okresu v Kundraticích, ' 
Vatéticích a ve Velharticích. 

G) Výrobky dřevěné jsou nepatrné. R. 1857 počítalo S 
v okresu Sušickém GGl továrníků a průmyslníků a '2180 po- 
mocníků. 

Ze všeho patino, že průmysl v okresu není mimo sklář- 
ství znamenitý a že průmysl, kdyby se zase doba příznivější na- 
vrátila v našem okresu, by našel ohledem na vodní sílu a jiné 
poměry, dosti rozsáhlé pole. 

Nedostatky v průmyslu posud u nás panující vyplývají bud 
z nejistých poměrů politických a finančních, bud z poměrů ma- 
lých průmyslníku a živnostníků, poněvadž na větším díle řeme- 
slník v okresu i rolníkem jest, čímž obě zaměstnání trpí, bud 
konečně z nedostatečného vyučováni průmyslnického a řemesl- 
nického. 

Že by následkem nového řemeslnického řádu vydaného dne 
20. pros. r. 1859 a platnost majícího od 1. května 1860 sta^ 
řemeslnický se byl v ohledu mravním neb hmotném polepšil 
nemůžeme bohužel posud říci. 

Záložny r. IHGl v Sušici zavedené většina řemeslníků té: 
posud málo si povšimla. 

Zřízení řemeslnické školy v Sušici na způsob Vodnanské 
jest věc velmi potřebná, zůstane ale bohužel snad ještě dlouh( 
pium desíderium. 



V. Prostředky spojovací. 

Ode dávna prosluly Čechy hojností avýbomostí rozličnýcl 
silnic, v okresu Sušickém se to ale ještě před několika lety říc 
nemohlo. Erarialních silnic má okres náš jen jedinou a to sic 
z Klatov přes Čachrov, bývalým Hvozdem na Eisenstein do Ba 
vor vedoucí, která ale pro okres Sušický důležitosti nemá an 
také nikdy míti nebude. 

Okresních silnic jest: 

a) Z Horaždiovic do Sušice. 



— 33 — 

h) Ze Sušice přes Dlouhou ves na Hory Kašperské. 

c) Ze Sušice přes Hartmanice, Dobrou Vodu, Českou huť 
^ Eisensteinu, která se u hospody na Mýtě před Eisensteinem 
s Klatovskou erarialní silnicí spojí. 

d) Ze Sušice přes Petrovice, Hlavňovice a Nemilkov ku 
^Jatovům. 

c) Silnice z Dobřína k Čepicům na Žichovice k Strakoni- 
cům. Velmi zapotřebí byla stavba okresní silnice ze Sušice ku 
řádku, poněvadž se tu Klatovy, Kolinec a Stříbrné hory se 
Sjšicí spojí. 

Nyní jest upravení této silnice tím důležitější, poněvadž 
pošta každodenně do Klatov tuto jezdí. 

Též jest zapotřebí silnice ze Sušice k Roku, která by vý- 
chodní díl okresu se Sušicí spojila. 

Velice by bylo k . přání, aby okres Sušický podporu ku 
stavbě těchto silnic ze zemského fondu obdržel, poněvadž jest 
teuto okres v Čechách nejrozsáhlejší, bohužel ale v celku chudý 
a výlohy tak veliké v celku snésti nemůže, an jiné okresy zá- 
možnéjší v tom ohledu skoro ani okresních silnic nemají, poně- 
vadž je erarialní silnice křížem probíhají. 

Okres Sušický má nyní 23 mil okresních silnic ; až jednou 
zemský zákon o silnících v život vstoupí, bude míti ovšem vel- 
kou výhodu, když větší díl silnic okresních prohlásí se za zem'feké. 
Pověděli se okresem Sušickým někdy železnice ku Kla- 
tovům, nemůžeme ovšem s jistotou říci, že by to však byla věc 
spravedlivá nedá se upříti. 

Plavba. K účelu plavení dříví reguluje se Otava již něko- 
lik let. 

Pošty. Poštovní ruch jeví v psaních a v ostatních do- 
pravených věcech v okresu našem vždy větší pokrok. Ještě 
před 24 lety byla listoběžna v Sušici a posel šel nejprv dva- 
l^áte, pak každodenně na c. k. poštu do Horažďovic. R. 1845 
započala jízdní pošta mezi Sušicí a Horažďovicemi, která Praž- 
skou a Vídeňskou a vůbec veškerou korespondencí do Sušice 
l^ovážela. Tehdáž přicházelo psaní teprv 3. den do Prahy. Nyní 
J^e ze Sušice každodenně zvláštní pošta do Klatov, pak do Ho- 
^ažíovic jednou, na Hory Kašperské dvakráte denně, do Eisen- 
steinu konečně třikráte za týden. Od 1. listopadu 1864 zapo- 

3 



— 34 — 

čalo též poštovní spojem mezi Eisenstemem a Zvislem v Ba- 
vořích. Od 16. září 1867 jest v Sušici c. k. poštovní štace, 
^ posud byla zde jen c. k poštovní expedice. 

VI. Obchod. 

R. 1857 počítalo se 115 obchodníků a 119 pomocníků při 
obchodu v okresu Sušickém. Nejznamenitější obchodní místa 
jsou Sušice a Eisenstein. Též nacházíme kupce v Hartmani- 
cích a ve Velharticích. Obchod v celku není velký. Nejvíce 
se vyváží sklo, sirky, kůže, pak dříví po Otavě. 

Ústavů obchod podporujících nemá okres Sušický pro 
sebe žádných. 

Vn. Cirkevni poměry. 

V církevním ohledu patřil okres Sušický k diecesi Praž- 
'ské, od r. 1784 patří nyní k diecesi Budějovické a má 20 far, 
z nichžto 13 patří k vikariátu Sušickému a to sice: 

Albrechtec^ Budětice, Bukovnik, Dlouhá ves^ Hlavňovice^ 
Hory Matky Boží, Nezawyslice, Petrovice, Sušice^ Svojšice^ 
Vethartice, Zbynice, Žihohec ; ostatních 7 : Česká hut^ Dohra 
Voda, Eisenstein, Hartmanice, Rojsko (Mouřenec), Seewiesen a 
Zhuří ale k vikariátu Kašperskohorskému. 

Duchovní správu vykonávají 1 děkan (v Sušici), 19 farářů 
a 11 kaplanů. 

Filiální kostel jest v okresu Sušickém jen jeden, totiž na 
Zdouni v kolatuře Zbynické. 

Krátký dějepis jednotlivých far uvedeme u každé fary 
zvláště. Klášter má okres Sušický toliko jeden, totiž klášter 
kapucínský v Sušici s guardianem a 4 knězi, kteří bedlivě po- 
máhají ve správě duchovní jak v Sušici tak i na farách 
okolních. 

Kdy a k jakému účelu r. 1654 od Ferdinanda III. žalo-, 
žen, povíme v dějepisu města Sušice. 



— 35 — 
Vin. školství. 

O školách okresu Sušického nedá se mnoho psáti. My 
se z příčin všelijakých toliko jen hlavně držeti budeme dát sta- 
tistických. Doufáme ovšem, že hlavní škola v Sušici v život 
vstoupí, neb jest věru nejvyšší čas, aby nynější vzorní škola 
se proměnila v hlavní. Při každém farním kostele v okresu 
jest škola, tedy zejména : na Albrechtci, v Budeticích, v Bukov- 
níce, Dlouhé vsi, v Hlavňovicích, na Horách Matky Boží, Ne- 
zamyslicích, Petrovicích, Svojšicích, Velharticích, Zbynicích, Ži- 
hobcí, na Dobré vodě, v Eisensteinu, Hartmanicích, na České 
huti, v Mouřenci, Seewiesnu a Zhuří. 

Filiálek školních jest v okresu málo, nejhlavnější jest 
v Hrádku, v kolatuře Zbynické, ku které zemřelý Jan Andrle, 
bývalý tajemník u c. k. místodržitelství v Sedmihradsku 3000 zl. 
r. 1853 věnoval. Pak máme ještě filiálky v Kadešicích, v Pod- 
moklích a v novější době v Dobříně a ve Velké-Chmelné. 

Ve všech školách vikariátu Sušického mimo Dlouhou ves 
se vyučuje česky, ve školách k vikariátu Kašperskohorskému 
patřících německy, jest tedy 13 českých a 9 něm. škol ; na 
vzorní škole Sušické se vyučuje na základě řeči české též ja- 
zyku německému. 

Nedá se ovšem upříti, že většina učitelů našeho okresu 
svědomitě o vyučování svěřené mládeže pečuje, avšak jsou ještě 
takoví, kteří stav svůj za nějaké řemeslo považují a kterým 
výdělky více na srdci leží, nežli povinnosti učitelovy Mate- 
rielní postavení učitelů v posledním desítiletí jako v Čechách 
tak i v okresu Sušickém značně zlepšilo se a lze doufati, že 
tóž učitelové posud lhostejní povolání svému zadost učiní. 

Ze by škola řemeslnická a hospodářská se sídlem v Su- 
šici pro náš okres byla prospěšná, nedá se upříti. 

IX. Ústavy společenské opatrností, k uchováni zdraví, 
ústavy dobročinné v prospěch chudoby, ústavy 

úvěrní a spolky. 

K uchování zdraví má okres Sušický 4 doktory lékařství, 
totiž v Sušici p. MDra Jana Hatláka, jenž jest zároveň městským 

3* 



— 36 — 

fysikem, p. MDra Pavla Bandlera, ve Vdharticích p. MDra A. Zdrá- 
hala, v Eisensteinu MDr. F. Nováka, 3 ranhojiče v Sušici p. Engel- 
berta Matouše, v Hartmanicích p. Fr. Webra a ve Velharticích S. 
Hahna. Babiček 16, nejvíce jich jest v Sušici. Lékárna jest jedna, 
chvalné známá p. Fr. Firbasa v Sušici, mimo to mají lékař Fr. 
Weber v Hartmanicích a MDr. Zdráhal ve Velharticích a ran- 
hojič v Eisensteině domácí lékárny. 

V Sušici jest městská nemocnice s 5 postelemi, nová ne- 
mocnice, o kterou se bývalý okresní p. Fr. Bastař tak vřele 
před několika lety vzal, nevstoupila ještě v život. Jest to okres- 
ního zastupitelstva jedna z předních úloh, o uskutečnění takové 
nemocnice se postarati. K ústavům zdravotním slušno připo- 
čísti lázně UBL Dobré vodě a na,Vodol€ nce^ o jejich léčivosti pro- 
mluvíme na svém místě. 

Věznice se nachází u c. k. soudu v Sušici. 

Ústavu pro chudé jest v okresu Sušickém 20, poděleno 
bylo r. 1864 315 osob. 

Mnoho-li každá obec má jmění v pokladnici pro chudé, 
uvedeme u každé obce zvláště. 

Povšimnutí zasluhuje ,,spoleh lidumUný^^ r. 1814 v Sušici 
založený, o kterémž šíře v dějepisu promluvíme. V oboru hmot- 
ném zvláště vzhledem k opatření a sbírání kapitálův a úspor 
na podání potřebného úvěru má Sušice záložnu^ která r. 1861 
hlavně působením bývalého c. k. okresního p. Fr. Bastaře po- 
čátek svůj vzala a její stanovy vynesením c. k. místodržitelství 
v Praze dne 1. Hstopadu 1862 č. 52930 potvrzeny byly. Bohu- 
žel nalézá tento ústav hlavně pro řemeslníky založený, právě u 
řemeslníků posud malého účastenství. 

Ústavy pojiMovací jako pojišťování proti škodám z ohne, 
krupobití, povodně, pak též proti nedostatkům způsobeným stav- 
bou, bezdělností, nemocí atd. nejsou v okresu žádné, za to mají 
ústavy toho druhu, jako vzájemný pojišťovací ústav proti ško- 
dám způsobeným ohněm v Praze (zal. 1827), Terstská, Víden- 
ská, Pešťská, pak společnost Austria a Kotva agenty v Sušici 
a na jiných místech okresu. 

Zvláštních spolků má okres Sušický „Štěstěnu'^ ^ pak zpě- 
váčky a hudební spolek Svatého Václava v Sušici, o nichž též na 



— 37 - 
X. Správa zemská. 

Okres Sušický má 104 katastrálních a 52 politických obcí, 
jež jsou podřízeny c. k. okresnímu úřadu v Sušici, který jest 
smíšený, t. j. takový, jenž spolu záležitosti soudní spravuje a 
spolu okresním soudem se zove. Okresní c. k. soud v Sušici 
jest zároveň vyšetřovací soud pro okres Sušický, Kašperskohor- 
ský a Horaždiovický. Až do r. 1850 byla právoraocnost v okresu 
Sušickém takto rozdělena: 

Magistrát v Sušici vykonával soudní a politickou moc 
^ Sušici, v městysi Hartmanicích, pak v poddaných svých vesni- 
cích v Dobříně, v Málo- a Velko-Chmelné, na Roku a Červe- 
'^ých Dvorcích v Divišové, v Kadešicích, Humpolci a Platoří nad 
poddanými svými v Podmoklích. Zemské statky, které soudní 
^ politickou správu až po r. 1850 vykonávaly, byly: 

1. Albrechtec pro vesnice Milčice, Janovice a částku vsi 
2^uží. Zároveň pak pro statek Podmokly. 

2. Chamutice pro ves Chamutice a Světlou a částku vsi 
Trsice. 

3. Chlum. 

4. Dlouhá ves pro vesnice Dlouhou ves starou i novou, 
*<>hdašic, Nuzerov. Zároveň se vykonávala v Dlouhé vsi právní 
* Polit, moc pro panství Štubenbašské a právní ochrany moc 
flad rychtami král. Hvozdu, Stachy a Stodůlkami. 

5. Defernik, 

6. Eisenstein v městysi a vesnici Eisensteinu a ve vesnici 
^^^ceři. 

7. Hhvnovice pro vesnice Hlavňovice, Milinov, Radoštice, 
^^lo. Suchou, Rňvnou, Zvíkov a Zámysle. Zároveň pro zemské 
^^tky Přestanice a Libétice. 

8. Hrádek pro Hrádek, Zbynice, Čermou, Kašejovice, Bře- 
*^ice, Vodelenov, Lešišov, Mokrosuk, Javoří. Zároveň pro zem- 

^^^ statek a městečko Velhartice, vesnice Drouchovec a Chotě- 
^"^. Městečko Velhartice mělo vlastního listovního pro grun- 
^^^rú knihy. 

9. Jiřiěná pro ves Jiřičnou a Novou Výsku. 

10. Kněaice pro Petrovice, Vojtice, díl vesnice Vlastějov a 
^^ vesnice Trsice. 



— 38 — 

11. Krušec horní pro Krušec horní a Bezdékov. 

12. Krušec dolní pro Krušec dolní a prostřední, Trpěšice 
a Rapotice. 

13. Kundratice pro Kundratice a Kříženice. 

14. Kunkovice pro Kunkovice, Dobromělice, Častonice, 
Čeletice pro částky vsí Radvanice a Chotěšov. 

15. Lhota. 

16. Loučová, 

17. Mačice pro Mačice a Bukovník i částku vsi Soběšice 
(nyní v okresu Kašperskohorském). 

18. Nemílkov (dříve v kraji Klatovském), pro Nemilkov, 
Tyrdoslav, Braničkov a Radvanice. Zároveň pro statek Staň- 
kov horní. 

19. Těšov dolní pro dolní Těšov, Javoří, Mochov. 

20. Těšov hořejší zároveň pro Bošov. 

21. Vatétice pro Vatétice, Rojsko, Novoměstečko. Záro- 
veň pro statek Pavinov s příslušnými vesnicemi Radkov, Jaku- 
bice, Stěpanovice, Zalužnice a Smržnou. 

22. Žichovice pro Žichovice, Nezamyslice, Domoraz, Frim- 
burk, Bílenice, Damětice, Bešetín, Dražejovice, Čepice, Budětice, 
Rozsedly pro částku vsi Čimice. Zároveň pro statek Zihobec a 
vesnice nyní do jiných okresů náležející jako Bojanovic, Věštín, 
Pohorsko, Soběšice, Damnice, Nová ves, Strašín, Nezdice, Žda- 
nov a Ostružno. Též pro město Rábí. Mimo to se vykonávala 
právomocnost v Žichovicích pio částky vsí Kadešice, Bukovník 
pak díl Malce (v okresu Kašperskohorském). 

23. Zikovy pro Zikovy, Posobice, Částkov. Zároveň pro 
zemské statky Volšovy s vesnicí Dolním Stánkovém, Strunkovém 
Kojšicemi a Svojšicemi. 

Město Hory Matky Boéí mělo jako městečko -zvláštního 
listovního, soudní moc však se vykonávala pro to město v -Sušici. 

V královském Hvozdu se vykonávala politická správa vrch- 
ním rychtářem (dříve hejtmanem) v Seewiesnu, právní moc 
ochranní pro rychtu, jak již poukázáno, Stachovskou a Stodůl- 
skou vykonávala právomocnost v Dlouhé vsi, pro rychtu Kocha- 
novskau^ Seewiesenskou ^ Zhuřskou pak mimo nyn^j^^ okres 
Sušický ležící rychty S. Kateřinu, Eisenstrass a Hammry 



- 39 — 

právomocnost panství Bystřického v Bystřici (v bývalém kraji 
Klatovském). 

Mimo c. k, okresní úřad a soud jest v Sušici c. k. ber- 
niíný úřad ; pak má zde sídlo c. k. hraničný inspektorát, c. k. 
finanční komisariat, c. k. finanční stráže. Též jsou oddělení 
finanční stráže v Petrovicích, na Dobré vodě a v Eisensteinu. 

XI. Okresní zastupitelstvo. 

Na základě zákona, daného dne 25. července 1864 pro 
království České, vstoupilo též r. 1865 okresní zastupitelstvo 
Sušické v život. Ústav to dávno očekávaný a pro nás v mno- 
hém ohledu veledůležitý. 

Máf on býti národu našemu školou samosprávy, u před- 
av našich někdy tak živé a teprv v posledním století bureau- 
*^tickými, od jinud k nám přinesenými institucemi a všestran- 
^M poručníkováním z platnosti vytištěné a v zapomenutí upa- 
^'é; mář on býti též pro život politický národu našeho školou, 
^ lUáto mnohý muž, rozšířiv v ní rozhled svůj politický, nabjrv 
zkušenosti ve spravování věcí veřejných, naučiv se myšlenky své 
"®2 ostýchání jasně a spořádaně přednášeti a osvědčiv se mou- 
^atí ve věcech veřejných jakož i obětovností vlasteneckou, ráz- 
^ostí a poctivostí povahy, bude moci vystoupiti na dějiště větší, 
^ *^ěhož bude pak moci působiti dále na osudy celého národu 
^*Seho, ba snad i celé říše rakouské. 

Veškeré zvelebení mravného i tělesního blahobytu občan- 
s^v^ okresního, jeho vzdělání hospodářské a průmyslové, přední 
^y^íiy lidumilství a dobročinnosti, potřeby zdravotní atd. svě- 
^^3r jsou vlastenectví a moudrosti oněch mužův, jež občanstvo 
^^^^^0 ku správě jim za nejschopnější uznává. 

Vedle těchto prospěchů, jež nám podá tato instituce, jsou 
^*-^f)veň i jiné výhody politické^ národní a sociální. 

Politické vychování lidu našeho v samostatnosti, důstoj- 

'^^^ti a statečnosti občanské pokročí zajisté velice činností za- 

^*-^^pitelstva okresního, jakož i ona znalost politická, kteráž zná 

^^Sžiti cenu směrů a činů i mužů politických ne pouze dle 

"^^čnosti slov, ale též dle výsledkův jich pro blaho a pravou 

^^t)bodu občanstva. 



- 40 — 

Národnost naše ode dávna ve veřejném životě tak odstr- 
čená, nabude zřízením okresních zastupitelstev opět bývalé 
platnosti, a jazyk náš, zvláště co do mluvy politické a řečnictví 
veřejného se vybrousí. 

Ne poslední váhy jsou zajisté lyrospěchy společenské: od 
té doby co národ náš pozbýval státoprávní platnosti a politické 
svobody i autonomie, stav se pouze materiálem vlády v rukou 
ůřadníkův, nastalo v něm rovnou měrou též rozdrobení a vzá- 
jemné odcizení se stavův jeho vespolek. Šlechtic skoro na či- 
sto zapomněl, že náleží k národu českému a hledal chatrné 
zadostučinění pro ctižádost svou ve výlučném — avšak ovšem 
též politicky bezmocném a tudíž i bezcenném — postavení. 
Průmyslník bera sobě vzorj', mistry i pomocníky z ciziny, též 
docela se odcizil národu, a nemoha vstoupiti do kruhů šlech- 
tických, a nechtě se též déle přáteliti s průmyslníky malými, 
tvořil s jinými sobě podobnými též malé o sobě postavené kruhy 
společenské; malý měšťan a rolník ač často stejnou prací se ži- 
vící, přece ve spolek se nikdy nestýkali a nezřídka velmi ne- 
vlídně, ne-li nepřátelsky proti sobě se stavěli; nikdež nebylo 
ušlechtilejšího života společenského, kdež by se byli scházeli 
rozliční stavové k společné činnosti, kdež by se mohli cítiti co 
čleuové téhož národu, co bratří téže rodiny; nikdež nebylo dě- 
jiště, kde by se byl muž cenil ne pouze dle stavu svého, ale 
tež dle ctnosti, moudrosti a schopnosti své, dle lidské ceny své, 
V zastupitelstvu okresním je nyní dána příležitost, aby se vý- 
tečníci všech stavů v každém okresu scházeli častěji k společné, 
obecnému dobrému věnované činnosti ; zde mohou členové téhož 
rodu, věky a mnohým historickým neštěstím sobě odcizeni, opět 
sobě se přiblížiti, zde se ucítí a poznají opět za syny jednoho 
národu a jedné vlasti, zde se naučí sebe vespolek ceniti a mi- 
lovati a snad i v mnohé věci sobě na vzájem vyhověti. 

Důležitým prostředkem k scelení národu našeho a k vše- 
strannému jeho povznesení může se nám státi zastupitelstvo 
okresní, budeme-li se ho ujímati celou silou a budeme-li ho uží- 
vati duchem v pravdě vlasteneckým, spravedlivým, obětovným, 
občanským, svobodomyslným a národním. Na všechen spůsob 
aspoň dány tu osudy naše — naše blaho i neblaho — do vlast- 



I 



— 41 — 

nich rukou našich v míře od věků nebývalé; nám přísluší teď 
užít práva svého zároveň moudře i statně. 

Na základě vynesení c. k. místodržitelství království Če- 
ského od 25. února 18G5 1. 11862 mělo se do okresního za- 
stupitelstva voliti v celku 30 členů a to sice: 
17 členů že skupení venkovských obcí; 
7 členů ze skupení velkostatkářů a 
6 členů z měst a městeček. 

Kr. město Sušice má voliti 2, horní město Hory Matky 
Boží, městečko Velhartice, městys Hartmanice a Eisenstein po 
1 členu. 

V měsíci dubnu r. 1865 předsevzaté volby vypadly takto : 

Pro skupení venkovských obcí byli zvoleni: Vácsl. liuider, 

SiTintovník z Kochanova, Josef Schniidt, představený ze Zhuří, 

J^n Dlouhý^ představený z Bilenic, Josef Frana, představený 

2 Tedražic, Jan Hais^ představený z Budětic, Jan Kuthan, grun- 

rovník z Částková, Vojtěch Novák, představený z Domoraz, Jan 

Nováky předst. z Mačic, Jan Katily předst. z Hrádku, Antonín 

Zdeněky předst. z Cimic, Petr Pavlíček, předst. ze Zehobic, Filip 

Hrách, předst. z Javoří, Josef Mika, gruntovník ze Zbynic, Jos, 

Ckalupský^ gruntovník ze Zikova, Jan Haeusler, mladší obecní 

radní ze Stodůlek, Vácslav Denk, obecní výbor ze Seewiesenu, 

Matěj Kuthan, představený z Břetětic. Dle národnosti 13 Čechů 

^ 4 Němci. 

Ve skupení měst se volilo takto: 

V Sušici purkmistr veš. práv. doktor J. A. Gabriel a obecní 
radní Jan Kieslinger. 

Hory Matky Boží, faráře P. Pavla Fortunata. 

Velhartice^ purkmistra Dominika Brunera. 

Hartmanice, purkmistra Jana Adlera. 

Eisenstein, obecního radního Pavla Zieglera. 

Ve skupení statkářů byli zvoleni statkáři: kníže Adolf 
^^^toarzenberg^ Maxmilián Appeltauer, Jindřich Polland^ Krist. 
-^^^Ue, Karel hrabě Taafe, Adolf Schreiner, Vilibald Huttary. 

Takto sestavené okresní zastupitelstvo volilo pak dne 19. 
^^bna 1865 doktora J. A. Gabriela za starostu. 

Do výboru byli voleni: kníže Adolf Schwarzenberg, Jindř. 



— 42 — 

Polland P. PliTPi Fortiraat, Josef Frana, Jan Haeusler a Pavel 
Ziegler. 

Dle \jmsa státnílio minístena od 24. krétna 1865 č. 10366 
styrdil J. V. dsař a král Františd^ Josef dne 20. kvétna 1865 
Tolbn okresního starosty a t mésid tanrenci t. r. pak započala 
činnost okresního zastnpitelstra t Sasici. Za tajemníka byl na 
začátku r. 1866 ustanoven provisorně Jan Myslík, dříve tajemník 
obecní v Sušici, jenž byl během roku 1867 definitivně od okr. 
zastupitelstva stvrzen. 

Během roku 1866 vystoupil ze zastupitelstva a z výboru 
P. Pavel Fortunat, poněvadž pfišel za faráře do Rataje. 

Na místo jeho zvolilo město Hory Matky Boží do zastupi- 
telstva svého purkmistra Jana Ldfflmanna, do výboru pak přišel 
posavadní člen zastup. Dominik Bruner, purkmistr Velhartický. 

Poněvadž Yilibald Huttary svůj statek Kundratice prodal 
a tím ze zastupitelstva vystoupiti musel, zvolilo na jeho místo 
skupení statkářů dne 14. dubna 1867 Adolfa Elledra, statkáře 
na Horním Tesově. 



Déjepisný přehled. 



Mezi městy království českého jest kr. město Sušice (ně- 
Diecky Schúttenhofen^ latinsky Sutticium^ též Sicca) v kraji Pí- 
seckém jedno z nejstarších a v okresu Sušickém bez odporu 
Pniií založené lidské sídlo. Sušice zaujala od nejstarší až do 
^ejuovéjší doby v každém ohledu mezi místy okresu Sušického 
píval niísto a pročež také o tomto městě napřed pojednáme, 
''estliže nynější Sušice povstala ze starého od Bojů založeného 
^^^uahatum^ o tom nedá se nic jistého říci.*) 

Že Sušice své slovanské jméno od sušiti obdržela, jest věc 
Jistá,, **) poněvadž se před časy z Otavského písku mnoho zlata 
^lížovalo, což až podnes pahrbky okolo Sušice dosvědčují. Jestli 



^) Bojové vládli naší vlastí od počátku 4tého století až do r. 45 před 
* n. Krista Pána. Klaudius Ftolomeus, zeměpisec ve druhém století po 
Kristu, postavil některá města od Bojů založená a to zejména město 
Setuakatum, do krajin naší vlasti. Čeští zpytatelé věku XVI. vyklá- 
dali jména jejich skrze nynější zvukem podobná. I za našeho věku 
ještě Dr. Bedřich Kruše nejinače sobě počínal, klada staré Sehia- 
katům na Suéici, což také spisovatel Richard učinil. „Vše to ale," 
praví náš dějepisec F. Palacký — „dokazuje, že i nejlepší znalci staro- 
žitného zeměpisu o položeni těch měst nic jistého nevědí, alebrž jen 
maně jako ve tmách ťapají." 

**) Ve spisu „der Bdhmerwald, Nátur und Mensch," geschildert von J. 
Wenzig«und Joh. Krejčí, se též na str. 36. jméno SuHce odvozuje od 
sušení sladu, poněvadž se sladování v Sušici hojně před časy provo- 
zovalo a slad valně do Bavor vyvážel. Jelikož ale se to dělo o mno- 
hem později než-li rýžování zlata, mfižeme pojmenování Sušice to- 
liko jen od toho předmětu odvozovati. 



— 44 — 

Sušice právě v roku 790 po Kristu, jak kronikář Hájek uvádí, 
byla založena, to ovšem sotva již někdo dokázati s to bude, že 
ale i v nejstarší době pohanské okolí Sušice již obýváno býti 
muselo, o tom svědčí vrchy „Svatobor^ a „Svat^ blíže Sušice 
ležící. 

Dle tradice dosavad v lidu zachovalé vzala Sušice první 
svůj základ na pravém břehu Otavy a to vesnicí y^Nuželice^ 
zvanou, kdežto se nynější hořejší město nachází. 

Když pak mnoho zlata z písku Otavského se rýžovalo, usa- 
dilo se mnoho mocných lidí u vesnice Nuželice, počali pak na 
druhém břehu Otavy domy stavěti a zakládali penězi rýžovníky, 
aby při té práci tím snadněji živi býti mohli, a tím pak prý 
vzalo město Sušice za knížete Mnaty svůj původ.*) 

Přáli bychme sobě, abychom mohli podati věrnou zprávu, 
jaké poměry právní a obyčeje mezi prvními obyvateli v Sušici 
panovaly a jaké bylo vzdělání jejich v ohledu rozumovém, ná- 
božném, průmyslovém i mravném, nám v tom ohledu zbývá 
jen říci, že první obyvatelstvo Sušické bylo dle národnosti slo- 
vanské, náboženství pohanského, že se pohanství skoro nej- 
déle v Čechách v okolí Sušickém udrželo a že křesťanství tepi*v 
ku konci 11. století v Sušici a v okolí nejvíce přičiněním 
kněžstva bavorského se rozšířilo až konečně nad pohanstvím 
úplné zvítězilo.**) 



*) M. Paulus Stránský v knize de Eepuhlica Bojema c. II. 10. pag. 56 
píše takto. Sušice sivé Sutticium, urbs ex vico quodam parvulo ab 
auri ex glarea purgatoribus, qui a nostrorum hominum vulgo Ryzovnicy 
Yocantur, amplilQcata, jam olim urbis celebrítatem accepit. Cum eiiim 
ii, divitem auri ramentorum copiam inde ab ipsis Yatavse vicini amnis 
scatebrís, in aquis volutati animadvertissent, laribus fígendis locum 
hune jam ante, ut dixi, nonnullis ab hominibus habitatum accom- 
modum esse judicarunt. Metal licas igitur operas suas in amne fabri- 
les vero in sicco ea industria urserunt, ut brevi et rex eorum fami- 
liaris, et urbs inchoata incrementa haud quamquam contemnenda sum- 
serit. Probavit hsec studia Mnata prÚLceps, surgentemque metaliicam 
hanc urbem, liberalitate cum aliis pari gaudere volnit. .Nomen si ex 
vece nostra sušiti, boc est a siccando, est datum, quasi siccatorium 
dicas. Ramenta enim ista recens ex aquis educta crebrisque ablutio- 
nibus madentia ad sólem siccare hic opportuit. 

**) Edožby o náboženství slovansko-pohanském bližších zpráv nabýti 



— 45 — 



Za doby pohanské byl vrch Svatobor střediště modlářství 
SušiCanů a obyvatelů okolí Sušického. *) 

llodlářství pohanské v háji Svatoborském skončilo na vždy 
rokem 1092 za českého knížete Břetislava II. **) 



cíhtěl. toho poukazujeme na veledílo našeho slavného dějepisce Fr. 
X^alackého „Dějiny národu Českého" díl I. částka I. str. 206. 
í Okres Sušický má z čas& pohanských následující starožitnosti: 

1. Sošku na vrchu Svatoboru na počátku tohoto století* náhodou 
od dělníka vykopanou, která se tehdáž do rukou pana Antonína 
Hubaciusa, rytíře z Kotnova, toho času pána na Kněžicich, pak paní 
Kristině hraběnce Vratislavce rodem Běšince z Běšin dostala. Nyní tu 
sošku zdědil po p. Lambertu Hubaciusu rytíři z Kotnova, pánu na 
Knéžicich, syn jeho pan Bohuslav Hubacius rytíř z Kotnova, a bylo 
by velice přáti, aby ji českému museu daroval. V musejníku na r. 
1847 (II. dílu sv. 5. str. 542.) jest soška ta pohanského bůžka před- 
stavující, takto popsána: Hlava postavy té nekryta jest, brada spu- 
štěna, kadeře nad čelem na obě strany rozděleny, v týle však krátce 
přistřiženy, ramena má roztažená a dlaně provrtané, rukávy vysuté, 
krzno k tělu přilehající, velmi krátké a kolem bedra vypouklým, kost- 
kovaným pasem obroubené, nohy jsou docela hladké a nepravidelně 
tvořené, kdežto svršek těla zvláště pak přísně vyznačený obličej o dosti 
^ifiamenité umělecké zběhlosti tvůrce slitiny této svědčí. V zadech 
Bošky jest široký otvor, jenž snad víčkem nějakým se zavíral. Skrze 
hlavu jest prqhnán železný nýtek, který bezpochyby k upevnění ja- 
Icéhosi předmětu, jejž to socha hlavou a rukama podpírala, sloužil. Tří- 
nožka velmi vkusně vykrouhlena jest, taktéž i nohy její v okrasu ja- 
kousi, hlavě zvířecí (koňské) podobnou, vybíhající. Soška jest 6" 3"' 
vysoká, třínožka 2", celek váží 1 lib. 2lr lotu. 

2. Asi před 60 lety byla v zámeckém sklepě v Dolejším Krušct 
nalezena mramorová okrouhlá deska s řeckým pohanským nápisem : 
^solg xaTax^oviovg TialvTiTj ^ilovfiévo} X^9'''^ j^^TÍI^^C dvéd-rjxě 
cvfifiiíp 0ilovfiév(p avv^TjaavTS ttr] yi. 

Po česku : Bohům podzemským Kalyka Filomenu na památku po- 
stavila, manželu milovanému, s nímž živa byla 20 let. 

Tato deska přišla do rukou otce spisovatele těchto řádek, jenž ji 
pak daroval Českému museu, kdež se v kabinetu menším naznačeném 
část IV. v skříni IV. v 3. oddílu pod čís. 40. posud nachází. Musíme 
též v známost uvésti, že se v Dolejším Krušct na počátku toho sto- 
letí vykopalo nedaleko lesa mnoho popelnic, které ale bohužel pro 
neznalost předmětu v nivec přišly. 

3. V r. 1861 vykopalo se vedle školy v Hrádku několik popelnic, 
z nichžto některé vel. p. P. Vojtěch Hlinka u sebs chová. 

**) V. V. Tomek ve svém díle „Dějepis Prahy I. str. 68." „Ještě ku 



— 46 — 

První stopy křesíanství v okresu Sušickém vidíme na pou- 
stevníku Vintíři, který po třicet let v Šumavě a to sice na 
Poušti nedaleko nynějšího farního místa Dobré Vody, poustevničiv 
dne 9. října 1045 zemřel.*) 

Nejprvnější kostel křesťanský byl bezpochyby kostel v Pe- 
trovicích, který byl upevněn hradbami a na zápas s pohany 
ukazuje. Někteří spisovatelé za to mají, že město Sušice i 
s okolím svým dáno bylo kněžně Svatavě, dceři Vladislava L, 
jenž od Němců Lukardou zvána byla a která se v roce 1124 
za hraběte Bedřicha II. od Luku (německy von Bogen, latinsky 
ab Areu) provdala — u věno; ale více se pravdě podobá, že 
teprv asi o 69 let později se Sušice oněm hrabatům a to sice 
roku 1192 sňatkem hraběte Albrechta III. od Luku s Ludmilou, 
dcerou Bedřicha vévody českého dostala, a tímto spůsobem na- 
cházela se Sušice i s okolím dlouhý čas co manství české v rukou 
těchto hrabat.**) 



konci li. století ctily se v Čechách sem tam sv. háje a stromy, za- 
bíjely se oběti bohům, odbývaly se pohanské obřady nad hroby mrt- 
vých mimo křesťanské hřbitovy a hadači, čaroději a kouzelnici potlou- 
kali se co zbytkové pohanského kněžstva po zemi* 

CosmiB chron. p. 10— 197. podává zprávu, kterak kníže Břetislav II. 
r. 1092 pověry v Čechách přetrhoval ; píše totiž : Všecky kouzedlníky, 
věštce a hadače vyhnal ven z království svého, tolikož i háje a stro- 
my na mnohých místech ctěné vykořenil a spálil. 

*) Poustevník Vintíř stál v přátelském poměru k německému králi Jin- 
dřichu III., dal jemu naučení, jak by se s vojskem svým r. 1041 lehce 
do Cech dostal; poněvadž všecky prosmyky v Šumavě zfial a stezky 

v 

sám na několika místech zakládal a nebyl tedy přítelem Cechů. 

On byl později za svatého prohlášen a Čech Bonaventura Piter 
sepsal zvláštní latinský spis pod titulem „Thesaurus absconditus*' 
Brunnse 1762 ve 4®. 

**) Hrabata od Luku vládli v nynějším Bavorsku nad krajinami, které 
dle velikosti zem mnohého německého panovníka značně přesahovaly. 
Krajiny jim náležející sáhaly na levém břehu Dunaje od Warthu až 
k Hildgardsbergu a k severu až k hranicím českým. V krajinách 
téchto bylo mnoho měst, městysů, klášterů a hradů : Dcggendorf, Brod 
(Furth), Bogen, Re gen, Wiechtach, Horní a Dolní Altaich, W^indberg, 
Mitterfels, Falkenfels, Falkenstein, Weissenstein, Plintsberg, Vysoký aj. 
Mimo to držel tento mocný rod na pravém břehu Dunaje Nattern- 
berg a Plattling, v Čechách jak uvedeno město Sušici i s okolím a 



— 47 — 

Ludmila ovdověvši roku 1198, paní to krásná i ctnostná, 
stala se později pramátí kralujícího dosavad domu Wittelsbachův 
druhým sňatkem s Ludvíkem I. vévodou bavorským, a jest tedy 
Wřé pramáti Jejího Veličenstva naší nynější císařovny a královny 
Alžběty. Ona zemřela r. 1240 zanechavši z prvního manželství 

-^fterta IV. hr. z Luku, a Ottu vévodu bavorského z manželství 

*ahého. 



f>aiistvi Vimberg, v Rakousku, Wiltberg. Konečně velké statky v Styr- 
sku a Korutahsku. Co právě v uvedených okresích v hrabství Bogen- 
Rkému nepřipatřilo, doplnila hojná ochranná práva ; takové právo měli 
lirabata od Luku nad hlavním chrámem v Řeznu, nad kláštery 
^ Horním Múnsteru a sv. Jakuba v Řeznu, v Horním a Dolním Alt- 
^chu, ve Windbergu, Mallersdorfu a Pnifeningu. 

Hlavním jádrem hrabství Bogenského byla krs^ina mezi potoky, 
^chodní a západní Bogen zvanými, z nichžto jeden u Bogenu, druhý 
'V Deggendorfu do Dunaje vtéká. Kr£y'ina tato se nalézá pod jménem 
-Bogana v listinách osmého a devátého století. Z této jinak. malé zá^ 
^adní částky vzrostl o postupné dary císařův, poddáním v manství od 
Mnohých biskupův, sňatky a jiným dobýváním, ono velké území, je- 
hožto držení hrabata od Luku ve 12. století mocí a vážností skoro 
'Vévodům Bavorským po bok postavilo. 

V tomto čase vidíme je zcela co knížata si počínati. Měli knížecí 
<lvůr a staré listiny nám jmenují mnoho šlechticů, kteří u nich úřad 
^uksasa, maršálka, číšníka, nadkuchyňského a j. zastávali. 

Na sněmích říšských a zemských byli hrabata od Luku, jakožto 
^astavatelé manství císařských a jako manové vévodů bavorských. 
I^émto vévodům jakožto svým panovníkům konali službu vojenskou, 
skoliv jen tehdáž, když se jim právě líbilo. Někdy i obrátili zbraně 
proti vévodům samým, kteří pak se všemožně vynasnažiti musili, aby 
Jim odolali. Uvnitř svých panství a statků vládli hrabata od Luku 
^plně, samostatně vykonávali moc svou nad životem a smrtí svých pod- 
daných dle libosti, žádali daně, poplatky a cla, volali do zbraně, slo- 
vem vykonávali všechna zeměpanská práva mimo právo peníze raziti, 
^u kostelům byli hrabata od Luku nad míru štědří, založili opatství 
yVindbergské a vystavěli znova Horní Altaich. Mimo to od Admontu 
v Štyrsku počínaje, podle Enže až k Dunaji a po této řece nahoru 
do Eichstattu, nebude žádných klášterů aneb kostelů, aby se aspoň jed- 
nou listinou nadací od těchto hrabat vykázati nemohly. Více než 
něco jiného mohou takové mnohonásobné odkazy a dary o převelikém 
bohatství tohoto svědectví dáti. Kdožby z laskavých čtenářů o tomto 
kraběcím rodu více dočísti se žádal, toho poukazujeme na náš histo- 
rický článek „Hrabata od Luku" v Lumíru, Ročn. 1856 str. 186. 



— 48 — 

V listinách té doby nazývá se Sušice Schotenhofen a také 
Schotenboven, z kterébo pojmenování pak nynější německé Schúť 
tenhofen povstalo. V roku 1233 daroval brabé Albrecht IV. od 
Luku bavorskému klášteru Windbergu právo nadací na faru 
v Sušici. 

Když roku 1242 rod hrabat od Luku vymřel, připadla Su- 
šice na bavorského knížete Ottu druhého syna Ludmily, který 
bavorskému klášteru Dolnímu Altaichu dal právo v Sušici desátek 
vybírati. 

Několik let na to připadla Sušice opět k zemi České, ale 
roku 1257 po nešťastné bitvě u Miihldorfu dne IL listopadu 
v uzavřeném smírní zavázal se přemysl Otokar IL Bavorům Su- 
šici navi^átiti. *) 

Teprv roku 1273, když Přemysl Otokar II. s Jindřichem 
Bavorským v Praze byl smír uzavřel, v kterém se na vždy od- 
řekl hrabství Bogenského, odstoupil Jindřich navždy Sušici, která 
pak nikdy více od koruny české nepřišla. **) 

V roku 1283 vedla se rozepře stran patronátu kostela a 
fary v Sušici mezi klášterem Windberským a Strahovským, vý- 
sledek této pře se neví. Na počátku XIV. století ale byl farní 
kostel v Sušici hlavnímu kostelu na Vyšehradě přivtélen duchovní 
dohlídce kapitolníum proboštu odevzdán, a duchovní Sušický pak 
nuisel té kapitole 24 k. grošů ročně odváděti. 

Jak dlouho tento poměr farního kostela v Sušici ku kapi- 
tole Vyšehradské trval,***) nedá se určité říci, bezpochyby ve 
válkách husitských zanikl. 



*) Palacký Geschichte vou Bóhmen. II. 1. pag. 172. Chronic Hermanni 
Altah u Oefele I. 678. Augustense u Frehera I. 532; Osterhoviense u 
Raucha I. 507 Salisburgense u Peza I. 365. Contin. Cosm. p. 390 
Rauch óster. Gesch. III. 206—208. 

**) Palacký Geschichte von Bohmen. II. pag. 228. 

***) LL. Erect. Vol XII. B. I. se praví : Ecclesia in Sicca est incorporata 
Canonicatui Prsebendse S. Petři Wissehradensis prope Pragam, quem Ca- 
conicatum et Přřebendam D. Franciscus de Gewiczka ad prsesens nosci- 
tiir obtinere. ideoque si et successoribus ejus Vicarius perpetuus in 
Sicca solvere debet annue 24. sex. gross. Prag. census An. 1389. 

V. Lib. Erect. Vol. XII. H. 8 ad annum 2396 : 24 sexag. census de- 
bentur pro Canonico et Praebeuda W^issehradensi a perpetui Vicariis 
Ecclesise in Sicca, pak v lib. Erect. Vol. XII. F. 15 k roku 1391 se 



— 49 — 

V roce 1322 dal král Jan Luxenburský Sušici zděmi obe- 

bmti a upevniti, tak sice, že tenkráte málo měst českých v tom 

^pfisobu ohrazených se nacházelo. *) Týž král Jan zřídil též 

v Sušici magistrát. Tento magistrát sestával od roku 1322 vždy 

^ Í2 konšelů čili radních, z nichž jeden býval vždy primasem 

^iii primátorem a jeden písařem městským čili syndikusem, 

z ostatních po střídě každý měsíc jeden býval purkmistrem. 

Listem ode dne 12. dubna 1324 potvrdil tento král všechna 
práva a výsady horní Sušickým, jak jich jsou dříve tížívali. **) 

Jaká to práva i výsady zejména byla, nelze nám bohužel 
uvésti. 

Roku 1331 dovolil král Jan dle žádosti manželky své Elišky 
proa^šené brzy před její smrtí, aby směli Augustiniáni z kláštera 
sv. Tomáše v Praze, založiti také nový klášter v Suš{a\ kteréžto 
povolání ale vzal nazpět ještě téhož roku pro námitky kapitoly 
Vyšehradské, již nastávala z toho škoda pro farní kostel tamější 
jí náležející. Po osmi letech na to, totiž roku 1339 obdržel kon- 
vent Svatotomášský povolení ono znovu, i vystavěl v Sušici již 
jakaxisi modlitebnu, která však po nové rozepři o to vzniklé 



praví: Prsesentatio incorporata est Canonicatui et Prsebendse Eccle- 
Biae S. Petři in Wissehrad." 

y Důkaz toho jest kámen s latinským nápisem, který byl dříve v klá- 
fitemí bráně před několika lety odtud vzat a v městské radnici v chodbě 
při zemi se vezdil, kdežto se posavad nachází. Kámen ten jest dosti 
^elký podlouhlý čtverhran a nápis zní takto: 

Anno Domini MCCCXXII Joannes Primus Bohemise Polonise (sic) 
J^ex comes Luxenburgensis, filius Henrici, Impenitoris Romanorum po- 
^entissimi, hanc civitatem můro fecit circumdari, ejus magnifíci regimi- 
nis ac suorum progenitorum setemse memorise, S. Joelis Amen. 

To jest po česku: 

Léta páně 1322 Jan První, český a polský (sic) král, hrabě Lucem- 
M^Urský, syn Jindřicha císaře římského nejmocnějšího, toto město zdí 
^al obehnati k jeho slavného panování a potomků jeho věčné pa- 
*íiátce, S. Joele Amen. 

Tento nápis patří mezi důležitější starožitnosti kn^je Píseckého z 
^asů krále Jana. 

^ 'íaroslav SchaUer ve svém díle „Topografie des K. Bóhmen" Prachiner 
^reis na str. 243. uvádí chybně toho listu datum na 17. března 1326. 

4 



- 50 — 

opét z rokazu králova roku 1345 jest zrušena, při čemž pobráno 
řeholnikum mnoho kostelního nářadí*) 

Mezi panovníky Českými od nejstarších časů zaujal císař 
Karel IV. první místo ve vděčné paměti národu českého až po- 
dnes, neb rozmnožení blaha jeho pozemského i duševního byla 
přední péče celého jeho života. 

Není tedy divu, že národ český jej nazýval otcem vlasti a 
že město Sušice obdrželo důkazy otcovské jeho lásky. Mezi pri- 
vilegia od císaře toho Sušici udělená jsou následující: 

a) aby žádných krčem ani řemeslníkův blížeji jedné míle 
zdélí a šíří od města Sušice nebylo pod datum v Sulzbachu 
6. Februarii léta 1356; 

b) na mýto, totiž, aby při městě Sušici ze všelijakého do- 
bytka po jednom penízi bráti mohli pod datum v Praze 12. dne 
měsíce Septembris léta 1372; 

c) aby Sušičtí moc měli statky své nejbližším přátelům 
svým odkázati, zadati a po zemřelých bez učinění kšaftu dle 
posloupnosti přátelstva děditi, pod datum v Praze 13. dne Octo- 
bris léta 1372. Dne 13. června 1352 dovolil císař Karel IV. 
křižovníkům s červenou hvězdou, aby sobě špitál i s kostelem 
v Sušici vystavěli. **) 

V roku 1372 potvrdil arcibiskup Jan Očko z Vlašimi dům 
pro chudé sv. Alžběty, jenž již pod arcibiskupem Arnoštem od 
měšťanů Sušických byl založen. ***) 

Roku 13G3 nařídil císař Karel IV. všem českým městům 
a jmenovitě také Sušickým, aby se zásobili notně obilím, jelikož 
roku 1362 velká byla úroda, aby v čas vojny se hladu předešlo, 
pak rozdal svým městům velké zásoby zbraní, aby se do času 
potřeby tam uschovaly. Sušice obdržela pro 80 mužův úplných 
zbraní, f) 

Král Václav IV. zapsal Janovi lantkrabí z Leutenperku na 



♦) V. v. Tomka „Dí^jepis Prahy" I. str. 426. 
**) F. W. Pelzcl „Kaiscr Karl IV. Kónig von Bohmen T. pag. 181. listina 
per extensum CLXX.XVI. (Orig. in arch. Crucig. ad pedem pontis Prag.) 
♦♦♦) L. Erect Vol. I. K. 7. 
t) F. Palacký Geschichte von B6hmen. II. pag. 366. 



í 



— 51 — 

Sušických roku 1379 60 kop berně, kteréž každý rok dávali,*) 
což podobně roku 1401 purkrabímu Domažlickému Maříkovi 
z Hrádku za jeho věrné služby učinil. **) 

V roku 1395 vytáhl pan z Rožemberku s vojskem Baku- 
šanův do pole, a rozbili stany své proti králi na poli u Budě- 
jovic a město Vodnany žebrali. Téhož léta položil se blíž Sušice, 
až k svátku všech svatých, ***) poněvadž vždy věrně při králi 
Václavu rV. stáli, což zvláštním listem roku 1405 na jevo dali. f) 

Listem téhož krále pod datum na Žebráce ve středu po 
vyvýšení sý. kříže roku 1406 dostala Sušice privilegium na je- 
den výroční trh, kterýž mel ode dne na nebe vzetí blahoslavené 
Panny Marie za celý týden pořád zběhlý trvati; kupci pak neb 
kramáři a handlíři mají se vším zbožím svým tou cestou přes 
Gfildu a skrze Hartmanice k Sušici jeti, z čehož se dá souditi, 
že Sušice co obchodní místo toho času již nabyla důležitosti. 
Za Tálek husitských vystoupili Sušičtí veřejně. Také oni zahořeli 
láskou ku kalichu a v |i'ozjitření všeobecném zbraně se uchopili. 

Oni patřili k výstřední straně husitův horlivých, jichžto žá- 
dosti reformátorské přesahovaly nálezy university Pražské, a jižto 
^a.předjsouce přesvědčeni o neprospěchu každého mírného se Sig- 
^^ndem vyjednávání nechtěli ani o něm slyšeti. Hned za prvních 
P0í5átků války husitské vidíme* Sušici na dějišti, a to sice když 
bouře Pražské po smrti krále Václava IV. byly vypukly, umlu- 
vili se Plzeňští, Klatovští, Domažličtí a Sušičtí skrze tajné posly 
^ listy, a sešli se dne 1. listopadu 1419 v Žinkovech ozbrojeni, 
^ odtud táhli dále v síle nemalé ku Praze a porazivše Petra ze 



*) Palacký Archiv. Č. 11. p. 182. c. 305. 

**) Palacký Geschichte von Bohmen. III. pag. 131. adnot. 157. V tom 
ohledu měla Sušice již zvláštní osud, neb r. 1411 zapsal král Václav IV. 
Petrovi ze Svojšína hrad Kašperk a 70 k. g. úroku ročního na Sušici, 
ježto Henrik Eolman a Václav bratr jeho pak Vilém Dornsteiner prvé 
na Sušici měli. (Palacký Arch. č. II. p. 182. čís. 310.) 

***) Staří letopisové čeští. D. III. p. 6. č. 18, 

i) Balbin Mis. Tom. II. to uvádí takto : Literis de dato 1405 Sabatho 

ante festům Fentecosten obligant Suticenses Venceslao regi Bohemise, 

qnod si ad tempus vitse suše adhsérere, et ipsum rébus et corporibua 

suis juvare usque ad effusionem sanguinis velint. 

4* 



~ 52 — 

Šternberka vůdce královského u Knína, vtrhli do Prahy a s bra- 
třími od kalicha se spojili.*) 

v 

v roce 1422 stála Sušice v jednotě s Zižkou a Sušičtí 
byli toho roku na valném sboru dne 24. února v Písku pro lepší 
spořádání věcí církevních a politických.**) 

V roku 1424,vstoupila strana Táborská a s ní purkmistr a 
konšelové obce Sušické v příměří s Oldřichem z Rožmberka i se 
stranou jeho až do S. Havla (Pal. Archiv český III. p. 245 č. 32.). 

V roku 1425 oblehali Sušičtí s Kralohradeckými, Klatov- 
skými, Domažlickými a Píseckými v počtu asi 1000 jezdcův a 
8000 pěších s puškami a stroji tvrz Švihov Viléma Svihovského 
z Rizmberka, a po dvou nedělích zbořivše hradby její, smlouvy 
dosáhli. ***) 

Po dobytí Tachova, když Táboři skrze několik dní bez pro- 
spěchu dobývali Plzně, uzavřeli konečně až do 23. dubna 1428 
s Plzeňskými příměří, f) 

Roku 1426 na den S. Doroty byl v Písku sjezd rytířů a 
měst strany Táborské, který pak poslal sub dato 6. února zápis 
Pražanům. Město Sušice bylo též na tom sněmu zastoupeno, ff) 

R. 1426 11., 12. a 25. listopadu Chval z Machovic, správce 
měst kraj., Matiáš z Chlumčan hejtman a obec Pinška prodlou- 
žili své příměří s Oldřichem z Rožemberka až do vypovědění 
předběžného, K témuž zápisu přistoupila též o Sv. Martinu obec 
Sušická. (Pal. Archiv č. UI. p. 497. čís. 242.) 

Dne 8. prosince 1426 vstoupil Přibík z Klenového v příměří 
s p. Oldřichem z Rožmberka od dání listu až do Sv. Jana evan- 
gelisty pod týmiž správci jako Táborští, Sušičtí a Prachatičtí a 
základem 5000 kop.ftt) 

Roku 1427 stavové čeští obojí strany, mezi nimi město 



♦) Palackého Dějepis Č. III. 1. str. 283. Scriptorum remm Boh. Tom. 
m. pag. 29. N. 71 (E— L. N.). 
♦*) Palacký D^. Č. III. 1. str. 477. a 489. 
***) Palacký D. Č. HI. 2. p. 17. 
t) Pal. D. Č. m. p. 68. 
t+) Pal. Archiv Český. m. str. 267. čís. 39. 
ttt) Pal. Arch. Č. lU. str. 498. čís. 243. 



— 53 — 

v 

Suši(T^ éinili o vánocích úmluvu mezi sebou o sjezdu v Zebráce 
o příměří.*) 

Hoku 1428 starší Táborské obce polní a domácí mezi jinými 

i SuS^cké polem pro jméno boží u Bechyně pracující gleitovaly 

k sol^é Oldřicha z Rožmberka před Bechyni na týden se 100 
osob stmi.**) 

Téhož roku (1428) dne 7. listopadu Mikuláš z Chlumčan 
hejtuian a obce měst Píseckého, Sušického a Prachatického 
vstoupil v příměří s Oldřichem z Rožmberka (podle umluv 
Helfenburských) od dání listu až do Sv. Jiří, nejprv příštího pod 
^ýininkami. ***) 

V měsíci prosinci téhož roku (1428) obléhal Jan Blech a 
Mikuláš z Paděrova s pomocí Píseckých a Sušických hrad Zví- 
kov, což až do 21. března 1429 ti-valo. 

R, 1431 stála Sušice po straně kněze Prokopa Velikého f) 
a vstoupila v příměří s městem Horšovým Týnem. 

Roku 1432 dne 27. října přijeli Sušičtí na pomoc Píibíku 
2 Klenového, který přilehl ke znamenitému hradu Lopotě 
v Pfeefisku, jehožto pán, rytíř Habart Lopata z Hrádku přizná- 
^*J6 Se ke straně králově veliké škody byl učinil, zvláště chu- 
uemtt lidu v okolí; i nemohše jeho děly dobýti, vyleželi jej 
Waderxi tak, že posádka jeho konečně vypálila jej sama, když 
^^ Odtud pro hlad utíkati musela. ff) 

^a sněmu roku 1434 dne 24. června větší díl mést Sirot- 
cích xxiezi nimi Sušice zapsaly se pánům k jednotě zemské, ač- 
Kohv se přiznávala k straně městské neboli demokratické, ftt) 
• "V roku 1435 byli mezi voliteli od sněmu s plnou mocí 
vydáni, kteří pak M. Jana z Rokycan za arcibiskupa Pi*ažského, 
^ ^^i*ťina (Lupáče) z Chrudimi i Vaňka z Mýta za podbiskupy 
zvoJili^ mistr Václav ze Sušice a kněz Ondřej farář ze Sušice. *f ) 






J -^^. Arch. Č. ni. pag. 264. čís. 39. 
; -"^al. Arch. Č. III. pag. 284. č.. 19. 
,{ ^^1. Arch. Č. UI. p. 490. č. 263. 

jTVv ?^l. D. A. m. 2. str. 206. 
^^^ -^«tl. D. Č. III. 2. 293. a 304. 
^^ ^^l. Archiv Č. m. p. 436. č. 15. 



— 54 — 

Roku 1436 dne 14. srpna na sněmu Jihlavském, osvědčoval 
Menhardt z Hradce jménem všech stavův, již přijímají císaře 
Sigmunda za krále a pána svého a zavazují se ku poslušenství 
jeho. Na to podávali císaři ruce všichni páni a rytíři přítomní, 
též poslové — čtyřmecitma měst, zejména také města Sušice. *) 

Roku 1440 patřila Sušice posud ještě ku straně Táborské. 

Roku 1445 den před Sv. Jiřím uzavřel se smír a urovnání 
v Domažlicích mezi bavorským vévodou Albrechtem a jednotou 
Plzeňskou, ku které též Sušice tehdáž patřila, aby nepřátelská 
vpadnutí jak z Bavor do Čech tak i z Čech do Bavor přestala. **) 

Roku 1446 když bylo v Čechách bezvládí za převahy Jiřího 
z Poděbrad na sněmu Svatomartinském, jednalo se o ustanovení 
správce zemského, mezi jinými městy se vyslanci Sušičtí ohlásili, 
že nemají moci svoliti, aby kdo nejsa králem korunovaným, po- 
žívati měl království v zemi, a protož, že věc takovou dříve na 
obec svou vznésti musejí. 

Roku 1452 byla Sušice na sněmu Pražském o Sv. Jiří za- 
stoupena a od zástupcův smlouva a zápis učiněn, kterak jest 
volen za správce království Českého Jiří z Poděbrad. (Archiv Č. 
n. p. 310.) 

Roku 1452 obrátil se Jiří z Poděbrad proti proti vníkůn 
svým ve vlasti a dne 8. září položil se vojensky u vsi Kestřan, 
hroze Píseckým záhubou. Pročež oni brzy umluvili se s ním a 
potáhli v úmluvu mezi jinými také město Sušici,***) 

Když po smrti ki^ále Ladislava král Jiří se stal králem 
Českým, věrně u něho až do jeho smrti stála Sušice. 

Král Vladislav II. potvrdil listem pod datum v Praze 1. 
dubna 1472 Sušickým všecka mající privilegia a nad to výše, 
aby napotom žádnému zastavováni nebyli. 

Téhož roku pod datum 12. října dal Sušickým povolení, 
aby červeným voskctn pečetiti mohli. 

Roku 1477 přikázal král Vladislav II. všem poddaným kraje 
Práťhenského a jmenovitě Sušickým dal příkaz, aby hned táhli 
k dobývání města Horaidoyic proti Rackovi Kocovskému. 

*) Pal. Dg. Č. III 2. str. 351. 

*♦) Král. říšský archiv v Mnichové, Codex: Bóhmen und Ober-Pťalz. Lit 

B. pars II. (z Palackého excerpta. 
**♦) Staří letopisové. li. str. 162. 



— 55 — 

Pí*o upokojení krajiny a zvláště pro zastavení loupeží a 

vražd a^. silnicích sestoupili se na podzimku roku 1497 rytířstvo 

a městEi, krajův Plzeňského a Práchenského, a koupili od rytíře 

Volfa 2: Janovic staroslavný hrad Rizmberk i s panstvím za 

16.000 I5. gr. českých, tak říkaje na akcie. Byl to první zpámý 

príklai dobrovolné associace, jíž se všickni zemane a města 

aniž z jaké povinnosti účastnili. Města kraje Práchenského byla 

Písek, .Vodňany a Sušice.*) 

Roku 1500 vstoupila veškerá královská města v počtu 32 
v politickou jednotu po vyjití zřízení zemského, Sušice stála dle 
pořádku na 18. místě.**) 

Roku 1502 nařídil dne v sobotu před květnou nedělí král 
Vladislav IV., aby kdy se jakkoliv úřad konšelský v Sušici 
dle starobylého obyčeje skrze podkomořího obnovuje, jemu, pod- 
komořímu jenom 15 kop grošův českých od Sušických dáno bylo, 
P^^ ty škody, které jsou ohněm vzali. 

Roku 1520 v měsíci listopadu za panování krále Ludvíka 
oblehli Sušičtí s Pražany, Klatovskými, Plzeňskými, Domažli- 
ckýnii, Vodnanskými, ' Píseckými a jinými městy tvrz Janovice u 



) IVfajetnici ustanovili ze spolku způsob, kterým hrad a panství ku pro- 
spěchu všech měly požívány a spravovány býti; k vrchní správě zří- 
ceny jsou čtyři starší, dva od rytířstva a města Práchenského, dva toli- 
liéž od Plzeňského kraje ; voleni byli vždy na dvě léta i měli ze spolku 
saditi hejtmana tomu hradu a přihlížeti ku správě celého zboží. Spo- 
lečníci všickni měli různice, kteréž by vznikly mezi nimi, vznášeti 
především na své starší k narovnání přátelskému a měli ze spolku 
ostříhati silnice Stříbrskou, Tepelskou, Nýrskou a Kdynskou, aby se 

v 

■kupcům ani formanům na nich neděla škoda. Jakož Cechové toho 
času vůbec o opravu mravů velkou péči měli, tak i účastníci koupě 
této k zápisu připojili pravidla mravní, kterými měli býti vázáni ; za- 
povídaliť pod určitými pokutami hru v kostky neb karty o peníze, 
vády, hanění a pobídky k boji jakož i přílišný luxus v jídlech. Spolek 
ten byl v tehdejších dobách něco neobyčejného a nemohl se tudíž s od- 
porem minouti. V brzku se o něm roznášely pověsti ukrutné, jakoby 
obmýšlel Bůh ví jakou zpouru a převrat v zemi. Král Vladislav na- 
býval jej „puntováním" a zápasníci uznávali za potřebné jíti na hrad 
pražský, aby soudce zemské o svých úmyslech upokojili. Zdá se, že 
^ pro velký odpor spolek ten v užívání panství ani nevešel. 
' *^alackého Děj. Národu Česk. díl V. částka 2. pag 10. 



— 56 — 



Klatov tehdáž Petru Sudovi patřící, jenž byl veliký škůdce stavu 
měš(anského. 

R. 1543 koupila obec města Sušice od Břetislava z Riesen- 
berka a ze Švihová díly své míst : Nuzerov, Hartmanice, Pod- 
mokly, Radešov, Vlastějovypak Stojanovice, Chvalšovice, Rcho, 
Zikovy, Vorlov a Libětice celé od hradu Vilhartického za 700 
kop m. 

Dle toho se dá souditi, že město Sušice dosti velké jmění 
mělo. 

Roku 1544 v pondělí po čtvrté neděli po velikonoci, jinak 
před sv. Žoíií Sušice zcela vyhořela. 

Roku 1547 po vítězství u Míihlberku nad saským kurfirstem, 
přitáhl Ferdinand I. s mocí válečnou pomocných Spanělu a 
Němcův nejprv k Litoměřicům a odtud do Prahy, umíniv si 
Pražany a ostatní městský stav trestati, i k soudu byla též vo- 
lána Sušice, která stála při stavovském spolku, na níž uložena 
peněžná pokuta od 1500 kop míš., svobody a statky jí pak po- 
brány ; ještě téhož roku však byly statky a svobody městu zase 
navráceny. *) 

Téhož roku 1547 přibyl co magistrátní osoba v Sušici cis. 
rychtář, kterého král Ferdinand I. sobě a všem dědičům usa- 
zovati sobě zachoval. Bez cis. rychtáře nesmělo se žádných rad 
obecních na radnici ani jinde držeti a postranní schůze žádným 
vymyšleným spůsobem bez povolení c. rychtáře obesílati, leč by 
mu o tom se oznámilo a on by věda, co se jednati má povolil, 
sic jinak nic, aby se tak více k žádnému spiknutí tajně umluviti 
Sušičtí nemohli. 

Roku 1554 dne 12. května vyhořela opět Sušice. 

Roku 1559 před sv. Lucií tak velká voda byla, že památ- 
níka nebylo, aby větší pomněl a veliké okolo Sušice škody zdělala. 

Roku 1570 měli Sušičtí tuhou při o solní sklad s Pracha- 



*) Soud byl držen co pátý dne 26. července zároveň proti následujícím 
městům : Kouřím, Brod Český, Louny, Kadaň, Slaný, Domažlice, 
Stříbro, Písek, Vodňany, Kolín, Nimburk, Chrudim, Jaroměř, Mělník, 
Mejto Vysoké, Dvůr Králové, Polička. Peněžná pokuta se musela do 
dvou neděl složiti. (Prodromus Moravographia od Tomáše Jana Pěšiny 
z Cechorodu, děkana Litomy selského. V Litomyšli 1663.) 



— 57 — 

tickými. Prachatičtí si výslovně stěžovali, že privilegium Jana 
Lucemburského jim shořelo. Rok na to za císaře Maxmiliána 
sobě Sušice tištěný mandát zjednala, aby svobodný a veřejný 
^tíhiy Sušici se zarazil. Prachatičtí zarmoutivše se tím a obá- 
vajíce se, aby z takového darování jich město záhubu nevzalo, 
vešli s Pasovskými v smlouvu, slibujíce, že je obilím sami do- 
statečně opatřovati budou, nevydají- li soli nikomu, leč soumarům, 
kteří bud již do Prachatic nebo do* Vimberka po zlaté stezce 
honí. Sotva Sušičtí o smlouvě doslechli, stěžovali sobě u Viléma 
2 Kožmberka jakožto předního regenta v Čechách ; Vilém poslal 
roku 1574 vyslané svým jménem a řezanými cedulemi a sice 
Jana Dlouhoveského z Dlouhé Vsi a na Zamlekově, Jana Janov- 
ského z Dlouhé Vsi a na Všiticích, Buriana Stroj etického ze 
Strojetic a na Rezanicích, vele Sušickým, aby proti starobylým 
právům města Prachatic ničeho nepočínali chtíce se škodě uhnout. 
Sušičtí tu na svou chudobu skrovné živnosti a nepatrnost 
skladu, nemohoucího nikomu na ujmu býti, tu na milost a usta- 
vičnou k nim přízeň Vilémovu se odkázali, že u nich skladu 
solního již za předkův užíváno, a že by mýto císařské škodu 
trpělo namítali. Vyslalo se do Sušice v té záležitosti třetí a 
řtvrté poselství, v kterém posledním roku 1573 Jana Dlouho- 
vesl^ého, hejtmana kraje Práchenského, Petra Veselského a Jana 
Bliživského z Bliživy co poslů užito, a že ničeho nenarovnáno, 
zanesla se pře ta celá soudu komornímu, ačkoliv nikdy se ne- 
rozsoudila. *) 

Roku 1580 sepsal Sušičan Jan Rosacius knihu: „Didasca- 
lion de S. S. Angelis," a věnoval ji radě města Sušice. Tento 
básník a někdy professor poéticae v učení Pražském, zemřel dne 
^^- listopadu 1554 v Kolíně nad Labem. 

Rodina Rosacius-ova mela mimo něj ještě také učených a 
slavných mužů, jako M. Adama Rosaciusa v Sušici, M. Sofoniusa 
*^^saciusa ; oba v právech velmi učené. **) 



*) Fr. Jos. Slámy „Obraz minulosti starožitného města Prachatic." V Praze 
1838 str. 49. a 67. 
) Bohuslav Balbin v knize Bohemia docta, Pragae 1777 na str. 170. praví: 
Eosacjsínos třes: Joannem, Adamům et Sophoniam de Carlsberga vi- 
ros eloquentia, poesi, politices scientia insignes Sussiccnces domo su- 



— 58 ~ 

Téhož roku potvrdil (1580) císař Rudolf II. pořádku krej- 
čovskému města Sušice řád cechovní, v kterýž jsou spolu s novo- 
městskými Pražskými, byvše prvé v některých artikulích na roz- 
dílu, jednomyslně se snesli a srovnali. 

Roku 1583 byl v Sušici mor, pročež císař Rudolf II. Su- 
šickým nařídil, aby na sněm na úterý po Sv. Martinu položený 
a rozepsaný na ten čas pro uvarování nebezpečenství doma zů- 
stali a Pražany nebo v jiném místě, kde zdravé povětří jest, 
k tomu jednání sněmovnímu zmocnili. 

Roku 1584 prodal císař Rudolf II. městu Busici od král. 
hradu a panství Kašperského vesnice Dobřín, Chmelnou, Kadešici 
a Podmokly za 5700 kop grošů, pak Humpolec a Platory za 
1000 kop grošů. 

Roku 1592 dne 9. července Sušice zase všechna od ohně 
v škodu přišla, u radního písaře se zapálilo, kterýž potom i 
s dcerou uhořel.*^ 

Roku 1596 dne 8. měsíce června po památce mistra Jana 
Husa zase všecko město Sušice vyhořelo.**) 



periora síecula tulerunt, extantque libri ab eis editi. Ádamus anno 
1615. Orationem panegyricam habuit ad Bohemos Proceres pererudi- 
tam die 13. et 14. Julii (quíe postea lucem aspexit) de Academiee Pra- 
gensis excclentia, deque cjus instauranda authoritate. Joanncs heroico 
carmine potentissimum excelluit. Mirum! hsereditatem quodammodo 
esse in hac familia, literis excellere nostra setate iisdem artibus, imo 
et Theologicis et Philosophicis fratres Rozaczyni duo non indignos 
se majoribus suis praestiterunt redeamus ad veteres. Joannes Frcesepe 
Dei hominis egregio penáte celebravit an. 1581. Item librum in cont. 
signem de charitate et concordia conjugili an. 1583. Joannes obiit 
an. 1584. Adamus de Clu isti cunabulis insignem elegiam vulgavit 
Malovecio equiti magno reipublicae litterariaí Patrono o. 1591 dicatam, 
Sophoniae nihil vidi. 
*) Memorabilia paroch. Vilhartic. — Též D. M. Štembera v místopisu 
města Rakovníka v Praze r. 1839 str. 94. tu událost uvádí, k čemuž 
jsou připojeny následující verše ; 

ZkazIL BVh obec DVsIčkV 

Skrz oheň zVřlwI wšeCkV 

w zVřlwostl hněwV swélio 

ČerwenCe Dne Dewátého. 
**) Memorab. paroch Vilhartic. 



— 59 — 

Od roku 1598 — 1608 za rektorských časů mistra Martina 
Bacháčka v písemních památkách university Pražské, 101 tak na- 
zvaných partikulárních škol, do kterých údové university Pražské 
za učitele dosazováni byli, a to zejména do Sušice, Jan Hippius 
roku 1607 a Mikuláš Sebastian Pacovský roku 1608.*) 

Roku 1600 poslali Prachatičtí vyslance za potřebou peně- 
žitou do Sušice, kteří tam hned po příští svém, k zvláštnímu 
veselí tam právě držanému co nejzdvořileji pozváni byli Sušickým 
hlásným. 

K svatebnímu veselí v městě dávala obec Sušická obyčejně 
sud. i více piva byvši mu v svých představených snad vždy pří- 
tomna. **) 

Roku 1603 koupilo město Sušice od Daniela Tarašky mě- 
štěnína Sušického, lidi poddané své dědičné a nezávadné v mě- 
steCku Hartmanicich a v témž městečku s podacím kostelem 
na. obci založeným Sv. panny Kateřiny s důchody zádušnfmi 
k němu přináležícími, což na díl Daniela Tarašky přišlo, a což 
v Hartmanicich jemu náleželo, též se dvěma krčmami výsadními 
a jednou kovárnou se vší zvolí a plným panstvím; pak šest lidí 
dědičných ve vsi Nuzerově tak, jakž jest to od Jana Jindřicha 
Cíle ze Svojšic a na Podmoklech od urozené paní Lidmily Eich- 
hornové z Reichenbachu a na Podmoklech. koupil šmahem za 
sumu 1500 kop míšeňských. ^**) 

Roku 1604 koupila Sušice od Jiřího Račína z Račín ves 
I^^jsko i s patronátem nad kostelem Sv. Maurice (Mouřence), a 
tohož roku dvůr Osek (nynější Brabčov) od Jakuba Vrabce za 
2100 kop míšeňských, t) 

Z toho všeho se dá souditi, že navzdor požárům r. 1554, 



*) Ze ^'usice pocházeli od roku 1597 až do roku 1609 následující ba- 
kaláři : Samuel Josefides, učitel v Turnově, Jan Falcarii, Jakub Opta- 
lius, rector školy u sv. Václava na Zdaraze v Praze, Samuel Xeno- 
filus učitel v Kníně, David Tinotorius učitel v Polné, Jan Chrysosto- 
mus Croicinus, učitel v Berouně, Jan Adalberdides, Lukáš Bochoufius 
z Polkensteinu (Tomek děje university Pražské). 

"*) F. J. ^lámy obraz minulosti st. m. Prachatic str. 104. poz. 

*) Orig. list v archivu městském. 

+ ) Desk zem. lustr. N. 132 od roku 1603 Čísl. M. 11 p e. 



— 60 - 

1592, 1596 stav jmění obce Sušické na počátku 17. století byl 
dosti značný. 

R. 1606 měla Sušice jakousi rozepři s Janem Laubským. 
Velmistr řádu sv. Jana Jerozolimitanského toho času. M. Die- 
pold z Lobkovic, pán na Strakonicích byl dle jiných také za 
komisara k vyslyšení této pře od císaře ustanoven a strany 
sporné byly předvolány na zámek Strakonický ku pátku po prů- 
vodní neděli, 

R. 1614 žádala Sušice u konsistoře Pražské pod obojí, aby 
kněz Zykmund Vančura, Pražan, na kolaturu do osady sv. Mau- 
ricia (Mauřence) za správce církevního byl dosazen a konfir- 
mován. Konsistoř, ačkoliv kněz jmenovaný dosavad k tétokon- 
sistoři se nepřiznal a do kněh mezi jiné kněze zapsán nebyl, 
listem od 11. dubna 1614 k žádosti té povolila, avšak s tou 
výminkou, aby kněz Zykmund tuž faru dostána co nejdříve před 
konsistoř pod obojí se postavil v knihy zapsán jsa, jak by se 
dále zachovati a sobě svěřený úřad spravovati měl, napomenut byl. 

Patentem direktorův ode dne sv. Bartoloměje léta 1618 
byla Sušice jako jiná města kraje Prácheňského vyzvána, aby 
hned všickni s čeládkou svou, na koních podle toho s čtvrtým 
člověkem se vší mocí svou do města krajského hradiště hory 
Tábor se strhnuli. 

Dne 16. a 17. máje 1620 bylo město Prachatice od vé- 
vody bavorského Maxmiliána oblehnuto. Na žádost Prachati- 
ckých poslali Sušičtí jistý počet ozbrojenců jim na pomoc, kteří 
jak Prachatičtí sami praví poctivě, zmužile a statečně se chovali. 
Později se podaly Prachatice předce Maxmiliánovi. V Písku brá- 
nila se posádka udatně. Maxmilián dobyl městíi útokem a dal 
je v plen krvežíznivému vojsku svému ; branní i nebranní, muži, 
ženy, děti byli zavražděni, město vyloupeno a obráceno v popel. 
Hrozným příkladem tímto zastrašeno podalo se jedno město za 
druhým. Sušice se dne 27. září vzdala, ačkoliv ještě v měsíci 
září t. r. od Prokopa Dvoreckého z Olbramovic a k. rady a ber- 
nika království Českého munici, totiž 4 centy prachu, 5 centů 
olova a 8 centů luntů k odporu obdržela, dobrovolně Don Bal- 
tazarovi, který ji laskavě slíbil, že ji zvláštní milost u císaře 
Ferdinanda 11. zjednati chce, slovu ale hrubě ani nedostál, po- 
něvadž město přec o privilegia na čas přišlo a zlopověstným 



— Gl — 

generálem Don Hoef Huertou několik let sužováno bylo a po- 
kuty o penězích platiti muselo. 

R. 1621 dne 7. července prosil purkmistr a rada města 
Sušice komisary od císaře po bělohorské bitvě pro kraj Prá- 
cheĎský ustanovené, totiž Jana Kristofa Kavku Říčanského 
z Říčan a na Dobrši, rytíře Buriana Beníška z Oujezda a na 
Těšetinách, Viléma mladšího z Klenového, aby taky chudých 
vesnic k Sušici náležejících do vydání císařské resolucí odložili. 
R 1622 byl M. Jan Galii, evangelický děkan v Sušici ze 
země vypovězen. *) 

R. 1624 byl v Sušici císařským rychtářem Martin Marek 
z Bavorova a v tom roce byla Sušice od císaře Ferdinanda II. 
zase na milost přijmuta, když se zdálo, že obyvatelé Sušičtí 
k římsko-katolické církvi se obrátili. 

R. 1636 Bohuslav Jiří Krakovský z Kolovrat na Mokro- 
Sttlcu rychtáři a radě Sušické oznámil, že sobě vezme za man- 
želltu paní Annu Veroniku hraběnku z Thumu roz. z Dobrše a 
zval je ku svatbě. Jest to důkazem, že si tehdáž šlechta vá- 
žila stavu městského. 

R. 1641 uložili Švédové pod velitelem Dampierem městu 
6OO0 zl. výpalného, na které 2000 zl. dlužno zůstalo. Z té pří- 
činy tento švédský generál dva radní jménem Ěešátko a Vo- 
prechta a žida Benjamina Hahna v poutech jako rukojmě s sebou 
odvezl; že pak ale vojsko císařské nepřátele blíž Klatov roze- 
hnalo, ty tři osoby z vozu skočily a domu se vrátily. 

B. 1647 ležel v Sušici díl komonstva arciknížete proti 
švédům se chystající, z Písku pak dostávalo to komonstvo po- 
travu. 

R. 1648 znepokojili Švédové několikráte Sušici. 

R. 1654 byl od Ferdinanda III. založen klášter kapucínský. 

Účel toho založení byl úplné vyplenění husitského kacíř- 

^íH^ rojgmnoěení víry katolické a upevnění církve. Kardinál a 

^^^ský arcibiskup Harach první kámen položil a 24. října 1655 

'kostel zasvětil. 



*) Tento kněz sepsal píseň „Za krále Švédského a celou armádu jeho.'' 
R. 1682 byl Galii v Eulmbachu exulantem. 



— 62 — 

Dle toho se dá souditi, že Sušice více než-li na jiných 
místech k tomu času potřebovala, aby se, jak se říkalo, na víru 
obracela a důkaz dává, že nucení a mučení nejsou praví pro- 
středkové k docílení náboženské přesvědčenosti. 

R. 1667 koupilo město od Humprechta Račiny z Račic za 
800 zl. rýn. emfit. dvůr v Hartmanicích. 

R. 1677 za děkana Jana Fr. Gotthardta z Čechoslavu mu- 
sela panovati v Sušici veliká nemravnost. *) 

R. 1678 povstal v Sušici velký mor, jenž teprv r. 1681 
přestal: na poděkování se postavila kaple sv. Rocha na hořej- 
ším předměstí. 



*) DAkaz toho následující v archivu měst se nacházející připiš ode dne 
4. června 1667, jejž k vůli zvláštnosti uvádíme. 

Urozený J. M. C. pane rychtáři též slov. a mnohovzácné pocti- 
vosti p. purkmistře a p. radní mně v Kristu P. laskavě přívětiví! 
Přinuceně dle povinnosti mé duchovní ačkoli dosti nerad, vzácný ma- 
gistrát zanášeti a molestírovati musím, vidíce pro ty vše léta, v kte- 
rých zde v tomto kr. mostě Sušici za nehodného správce a pastýře 
duchovního zůstávám takovou bezbožnost a nešlechetnost jak mezi 
dcerkami městskými tak i poddanými páchati tak, že již velice oplzlý 
hřích so rozmáhá a panuje ; příčiny bych jinší nevěděl nežli že snad 
mnohá jinace se vdáti a muže dostati nemůže, leč dřívej až o svou 
poctivost přijde, aneb snad proto, že se žádná taková netresce a tre- 
stání se neobává, a protož tím smělejí takových nešlechetností se do- 
pouštějí nepochybně, že vz. magistrát v paměti snášeti ráčí, kterak 
jsem dvakráte již žádal a na to usiloval, aby aspoň jedenkráte (ku 
příkladu jiných) jedna osoba dobře strestána a pokutována byla, aby 
se jiná bála; avšak nevím z jaké příčiny až posavad žádná taková 
bezbožnice (mimo té šenkýřky, která v chrámu Páně asi snad před 
půl druhém létě pokutu složila) se netrestala ; abych já tedy dálej 
mé svědomí neobtěžoval a takové nešlechetnosti nepřehlížel, k vzác- 
nému magistrátu se ucházím, pokudž by takové bezbožnosti a ta- 
kové osoby strestati ráčili, jinače dle mého velikého závazku a po- 
vinnosti chtíc nechtíc (abych jak duši mou tak i mých oveček duše 
nezavedl) musel bych takové věci na J. M. pána p. arcibiskupa a na 
velebnou konsistoř jakožto Vicarius vznésti ; však majíce tu naději ; 
že s. mag. tak mocný ráčí býti a takové dobře strestati a spokutovati, 
což však k bedlivému povážení p. p. zanechávám zůstávajíce jejich 
duchovní otec 

Jan Fr. Gotthardt z Čechoslavu 
děkan Sušický vic. for. 



— 03 — 

R. 1683 dne 3. srpna byl kostelík Anděla Strážce vysvě- 
cen od Jana Dlouhoveského z Dlouhé vsi, světícího biskupa 
Pražského za primátora Kašpara Rosenthalera a c. rychtáře Jana 
Burgrafa. Prvním zakladatelem toho kostelíka byl kapucín La- 
dislav z Bilína. 

R. 1684 patřila k Sušici ještě ves Nuzerov a Krušec a 
odprodali se v témž roce za 4500 zl. rýn. Václavu Rudolfovi 
RíiSanskému z Říčan. 

Žádné město kraje Píseckého tolik ohněm neutrpělo jako 
právě Sušice. V šestnáctém století vyhořela Sušice, jak jsme 
dílem již podali, roku 1541, 1544, 1547, 1591, 1592, 1596, 
v sedmnáctém století roku 1652. Podrobných zpráv o všech 
těchto požárech se nám nedostalo ; za to nás došla obšírná zpráva 
o hrozném požáru dne 20. června r. 1707, kterou tuto sdělíme: 

Mezi druhou a třetí hodinou odpoledne vznikl oheň v domě 
měšťana Václava Weisenregnera, který se za půl hodiny po ce- 
lěm městě a v obou předměstích rozšířil. V tomto požáru 31 
osob dflem uhořelo, dílem se zadusilo, kostely sv. Václava a u 
Matky Boží, děkanství, radní dům, dům obecní, mlýn a dvůr, 
špitál pro chudé, pak 128 domů v městě, 10 dvorů a 28 cha- 
lup na předměstích zcela vyhořelo, tak že na větším díle ubozí 
měšťané kam hlavy skrýti a kde přebývati neměli, nobrž mnozí 
^ na větším díle jich, jinam se odebrati a mezi dobrými lidmi 
své živnosti hledati, přinuceni byli. 

Na žádost cis. rychtáře Ferdinanda Christ. Lysandra z Ehren- 
feldu, purkmistra Bohumíra Kabáta z Wiesenheinu a raddy se 
vypravili: Jan Josef, svobodný pan z Újezda, pán na Březnici, 
Tochovicích, Laskově, Kamenem a Hradišti, c. k. komorník Fran- 
tišek Václav Chanovský z Dlouhé vsi a na Chanovicích nařízený 
1^' hejtman kraje Píseckého, též Ladislav Sigmund z Běšin na 
Svojšicích a Ferdinand z Kadova na Volšovech a Koj šicích — 
jakožto komisaři osobně do Sušice, aby požárem tím způsobe- 
ními! velikou a nenabytnou škodu očitě spatřili a dostatečně 
vyslyšeli. 

Dle toho od městského tehdáž písaře Šimona Františka 
Hajlehle sestaveného popsání obnášela škoda tím požárem uči- 
nená 157.670 zlatých. Popsání to jest také proto zajímavé, po- 
něvadž nám mnoho o tehdejším stavu města našeho vysvětluje. 



~ 64 — 

Kostel děkanský, založení sv. Václava, měl tehdáž dvě věže, 
jedna se v tom požáru až do gi*untu sesula, druhá do polo- 
vice, od kterýchžto věží na klenutí téhož kostela mnoho uškozeno. 

Na těch věžích se nacházelo 5 zvonů velkých i malých a 
jeden cymbál velký od hodin, které dohromady 80 centů vážily, 
kovové na malé kusy a droboty rozpuštěny a do rumu mnoho 
zasypáno. 

Děkanství stálo tehdáž nedaleko děkanského kostela, co 
nyní stojí nová škola. Radní dům byl celý zděný a velkým ná- 
kladem způsobený s vysokou věží pod plechem i s velkými ho- 
dinami železnými; tento dům stál na pravé straně na náměstí. 
Dům obecní se sladovnou stál též na náměstí, jest to nynější 
děkanství. 

Nejvíce škody tím požárem mezi měšťany utrpěli: Pavel 
Khiebek, Vilém Fetrle, Ferd. Chris. Lysander z Ehrenfeldu, Petr 
Bohumír Kabát z Wiesensteinu, Adam Hubner, kotlář, Alžběta 
Gregoriadesová, Matiáš Koppe, Jiří Sedlecký, Ondřej Šreiner, 
Jakub Michalovič, Matiáš Kusovský, paní Lipovská, Samuel 
Huttary (tomu shořel dům, nábytek, mnoho obrazů v zástavě 
majících a kněh všelikých), paní Lidmila Kekulová, Krištof 
Maršát a m. j. 

V tomto požáru shořel skorO celý městský archiv, čehož 
každý a zvláště my co litovati máme. Tehdáž se vůbec za to 
mělo, že měšťan Václav Veisenregner po holubách na střechu 
střelil a tím zapálil, ta věc přišla k vyšetřování a Václav Veisen- 
regner se musel přísahou očistit, že on toho požáru nebyl pů- 
vodcem; též děvečka u téhož měšťana toho času sloužící mu- 
sela na to přísahati, čímž se podezření pak odvrátilo. 

Že Sušice po tomto požáru mnoho let potřebovala k zota- 
vení, dá se z toho souditi. Trvalo to mnoho let, nežli se dě- 
kanský kostel do pořádku uvedl a služby boží se přes 10 let 
odbývaly v klášteře kapucínském, který jsa důkladně staven 
ohni nepodlehl. 

R. 1719 stalo se v Sušici zbouření, pro které městský pí- 
sař Vinařický vězením na hradě Pražském a kr. rychtář sesa- 
zen a mnoho měšťanů potrestáno bylo. 

V r. 1721 koupila obec několik domů na náměstí a vy- 
stavěla na jich místě nynější radnici. 



— 65 — 

V r. 1728 ale se jmění obce tak zotavilo, že t. r. kou- 
pila obec fiskální dvůr Malou Chmelnou od Elenory Dlouho- 
veské z Dlouhé vsi za 6120 zl. rýn. 

V r, 1741 v nepokojích bavorských ubytovalo se v Sušici 
100 mužů jezdectva, 500 myslivců a 400 venkovského lidu, 
čímž město mnoho výloh mělo. 

Roku 1761 se město Sušice o to ucházelo do městského 
erbu mezi orla a lva nade věží vyobrazení bolestné panny Marie 
dáti, což se ale nepovolilo. 

R. 1763 byly dvory obci Sušické patřící emfiteutovány a 
. to sice: Malá Chmelná, Rok, Brabcovy, Divišov, Humpolec, Čer- 
vené Dvorce, dvůr v Hartmanicích a špitální dvůr v Sušici. 

R. 1784 byla velká povodeň a vzala půl kamenného mostu, 
od té doby pozůstává v Sušici most půl kamenný a dřevěný, který 
bohužel r. 1859 smutné nabyl památnosti. 

R. 1788 přestalo v Sušici posavádné řízení magistrátu 
(které 400 let trvalo), cis. rychtář byl odstraněn a místo 12 osob 
toliko 4 radní k řízení se ustanovili, místo starších obecních 
3 representanti ustanoveni. 

R. 1791 byl kostelík u Anděla Strážce poručením císaře 

Josefa II. zavřen a r. 1792 ve veřejné dražbě prodán. *) 

R. 1797 přitáhli francouzští husaři do Sušice a byli zde 
6 neděl. 

R. 1798 přišli Horvati do Sušice dne 2. února a zůstali 
zde až do sv. Tomáše. 

R. 1804 bylo hrdelní právo, které bylo v Sušici nad pa- 
n^ét lidskou, do Písku přeloženo. 

Již roku 1800 se zřídilo v Sušici ochotnické divadlo, na 
kterém se čas po čase hrávalo a čistý pak výnos hned po kaž- 
dém představení mezi chudé rozdával. 

Původcové divadla toho byli tehdáž pánové : městský dě- 
kan Adam Fialka, magistrátní radní August Růžička, městský 
lékař a doktor lékařství Ondřej Tonner, měšťané Martin Ange- 
^1 Josef Kekeisen, pak lékárník Hynek Firbas. 

R. 1808 uzavřeli tito lidumilové čistý výnos každého bu- 



) O pŮTodu, jakož o dalším osudu toho kostelíka viz obsím^'š{ zprávy 
na svém místě. 

6 



— 66 — 

doucího představení ve prospěch nějakého ústavu dobročinné! 
ukládati. Torau šlechetnému předsevzetí vstoupil ale proti vš 
mu nadání tehdejší c. k. krajský úřad v Písku (jakož i pozdi 
ještě několikráte) v cestu a zakázal z čistá jasná ochotníků 
další provozování her divadelních. I zakročilo se tedy u c. 
gubernium o povolení k takovým představením, což také tehdej 
nejvyšší purkrabí království Českého Josef hrabě Wallis dekr 
tem od 8. listopadu 1810 (č. 9786.) v tom spůsobu udělil, ; 
divadelní ochotníci k dobročinnému účelu každého roku še 
představení dávati mohli. 

Na počátku r. 1811 obnášel základní fond, sebraný díle 
z výnosu divadla, dílem dary a odkazy 600 zl. b. č., které a 
bohužel následkem finančního patentu od 25. února 1811 i 
120 zl. vídeňského čísla sníženy jsou, přičiněním však jmenovj 
ných lidumilů, kteří vzdor tomu všemu po nastoupené drá: 
statečně dále kráčeli, vzrostl opět tento základní fond do rol 
1814 na 336 zl. 437^ kr. vid. č. Dne 14. prosince 1814 vyhoti 
vila se pod lit. A přiložena listina, která posud tvoří záklí 
lidumilného spolku v Sušici. 

Spolek tento měl tehdáž trojí účel spanilomyslného svél 
působení, totiž: 

a) Založení ústavu pro 12 chudých a chorých osob (d 
možnosti 6 mužských a 6 ženských), z nichž každý nadaní 
denně 12 kr. v. č. na výživu a 3 kr. na šat dostati měl. Zi 
roven se nadancům z pokladnice nadací potřebné léky zjedná 
měly. Jistina k tomu nadání potřebná obsahovala 22.900 2 
vid. č. (čili 9618 zl r. č.), kdyby se suma ta jednou doplnil 
má rok po jejím doplnění ústav tento vstoupiti v život. I 
dosáhnutí účelu prvního má se spolek starati o to, aby 

b) se založilo postupně 6 fundac pro študující města Si 
šice ; toto město toho času žádných študentských fundac m 
mělo, čím se ovšem od dávných časů již jiná, mnohem men 
města česká vykázati mohla. Každá fundace má obnášeti ročn 
60 zl. vid. č. (čili 25 zl. 20 kr. r. č.), k tomu účelu by bylo ted 
potřebí jistiny 7200 zl. v. Č. (čili 3024 zl. r. m.) a kdyby s 
konečně i také tato jistina jednou sešla, pak se má založiti 2 
zbývajícího fondu 



— 67 — 

c) nějaký jjiný ústav dobročinný a to sice takový, jaký by 
spolek jednou pro město Sušici za potřebný a důležitý uznal. 
Ačkoliv základní jistina od c. k. gubernium království Če- 
ského a od vel. konsistoře byla v celém svém obsahu náležitě 
schválena a potvrzena a dobře se vědělo, že hlavní příjmy spolku 
podává každoročně divadlo ochotnické (což v listině základní 
výslovně se také uvádí), dal předce navzdor tomu roku 1821 
c. k. krajský úřad v Písku zápověd, aby se v radnici — kdežto 
divadlo skrze ta celá léta stálo a na kterém se pilně ve pro- 
spěch fondu lidumilného spolku hrávalo — žádných představení 
pod pokutou 100 zl. nedávalo. 

Ochotníci nemajíce jiného místa pro divadlo, nemohli od 
^' 1822 — 1828 žádných her provozovati a takovým spůsobem se 
spolku velice uškodilo, poněvadž fond mezi tím časem toliko 
J^Q odkazy a dary růsti mohl. 

Koku 1827 se dověděl náhodou tehdejší nejvyšší purkrabí 

^^álovství Českého, šlechetný Karel hrabě Chotek o smutném 

^^Udu dobročinného spolku v Sušici a nabyv přesvědčení úřední 

^^stou o nechvalitebném v té věci jednání c. k. krajského úřadu 

^ řísku, dal dekretem od 28. února 1828 (č. 1975.) znova povo- 

^^tií ochotníkům Sušickým, že během každého roku 6 předsta- 

^^>ří ve prospěch spolku lidumilného dávati mohou s tím dolo- 

^^ním, by se k tomu účelu divadlo zase na dřívějším místě na 

^^dnici vystavělo. 

Od toho roku hrávalo se pilně v prospěch účelů spolko- 
^;>^ch. O dalším postupu spolku lidumilného a ochotnickém di- 
^^dlu podáme zprávu v dalším vypravování na patřičném místě. 
V roku 1828 zemřel Petro vický farář P. Václav Chlistovský, od- 
kázav Sušici na dvě fundace študentské po 80 zl. stř. a jednu 
fundaci 40 zl. stř. pro normalistu. 

R. 1829 byl zrušen c. k. solní sklad v Sušici. 
Roku 1839 dne 14. května vyhořelo v Sušici G7 domů. 
řožár vypukl v čísle 92. v dlouhé ulici. 

V roku 1842 dne 24. ledna zemřela v Sušici Valburga 
svobodná paní Enisova, rodem Chanovská z Dlouhé Vsi, zanechavši 
iu prosbě lidumila Františka Firbasa spolku odkaz 6420 zl. 
4978 kr. v. č., kterýmžto odkazem se jistina na fundaci pro 12 
chudých a chorých osob doplnila. Dne 19. dubna 1843 uskutečněn 

5* 



— 68 — 

první účel lidumilného spolku, totiž nový ústav pro 22 chudých 
a chorých osob. 

Roku 1844 vystavěl Bernard Fiirth fabriku na sirky, která 
si za novějšího času po celé Evropě a Americe dobyla jména 
dobrého, za to íile tomu přispěla, že se obyvatelstvo a bohužel 
tím i chudoba v Sušici rozšířila.*) 

Roku 1848 u všeobecném politickém hnutí též Sušice byla 
z počátku v jásotu, ačkoliv právě na den prohlášení konstituce 
v Sušici dne 19. března 1848 ztratila spanilomyslného muže ne- 
všední vzdělanosti doktora lékař. měst. lékaře p. Josefa Motýlka. 
Byla to věru jako ironie osudu. Národní stráž Sušická táhla pak 
v měsíci červnu t. r. na pomoc ku Praze, přitáhla však jen až 
do Blatné, poněvadž byl zmatek toho času veliký a málo který 
občan věděl na čem je, reakce však tehdáž již bujně kvésti za- 
počala. Pro tažení národní stráže bylo vyšetřování hrdelní, vy- 
padlo ale rovněž tak jako vyšetřování ha hradě Pražském téhož 
roku zlomyslně daleko — široko — rozvětveného spiknutí — 
vedené totiž beze všeho prospěchu. 

Na den 26. prosince 1848 byla schůzka v hostinci u zla- 
tého lva, která zarazila spolek pod názvem : Slovanská lípa pod 
Svatoborem. Původce toho spolku byl p. Matěj Karl, syn vůbec 
váženého a zasloužilého měšťana, a později městského radního 
Jiřího Karla. 

Jakmile vláda udusila politický život, přestala též činnost 
tohoto spolku chtěj neb nechtěj.**) 



*) V roku 1854 vydal p. Helidor J. Truska ve Vídni brošurku „Bernard 
Fiirth, Fabriksherr zu Schůttenhofen" (geb. 22. Okt. 1796 f 27. Sept. 
1849). Biografische Skizze als Denkmal der Erinnening an denselben 
durch Freundeshand seinen Angehórigen gewidmet. Výnos toho spisku, 
který co rukopis byl vytištěn, ustanovil Helidor Truska k nadací při 
ústavu pro chudé v Sušici. — Brošurka ta mezi obecenstvem nebyla 
rozšířena, bezpochyby nahlíželo příbuzenstvo zemřelého, že se to 
k rozšiřování pro příliš veliké pochlebování spisovatele nehodí. V jedné 
věci ale souhlasíme s Helidorem Truskou, že byl zemřelý Bernard 
Fúrth v každém ohledu muž dokonalý. Helidor Truska zemřel ve 
Vídni co offícial v ministerstva r. 

*^) Zakladatelově Slov. lípy pod Svatoborem učinili pak dne 31. prosince 
pozvání a ustanovili se na následigících článcích: 



— 69 — 

Roku 1850 dala obec radnici soudně odhádat, před tím pak 
k účelu ubytování nových c. k. úřadů přestavět. Aby totiž obec 
při nové tehdáž organisací 
c. k. podkrajský úřad, 
c. k. sborový soud, 
c. k. státní zastupitelstvo a 

c. k. berní úřad v radnici ubytovati mohla, prostavěla 18.000 
zlatých stř. a vypůjčila si k tomu účelu ze spořitelny Pražské 
10.000 zl. stř., které jest posud tam dlužná. Stavbu převzal 
v cestě nájmu měšťan p. Frant. Kuchyňka, a zdá se, že dobře 
s tou stavbou pochodil. Za tuto velkou obětovnost obdržela obec 
toho samého roku pochvalující dekrety od ministra spravedlnosti 
Schmerlinga pod datum 19. června 1850, pak od ministra vnitra 
wl 4. října 1850 přípisem c. k. místodržitelství v Praze ode dne 
24. října 1850 č. 657G. Když pak postupně obec místností c. k. 
úřadům postoupila, přestěhoval se purkmistrovský úřad na děkan- 
ství, pak do domu pana Vojtěcha Šejnosta do č. 6. na náměstí, 
^ sama pak nájem platila. 

Roku 1850 při nové organisací politických úřadů a soudů 
stala se Sušice sídlem podkrajského úřadu s následujícími c. k. 
oiiředniky: Co podkrajský pan Václav Mařák, bývalý direktor 
panství Brandýského nad Orlicí ; co komisaři p. Martin Schreiber, 
p. Ferdinand Koc rytíř z Dobrše, tajemníkem p. Frant. Lepič.-^ 
U sborového soudu stal se soudcem c. k. zemský rada 
P- Jan Pirner, dříve radní u magistrátu v Klatovech, za asses- 
sory přišli : Frant. Frank, Josef Hájek, Ant. Pitzker, Jáchym 
Ducháček. 



A. Ohledem na politický život. 

a) Chránění konštitučního principu a jeho rozvinutí v mezech mo- 
narchických, 

h) bdění nad uskutečněním rovnosti české řeči s německou ve 
všech odvětvích správy i veřejného vyučování a pěstování slovanské 
vzájemnosti v Rakousku. 

B. Ohledem na společenský život, 

a) Zavedení veřejného čtení, přednášení a řečnění, 
h) zařízení odboia pro uspořádání plesň, besed, zpěvá, divadelních 
her a tak dále. 



— 70 — 

Za státního zástupce p. Augustin Měřička. 

Za listovního p. Čeněk Novák. 

Za sirotčího p. Aug. Janda. 

K bernímu úřadu^ za berního Karel Skuček, za kontrolora, 
Václav Kříž, za officiala Zikmund Ňader. 

V červenci roku 1854 obdržel tehdejší purkmistr pan 
František Firbas Iďíž záslužný s korunou J. V. císaře a krále 
Františka Josefa. 

Roku 1855 ku konci května přestal v Sušici c. k. pod- 
krajský úřad a c. k. okresní soud sborový; na místo nich na- 
stoupil c. k. okresní úřad, c. k. okresním přednostou se stal pan 
Frant. Bastař, dříve c. k. okresní komisař v Tynhořově. 

Téhož roku dne 6. června udělila obec Sušická doktoru 
veškerých práv J. A. Gabrielovi čestné právo měšťanské. 

Roku 1857 bylo zavedeno v Sušici c. k. notářství, prvním 
notářem se zde stal p. Eduard Šebesta, dříve pán a právní na 
Albrechtci. 

Roku 1858 udělila obec Sušická c. k. okresnímu p. Frant. 
Bastařovi čestné právo měšťanské. 

R. 1859 dne 24. dubna na hod Boží velikonoční stalo se 
v Sušici převeliké neštěstí. Měšťan Jiří Karl, zakladatel rů- 
žencového spolku, ustano>il v noci processí putování do „Emaus" 
od kříže na náměstí až na vrch Anděla Strážce vésti a sezval 
k lomu účelu až od Nepomuka, Planic a Kolína mnoho lidí. 
Processí se sešlo na náměstí u kříže před lékárnou, kdež J. K. 
držel k lidu řeč, pak se ubíral celý zástup lidí skoro 1600 hlav 
počítaje, dále. Na mostě se zastavilo processí u kapličky a 
J. K. začal zase řečiti, sotva několik slov promluvil, tu se po- 
čal most bořiti a skoro 300 lidí se sesypalo pod most. Ta 
hrůza toho okamžení se nedá popsati 

Když se rozednilo, bylo 54 nutvol a as 20 těžce a víc 

v 

než 50 lehce poraněných. Ze c. k. úřad a c. k. četnictvo vše- 
možně se vynasnažilo pomocí přispěti rozumí se samo. 

Největší zásluhy měl městský ranhojič p. Jos. Pišel, který 
život a zdraví několik hodin nasazoval, aby nešťastným pomá- 
hal jak jen mohl. Též israelité Sušičtí se té noci láskou k bliž- 
nímu všemožně vyznamenali. Ráno se posly přivolali okolní 
lékaři, kteří též ochotně hned se dostavili a pomáhali. Stra- 



— 71 — 

šlivá tato událost nejen v městě, ale v celém okolí zbudila vše- 
obecné ustrnutí. Na to přijela schválně krajská c. k. komise 
z Písku, aby věc tu smutnou vyšetřila. 

Roku 1859 dne 29. července zemřel v Sušici p. Bedřich 
Zedler doct. lékařství, městský a soudní lékař v 38. roku věku 
svého. Lékař jsa znamenitý zapsal si ráno na den úmrtí svého 
vlastnoručně s udáním zevrubně nemoci své a vyplněním všech 
nibrik do denníku zemřelých. 

Roku 1861 učinily se přičiněním p. Frant. Bastaře c. k. 
okresního přípravy k zřízení záložny. Stanovy byly potvrzeny 
vynesením vys. c. k. náměstnictví v Praze dne 1. listopadu 1862 
ť^. 52.930. 

V roku 1861 při nových volbách obecních zvolen byl výbor 
z následujících členů a to sice: Anger Jan c. k. poštovní, Chri- 
stian Josef kupec, Firbas Frt. lékárník a od r. 1850 purkmistr 
Sušický, Gabriel Jos. MDr. držitel zems. statku Loučové, lUich 
Josef kavámík, Karl Jiří st. měšťan (posav. městský radní), 
Karl Václav měšťan a hostinský, Kieslinger Jan měšťan a raydlář, 
Kuchyňka Frant. měšťan a mydlář, Moser Quido kupec, Poppel 
Hynek měšťan a voskář, Sebesta Ed. c. k. notář, Seic Filip 
tabáčník, Seinost Vojt. měšťan a řiditel továrny, Tichý Frant. 
měšťan a řezník, P. Em. Walter bis. vikář a děkan Sušický. 
Z těchto výborů se volil Dr. Gabriel za purkmistra, pánové Frt.* 
^^rtas, Jan Anger a Jiří Karl za radní. 

Roku 1861 zvolilo zastupitelstvo města dne 11. května 
^^^la.nce zemské : Dr. Frant. Palackého, Dr. Frant. Lad. Riegra, 
l^r. IB^i-ant. Braunera pak J. M. biskupa Budějovického, Jana Va- 
^^^^na za čestné měšťany, 

1861 Téhož roku obdržela obec Sušická privilegium na 
^^^^•ání mýta z mostu na 5 let. 

1861. Na novém ochotnickém divadle se dávalo dne 28. 
^^^ první představení. 

1861. dne 23. října požár stodoly p. Frt. Firbasa založením 

1862 několik požárů založením. 

^ 1863 započala se stavět nová škola, první základ byl po- 
^^^n dne 30. července. 

1864 dne 6. července udělilo zastupitelstvo obce svému 



— 72 — 

poslanci Dr. Ant. Majerovi prof. na vyšší reální škole v Praze 
čestné právo měšťanské. 

1864 volby obecního zastupitelstva. 

1864 dne 27. září udělilo se p. P. Bernardovi Růžičkovi 
kapucínu v Sušici 25 let meškajícímu pro zásluhy v duchovní 
správě čestné měšťanství. 

Roku 1864 povstal hlavně přičiněním p. Morice Fíirtha 
spolek „Štěstěna" Sušická, jehož stanovy c. k. místodržitelství 
dne 31. srpna 1864 stvrdilo. 

Roku 1865 po sv. Vácslavu započalo vyučování v nově vy- 
stavěné škde. Budova to velká a povšimnutí hodná. 

Roku 1866 dne 12. března stala se Sušice jevištěm událostí 
neblahých. Za nešťastným příkladem výstupů v Hostomicích a v Ho- 
řovicích následkem odhalení zpronevěřování stříbra v Příbrami, 
při čemž se židé siičastnili, povstala v Cechách nenávist proti 
těm samým. 

O výročním trhu dne 12. března se shromáždila luza v Su- 
šici ze všech končin a poněvadž věděla, že v Sušici ani na 
blízku žádného vojska není, dala příčinu k výstupům proti židům 
u, veliké míře, na kterých bohužel též několik obyvatelů Suši- 
ckých z nižší třídy podílu vzalo. Sušice utrpěla tím veliké hany, 
neb několik německých časopisů Vídenských a Pražských se vše- 
možně vynasnažily události ty šerednými barvami světu líčiti, 
ačkoliv podobné výstupy v jiných městech německých povstalé 
naschvál zamlčely. 

Trestním vyšetřováním se však shledalo, že výtržnosti 
v Sušici neměly vlastně původu místního, nýbrž že se zakládaly 
na všeobecných poměrech státních a sociálních. O událostech 
těchto hodláme v brzkém čase vydati zvláštní zevrubnější po- 
jednání, na něž tuto předběžně laskavému čtenáři poukazujeme. 

Téhož roku měla Sušice následkem zmíněných výtržností 
četnou posádku c. k. vojska, které v Sušici a v okolí od 13. 
března až do polovice měsíce května zůstala. 

Dne 7. července 1866 k večeru přibylo do Sušice saského 
vojska přes 500 mužů, jež bylo před Průsakem na útěku. 

Na místo posavadního c. k. okresního p. Frant. Bastáře 
přišel v měsíci říjnu nový c. k. okresní p. Konstantin Gnad, 



— 73 -- 

kterému pak, když • se stal r. 1867 tajemníkem u c. k. místo- 
držitelství, následoval nynější c. k. okresní pan Alois Wacha, 

V měsíci březnu udělilo obecní zastupitelstvo c. k. ad- 
junktu panu Karlu Šindelkovi, nyní v Domažlicích v té samé 
vlastnosti meškajícímu, čestné právo měšťanské pro jeho příchyl- 
nost k stavu mesiánskému. 

Tak jsme laskavému čtenáři podali dějepisný přehled kr. 
města Sušice. Bylo to ovšem naše vřelé přání podati důkladný 
déjepis tohoto města ale pro nedostatek pramenů nám i při 
nejlepší vůli nebylo možné více podati. To přejeme Sušici z ce- 
lého srdce, aby jí Bůh před každým neštěstím chránil, aby vzdě- 
laaost a národní uvědomělost rok od roku postupovala a aby 
mezi městy vlasti naší v liaždém pak ohledu brzo stála v po- 
předí. 



Místopis města Sušíce. 



I. Poloha a hranice. 

Sušice leží v rozsáhlé kotlině, na řece Otavě, kol kolem 
horami ověnčená, na patě východní vrchu Svatoboru, 242 víden- 
ských sáhů nad hladinou mořskou a hraničí co obec katastrální : 
k severu s Hrádkem, Tedražicemi, Dobřínem a Chmelnou ; k vý- 
chodu s Podmokly a Rokem; k jihu s Divišovem, Dlouhou vsí 
a Červenými Dvorcemi, k západu pak se Žikovem a Vodolenkou. 

Od Prahy jest Sušice 14, od Písku 6, od Strakonic 3, od 
Klatov 2V21 od Horažďovic 2, od Hor Kašperských 17., od 
hranic bavorských pak 5 poštovných mil vzdálená. 



II. Velkost Sušice co obce katastrální. 

Co zvláštní obec katastrální čítá Sušice podlé nového ka 
tastrálního měření 

1222 jiter 435 D sáhů polí, 
337 „ 390 „ luk, 
42 „ 63 „ zahrad, 
. 266 „ 541 „ pastvin, 
783 „ 1550 „ lesů, 
143 n_1156 „ půdy ne plodné. 

V celku tedy: 2795 jiter 930 D sáhů, jež dle odhadu 



/ 



— 75 — 

14,367 zlatých 24 kr. ročně vynáší.*) — Obci Sušické z toho 
přináleží 12 jiter 60 D sáhů polí, 3 jitra 1376 D sáhů luk, 
178 jiter 85 sáhů pastvin, 736 jiter 1320 D sáhů lesů a 3 ji- 
tra 940 □ sáhů půdy neplodné.**) 



*) Podlé Josefínského měření měla katast. obec Sušická obsahovati : 

1338 jiter 466 Q sáhů polí, 
397 „ 1456 „ luk, 
36 „ 640 n zahrad, 
29 „ 1491 „ rybníků a porostlin, 
240 „ 61 „ pastvin, 
970 „ 1026' w lesa, 
dohromady 3013 jiter 329 Q sáhů. 
Josefínské měření mělo 26 oddělení nebo honů, které měly ná- 
sledující pojmenování : 

1. (Trať neb hony.) Město a náměstí. 2. Za chalupami. 3.Fod sv. 
Janem, (V tom oddělení jsou zvláštní jména: Frůženina, Tabulka, 
Yokrouhlá, Spálená.) 4. U svaté Trojice, 5. Pod viničkami, 6. Kra- 
lována, 7. U svatého Antonína. 8. Štébetka, 9. Žumpa. 10. Na vrších. 
Zvláštní jména toho oddělení: Eozákovská, Zaměstská, Záveská, pastýř- 
ský vrch. 11. Gaudenka. 12. U rybníku. (Zvláštní jména toho od- 
dělení : Husí krk, Německý rybník.) 13. Toblišovská. 14. Na Eoušarce 
(zvi. jm. ; Vojenská, Sazky.) 16. Fuferna. 16. Bivišovská. 17. Babo- 
rovka. 18. Šibeniční vrch, (Zvláštní jména : Lom, Ovčácká, Kateřinka.) 
19. Hansgirglovská, 20. U sv. Eocha. 21. Nad lípau. (Zvláštní jm. : 
Buřínský les, Kulov (les) Škrábalka.) 22. Vrch angela strážce. 23. Práš- 
lík, 24. Pod kalový. 26. Dráhelinky. 26. Zakopá. Oddělení pod vi- 
ničkami ukazige, že i jednou víno se okolo Sušice jaksi pěstovalo ; 
Fuferna upamatuje na čas rýžování v Otavě; Žumpa na dobu po- 
hanskou. Zákopa na jakési upevnění vzdálí města. 
]i Mimo právě uvedené má obec Sušická ještě v jiných katastrálních 
obcích pozemky a to zcýmena: 

1. v katastr, obci Brabčovské 92 jitra 1500 □ sáhů (605 Q sáhů 
luk, 1616 sáhů pastvin, 86 jit. 935 □ sáhů lesů, 4 jit. 1495 □ sáhů 
půdy neplodné). 

2. V katastr, obci Divišovské, 93 jiter 290 Q sáhů (235 [J sáhů 
luk, 87 jiter 796 Q sáhů lesů, 6 jiter 860 Q sáhů půdy neplodné). 

3. V kat. obci Dobřínské, 35 jit. 610 Q sáhů (1 jit. 500 Q sáhů 
rolí, 1 jitro 615 Q sáhů luk, 13 jiter 1220 Q sáhů pastvin, 28 jiter 
1275 □ sáhů půdy neplodné). 

4. V kat. obci riatořské 5 jit. 1175 Q sáhů luk a pastvin. 
6. V kat. obci Bocké, 223 jit. 865 Q sáhů (9 jit. 1485 Q sáhů 

pastvin, 207 jiter 1605 Q sáhů lesů, 5 jiter 1056 Q sáhů půdy ne- 
plodné) . 

6. V kat. obci Červeno-Dvorecké, 4 jit. 800 n sáhů lesů a pastvin. 



í 



— 76 — 



Plocha, již veškerá stavení v Sušici jak v městě tak i na 
obou předměstích zaujímají, obnáší 26 jiter 826 Q sáhů. 



III. Obyvatelé. 

1. Počet a náboženství obyvatelů. 

Podlé počtu obyvatelů zaujímá Sušice v království Českém 
57. a v kraji Píseckém 3. místo. 

Dle sepsání lidu od roku 1857 připadá 

na město . . . 1885, 
na hořejší předměstí . . . 883, 
na dolejší „ ... 1534, 

dohromady 4272, 
z těchto jest příslušníků obce Sušické 3279, ostatní 993 oby- 
vatelé patří domovem do jiných obcí. 

Suma příslušníků doma žijících jest dle pohlaví 

1516 mužských, 
1763 ženských, 
příslušníků zdejších mimo Sušici se zdržuje 

363 mužských, 
284 ženských, 
v celku 647 osob. 
Téměř všichni obyvatelé přiznávají se k náboženství kato- 
lickému. Akatolíků není již v Sušici — v městě někdy mezi 
husitskými v první řadě stojícím, — zcela žádných. — Za to 
má ale Sušice dle sepsání od roku 1857 — 206 a nyní již přes 
300 obyvatelů víry židovské.*) 



*) Od pravidla, že se židé v královských městech co stále usedlí zdržo- 
vati nesměli, byla v Sušici výminka, neb r. 1625 nacházíme v Sušici 
žida Jakuba Hahna s rodinou, roku 1630 Samuele Fiirtha, roku 1635 
Šalamouna Berla. Roku 1769 bylo zde 16 židovských rodin, 68 osob 
číatjících, šosovné obci platících. Důkaz to na ten čas o snášelivosti 
křesfanů Sušických, ačkoliv Sušice dle privilegia od břemena židft 
tehdáž osvobozena byla. Dne 23. září 1784 stvrdil slavné paměti císař 
a král Josef II. privilegia města Sušice; privilegium, že městská obec 
ta od břemena židů osvobozena býti má (doslovně : dass die stádtische 
Gemeinde von der Last der Judenschaft entlediget sei); změnil v ten 



— 77 - 

2. Jazyk. 

Panující v Sušici jazyk jest český. Jím se v domácnosti a 
y pospolitém životě mluví, v chrámích káže a v úřadech z větší 
fcásti vyjednává. Jsouť však mnozí měšťané, kteří i po němečku 
mluví, naučivše se tomu bud! ve škole Sušické (v které se na 
základě řeči české také německému jazyku mládež vyučuje), buď 
v německých místech, bud co studující v Klatovech, v Písku, 
v Praze a jinde. 

Obojetníků, majících ten nespůsob, že tu trošku své něm- 
íiay rádi vystavují na odiv, řeč svou slovy německými z hustá 
proplétajíce, české krajany své po němečku pozdravujíce a ve 
společnostech českých často dost bídně německy švitoříce — 
jest již v Sušici proti jindy bohu díky jen malý počet, však i 
í>Di znenáhla přijdou, bohdá k poznání bludu svého a vkročivše 
í^Pět na pravou dráhu rádi se přiznají k heslu vlastenskému : 

Nechme cizých, mluvme vlastni řečí, 
Sláva Čechům slouti Čechami! 

Národní uvědomnění se zvláště od roku 1861 rozšířilo 
značně, že Sušice v tom ohledu nestojí na posledním místě.*) 



smysl, že mimo židy, v Sušici již bydlící, žádných více se do Su- 
šice přijmouti nemusí. Na vzdor tomu přibývalo jich zde a roku 1839 
bylo v Sušici již 25 rodin židovských. Dílem založením továrny od 
Bernarda Fůrtha, dílem a to sice hlavně časovými poměry a od roku 
1848 následkem politického oprávnění rozmnožili se židé v Sušici a 
od roku 1850 vstoupili mnozí z nich též v popředí společenského 
života a brali podílu takořka na všem, čehož si vzdělanější a zá- 
možnější třída obyvatelstva všímá. Měšťanstvo žilo s nimi svorně a 
může se říci, že přátelský ten poměr trval až do 12. března 1866. 
Od toho nešťastného pro Sušici dne, — Bůh ví jakým, ale zajisté 
cizím vplyvem — se ovšem poměry ty, k našemu politování, změnily . 
dá se ale očekávati, že se brzo dřívější harmonie opět do Sušice na- 
vrátí. Bylo by ale přede vším k přání, aby sobě Israelité zdejší mimo 
noviny české obyvatelstvo hanobící jako: Presse a Tagesbote, jiných 

v 

a to domácích listů — povšimli a národu Českého, jakož i řeči jeho 
více si všímali, než-li se to bohužel posud děje. 
*) My ovšem schvalujeme, aby se mládež Sušická přiučila jazyku ně- 
meckému, neb leží Sušice na rozhraní národnosti německé a každý 
buď si obchodník, řemeslník aneb úřad nik stýká se ve svém povolání 
s Němci v okresu Sušickém, proto ale, že Čech mluví také německy, 
proto není ještě Němcem. 



— 78 — 

V mluvě obyvatelft Sušických jest pozorovati některé zvlášt- 
nosti, které jsou však již nepatrné a rok od roku následkem 
lepšího školního vyučování jakož i čtení kněh ubývají. 

3. Povaha tělesni, rodivost, smrtelnost a stáři. 

Co do povahy těla jsou obyvatelé Sušičtí v průměru silní, 
dobře rostlí, prostřední výšky ; ženské pak na větším díle slynou 
pěknou příjemnou tvářností. Nedá se však upříti, že po založení 
zdejší továrny na sirky povětří v Sušici není více tak čisté jako 
jindy a že obyvatelé zvláštně v téže továrně pracující podléhají 
nemocem v městech průmyslných obyčejným a že jich již málo 
dosahuje tak vysokého stáří jako před lety. 

Od roku 1857 až ku konci 1866 narodilo se v kolatuře 
Sušické 2297 dětí, v průměru tedy 229fó ročně; může se za to 
míti, že se v Sušici narodí v roce 200 dětí. Od r. 1857 až ku konci 
roku 1866 zemřelo v Sušici 1436 osob, průměrně ročně 143^. 
Nejméně zemřelo jich v roku 1857 totiž 112, nejvíce roku 1865 
totiž 212. V roku 1865 se udalo v Sušici, že o dvě osoby více 
zemřelo, než-li se jich narodilo. 

4. Povaha dusevnL 

Jako Čechové vůbec nadáni jsou i obyvatelé Sušičtí od 
přírody mnohými vzácnými dary ducha. Již při mnohých mladí- 
cích pozorují se výtečné schopnosti, zvláště při těch, jenž stu- 
diím se oddávají, an při všem tuhém zápasu, jejž prvé s jazykem 
německým podstoupiti musejí, často dost brzo v učení školním 
nad rodilé Němce vynikají ; mezi dospělými pak nalézají se často 
samoukové, řezbáři (Frant. Schreiner), hodináři (Šimon Grešl) 
a m. j. Též rod lidí, v tipem překypujících a veselou myslí ob- 
dařených, z nichž na př. šprýmovný již zemřelý měšťan Václav 
Maštovský, posud u obyvatelů v dobré paměti jest. 

Znamenité jsou v povaze obyvatelů Sušických vlohy ku 
zpěvu, tanci a hudbě. Při vykonávání denních prací, při zaměst- 
nání v zahradách, na polích a lukách zaznívají písně veselé ne- 
jen z úst hochů a děvčat, nýbrž i dospělejších lidí. Oblíbenost 
tance není více tak velká jako jindy. Hudebníků cvičených bylo 
v Sušici skoro vždy dostatek, ačkoliv hudba při slavnostech ko- 



— 79 - 

stelnich nebývá právě ta nejlepší. Zemřelý v roku 1835 učitel 
a zároveň ředitel choru Václav Hošek zasluhuje vřelou zde upo- 
mínku, poněvadž byl nejen učitel na tehdejší čas výborný ale i 
hudebník dosti znamenitý, an za jeho vedení kostelní hudba v Su- 
šici zvláště vynikala. On uměl sám na všechny nástroje, jak na 
foukací tak i šmytcové hráti a synové jeho Jindřich Hošek^ c. k. 
dvorní koncipista ve Vídni, byl výtečný umělec na lesní roh, 
August Hošek, pak jenž jako c. k. vrchní finanční rada v Zá- 
hřebu ustanovený, v roku 1853 v Sušici, kdežto u matky na 
návštěvě byl, zemřel, byl znamenitý pianista a hudební skladatel. 
K dobrým vlastnostem obyvatelů Sušických náleží i jejich ná- 
božná mysl. Tu projevují pilným navštěvováním chrámu Páně a 
zachováváním obřadů církevních, prokazováním slušné úcty stavu 
íluchovnímu, choděním na poutě a mnohými dobročinnými skutky. 
Každoročně chodějí processí na svatou Horu a na den sv. Víta 
do Strašíně. Pouť do Strašíně vzala počátek za času moru 
^ druhé polavici 17. století a od té doby se jako votivní každo- 
ročně odbývá a též městské důchody na to processí od staro- 
tóvna přispívají. Z vážnosti k stavu duchovnímu zdá se, že po- 
chází starodávný obyčej, dle něhož rodiče synovi a příbuzní po- 
'^í^evenci, jak mile na kněžství jest posvěcen, tykati přestanou, 
akajíce mu. 

Hostinnost a uctivost mají Sušičtí s Čechy ovšem společnou, 
^^ak ne v takové míře jako jindy. 

Krásná pleť vyznamenávala se vždy vzornou čistotností a 
^^chařskou úpravností; bohužel, že to -v době nynější říci ne- 
^ťlžeme, neb vychování dívek v Sušici na větším díle není dobré 
^ zasluhuje pokárání a to tím více, poněvadž žije zde posud 
^^Iký počet dobrých matek a řádných hospodyň. 

Abychom i jiné vady v povaze obyvatelů Sušických líčili, 
l>udiž nám prominuto. Byly by to nejvíce vady jen osobní, nikoli 
obecné, jichž bychom se dotýkati musili, jako na př. nemírné 
pití, karban a jiné lajdáctví. Jednu věc však nemůžeme opo- 
minouti, jest to sbor tak zvaných syčáJců aneb rakušáků, jenž 
po několik let, když se svou rodinou, nejvíce vlastní vinou na 
mizinu přijdou, v Horních Rakousích od jara do podzimku bud!- 
to sami aneb i s celou rodinou žebrají, celou zimu pak doma 
lenoší, a z jara poznova na cestu co holdovníci se vydávají. 



— 80 — 

Většina těch tuláků jest vyučených řemeslníků, kteří vzdavše se 
řemesla strávějí několik let co dělníci ve zdejší továrně a když 
tam odtud vystoupí, oddají se zcela žebrání. V novějším čase 
se ovšem v Rakousíčh netrpí a domů supem posílají; kéž by 
se to bylo již před 15 lety stávalo. Tenkráte se tam trpěli a 
podporovali a tím na lenošení a lajdáctví uvykli. Bůh dej, aby 
Sušice neměla na dlouho takových město samé jen hanobících 
příslušníků. 

5. Kroj. 

Rovněž jako do jiných měst českých dostala se i do Sušice 
již dávno móda francouzská a i nyní všeliká v ní proměna rychle 
z Prahy a z Vídně do ní přichází; nemá tedy kroj obyvatelů 
městských nic zvláštního do sebe, ba i vysoké zlaté a stříbrné 
čepce u měšťanek již skoro úplně přestaly. 

6. Živnosti. 

a) Polní hospodářství. 

Hlavní živnost v městě záleží v polním hospodářství. Jsout 
mnozí měšťané, kteří se jenom od polností živí. Pole vzdělá- 
vají se dosti pilně a s obzvláštní pilností hledí si Sušičtí luk. 
Kromě polí a luk poskytují obyvatelům Sušickým i zahrady ne- 
patrný pramen obživy. 

Město jest tak založené, že se skoro při každém domě 
větší neb menší zahrada nalézá. Z bývalých příkopů učiněny 
jsou již od mnoha let ovi)cné sady, které se zahradami předměst- 
skými na způsob zeleného věnce kolem města se vinou. Škoda 
jen, že mnozí neuznávají lépe výhod, od zahrad jim podávaných. 
Zeleniny na př. nesází se ani dosti pro domácí potřebu, i musí 
se od Budějovic, Vodnan a Strakonic přivážeti ; chmelařství pak, 
jež se před časy v Sušici pilně hledívalo, leží zcela ladem. I na 
mezích a polních cestách spatřují se posud jen pořídku ovocné 
stromy, ačkoliv by se nejen dostatečně odměňovaly, nýbrž i 
k okrášlení krajiny nemálo přispívaly, jak toho zkoušky od ně- 
kterých podnikavějších měšťanů jako na př. od lékárníka p. Fr. 
Firbasa učiněné, skutečně dosvědčují.*) 

*) S radostí zde zaznamenáváme, že pan F, Firbas na letošní výstavě 
ovocní v Praze obdržel co pomolog vyhlášený státní stříbrnou medalii. 



— 81 — 

Chov dobytka obmezuje se větším dflem jen na místní po- 
třebu. Hovězí dobytek nevyniká nad obyčejný. Roku 1857 bylo 
v Sušici 575 kusů hovězího dobytka (1 býk, 41 7 krav, 22 voly, 
135 k. jalového), koní 10 (704 klysen, 31 valach a 3 hříbata), 
ovce 172, kozy 94 a 177 kusů vepřového dobytka. 

Drůbeže chová se též jen pro domácí potřebu, toliko husy 
v Sušici chovají a honí se od několika let houfně do Bavor 
na prodej. 

h) Éemesla a obchod. 

Druhý pramen obživy obyvatelů Sušických jsou řemeslaiA 
obchod; řemeslníků však a obchodníků, jenž by se také zároveň 
polním hospodářstvím nezanášeli, jest jen malý počet, V roku 
1838 bylo v Sušici 115 cechovních mistrů, 27 jiných oprávněných^ 
živnostníků, 75 tovaryšů, 58 učedníků, dohromady 276 osob. 
Mezi nimi byli následující mistři a živnostníci : 

11 pekařů, 2 sládci, 1 vinopalník, 1 knihař, 1 puškář, 4. 
bednáři, 3 barvíři, 13 řezníků, 2 sklenáři, 3 kloboučníci, 1 vá- 
peník, 1 hřebenář, 1 klempíř, 1 kožešník, 3 pernikáři, 7 kože- 
luhů, 1 zedmTc (14 tovaryšů), 4 mlynáři, 3 cvočkáři, 1 flusámík^ 

1 kominík, 1 sedlář, 2 kováři, 8 krejčů, 6 ěevců, 1 mydlář, 2 
provazníci, 1 punčochář, 7 truhlářů, 6 hrnčířů, 5 soukeníků, 2 
postřihači, 2 hodináři, 1 vosař, 2 koláři, 1 valchář, 8 tkadků, 

2 tesaři (15 tovaryšů) a 1 cínař. 

Obchodníků bylo 8 se smíšeným zbožím, 3 kramáři a housír- 
níci a 1 fierant. 

Nyní má Sušice následující řemeslmTcy: 12 pekařů, 2 
sládky, 1 vinopalníka, 2 knihaře, 2 puškáře, 4 bednáře, 3 bar- 
víře, 14 řezníků, 2 sklenáře, 2 kloboučníky, 1 vápeníka, 3 klem- 
píře, 6 kožešníků, 4 pernikáře, 5 koželuhů, 2 zedníky (20 to- 
varyšů), 5 mlynářů, 1 flusárníka, 2 kominíky, 5 sedlářů, 5 ko- 
vářů, 17 krejčů, 33 ševče, 3 mydláře, 3 provazníky, 11 truhlářů, 
8 hrnčířů, 2 postřihače, 3 hodináře, 1 voskáře, 5 kolářů, 1 val- 
cháře, 9 tkadlců, 1 tesaře (18 tovaryšů), cínař.e, 9 zámečníků, 
2 štétkáře, 1 lakýrníka, 1 varhanáře, 3 soustružníky, 2 nožíře, 
1 řemenáře, 1 hřebenáře, 1 pilnikáře, 1 šlejfiře, 2 cukráře a 17 
krupařů. 

6 



— 82 — 

Obchod Sušický vztahuje se téměř jen na město a ok 
Výminku činí sirky a kůže, dovážené na trhy do Plzně, do Ví( 
a do Prahy. 

Obchodnictví se zbožím smíšeným počítá se 10; v měs 
Stanislav Říha, Vojtěch Šeinost, Václav Fingulín, Samuel Fu 
Alois Schindler (dříve Quido Moser), Samuel Illich, Josef Se 
Moric Furth a Šimon Furth ; na hořejším předměstí Sanj 
Eohn. Se zbožím loketním vede obchod 15, se sklem a mí 
líkem 2, v kožich 1, v peří 1. Kramářů jest 5. — Konečně , 
zde c. k. tabáčník a 3 trafikanti. 

Když počet obchodníků a řemeslníků porovnáme s počtem 
roku 1838, shledáme, že v celku řemeslníků v Sušici přibylo, 
též mnohé řemeslo se nyní zde provozuje, kterého tu tehdáž 
bylo, že ale naopak zase mnohé řemeslo jako na př. soukenic 
které jindy v Sušici dosti znamenité bylo — úplně zaniklo 

Mnozí řemeslníci objevují v pracích svých nevšední sch 
nost ; nedá se však říci, že Sušice řemeslníky svými vyniká 
jiná města, zde je tak dobře také ještě dílem šlendrián a 
dbalost jako v jiných městech českých a dalo by se o tom ^ 
mnoho psáti, což by ale snad mnohým zase milé nebylo. Sp( 
dle nového živnostenského řádu jsou sice utvořeny, duše však a < 
nost jim schází až podnes. Lepší sestavení spolků živnost, v 
přísnost mistrů na učedníky, zavedení průmyslové školy, po 
tovaryšů na jiných místech a u zkušených s duchem času a nov 
vynálezy seznámených mistrů, nastoupením vedení samostatn 
řemesla v letech dospělejších : to by byly základy k lepšímu 
stavení řemesla a blahobytu zdejších živnostníků. 

7. Starodávné obyčeje. 

Nábožná mysl obyvatelů Sušických kochala se odé dá 
v mnohých slavnostech s jistými svátky každoročně se vr£ 
jících, z nichžto některé až do novější doby se dochovaly ; mn 
obyčeje však ovšem již na mnoze změněné sáhají až do d 
pohanské. 

Mezi obyčeje posud ještě zachovalé patří: 

1. Koleda vánoční. 

2. Chození tří králův. 

3. Chození se sv. Dorotou. 



— 83 — 

4. Pomláska (o velikonoci). 

5. Ohně před sv. Janem Ki^itelem. • ' ' 

Námluvy a svátky slaví s$ již málo dlé štaróďávnélió 

zpisobu. 

• • • .■ ' • 

Též uvésti musíme, že se u nižší třídy zachovalo ještě 
posud mnoho a mezi nimi i škodlivých pověr. 



> I 



TV. Rozdělení mějsta^ po^et ,4<Qfinů a ulic. 

Sušice se rozděluje na město a na dvě předměstí, horejši 
a dolejší zvané. 

Město leží na levém břehu Otavy, okolo něho se roaskládá 
předměstí dolejší, které se pak severně až ku toyárně t4hi)^. 
Hořejší předměstí leží na pravém břehu Otavy a táhne se nej-. 
více úzkým úžlabím k západu. ... 

Město spojuje s hořejším předměstím most přes Otavu ve- 
doucí, jenž byl roku 1662 z kamene vystavěn, jehož polovice se 
roku 1784 následkem veliké povodně sbořila, která jest od té 
doby dřevěná. Most ten nabyl jak jsme již uvedli , roku 1859 
truchlivé památnosti. Bylo by k přání, aby se briřo též : tento 
díl mostu důkladně vystavěl. ,.,,., 

Sušice má nyní 

145 domů v městě, 
178 „ na dolejším a 
86 „ na hořejším předměstí, 
celkem 409 domů a c^ajup. f 

Domy v Sušici jsou téměř všecky z kamene a dosti úhledné, 
ařkoliv na nich jest málo staVitělškýcé ozdob a skoro již žádných 
starožitných památek.*) 



*) Srovnáme-li nynější počet dom& s počtem jich v minulosti, naléssime, 
že jich během času mnoho přibylo. Na rok 1567 (Časopis musejní od 
r. 1831. str. 428.) udáno domů pod právem městským 251; mimo ty 
pak bylo také několik domů panských, rytířských a kněžských, jich 
počet však udati nám nelze. 

R. 1830 bylo v Sušici 401 domů a 2893 obyvatelů. 

6* 



— 84 — 

Nalézají se mezi nimi 4 o dvojím poschodí (nová škola 
radnice, jeden dům na náměstí a jeden v pražské ulici. Většina 
domů v městě (mimo dlouhou ulici) mají jedno patro ; na před- 
městích jest málo domů s jednfm poschodím. Taškami jest kryto 
pouze 151 domů (v městě 72, na hořejším 31 a na dolejším 48). 

Ulic má město 8 a to sice: 1. klášterskou, 2. kostelní, 3. 
německou čili říšskou, 4. vodičkovou (dříve židovskou), 5. šatlav- 
skou, 6. dlouhou, 7. pražskou a 8. liliovou. 

Namésti, hradby a brány. 

U prostřed města rozprostírá se náměstí co podlouhlý čtyr- 
hran. Ve středu náměstí stojí radnice. 

Masné krámy jakož kolna na stříkačky pak dva domy, které 
za radnicí až do roku 1839 stály a v požáru toho roku v nivec 
přišly, jsou nyní zcela odstraněny. Na tom místě stojí nyní nová 
kašna a kaštanové stromy. Město vnitřní jest dosti pravidelně 
stavěno a hradbami obehnáno. Jsouf ale hradby zvláště na vý- 
chodní straně již dílem shořeny a příkop místem zasypán. 

Hlavní průchod skrze ně činily tři starožitné brány. 

1. brána říšská čili německá, roku 1842 shořena, 2. brána 
praSshá, roku 1836 a 3. brána klášterská^ roku 1856 shořena. 

Brány pocházely z času krále Jana. Brány říšská a pražská 
byly vysoké, brána klášterská nižší. Krom bran těch vedla jedna 
fortna k řece na východní straně města. Příkopy byly tak zří- 
zeny, že se daly v čas nějakého obležení vodou naplniti. 



V. Znamenitá staveni. 
A. Kostely. 

1. Děkanský kostel sv. Vácslava. 

Staré to sice stavení, které ale častým přestavováním, ná- 
sledkem velkých požárů, nyní již tak vypadá, že původní ráz 
stavby ani se více udati nedá. 

Plocha, na které kostel stojí, obnáší 261 D s^h; věž na 
západní straně jest 14 sáhů vysoká a má nad zvonicí letopočet 
1771. 



— 86 — 

Kostel ten má jeden hlavní a 6 vedlejších oltářů. 

Hlavní oltář má obraz sv. Vácslava, roku 1861 od praž- 
ského malíře Hellicha malovaný, nad tím pak obraz S. Trojice. 

fi. 1862 byl oltář ten hlavně nákladem zemřelého děkana 
p. P. Emanuela Waltra obnoven. 

Vedlejší oltáře jsou zasvěceny: 1. sv. Anně, 2. Panně Marii 
radostné, 3. sv. Janu Nepomuckému, 4. Pánu Ježíši, 5. třem 
Mim (s obrazem dosti dobrým), 6. Panně Marii Pasovské. 

Nápisy hrobní v tom kostele jsou : 

a) před hlavním oltářem: Rev. Do. Wen. Mart. Weisen- 
regner de Weisenfeld, per an. 31 decanns sutic. vic. for. cano 
Vete.Boles. obiit in Dno. die 16. Sept. a. 1762 aet. suae an. 63. 
Req. in páce. 



Před oltářem P. Marie Pasovské: 

b) Dne 13. Januarii roku 17 . . v Pánu usnula jemnost 
sleína Františka Lipovská z Lipovic, věku svého 50. zde svého 
živobytí běh dokonala. 



Hned vedle toho: 

c) Anno MDCLXXII die 23. Maji obdormivit in Domino 
admodum Reverendus nobilis et Doctiss. Dominus Carolus Fran- 
ciscus Rosacius a Carlsperg S. S. Theologiae baccalaureus, De- 
canus Sutticensis, vicarius foraneus, cujus corpus hoc loco tu- 
niulatum est. Requiescat in páce, surgat in gloriam. 

Před oltářem sv. Jana: 

d) Anno Dom. 1678 die 25. Nov. obiit perillustris ac ge- 

iierosus Dom. Ferdinandus Guilielmus Bořeny de Lhota, dominus 

^ Wolssow et Kunkovic, hic piae memoriae defunctus. Orate 
pro illo. 



Před oltářem P. Marie radostné: 

e) Obiit pie Dom. Illust. ac. generosus D. Ferdinandus 
-^^tonius — de Kadova, dominus in Wolssow et Kogs§ic, die 
^^' Aug. Anno 1718 aetatis suae 51. 

Jiných kamenů hrobních ale již skoro vyšlapaných jezde: 
/) A. 1586 na víru obrácení sv. Pavla k hodině na noc 
^^^é, umřela Anna Kocova z Hrádku. 



— 86 — 

g) A. 1600 urozený a statečný rytíř pan Ditleb Koc z Dct 
biše na Woléowech (nad tím erb Markyartů). 

h) Léta 1614 tu středu po sv. Metardu biskupu umř6 
uroBepý a statečný rytíř pan Jan Adam Koc z Dobrše na Wol 
sowech a Přecíně a tuto tělo jeho pohřbeno odpočívá. Při vchodí 
do ikostela: 

i) Eva KelUova rozená z Geizingu, věku svého 50 le 
umřela léta 1620 v městě Sušici po sv. Martině a v kostel 
farním pochována jest. 



Na zvonici jsou dva větší a tři menší zvony, ty větší ma 
náBledující nápisy: 

Zvon Vácslav 20 centů těžký: 

„Anno 1708 (sic) die 20. Julii haec civitas regia Sutticens 
una cum duobus suburbiis totaliter ab igne in cineres redacl 
et omneš campanae liquefactae quae anno sequenti ex rámem 
et conquisi taharu mateňa, addito uno metalino tormento tr 
et medii centenarii pondep. ante sumptibus ecclesiae et commi 
nitatis ab amplissimo magistrátu huláte (sic) nemine totius con 
munitatis tunc temporis in officiis existantibus personis : S. C. I 
judice Ferdinande Christiano Lisandro de Erenfeld (sic), consu 
Francisco Weisenregner a Weisenfeld, primáte Wenceslao Lad 
slao Merschek a Eeiffenberg, Joanne Ludovicovski, Petro Goé 
frido, Kabath a Weissenstrain (sic), Jacobo Francisco Michalowit 
Samuele Aloisie Huttari, Gedefride Hes de Krinwald (sic), Dí 
nielo Michalewitz, Mathia Griibel, Philippe Hajko, Wencesla 
Alberte Wodiczka a Karlsperg Sindico. 

Anno Dáte sVb Caesare aC rege BoheMlae Josefo I. 



(Mezi tím nápisem jest erb města Sušice se slovy: Sigilui 
civitatis Sutticensis.) 

(Zcela na hoře:) 
Fudit me Jeannes Michael Windheffer, ternientarius Illi] 
et Exceltmi D. D. Wenceslaii comitis Wratislavi in Perzicz. 

(Nejspedněji :) 
Aus Feuer und Hitz bin ich geflessen, Jehann Micha 
Windhoffer hat mich gegossen. 

Druhý zvon Jan má nápis : Pro emolumente ecclesiae di 



— 87 — 

^cttceslai martyris civitatis regiae Sutticensis fusa Clttae (sic) 
a™ Domini 1715. 

(Na tom zvonu je obraz sv. Jana, okolo něho: Erccta sub 
potent. patrocinio tuo.) 

(Na druhé straně:) 

Tluče mé srdce znamení žalosti neb radosti, povětří škodíié 
nahání v moci božské milosti Joannes Prigovej (sic). 



Roku 1233 dal hrabě Albert IV. od Luku klášteru prae- 
Baont. Windbergu v Bavořích právo patronátu nad tímto kostelem 
^ farou Sušickou. Když hrabata od Luku roku 1242 vymřela, 
přišlo toto patronátní právo Windbergského kláštera v rozepři 
s klášterem Strahovským pod opatem Jordánem, nevíme však, 
jak rozepře ta se konečně rozhodla. Na počátku 14. století byl 
však děkanský chrám Sv. Vácslava jednomu kanovníku Vyše- 
hradskému přivtělen; v nepokojích husitických poměr ten pře- 
stal a patronát pak přešel na obec Sušickou. Podle nás došlých 
zpráv jest posloupnost (ovšem ne úplná) duchovních správců 
^ Sušici^ následující : 

R. 1283 Bernard Physicus. 
R. 1376. Syffrid. 
R. 1424 kněz Václav (husitický). 
R. 1435 kněz Ondřej (husit.) 
R. 1558 Jan Popel Turnovský (pod obojí). 
R. 1560 Jan Pyškule (pod obojí). 
v R. 1584 — 1587 Vojtěch Pořický Frokopides^ on přišel ze 

^at^^^ kdež byl kaplanem do Sušice, byl zde tři léta a přišel pak 



^^ *^ráře do Velhartic (pod obojí). 

R. 1587 — 1589 Linhard Scipio přišel odtud na Hory Kaš- 
P.^*^^ké, po něm přišel ze Svojšic Tomáš Eberle^ byl však v Su- 
. ^^ jen půl léta, proto že ho konsistoř poručením císařským 
ja*C^^ i jiné v jiných městech evangelické kněze vyzdvihla; do- 
^^•X se potom za faráře na ^doun. 

R. 1594 Jan Theofil jěToZícA;!/ (evangelický). 

R. 1610 Matěj Etesius (evangelický). 

R. 1620—1622 M. Jan Jiří Galii, byl pak roku 1622 ze 
lě vypovězen. Tento kněz složil píseň „za krále Švédského 



— 88 — 

a celou armádu jeho." R. 1632 žil Galii ještě v Kulmbach« ^^ 
exulant. 

Byl to poslední kněz evangelický v Sušici. 

R. 1659 dne 3. listopadu zemřel děkan Michael Augus^í^i^ 
Matalis, Kdy tento kněz úřad svůj nastoupil, nemohli jsme "^^' 
pátrati. . 

R. 1659 — 1672 Karel František Itoeacius z Karlsper^s-i 
před tím kaplan u sv. Jiří na hradě Pražském, syn kr. rychtéi-ř® 
Suš. Tomáše Rozaciusa z Karlsperku. Zvolen byl za děkana 4 ^^ 
17. listopadu 1659, a zemřel v Sušici dne 28. května 1672, p^ ^^ 
chován v kostele Sv. Vácslava. ^ 

R. 1673—1700 Jan František Gotthard z Čechoslavu. 9y^ 
od r. 1666— 1693 děkanem na Vysokém Mýtě, r. 1687 bylf í^ 
vikářem. Zemřel v Sušici dne 28. září 1700, ve skobce u s 
Vácslava pochován. 

R. 1700—1701 Jan Sperat. 

R. 1701 — 1703 Daniel Ferdinand Gregor iades z Čechoslarw 
byl též vikářem. Zemřel 24. června 1703 pochován v kostele Matky 
Boží. (Viz hrobní nápis.) 

R. 1703—1707 Jan. Vít Šventele. 

R. 1707 — 1716 Jan Ignác Bajer. 

B. 1716—1731 Jáchim Ludvík Khegl de Longa Silva, byl 
dříve farářem ve Stěkné, Jinín ě a Hradečicích pak děkanem 
v Bechyni, od 28. června 1716 až do 29. ledna 1731 kterého 
dne zemřel, děkan v Sušici. 

R. 1731 — 1762 Václav Martin Weissenregner z Weissen- 
feldu,' čestný kanovník Staroboleslavský. Zemřel 16. září 1762, 
pochován v kostele Sv. Vácslava. 

R. 1762 — 1771 Jan Fabián Weissenregner z Weissenfeldu, 
bratr předešlého. Zemřel 30. září 1771 v stáří 69 let. Pochován 
též tam. 

R. 1772—1796 Prokop Harrer, byl 20 let vikářem a titu- 
lámím bis. kosist. radou, zanášel se* též malířstvím a vymaloval 
sám pro děkanský kostel obraz Sv. Vácslava a několik jiných 
obrazů, které se mimo prvnější posud v tom kostele nacházejí. 
Zemřel 18. ledna 1796. 

Byl to první děkan, který se již pochoval na hřbitov. 



— se- 
li. 1796 — 1804 Prokop Podlešnovic, nar. v Sušici. Zemřel 
dne 18. dubna 1804. 

S. 1804 — 1843 Adam Fialka, narozen v Sušici, spoluza- 
kladatel spolku lidumilného a první jeho ředitel, 20 let biskupský 
notář. Zemřel dne 17. prosince 1843. 

Celý rok 1844 až do 24. dubna 1845 zůstalo děkanství 
neobsazeno, skrze ten čas byl administrátor zde od r. 1826 
meškající kaplan a katecheta, od r. 1845 — 1865 pak děkan P. 
Emanuel Walter, narozen v Domažlicích, bisk. vikář a notář. 
Druhý ředitel spolku lidumilného. Zemřel dne 12. března 1865. 
Od r. 1865 a to sice od 18. května jest děkanem V. pan 
P. Matěj Petr, narozen na Velkém Ždíkově, od r. 1844 byv 
kaplanem v Sušici. Třetí to ředitel spolku lidumilného. 

2. Kostel Matky Boži na hřbitove. 

Kostel ten nachází se uprostřed hřbitova na hořejším před- 
flíěstí maje 100 Q sáhů plochy a hřbitov kol kolem ležící 710 Q 
sáhů. Pochází ze 16. století a má nad hlavními dveřmi leto- 
počet 1591, jest původně v slohu gotickém stavěn ; škoda však, 
^6 opravy, následkem požárů (hlavně r. 1707) potřebné, neumě- 
^étúix staviteli se svěřily.*) 

Hlavní oltář jest zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie, ostatní 
^ň Vedlejší oltáře zasvěceny jsou: 1. sv. Jáchimu, 2. sv. Josefu, 
^' s^. Janu Nepomuckému. 

Hrobní nápisy v kostele znějí takto : 

1. Léta Páně 1620 dne 13. mart. v neděli smrtnou život 
^^Icf^nal šťastně u víře v Krista Pána slovutný muž a šlechetný 
sta-x^^c pan Jan Koberovský, byvše senátor sušický léta veku 
sv^lio 7Z. 

2. Usnul v Pánu na den sv. Jana Křtitele důstojně Ve- 
lek>j^ý ^ vysoce učený pan Daniel Ferdinand Gregor iades z Če- 
cl^ o slávu, písma sv. doktor, protonotarius apoštolský, honoris 
*^^^l)ě Palatinský, zlatého boje rytíř, králov. města Sušice děkan 
^ I>atricius, kraje Prachenského vicarius foraneus, 1. 1703. 



') Původně musel na tom samém místě státi kostel rozsáhlejší, což se 
dá podlé širokých základních zdí při kopání hrobů objevených souditi. 
Kdy a jak ten kostel zašel, se více neví. 



— 90 ~ 

3. Anno D. MDCXXIV die 23 — excessit e vivis Xob. 
vir M. Adam Rosacius de Carlsberga. 

4. Roku 1720 dne 20. maje usnul v pánu urozeny pan 
Godefrid Christian z Gnmenwaldu (sic). Dej mu Bůh lechké od- 
počinutí, veselé z mrtvých vstáni 

5. Anno WM den 17. Octobr. in Gott entschlaffen Herr 
Sebastian Gerl, seines Alters S2 Jahr und seine Hausfirau Ro- 
sina den 1. Xovembris Anno 1691 ihres Alters 66 Jahr. Gott 
gebe ihnen Allen eine troesliche Auferstehung. 

Pod oratorium na pravé strané jest kaple, pod kterou 
mela rodina Kabátův a z Wiesensreinu nékdv svou hrobku. Upro- 
střed té kaple jest na zemi kámen s nápisem následujícím: 

Vestimcntum 

quod 

Comedit ura tlnea 

Familía Kabatiana 

quae 
deA^ncta saeCVLa fe- 
LlCIter VIVens Coe-Lo et 
Deo hanc sibi aetemitatis 
domům erexit, in qua 
quiescit 
Requiescat in páce. 



Před kaplí ve zdi jest zadélán hrobní kámen s nápisem: 
Jesus Christus est vita. Ampliss. et circumspecto D. Petro 
Pretlico, civi sutticensi, tilio Johannis Pretlick de repub. bene 
merito, munia olim gerenti Primatis et S. M. judicis, charo patři 
filii Florianus, Venceslauus, Adamus et Johannes pietatis po- 
suerunt mortuo 12 Sept. anno D. 1580. aetatis anno 74. 



Mimo to jsou za kostelem po levé straně ještě na zemi 
následující hrobní nápisy: 

Léta Páně MDCXY. 
Já Adam Woprecha ted spím, 
po smrti a útržky trpím, 
jsa živ snes jsem soudu dosti, 
lsti, lží a jiných těžkostí; 



— 91 — 

Wšak mi Bůh we wšern pomohl, 
že jsem ty hady přemohl, 
nyní se jich již nebojím, 
neb před Bohem pevně stojím. 
Hleď ctně smršti i peklu ujíti. 

Jiný: Léta Páně 16 . . dne — měsíce listopadu umřela jegt 
Magdalena, dcera dwoj ctihodného muže, kněze Matěje Btesj 
Sušického a tuto pochowána jsouce, blahoslaweného žiwota po 
swém z mrtwych wstání očekáwá, ,. 



Před několika lety byl u matky Boží ve zdi k spatření 
ííásledující nápis, který ale jeden z děkanů Sušických nechali 
^příčin nám nepo vědomých zazdíti. Zněl takto: 

Jan Pyškule tuto leží : • 

Příklad všem, jenž v Krista věří. 

Kněz a víry ctný učitel, • 

Zarmoucených věrný přítel, 

Skutkem obraz šlechetnosti, 

Byl nadán duchem moudrosti, 

Protož bludoum odporoval 

Církev pravou zveleboval, 

By obstála v pokušení 

A nepřišla k nakažení. 

Od jedu nepravosti, 

Bezbožnou svévolností. 

Ducha peychy nádherného — 

Pravdě Boží protivného, 

Napomínalť s upřímností 

Kazatelskou horlivostí, 

Hoden vždy ouřadu svého, 

Podával Boha živého, * ^ , . 

Nám věřícím pod obojí. 

Jak to předepsáno stojí, 

Z kalichu posvěceného, 

Jenž svěřen byl rukoum jeho, 



— 92 — 
Nyní ale došel na 



zde ale — 

Léta Páně 1560. 



O hřbitově Sušickém posud jest mezi lidem všelijakých 
pověstí udrženo ; my jé však z té příčiny neuvádíme, poněvadž 
se zakládají pouze na pověrách. 

3. Kostel 8v. Felixe řádu kapucinu. 

Klášter kapucínský s kostelem sv. Felixe de Cantalitis, 
jak jsme již na jiném místě uvedli, roku 1654 od císaře a krále 
Ferdinanda III. k účelu úplného vypleněni husitismu, rozmno- 
žení víry katolické a upevnění svaté římsko-katolické církve, za- 
ložený, leží na hořejším předměstí, hned vedle mostu pod čís. 
pops. 1. se zahradou pod 1 jit. 1065 Q sáhů. 

Kostel klášterní byl dne 24. října 1655 od kardinála a 
pražského arcibiskupa Arnošta Vojtěcha hraběte z Harrachu 
konsekrován. 

Zde je hlavní oltář zasvěcen sv. Felixů a 3 vedlejší oltáře 
zasvěceny Pánu Kristu, Panně Marii bolestné a sv. Janu Nepo- 
muckému. S kostelem spojená kaple má na oltáři sv. kříž. 

Klášter mívá 4 duchovní, z nich jest vždy jeden guardian 
a 3 bratří. P. P. kapucíni vypomáhají svědomitě ve správě du- 
chovní jak v Sušici tak i dle potřeby na farách okolních. 

4. Kostelik Anděla 8trá2oe. 

Kostelík ten stojí na malém vrchu Stráži*) zvaném, čtvrt 
hodiny severo-východně od města, na spůsob kostela Svatobor- 
ského (ovšem že v menším rozměru) vystavený, odkud se Sušice 
celá přehlídne a malebný obraz poskytuje. Hlavní kaple zasvě- 
cená andělům strážným stojí uprostřed prostory 160 n sáhů 
obsahující, okolo ní pak jsou ambity a v každém rohu pak vždy 
jedna kaple. Tyto čtyry kaple zasvěcené jsou první sv. Panně 



* 

*) Dle toho pojmenování dá se souditi, že na tom vršíku musela být 
někdy n^aká strážnice. 



Hf 



y.. 



— 93 — 

Marii Celské, druhá sv. Janu Nepomuckému, třetí sv. Florianu *) 
a ítvrtá sv. Máří Magdaleně. Zakladatel kostelíka toho byl 
kapucín a někdy kazatel v děkanském chrámu Páně Sušickém, 
Ladislav z Bilína, jehož přičiněním se r. 1682 vystavěl. 

Dne 3. května 1683 byl kostelík tento vysvěcen od Jana 
Mouhoveského z Dlouhé vsi světícího biskupa Pražského. Ná- 
sledkem nařízení zemského gubernia od 25. července 1791 
byl kostelík ten ve veřejné dražbě dne 30. května 1792 od 
tehdejšího děkana P. Prokopa Harrera za 50 zl. rýn. pod tou 
výminkou koupen, aby se žádné služby boží více tam nekonaly 
a aby se též z něho žádné stavení k přebývání neutvořilo. Jmění 
toho kostelíka, jež se k rukoum českého náboženského fondu 
přikázalo, obnášelo 1750 zl. rýn. Dne 1. května 1799 však se 
kostelík ten snahou děkana Prokopa Podlešnovice a městského 
lékaře doktora Ondřeje Tonnera**) povolením zems. gubernia 
zase otevřel a byl pak od několika nábožných měšťanů Sušických 
zaova ovšem jen skrovně nadán, tak že se od té doby zase 
služby boží mhno každoroční pouť na počátku měsíce září při- 
padající zejména každý čtvrtek od 1. května až do této pouti 
>^ykonávají. ***) 



) l^a dosti dobrém obraze tohoto svatého jest vyobrazená Sušice. Škoda 
Že obraz ten je nový. 
^ Byl to děd našeho na slovo vzatého prof. a poslance pana £manuela 

lonnera. 
*) O založeni a osudech toho kostelíka jest vedle oltáře v hlavní kapli 
^ rámci vyvěšen nápis latinský takto znějící: 

Anno 1683 — S*^ die Augusti hoc sacellum ad honorem Sanct 

^ngeli custo. opera et solicitudme admodum venerandi Patris Ladislai 

^ilinensis, capucini, actualis concionatoris parochialis ecclesiae in regia 

civitate Sutticensi cum consensu amplissimi magistratus et totius čom- 

umnitatis (hoc et praeteríto anno a fundamentis aedifícatum) ab lUust. 

«t Reverend. D. D. Joanne Dlouhovesky de Longa Villa Epo. Mille- 

vitano Archi-Episcopatus Pragensis suffragano, solemni ritu aqua Gre- 

goríana benedictum et ab eodem Primům missae sacrifícium in illo 

celebratum ac Deo ter Opthno Maximo pro Augustissimo Imperatore 

et rege Boemiae Leopoldo I»o oblátům fuit. Praesentibus et adstanti- 

buB rever. D. D. Wenceslao Michaele Sebastiano Zbraslawsky de Swa- 

towa, cathedralis ecclae ad S. Vitum Pragae canonico et Praelato in- 

falato, adm. rev. D. Joanne Gotthard, regiae civitatis Sutticensis De- 

cano et Vicario foraneo, adm. Rev. D. Joanne Sperat, Decano Nepo- 



— 94 -. 

5. E£4>le sv. Booha. 

Tato kaple stojí na hořejším předměstí, však podál stavení 
o samotě, a byla v 2. polovice 16. století po velikém v Sušici 
moru, na poděkování když byl přestal, vystavěna. Místo okolo 
kaple jest zdí obehnáno a sloužilo též co hřbitov a poněvadž 
hřbitov u Matky boží jižné stačí, bude se brzo toto místo k ře-; 
čenému účelu též zase potřebovati. Plocha, na které ta kaple 
stojí, obsahuje 18 □ sáhů. 

B. Jiná dílem veřejná dílem soukromá stavení. 

1. Radnice. 

Radnice uprostřed rozsáhlého náměstí stojící, budova to 
úhledná a velká, jež jest 

21^ 6" dlouhá, 
14^ 6" široká, 
8^ vysoká. 



mucensi. Rev. D. Simoně Breycha, parocho Wacoiensi, Generoso Dno. 
Joanne Burggraf caesareo j udice, Dno. Casparo Rosen taUer Primátore, 
D. consule, caeterisque Dnis. Senatoribus et civibus et maxima populi 
multitudine, multisque nobilibus circumjacentibus, nec non P. Marciano 
Salisburgense p. t. Guardiano capucinorum Sutticensis familae, P. La- 
dislao Biliuense concionatore, P. Joanne Bapt. Pragense et P. Adalberto 
Litomericense capucinis. 

Laus Deo, Beatissimae Y. Mariae et sanctis Angelis custodibus in 
aeternum Amen. 

2duiii Sacrum celebrans in hoc sacello pro memoria appendit P. M. 
S. G. F. S. 6. Aug. 



Dále : 

Anno MDCCXCIV Vta die Augusti hoc sacellum mandante regio gu- 
bemio clausum ad intentes et humanas preces amplissimi magistratus 
aestimatissimae comunitatis et Venerabilis ac eximii Dni. Dni. Procopii 
Podlešnovic, actualis decani regise civitatis Sutticensis, cooperante ad 
id vel maximě prsenobili ac celeberimo Domino Andrsea Tonner, ac- 
tuali Doctore Medicinse Sutticensi obtenta guberniali licentia denuo 
soleniter apertům est Anno MDCCIC feria 4ta Rogation. Ima Maji. 

V kostelíku byly též dva zvony příjemný hlas mající, jenž před 
30 lety ukradeny byly. Nyní jest zde nad hlavní kaplí jen malý zvon. 



— 95 — 

V průčelí na jižní straně vypíná se věž 16 sáhů vysoká 
s hodinami, ve špici velkého císařského orla mající. 

Tato radnice povstala takto: Když bji požárem r. 170T 
radní dům takřka zcela zničen, koupila obec několik doiiiů upro- 
střed náměstí ležících a to sice r. 1720 od Pretlikovýčh dědiců, 
r. 1721 od Willových manželů dům od starodávna stmý rathaus 
zvaný ; téhož roku místo před domem Františka Tobla a konečně 
r. 1722 dům od Wolfganga Jefikovskéhó. Tyto koupené domy 
se zcela zbořily a na tom místě se nynější radnice vystavěla, 
v které se skoro 100 let též c. k. solní sklad nacházel. Až do 
r. 1850 byl v radnici magistrát a městské divadlo. V témž roku 
přestavěla a dílem také dostavěla obec, jak jsme již na svém 
místě uvedli, radnici velikým nákladem a od té doby až do roku 
1855 byly zde c. k. úřady, totiž c. k. soud sborový, c. k. berní 
a listovní ářad, státní zastupitelstvo a okresní hejtmanství. 
Y tom čase mělo městské obecní zastupitelstvo své místnosti 
íiapřed na děkanství, dílem v domě pod č. 6. a naposledy v č. 132. 
Qa náměstí. 

V severním díle radnice se zřídily r. 1850 vězení pro 

sborový soud trestní. Nyní jest v radnici mimo c. k. okresní. 

"^ad a soud, c. k. berní a listovní úřad, purkmistrovský a měst- 

^^ý důchodenský úřad a od r. 1865 též kancelář okresního za- 

%itelstva. 

Velice by bylo k přání, aby se budova zevně vkusně opra- 

^^^^ ^ obnovila, neb by se tím nejen náměstí ale i celé íněsto 
'^^4 Slilo. 

2. Děkanství. 

Děkanství na náměstí s vysokým (mnohými kapličkami, 
výkl^jjjy^ vížkami a titěrami přeplněným) průčelím. Může se 
^-^ že jest to nyní to nejstarší stavení v Sušici. 

Před r. 1707 stálo děkanství vedle kostela sv. Vácslava, 
^^ tom místě co nyní stojí nová škola. Když v tom roce téměř 
^^^ popelem lehlo, přestavěla dle • možnosti obec bývalý radní 
**^^ na náměstí (který také byl vyhořel) a v kterém se na zad 
siM^^y^y nacházely a věnovala ho za děkanství. Stavení to z ná- 
^^^tí dosti velké a prostranně vypadající jest uvnitř však dosti 



— 96 - 

Památní knihy a matriky shořely v r. 1707 zcela, od té 
doby teprv jsou založeny nové. Děkanská kolatura Sušická, ku 
které mimo města a předměstí patří také vesnice: Velko- a 
Malo-Chmelná, Dobřín, Červené Dvorce s mlýnem „na Pátečku" 
zvaným, Rok, Brabcovy, Divišov, Dolní Stankov, Volšovy (se 
samotami : Borovka, Kovárna, Moravec, Staré Volšovy, Dvůr 
Hrneček, pak na Stráži ležící myslivna s 3 chalupami). 

Kolatura ta počítá 5809 obyvatelů katolíků. 

K děkanství patří: 3 jit. 1420 Q sáhů luk, 8 jit. 660 D 
sáhů polí a 450 Q sáhů zahrad. 

Vyvažovači roční úroky za desátek obnášejí 341 zl. 50 kr. 
Z důchodů měst. bére děkan 172 zl. 55 Vo kr. Štola a fundace 
obnášejí 272 zl. 52 kr. r. m. 

Patron děkanství a všech kostelů — mimo klášter — jest 
obec Sušická, která zároveň i břemeno patronátu v Hartmanicích 
nese. 

3. Škola. 

Na místě, kde až do r. 1707 děkanství, později pak škola 
a kaplanka stály, několik kroků jihozápadně od děkanského 
kostela jest od roku 1865 vystavěna nová, rozsáhlá a může se 
vším právem říci vkusná školní budova, v které se byt kate 
chetův, nově zřízená hlavní škola, jakož i místnosti pro budoucí 
průmyslovou neb reální školu nacházejí.*) 

Učení v hlavní a zároveň národní škole zdejší uděluje se 
od katechety, 5 učitelů a 3 podučitelů pro chlapce jakož i pro 



*) Již před 24 lety nařídilo české gubernium obci Sušické stavbu nové a 
zřízení hlavní školy. Záležitost ta se pořade protahovala, až konečně 
nutnost nové školní budovy r. 1863 obecní zastupitelstvo k tomu při- 
měla. Sušice počítá totiž již přes 900 školních dítek a poněvadž ve 
staré škole jen Čtyry oddělení — sotva na 300 školáků dostatečných 
byla, musela obec jiné místnosti v soukromých domech již přes 16 let 
najímati, které byly dílem malé, dílem také nezdravé, což ke všemu 
ještě dohlídku nad školní mládeží nelehkou činilo. Ve školách su- 
šických se již více nežli 15 let zcela tak vyučovalo jako na jiných 
školách hlavních, ačkoliv vysvědčení pro nastoupení studií gymnasiál- 
nich neb reálních neměla platnosti a žákové Sušičtí i při nejlepších 
vysvědčeních museli se až do r. 1866 podrobiti před vstoupením na 
gymnasium neb reálku ještě zvláštní zkoušce. 



— 97 — 

děvčata zvláště. Podlé pokroku během minulého školního roku 
uéiněného můžeiae dobrou a blahoplodnou budoucnost městu 
předpovídati. Jsouť ovšem v Sušici lidé, kterým by místo nové 
školy kasárny milejší byly — Bůh je naprav. 

Za krále Rudolfa II., za něhož se v Čechách s národnost^ 
vzdělanost vůbec zmáhala, byla v Sušici též velmi dobře zřízená 
škola, an se v ní kromě předmětů obyčejných i latině, řečtině, 
hudbě a dialektice učilo. Správce školy býval té doby vždy ba- 
kalářem na vysokých školách Pražských.*) 

Jako vůbec každé město tak i Sušice se měla poněmčiti 
a školní zřízení až do roku 1848 bylo v tom směru zavedeno ; 
od r. 1848 tomu však zamezil proud i duch času, národnosti, 
vzdor všemu, práva přirozeného dávající. 

Roku 1843 založena jest při škole zdejší od zvěčnělého 
P. Josefa Schmiďingra a od některých přátel mládeže česká 
knino\Tia, Která se i v počtu zakladatelů Matice musejní. Svato- 
janského i dědictví maličkých nalézá. 

Před několika lety věnoval zemřelý guber. rada Klement 
Svoboda též knihy německé a několik mincí škole Sušické. 
'V novější době byl Sušický rodič p. P. Josef Rokycký, nyní 
Wlau v Kdyni, šlechetným dárcem této knihovny. 

V r. 1867 se založila zvláštní fundace na prémie školní. 

Ku škole Sušické jsou přiškoleny vesnice Červené Dvorce, 
Kok, Brabcovy, Dolní Staníkov a Volšovy. 

4. Synagoga. 

Až ďo r. 1859 měli zdejší Israelité svou modlitebnu v sou- 
'^'omém domě ve vodičkové ulici. Roku 1858 koupili dva domy 
^ též ulici a vystavěli úhlednou a prostrannou synagogu, která 
^ v průčelí hebrejský nápis. 



*) Na severní straně kostela sv. Václava stála až do roku 1864 budova 
starožitná, avšak již chatrná, „stará škola^ zvaná, dvoum sokroraní- 
kům od obce as před 70 lety prodána. Kdy se v té staré škole pře- 
stalo učiti, nemůžeme udati. Mezi lidem se povídá, že v tom stavení 
byly jednou minoritky. R. 1863 koupila obec to celé stavení a sbo- 
řila je, aby se tím přístup ulehčil do kostela a do vedlejších ulic. 

7 



— 98 — 

5. Špitál. 
Za arcibiskupa Arnošta byl v Sušici od měšťanů založen 
špitál 8v. Alžběty, jejž r. 1372 arcibiskup Jan Očko z Vlašimi 
potvrdil. (L. L. Erect. Vol. I. K. 7.) U špitálu toho byla též 
kaple ; kde ale ten špitál stál a jak z anikl, nedá se více určitě 
líci, ačkoliv Sommer ve své topografii uvádí, že zašel v nepo- 
kojích husitských. Nyní je pro chudé špitál v nuzném domku 
na hořejším předměstí v tak zvaných kasárnách. Poněvadž ale 
v Sušici chudých každoročně přibývá, bylo by velice k přáni, 
aby se obec o nějaký větší dům pro chudé postarala. 

6. Hostincové a hospody. 

Hostincové jsou : 

V městě: U koruny, u korábu, u bílého koníčka a u hvězdy. 

Na dolejším předměstí : U arcivývody Štěpána a u lva 
(na volšovské silnici). 

Na hořejším předměstí: Salon. 

Hospody: „na náměstí** u SiflFnerů. 

Na dolejším předměstí : Dolejší Bouchalka, hořejší a do- 
lejší Ráj. 

Na hořejším předměstí: Pod mostem, na Vršku, na hořejSi 
Bouchalce, pod Lípou. 

Mimo uvedené hostince a hospody jsou v městě tři pivnice, 
též se provozuje v městském pivovaře šenk. 

7. C. k. posta. 
C. k. pošta jest na západní straně náměstí v domě č. p. 2. 
pana Jana K. Angra nynějšího c. k. poštovního. 

8. Měs&nský pivovár. 

Pivovár měšťansky jest na náměstí, s kotlem na 27 sudů, na 
němž jindy držitelově 134 várečních domů. dva a dva po sobě 
vařili. V starších časech, jmenovitě v 15. století, valívalo se 
pivo po domích, sladovněmi, pánvemi a jinými pivnými nádobami 
opatřených, Byloř tehda v Sušici i více sladovníků. *) Toho času 
se mnoho sladu zo Sušice do Bavor wváželo. 



*) Dne 24. února 1614 itvixiil císař a král Matiáš mi^jestátem cechovní 
řád Sušických BladovuíkA. 



— 9f) — 

Nyní již po mnoha let dává měšťanstvo pivovár svůj do 
nájmu, obyčejně na šestiletou dobu. 

9. Masné kr&my. 

Masné krámy jsou na náměstí se 12 prodejnými místy. 
Di^ve stál na tom místě dům pod č. 9., který obec po požáru 
roku 1839 koupila a řezníkům za odstoupené místo dřívějších 
masných krámů ponechala. 

Majestátem císaře a krále Matyáše ze dne 25. srpna 1615 
byl Sušickým řezníkům potvrzen cechovní řád. 

10. Továrna na sirky. 

Měšťan p. Vojtěch Šeinost započal v r. 1838 v Sušici vy- 
ráběti sirky. V r. 1839 vstoupil ve spolek s obchodníkem Ber- 
Mrdem Fiirthem a když výrobek ten hojného nalezl odbytu, od- 
hodlal se Bern. Fuith svým vlastním nákladem vystavěti r. 1844 
velkou továrnu, která si vydobyla v krátkém čase v celém Ra- 
kousku chvalného jména. Při výstavě ve Vídni r. 1845 obdržel 
Bernard Ftirth stříbrnou raedalii. B. 1846 založil sklad v Lon- 
dýne a tím spůsobem se nejen po celé Evropě ale i do dálné 
Ameriky hojně vyvážely Sušické sirky. Hlavním ředitelem továrny 
v Sušici zůstal i po smrti Bernarda Fiirtha (26. září 1849) ještě 
dlouhá léta p. Vojtěch Šeinost a jemu mají dědicové další roz- 
^^ét továrny té co děkovati. Továrna Sušická obohatila isice 
rodinu zemřelého Bernarda Fiirtha, poskytla též výživu mnohým 
^'^yvatelům Sušickým z počátku ovšem dostatečnou; že by ale 
y^ blahobyt v Sušici rozmnožila, nedá se říci, neb nuzně žije 
^d tam pracující a chorých lidí vystoupilo z té továrny již dosti. 

11. Mlýny. 
Řeka Otava pobízela Sušičany již za dávna ku stavění 
^ý^íxů, jimiž se nejen město, nýbrž v čas sucha i okolí na kolik 
®^ moukou zásobovalo. Mlýnů jest nyní v Sušici pět, veskri 
^koiy od spodu hnanými čili hřebenáky. Z těchto mlýnů žene 
^^Va čtyry, pátý leží na potoce Roušarce hned vedle města. 
•■^^Xia těch mlýnů jsou : 

1. Dolejší aneb panský mlýn. 

2. Malý mlýn, neb jak se vůbec nazývá: malomlýnský. 

7* 



— 100 — 

. 3. Mezimostský, před třemi lety od měšťana Fr. Kuchynkj^ 
znova vystavěný. 

4. Prachárský mlýn na hořejším předměst! Na místě, kd& 
tento mlýn stojí, byl v předešlém století mlýn na prach, za toia. 
příčinou se posud držitel toho mlýna vůbec nazývá „prachař.^ 

5. Roušarský mlýn jak již uvedeno na potoce Roušarce. 
Skoro všechny tyto mlýny patřily jednou obci. 

12. Dvory. 

• ' Velkých dvorů není ted v Sušici tolik co před lety. Po- 
žárem r. 1707 vyhořelo v Sušici 10 dvorů. 

Za starodávna bývalo v Sušici velkých dvomv mnohem 
více. Byly dílem měšťanské čili šosovné, dílem obecní. V držení 
oněch byli v 16. století zhusta šlechticové, jako na př. dvůr 
po'd mostem (nyní p. Ondřeje Tichého) patřil ještě v minulém 
století rodině Bonnům ze Lhoty. 

'^''[ Obec měla v Sušici mimo jeden dvůr na hořejším před- 
niéštl též dvůr špitálský na dolejším předměstí u cesty k Ráji. 
Obec Sušická měla též své panské dvory v Malo-Chmelné, na 
Roku, v Brabčovech, Divišově, Humpolci, v Červených Dvorcích 
a v městečku Hartmanicích. 

; Dvoiy tyto, jakož i špitálský dvůr drželo město až do 
r. 1783, kdežto z nařízení císaře a toále Josefa II. v zákupní 
grunty čili familie rozděleny a rozprodány jsou. 

Ze dvora Brabčovského podržela obec toliko jen pivovár, 
který se dává vždy do nájmu. 

13. Střelnice. 
... Střelnice se nachází v zahradě měšťanského Ráje a patří 
střeleckému spolku Sušickému. 

C. Ústavy a spolky. 

1. Ustav pro chndé. 

K podporování nuzných zřízen jest v Sušici ústav pro 
chudé (pokladnice pro chudé). Jmění té pokladnice obnáší 
6010 zl. 84 kr. r. m. na kapitálech a státních obligacích á 
v běžných příjmech, totiž v úrocích z kapitálů, procentech íici-* 
tačních, pokutách, platech za povolení k ženění, k stavbě, hudbě, 
dobrotólných příspěvcích a výnosu z novoročních omluvenek. 



— 101 — 

Zemřelý guber. rada Klement Svoboda založil fundaci tím 
spňsobem, že každého roku jeden mužský a jedna ženská obdrží 
po 10 zl. Fundace ta má tu zvláštnost, že chudí mužského po- 
hlaví jakož pak chudé ženského pohlaví sami toho ze svého středu 
vétšmou hlasů volí, kterého neb kterou mají za nejnuznějšího. 

Zemřelý Jan Moser, odkázav dům svůj pod č. 10. v Sušici 
na dvě fundace studentské zároveň ustanovil, že se má z výnosu 
toho domu mimo fundace stud. vypláceti desíti chudým rodinám 
po 5 zl. na dříví ročně. 

2. Fundace pro stadtijioi. 

Mnozí rodáci Sušičtí osvědčovali obdarováním kostelů a 
špitálu nábožnou mysl a lásku k bližnímu; že by ale zvláštní 
lásku ku mládeži a péči o vzdělání její zakládáním fundac pro 
studující byli dali na jevo, bohužel říci nemůžeme, neb až do 
roku 1842 neměla Sušice žádných takových stipendií. 

Nyní jest takových stipendií čtvero a sice: 

a) Dne 15. července 1828 zemřel Petrovický farář, P. Václav 
Chlistovský, odkázav Sušici na dvě fundace studentské 3200 zl. 
stř. a na fundaci pro normalistu 800 zl. stř. Fundace studentské 
po 80 zl. stř. aneb 84 zl. r. m. vstoupily rokem 1842 v život. 

h) Dne 19. května 1860 zemřel v Sušici, jak jsme již uvedli 
Jan Moser, odkázav dům svůj č. 10. v Sušici na dvě stud. fun- 
dace. Fundace ty obnášejí ted 105 zl. r. m. a vstoupily r. 1864 
v život. 

3. Střelecký spolek. 

Za příkladem jiných měst v Čechách povstal v minulém 
století i v Sušici spolek ozbrojených měšťanů, dílem pro místní 
í>czpeénost v nepřítomnosti vojska, dílem pro oslavení některých 
svátků církevních a jiných. Prapor starý střel, spolku s dvojatým 
orlem nese letopočet 1745. 

Roku 1798 postavil zdejší střel, spolek na vyzvání vlády 
ze svého středů 6 dobrovolníků: Ignáce Hutary-ho, Baltazara 
Mirwalda, Jana Pilného, Mart. Hausmanna, Frant. Bendu a Jana 
R^Jikla, do řady rakouské armády, vypravil je na své útraty a 
pečoval o jich manželky a děti. 

Střelecký spolek zdejší se v tomto století již dvakráte 
obnovil a přijal vždy jiný stejnokroj. Za času ministra Bacha sé 



i^. 



- 102 — 

kladly tomu sboru všelijaké překážky, tak že v poslední dobé 
činnost svou zarazil, ačkoliv se fakticky nerozešel. Nyni se o to 
jedná, aby se sbor zase obnovil a i samé vládé na tom záleží, 
aby se tak stalo. Jest-li budoucím rokem se tak stane, věnovati 
budeme tomuto spolku zvláštní spisek napamátku. V tomto spisku 
pak ukážeme, že Sušický sbor ostrostřelecký, třeba se privile- 
gium jeho ztratilo, co do původu považovati se musí za zbytek 
někdejší obrany městské, která v šedé minulosti jmenovitě ve vál- 
kách husitských s jinými městy českými slávou válečnou vynikala. 

4. Zpévický a hudební spolek nSvato-YáesIavBký'' a bývalý 

spolek literáoký. 

Spolek zpěváčky povstal hlavně přičiněním pana Václava 
Kratochvíla, nyní ředitele na hlavní škole. První jeho stanovy 
byly od c. k. místodržitelství stvrzeny r. 1861, druhé 24. července 
1863 pod č. 42322. Ředitelem toho spolku byl až do r. 1865 
zakladatel pan Václav Kratochvíl, nyní jest ředitelem učitel pan 
TVantišek Gemer. Údů účinkujících uiá spolek 30, přispívajících 
50. Čestných údů 4: pp. Jana Kuklu učitele na hlavní škole, 
jakož i dra lék. Šefčíka, purkmistra v Strakonicích, Jana Tala- 
váška c. k. hraničního inspektora v Sušici, Karla Šindelku c. k. 
okresního adjunkta v Domažlicích. Každý c. k. okresní přednosta 
jakož i purkmistr Sušický mají dle stanov býti protektory toho 
spolku. Spolek tento dává čas od času veřejné zdařilé produkce 
k účelům nejvíce dobročinným. Bylo by ovšem k přání, aby 
spolek ten u měšťanů Sušických většího našel účastenství, než-li 
se to posud stalo. 

K pozdvižení nábožnosti zpěvem a k oslavení služeb božích 
byl v Sušici od dávných časů kůr literákův, sestávající z 8 mě- 
šfanů, kteří v neděli a ve svátek před a po ranní a velké mši 
svaté a odpoledne před požehnáním staročeské církevní písně 
zpívali a při processích a pohřbích zpěv a modlení zaváděli. 

Udové spolku toho, v 15. a 16. století „počestné bratrstvo 
kůru literáckého'^ nazvaní, užívali prvé za vykonávání úřadu 
svého jakýsi plat od obce. Také mívávalo bratrstvo literácké 
skvostně malované pergamenové kancionály a jiné staré knihy, 
ježto však v ohni r. 1707 shořely. Spolek ten ještě v předešlém 
století trval; kdy vlastně zašel, nemůžeme udati. 



— 103 — 

6. Záložna. 

Roku 1861 povstala hlavně přičiněním bývalého c. k. 
okresního pana Františka Bastáře v Sušici záložna ; stanovy její 
bylj potvrzeny vynesením c. k. náměstnictví v Praze dne 1. listo- 
padu 1862 č. 52930. 

Ačkoliv záložna zdejší posud nenašla tak velkého účasten- 
ství jako v jiných i menších městech v Čechách, předce po- 
stupuje každým rokem a působí blahoplodně v městě. Velkých 
zásluh si mimo p. Fr. Bastáře a p. Fr. eTežka c. k. tajemníka 
na odpočinutí, který v Sušici několik let meškal, o záložnu získal 
její oučetvedoucí pan Eduard Šebesta, c. k. notář. Pánové Frt. 
Bastář a Fr. Ježek jsou čestní údové Sušické záložny. Dej Bůh, 
^by ústav ten stále se rozmnožoval a statečně pokračoval na 
započaté dráze 

6. Štěsténa Sušická. 

Jako na jiných místech tak i v Sušici se sestavil. r. 1864 
WavBě přičiněním kupce Morice Fiirtha tento spolek, jehož sta- 
^^vy c. k. místodržitelství v Praze v srpnu 1864 č. 49991 stvrdilo. 

Spolek má 150 podílů, každý majetník podílu položil 3 zl. 
vstupného a platí měsíčně 50 kr. r. m. Celé jmění spolku toho 
^^nák nyní přes 3000 zl. r. m. 

7. Spolek lidumilný. 

O tomto pro Sušici veledůležitém spolku jsme obšírněji již 
P^^mluvili v dějepisném přehledu města Sušice, na nějž laskavému 
^^náři poukazujeme. 

8. Nemocnice. 

Posud má Sušice jen malou nemocnici, která se nachází 

^ bývalém špitále pro chudé vedle hřbitovži na hořejším před- 

'^ěstí. Nemocnice ta jest posud jen soukromá. K větší a to sice 

"^ okresní nemocnici dal podnět bývalý c. k. okresní p. Frant. 

Bastář; zavedlť k tomu účelu sbírky a loterii a jemu jest děkovati 

první k tomu základ. Kéž by okresní zastupitelstvo v stavu 

bylo brzo k uskutečnění toho ústavu pro okres i město Sušici 

velmi důležitého přikročiti; my žehnáme v duchu tu chvíli, až 

se to uvede v skutek. 



— 104 — 

D. Erb města Sušice. 

Erb města byl od starodávna otevřená městská brána 
s věží, *) 

Od roku 1713 má erb místo jedné tři věže. V otevřené 
bráně pod prostřední věží leží lev, jehož přední nohy na kouh 
spočívají a na střeše prostřední věže jest císařský dvojatý orel. 

Že se město roku 1768 o to ovšem mamě ucházelo, aby 
mohlo v erbu též bolestnou Pannu Marii míti, uvedli jsme již 
na jiném místě. 

E. Výsady městské a trhy. 

Králové čeští obdařili jsou Sušici mnohými a důležitými 
svobodami, které ku výkvětu města a zámožnosti jeho v minulých 
stoletích nemálo přispívaly. Bolnižel, že nejstarší nadací listy 
královské nehodami času na zmar přišly. 

Kdy a jakých výsad panovníci čeští městu Sušici postupem 
času udělili, uvedli jsme na větším díle v dějepisném přehledu, 
protož je tuto více zejména neuvádíme.**) Výsady pozdějších 
panovníků českých až do časů novějších potahují se dílem na 
práva k výročním trhům, dílem obsahují stvrzení již dříve stá- 
vajících výsad. 

Trhové drží se nyní v následující dny: 

a) Výroční : 

1. v pondělí po třech králích ; 2. v pondělí v dmhém 
týdnu postním (nejnovější od roku 1862); 3. v utery svatodušní; 
4. na sv. Rocha; 5. na sv. Františka Serafinského. 

b) Trhové dohytčí : každý pondělí po květné neděli počínaje 
až k svatému Martinu; 

c) Trh obyčejný na obiií^ dříví, zeleninu drží se každý 
pondělek a pátek. 



*) 0(1 kterého panovníka českého erb tento Sušici udělen byl, nedá se 
s jistotou říci, může se ale za to míti, že od kiále Jana Lucembur- 
ského. 

**) Stvrzení výsad města Sušice stalo se dne 23. září 1784 od slavné pa- 
mětí císaře a krále Josefa II. a naposledy od císaře a krále Fran- 
tiška I., avšak jen všeobecně dne 22. srpna 1793. Diplom na výsady 
císaře a krále Josefa TI. zní takto: 



f 



— Í05 — 

Wir Josef der zweite von Gottesgnaden erwfthlter r6m. Eaiser, zu 
allen Zeiten Mehrer des Eeiches, K5nig in Germanien, zu Jerusalem 
Hungarn, Bdhmen, Dalmatien, Kroatien, Slavonien, Galizien und Lodo- 
merien, Erzherzog zu Oesterreich, Herzog zu Burgund und zuLoth- 
ringen, Grossherzog zu Toskana, Grosšfftrst zu Siebenbůrgen, Herzog 
zu Mailand, Mantua, Parma etc, gefúrsteter Graf zu Habsburg, zu 
Flanderu, zu Tyrol etc. 

Bekennen offentlich mit diesem Briefe, und thun kund jedermánnig- 

lich, dass der Biirgermeister und Rath, dann die Gemeindeáltesten 

und ganze Gemeinde unserer kóniglichen Stadt Schúttenhofen mittelst 

eines im Jahre 1769 eingereichten Suplikates bereits wailand unsere 

hochgeehrte Frau Mutter die Kaiserin Konigin Maria Theresia Majestát 

hóchstseligsten Andenkens, allerunterthánigst gebeten, dieselben ge- 

ruheten nicht nur die ihnen von unsem glorwiirdigsten Vorfahren 

ÍCaisem und Kónigen zu Bóheim a longissimo tempore rerliehenen 

auch von Zeit zu Zeit bestátigten Privilegien allennildest zu konfir- 

miren, soudem auch die fernere allerhóchste Gnade wiederfahren zu 

lassen: dass 

Erstens: Die Stadt und Gemeinde in corpore bei allen bisber ge- 
^iossenen Nutzungen der Wirthschafts — Rentamts — Intraden — dann 
ftreyen landtáflichen Maierliófen und Dorfschaften fernerhin erhalten. 
Zweitens : Die Kriminal-Jurisdiction derselben bestattiget, 
Drittens: Nebst den bei dieser stádtische Gemeinde vorhin ublich 
^ewesenen drey Hauptmárkten noch der vierte neue Jahrmarkt am 
^^ontage nach heil. drey Kónigen verliehen, 

Viertens : Dieselbe auch bei den nebst besagten Hauptmárkten, 
^eniessen den Vieh- und Getreid-Wochennjarkten von der ersten Fasten- 
>i^oche bis zum Sanct Mai-tins Tage erhalten : endlich 

Fúnftens : Die stádtische Gemeinde von der Last der Judenschaft 
^ntlediget werden móchte. 

Wann Wir nun in Gnaden betrachten, diese ihre Privilegien, welche 

"vorher in einem unordentlichen Aufsatze enthalten gewesen, nun mehr 

^ngeordneter massen in einen ordentlichen Entwurf gebracht und dieser 

Uns zu Unserer allerhochsten Confirmation vorgelegt worden, welche 

dahin lauten. 

Leopold. 

Věrný milí ; nečiníme vás tejna, že jsme se najponiženě toho prži 
Nás pohledávaný purkmistra konšelův, starších obecních, i Ha miste 
celé obce města našeho Sušice tak milostivě nakloniti, a tu od smrti 
císaře Ferdinanda druhého jakožto krále českého pana děda našeho 
vzlástné milého slavné, a vzácné paměti na onen čas suspendíro vanou, 
a až dosavád v moci naší zůstávající, neboližto Jus patronatus při 
kostelích jich, kdež naleží žádati mohli, z jistých pohnutedlných při- 
činí (dokudžby u vire svaté samospasitedlne římské katolické, v kteréžto 
oyni, dle správy nám dané upevněny jsou setrvali) zase navrátiti a nic 



— 106 — 

odtaď nevxjimióic oaplné postoupiti ráčili. Vám při tom milostivě po- 
roučejíce, abyste to kde náleží ad notám vzíti, nad tímž obdařeným 
jich Sušických netoliko každého času ruku ochranou drželi, a je při 
tom náležité chránili; alebrž, i to dále, kdež toho za potřeby uznáte, 
intimírovati nepomněli. 

Vedouce etc. Dán v méstě našem Vidní 16. dne měsíce června léta 
Pane 1668. 

Leopold. 

Joann Hartvigius comes de Nostitz regni Bohemise cancellarius 
PrsBfient. 7. Augusti 1668 

Ad mandátům sacrae caesare^ 
L. S. regiae msgestatis proprium 

D. Pachta. 

Důstojní a velební přátele nám milí ! 

Také psaní jeho milosti císaře, král a pán nás všech nejmilostivější, 
nám pod datum v městě Vídni 16. dne měsíce června léta přítomného 
1668. na poníženou žádost, purkmistra, konšel&v, starších obecních í 
na místě celé obce královského města Sušíce v příčině té od jeho 
milosti císaře Ferdinanda druhého slavné a vzácné pamětí, na onen 
Čas Buspendirované, a až dosavad v moci jeho milosti císaře zůstávající 
collatnry neboližto juris patronatus při kostelích jich i s tím vsím což 
k tomu od starodávna neb nyní přísluší, z jistých pohuutedlných příčin 
zase navrácené, a co v ném dále milostivé poroučeti ráčí, toho my 
vám příležítě hodnověrný výpis k virozumění odsíláme. 

Jménem a na místě jeho milosti císařské královské poroučejíce 
abyste to, tu kdež naleží ad notum vzíti nad tím jeho milosti císaře 
milostivým obdařením netoliko každého času, ruku ochranou držeti 
ale i je sušické při tom naležíte chrániti nepomíjeli. Vědouce, že na 
tom milostivá jeho milosti císařské a královské vůle naplněna bude. 

Dán na hradě pražském 8. dne měsíce Srpna léta Páně 1668. 

N. N. Jeho milostí římského císaře. Uherského a českého krále 
skutečna tejna, a jiné rady komorníci královský místodržící a nejvyšší 
ouředlnící zemští v království českem. 

PrsBS. 17. Augusti 1668. 

F. Benedikt Smolíck. 

PrsBsentes cx>pife desumpUe šunt ex librofundatíonum antíquo, in 
archi?io reverentíssimi Archí Episcopalis consistorií Pragensis reperibili 
Lit. A. signato fol. 293 et cum suo originalí ibidem facta inscriptíone 
ác ingroBsatíone, prius diligenter coUata de verbo ad verbum concor- 
clant in ci\jus rei lidem, et migus robur me manu mea propria sub- 
seripsi, et consuetum reverendissimi Archi-Episcopalis consistorií prse- 
fecti sigilhim sede vacante, de consensu, et mandato ejusdem reveren- 
di88ini offidi apprimi feci. 



— 107 — 

Actmn Pragffi ín cancellaria Archí-Epiecopali die yigeflima octavo 

Julii anno 1710. 

Joannes Quilelmus Griiner 

L, 5^ Archi-Episc. Curíse Pragensis, 

sede vacante actualis Secretaríus. 
My Ferdinand třetí! 

Oznamujem timto listem všem že jsme od opatrných purkmistra a 
konšelův, starších obecních i na místě vší obce města našeho Sušice 
věrných milých, ve vší poníženosti prošeny, abychom jím všech a všeli- 
jakých privilegii, svobod a obdarování, řádův práv dobrých a chvali- 
tebných zviklostí kteréž sobě vedle jistých níže jmenovaných listův, 
a nugestatův, od slavných předkův naších císařův římských a králův 
českých nadanné a potomně někdy netěsnějšího knížete a pana Ferdi- 
nanda téhož jména druhého římského císaře, uherského a českého 
krále, pana otce našeho nejmilejšího slavné paměti, schválené a po- 
tvrzené m^í. 

A to předné list krále Jana, aby všech práv kterýchž jsou předešlé 
užívali zase užívati mohli; Jehož datum v Praze 12. dne měsíce Aprilis 
léta 1325, 

Item list císaře Karla IV v němž se aby žádnýeh krčem ani 
řemeslníkův blížeji jedné míle zdéli a šíi*8í od města Sušice nebylo, 
obsahuje pod datum v Sulzbachu 6. Februarii léta 1356. 

Item list téhož císaře Karla na mýto, totiž aby při témž městě 
Sušici za všelijakého dobytka po jednom penízi bráti mohli pod datum 
v Praze 12. dne měsíce September léta 1372. 

Item list nad dotčeného císaře Karla, aby v ni Sušičtí moc měli 
6tatky své nejbližším přátelům svým odkázati, žádati, a po zemřených 
bez učinění kšaftů co posloupnosti přátelstva děditi, pod datum v Praze 
18. dne Octobris léta 1372. 

Item list krále Vácslava, v nápodobné materii pod datum v Praze 
1 3. dne měsíce Novembris léta 1372. 

Item list krále Vladislava, nímž sušickým všecka mající Privilegia 
potvrzuje, a nad to vejšeje aby napotom žádnému zastavovány nebyli 
osvobozuje, pod datum Praze 1. dne měsíce Aprilis, léta 1472. 

Item list téhož krále Vladislava aby v ní Sušičtí červeným voskem 
jDeéetiti mohli, pod datum v Praze 12. dne měsíce Octobris léta 1472. 

Item list krále Vladislava aby kdy se takkoliv ouřad konšelský 
v městě Sušici dle starobilého običeje skrze podkomořího obnovuje 
jemu podkomořímu patnácte kop grošův českých od nich sušických 
dáno bylo, pod datum na hradě pražském v sobotu před květnou ne- 
dělí léta Božího 1502. 

Item list krále Vácslava na jeden Jarmarkt roční, kterýž má ode 
dne na nebe vzetí blahoslavenné panny Marie za celý týden pořád 
zběhlý trvati, kupci pak neb kramáři a handlíří msgi se vším zbožím 
svým, tou cestou přes Giildu a skrze Hartmanice k Sušici jeti, pod 
datum v Žebráce ve středu po vyvýšení svatého kříže léta 1406. 



— 108 — 

Item list císaře Ferdinanda prvního na potvrzeni všech platňv 
zadušných ke kostelu a špitálu jich Sušických, pod datum na hradě 
pražském v pátek po svatým Michalu archangelu páně léta od naro- 
zení syna Božího 1547. 

Item list téhož císaře Ferdinanda prvního nimž jím Sušickým 
všech privilegii potvrzige, pod datum na hrade pražském v Sobotu po 
svatém Matouši apoštolu a evangelistu páně čtyrmecitmého dne měsíce 
září, léta od narození syna Božího, 1547. 

Item generální confirmací všech privilegii nad dotčených sušických 
od slavné a vzácné paměti nejjasnějšího knížete pana Ferdinanda 
téhož jména druhého římského císaře uherského a českého krále pana 
otce našeho pod datum v městě Vídni dvatcatého prvního dne měsíce 
máje, léta 1624, a naposledy i tu milostivou resolucí naší kterouž jsme 
jim sušickým polovici od oumrtí, tak jak jim léta 1575 propůjčeno 
bylo, zase navrátili, již jest datum na zámku našim Brandeise 30. dne 
měsíce září léto 1638. Příkladem týchž sla>Tiých a vzácných předkův 
našých schváliti obnoviti, a milostivě pot\Tditi ráčili. 

K jejichžto ponížené prožbě milostivě nakloněny jsouce s dobrým 
rozmyslem naším, jistým vědomím, s radou věrných naších milých, 
v moci královskou v Čechách svrchu psané všecky milosti majestáty , 
privilegia, svobody obdarovaný, práva řády, dobré a chvalitebné zviklosti 
(jakož jich oni Sušičtí, buď s práva, neb obyčeje v possessu, a užívání 
zůstavs^i) jsme tolikéž milostivě schváliti, obnoviti a potvrditi ráčili, a 
mocí listu tohoto ve všech jejích položení, znění, v punktích, klau- 
zulích, a artikulích, nejinače než jakoby v tento list náš císařský slovo 
od slova vepsány byli, schvaluj em, obnovuj em a mocně potvrzuj«m. 

Chtíce tomu konečně, aby oni purkmistr, a konšele, všecka obec 
téhož města Sušice nynější i budoucí při tomto schválení, obnovení a 
potvrzení našem, od jednoho každého člověka jmění, držení, a nepo- 
rušitedlné zachovány byli, bez naší dědičův a budoucých naších cí- 
sařův římských a králův českých, i jiných všech lidí vsely aké překážky, 
a odpomosti. Protož přikazuj em všem obyvatelům a poddaným naším 
ze všech stavův dědičného království našeho českého nyn^ším i bu- 
doucím věrným milým, abyste svrchu psané purkmistra a konšeli, i 
všechnu obec často psaného města našeho Sušice nynější i budoucí 
při tomto milostivým schválení obnovení a potvrzení našem měli, drželi, 
a neporušitedlně nyní i na časy budoucí a věčné bez všelijakých zmat- 
kův a odpomosti zachovali žádných jím v tom překážek nečiníce, ani 
komu jinému činiti nedopouštějíce a to pod uvarováním hněvu, a ne- 
milostí naši císařské a královské, dědičův naších a budoucích králův 
českých. 

Přitom však též chceme, aby toto týchž privilegii, a nadání, jako 
i dobrých a chvalitebných jích měšťanův Sušických, zviklosti, práv a 
svobod milostivě schváleni, obnoveni a potvrzeni naše (povoliyice i 
k tomu, aby oni sobě migestát tento ve dsky zemské královské bez 



•t.; 



— 109 — 

dalši relaci vložiti dáti mohli) jednomu každému beze ikody na jehož 
spravedlnosti bylo, a na žádného kterýby pravého náboženství katoli- 

• ckého římského následovníkem, a poslušným synem cirkví svaté též 
z městem trpicí nebyl, se nikoliv nevstahovalo. 

Tomu na svědomí pečet větší, dan ve Vídni 12. Septem, anno 1667. 

Collatum, a srovnává- se nadepsaný vejpis s tím při jeho milosti 
císaře královské kancelláře, české dvorské registratuře se vynachaze- 
jicim originálním conceptem v všem slovo od slova. 

Actnm in cancellaria regia aulico Bohemica Viennse die trigesima 
Januaríi anno 1723. 

. L. S. . J"^ ^a"^^^ Urbani 

^ . Registrátor ibidem 

: My Ferdinand z Boží milosti římský cisar po všecky časy. roz- 
.• nmožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský král, Infant 
v Hyspanii Arci kníže rakouské, markrabě moravské. Lucemburské, 
a Slezské kníže a Lužický markrabě. 

Oznamigem tímto listem všem vůbec: Jakož jsou opatrný. Primas 
purkmistr, konšele, i všecka obec města našeho Sušice, znamenitě proti 

* iiámpřečinili a vnemilost naší královskou upadli, a skrze takové pro- 
' viflění všecka sva Přivile^a, svobody a vejsady od dsař&v kialů^v če- 
'Bkých slavné pamětí předk&v naších, y od nás jim nadanné provinili, 

a nam v moci i sami sebe na milost i nemilost podali. Ale profalyda- 

•jice my na jejich ponižené poddané pokorné prosby, i také přímluvy, 

Wteré jsou za ni od nejjasnějšího Ferdinanda arciknížete Rakouského 

Syna našeho nejmilejšího a důstojných biskup&v olomůckého i také 

"Vratislavského, a osvíceného Vacslava knížete Těšínského : ouředlnikův 

- 9 rad našich s království českého, Markrabství moravského, knížectví 

Slezkého, a z obojího horního i dolního markrabství Lužického věrných 

- naších milých učiníme. Z přirozené milostivé ^ůle naší jakožto král 

Idresťanský, vzhlednouc na ustavičné prosby, a jsouc hnuti milosrden- 

- stvím, tu milost primasovi purkmistru, konšelům a vši Obci dotčeného 

^ěsta Sušice učinili, a nechtic jich dokonce bez jistých výsad, svobod 

& privilegii zůstaviti dole jmenovaná privilegia na nížeji spůsob jim 

Jsme zase dátí a navrátiti ráčili. Totiž : 

Primo, List od některých biskupův pod desitmi pečetmy vysutými, 
v kteréž oni jim Sušickým mezi jinými některé odpustky dávaje 
^0. datum v Římě léta 1296. 

Secundo. List krále Jana aby všech práv kterýchž jsou předešlé 
Užívali, tolikéž užívati mohli. 

Datum v Praze 12^® Calendis Aprilis 1324. 

Tertio. List císaře Karla, aby blíže míle okolo Sušice žádných 
krčem ani řemeslníkův nebylo. 

Datum v Sulcbachu léta 1355 nord. Indul. 6. Callendis Febriiarii.. 

Quarto, List jiný od některých biskupův pod dvanáctemy pečetmy. 



— 110 - 

kterýž se taky vstahuje na některé odpustky daného léta 1359. Nord 
Indnl. 12. Callendis May : 

Quinto. liist císaře Karla, aby při městě po malém penízy do- 
bytka brali dán v Praze léta 1372 dne 12 Septembris. 

Sexto. List císaře Karla aby statky své nejbližším přatelftm po* 
roučeti mohli, kdyžby bez dědičAv sešli, dán v Praze léta 1372 In die 
decima 13. Calendis Octobris. 

Septimo. List krále Vacslava, aby statky své nejbližším přátel Am 
poroučeti mohli, kdyby bez dédičAv sesli, datum v Praze 137JÍ 13. Ca- 
lendis Novembris. 

Octavo. List od biskupa Lubudského, kterýž se také na některý 
vejž jmenované odpustky biskupské vstahuje. Datum léta 1397. ám 
svatého Tomáše. 

Nono. List krále Vladislava na potvrzení všech privilegii aby na- 
potom tyž Sušičtí, žádnému zastavování nebyli, datum v Praze l. Aprilii 
léta 1472. 

Becimo. List od krále Vladislava, aby voskem červeným pečetiti 
mohli. Dan v Praze 12. dne Října léta 1472. 

Undecimo. List od krále Vladislava, aby toliko patnácte kop 
grošAv podkomořímu od sazení ouřadA dávali, pro ty škody, které jsou 
ohněm vzali. Dán na hradě pražském v Sobotu před květnou neděli 
léta 1502. 

A těch listA svrchu dotčených, jim jsme milostivé potvrdili a tímto 
listem naším mocí královskou v Čechách jistým vědomím' s raddou 
věrných naších milých jakožto král český pokudž jsou jich předešlé 
až posavad v užívání byli potvrzujem. 

Jestli žehy pak přes to které listy privilegia a svobody měli, a 
před nás jich byli nepředložili, i moci žádné míti ani jich užíti nemají. 
Však sobě dědičAm, a budoucým králAm českým při městě Sušici 
k komoře naší tuto mocnost pozustavovati, a zachovati ráčíme. 

Richtář: Jakož jsme ouřad richtářství, i což k tomu náleží, nám 
dědičům a badondm naším králAm českým v městě Sušici pozůstaviti 
ráčili, a kdož tak bude s poručení našeho dosazen, za rychtáře ten 
ma rychtářský ouřad podle přísahy od nás vydané i jednoho každého 
času nařízení spravedlivě věrně a pravě spravovati. 

A jestliby ňáké překážky od kohožkoliv jemu se dali, a on to na 
ouřad konšelský vznesl, nemají jeho v ničemž opouštěti, nýbrž jemu 
pomocní býti a který tak v ouřadech konšelských budou, nyni ani na 
časy budoucí bez rychtáře našeho jim od nás v Sušici usazeného 
žádných rad obecných na rathouse ani jinde držeti a postranných 
obecných schAzek, žádným vymišleným spAsobem nemívati ani obce bez 
povoleni rychtáře našeho obsílati nemají léčby rychtáři našemu o tom 
prvé oznámili, že jest potřeby obci pohromadě býti, a při tom vědouce 
co se jednati ma, aby byl, a povolil tehda teprva to učiniti máji a 
jinače nic. 



— lil - 

Ippelaty: A kdež prvé Appellati, a odrolani z téhož města Sasice, 
^^ starého města pražského šla, a beyvala, takové appellaci z města 
Suii^e do starého města pražského, více jíti nemají. 

^ež tomu chceme, aby takové appellaci, a odvolaní z města Sušice, 
^^yž v království českém býti ráčíme, před nás dědici a bu^pucí 
'^^^e, a bez přítomností naší před radd>' naše k takovým apellatim 
<>bx^láštně zřízené a na hradě pražským usazené se dali, a ne jinam 
^iíiéné byli. 

A jakož jsme také seznajíce, lidskou těžkost strany cechAv, a 
Všelijakých řemes^ v městě našem Sušici takové cechy zrušiti, a zvy- 
*^^ilěti ráčili, těch více v Sušici dopuštěno býti nemá kromě toho po- 
^^^4ku, kteříž se pří přiljímaní na řemeslo a při tovariších každého 
^eiBWBia Midkovává, při tom že zůstávají. 

Než v prodiEgich všelijakých řemesel, nemají sobě nic jistého začby 
Itoupeno neb prodáváno býti mělo, ukládati, tak aby chudí, jako 
^hatí tím lacinéji k potřebě své od řemeslníkův kupovati, a drahotě 
pro dol^ý jednoho každého uvarováno býti mohlo. 

A pokudž bychom jednoho každého času uznt^íce potřebu při 
řemeslnících, hospodářích a hospody skrze osoby od nás vydané na- 
í^diti ráčíK, takový řád budou povini podnikati, a podle toho poslušné 
^e zachovati, a ouřad konšelský povinnen má býti nad tím ruku držeti 
^ pilně dohlidati, aby se tomu dosti dalo. 

Od oumrtí i podle toho nám dědičům a budoucím naším králům 
^ským, od oumrtí při městě Sušici pozůstávati ráčíme, jestližeby který 
^>bývatel sušický bez poručenství z světa sešel, a v městě Sušici krevního 
*ieb příbuzného přítele neměl, tehdy taková od oumrtí, a ostatek zů- 
stali, ne na jiného nežli na nás dědiče, a budoucí krále české při- 
INidiMmti má. 

ToHkež také vinny a pokut)' na obývatelých v témž městě Sušici 
zcrjffléna mordy, páleni, loupeže, mor, násile, cizoložstvo, a kuleš nám 
i dědičům naším pozůstavujem. 

Než ráčimeli potom z milosti naší královské na obecní dobré, a 
opravu města toho co dáti, to při vůli naší královský, dědičův naších, 
a budoucích králův českých každého času bude, a k tomu přidávaní, 
a šacování, dcel a ungeldův naších, i také kdyžbychom soli naše, 
<fe království tohoto našeho českého voziti dali, budou povinni jednoho 
Itaždého času podle vyměření, a usazení našeho dědičův naších a 
budoucích králův českých se zachovati. 

Protož tak podle toho všeho, bez umenšení jak se svrchu píše, 
Primas purkmistr, konšelé, starší obecní přísežný, i všecka obec 'města 
Sušice, nam dědičům, a budoucím králům českým sami za sebe, dědiče, 
a budoucí potomky své přiřekli připověděli, a slíbili při všem poslušně, 
povolně, ve vši poddannosti jakožto věrný poddaný naši k nám králi, a 
pánu ftvému dědičaému se zachovati , a nás dědičův našich a budou- 



.» 



— 112 — 

cích králův českých, jakožto komora naše se přidržeti, a námi se b 
všelijaké odpomosti spravovati. 

Torna na svědomí pečef naší královskou k lista tomuto jsme p: 
věšeti rozkázati a rukou vlastni se podepsati ráčili. 

Dán na hradě našem pražském v sobotu po svatém Matouši apošto/i^^ 
a evangelistu páně 24. měsíce Září, léto od narozeni syna Božího 1547; " 
a království našeho Himského 17 a jiných 21 

L S, Ferdinand. 

Als haben wir mit wohlbedachtem Muthe, grutem vorgehabtem Rathe, 
und rechtom Wissen ob inserite imd neuerlich angesuchte Privilegien 
gegen nachfolgende Erklárung salvo jure regio, et cujuscunque tertii, 
und insoweit sie impetranten in der selben usu, et possesione sind 
auch solche der jetzigen, und kúnftigen Landesverfassung nicht ent- 
gegenstehen, dergestalt allergnádigs confírmiret, und bestattiget, dass: 

Ersteus: Die zu contirmireu gebetene kriminál Jurisdiction nicht 
anderst, als nach Maasgabe der wegeu besserer Einrichtung der Hals- 
gerichte unterm zwey und zwanzigsten Julius 1765 ergangenen aller- 
hóchsten I^ragmatik der Stadt Schúttenhofen bestáttiget werde, und 

Ziceitens: Dass dieser Stadt wegen der Judenschaft nichts mehr 
einger&umet seiu solle, als dass dieselbe nicht. schuldig sein werde, 
grossere Anzahl Juden zu gedulden als der Juden daselbst in anno 
decretorio gewesen. 

Thun das auch confirmiren, und ertheilen sothane Privilegien ob- 
erw&hnten massen hiermit i^íssentlich, und in Kraft dieses Briefes 
als regierender Kdnig zu BóheiuL 

Meinen, setzen, ordnen und wollen dass die kdnigliche Stadt Schútten- 
hofen bei dieseu ihren bestattigten, und neuerdings bewilligten Privi- 
legien auf die von Uns confírmirte und ertheilte weise verblieben, und 
selbe auf die obgedachte Art ruhig geniessen kónne und mdge, von 
jedermánniglich ungehindert 

Und entbieten hierauf allen, und jeden unseren nachgesetzten Obrig- 
keiten, Innwohnem und Unterthanen, was Wúrde, Standes, Amtes 
oder Wesens die in unserm Erbkdnigreiche Bóheim sind, insonder- 
heit aber unserem kdniglichen Landesgubemium daselbst hiemit gná- 
digst, dass selbes die Impetranten, und respective kdnigliche Stadt 
Schúttenhofen bei diesen ihren von uns oberwáhntermassen gn^idigst 
confirmirten, und ertheilten Pri>dlegien gebiihrend schútzen, und hand- 
haben, dawider selbst nicht thun, noch das Jemand anderen zu thun 
verstatten, als lieb einem jeden sey; unsere schwere Straf undUngnad 
zu vermeiden. 

Das meinen wir emstlich; zu urkund dieses Briefes besiegelt mit 
unserm kais. kčnigl. und erzherzoglich anhangenden grósseren Insigl. 
Der geben ist in unsrer Haupt und Residenzstadt Wien, den 23. Mo- 



— 113 — 

natstag September nach Chrísti unseres lieben Herren und Seligmachers 
gaadenreichen Geburt im 1784*«>» uoserer Reichs des rdmischen im 
21teii ^er Erblándischeo im 4**^ Jahre. 

Joseph. 
Leopold Comes Kolovrat Johann Rudolph Graf Chotek. 

ad mandátům sacre, Csecs^ regiae matis propríum 

Johann Wenzl von Margelik. 



Popis 



všech v okresu Sušickém (mimo kr. mésto Sušici) ležících míst, 
politických a katastrálních obcí, starých hradů, tvrzí, far, zem- 
ských statků a samot, ohledem na místo a dějepis, pak statistiku. 

Uspořádáno podlé alfabety. 

Albrechtice, politická obec podlé nového rozdělení se 
sídlem představeného, kamž jsou také přidělené katastrální obce : 
Humpolec a Milčice. 

Albrechtice, katastrální obec. Albrecht ec též Albre- 

chec (německy Albrechtsried), ves l^/g pošt. míle jihovýchodně 

od Sušice na sklonku vrchu Sedlo až do roku 1848 z. statku 

téhož jména poddaná, jest zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 

266 jit. 1359 D s. polí, 



159 „ 1046 


„ luk, 


2 ^ 550 


„ zahrad, 


169 „ 540 


„ pastvišťat. 


159 ^ 560 


r lesů. 


13 „ 1070 


^ půdy neplodné (z toho obnáší 3 jit. 




695 □ s. objem stavení). 



Celkem 771 jit. 325 Q s., výnosu 1875 zl. 7 kr. stř. Z toho 
patří k z. statku Albrechtickému "99 jit. 710 □ sáhů, obci pak 
87 jit. 330 (1 jit. 200 D s. poli, 1310 D J^- luk, 15 G s. zahrad, 
77 jit. 1460 D s- pastvišťat, 7 jit. 440 Q s. půdy neplodné. Sta- 
vení jest zde 37 (kostel, škola, panský dvůr, hospoda), obyvatelů 
z většího dflu německých jest zde 284. 

Dobytka se chová: 6 koní, 244 kusů hovězího (87 krav 
99 jalového), 160 ovec, 45 koz a 37 kusů vepřového. 



— 115 — 

Albrechtice^ fara. Zde jest kostel a ^kola pod patroná- 
tem statkáře Albrechtického, což jest ohledem na malý tento 
statek velké břímě. Do farní osady této patří: Albrechtice, 
Humpolec, Kadešice, Milčice, Podmoklj', Záluží a dvé vesnice 
okresu Kaěpersko-Horského : Ostnižna a Simanov. 
Fara počítá 1980 katolíků. 

Farní kostel blahoslavené Panny Marie a sv. Petra a Pavla 
jest původně v románském slohu od krále Vladislava I. (co vý- 
voda Vladislav 11.) založený a od syna jeho Alberta, arcibiskupa 
Solnohradského, dne 5. ledna 1179 posvěcený, čemuž na důkaz 
slouží následující nápis na obraze po levé straně hlavního ol- 
táře: Beatus Albertus Vladislai I. Regis Bohemiai et hujus loci 
Fundatoris Filius, Sacri Candidi Ordinis Praímonstratensis Pro- 
fessus in Monte Sión Pragse et inde assumptus in Archi-Epi- 
scopum Salisburgensem, consecravit hanc Ecclesiam in honorem 
B. V. Mariae et St. Apost. Petři et Pauli. Anno SaLVtIs et 
InCamatl Verbl qVInto Mensis lanVarlI (po česku: Albert, 
Vladislava krále českého a tohoto místa zakladatele syn, řehol- 
ník řádu praemonstratského na vrchu Siónském v Praze a odtud 
povýšen za arcibiskupa Solnohradského, zasvětil tento kostel ke 
cti blahoslavené Panny Marie a sv. apoštolů Petra a Pavla. 
Léta Páně 5. ledna 1179.) V kostele jest náhrobek rytíře Vác- 
slava z Puteani, držitele statku Podmokl. Zvony mají letopočty: 
1570, 1651 a 1792. Fara byla v 14. století v děkanátu Pra- 
chenském a v arcidekanátu Bechynském. Kostel tento jakož i 
zemský statek Albrechtice patřil skoro po šest století k bavor- 
skému klášteru praemonstratskému Windberhu^ ku kterému při- 
Vf*'^el obdarováním hraběte Albrechta IV. od Luku. Klášter Wind- 
ei-ský obstarával svými řeholníky služby boží jakož i vedení 
epodářství na Albrechtci až do r. 1803, v kterémžto roce vláda 
^orská nadřečený klášter zrušila. Bývali 3 i 4 řeholníci na 
«echtci; poslední farář kláštera Windberského se jmenoval P. 
% Geiger. Pamětihodné bylo též, že řeholníci službu du- 
li na Albrechci vykonávající užívali místo česk(\ polské 
V; bezpochyby snad ani nevěděli, že jest mezi polskou a 
^ řečí rozdíl, ačkoli byl klášter Windberský přec původně 
Hlcý klášter. Kostel má 4 jitra 135;") □ sáhů lesů. Co 
nost se musí též uvésti, že statkář a far/iř dlouliv cas 



š 



8* 



— 116 — 

totiž od r. 1807 až do 1850 v jednom museli přebývati stavení, 
poněvadž statkář neměl zvláštního zámku a farář zase žádné 
zvláštní fary. -- Ku faře patří zahrádka 79 □ sáhů velká. 
Farář má hotově 504 zl. štoly a fond 20 zl. 6 kr. r. m. Farářem 
jest nyní na Albrechci P. P. Ant. Hrádek, který si mnohou zá- 
sluhu o chudý kostel zdejší získal. 

R. 1843 se zřídilo místo kooperatora z nábož. fondu. Jmění 
ústavu pro chudé obnáší 170 zl. 83 kr. 

Albrechtice^ zemský statek, jest v deskách zemských 
v hlavní knize A. Tom I. fol. 81 vložený, patří do katastrální 
obce Albrechtické a obnáší: 

40 jit. 355 D s. polí, 
22 „ 660 „ luk, 

^ zahrad, 
„ pastvišťat, 
„ lesů, 

^ půdy neplodné. 
Celkem 99 jit. 710 Q s. výměru. 
Řádné gmntovní daně platí 51 zl. 1 kr. a 4 zl. 67 kr. ze 
stavení bez přirážek. Zde jest poplužní dvůr, pivovár (na 5 sudů) 
a flusárna. Pro vysokou toho statku polohu jest úrodnost jen 
prostřední, zde se hledí jen žita, ovsa, lnu a bramborů. 

Poddanstvím patřily sem až do roku 1848 vesnice Al- 
brechtice, Milčice, Janovice a Záluží, nad kterými se na Al- 
brechticích až do r. 1850 právomocnost vedla, jakož i zároveň 
nad statkem Podmoklami. Statek náležel od dávných časů ba- 
vorskému klášterní praemonstrátskému Windberku, ačkoliv teprv 
1. prosince 1543 první dosáhl v deskách zemských vklad. Po 
zrušení kláštera nadjmenovaného přišel statek AI. dvorním de- 
kretem od 2. dubna 1805 na c. k. komoru, dne 13. dubna 1807 
následkem dražby veřejné na Jakuba Veitha, 16. května 1808 
na Josefa Šebestu a konečně dne 30. dubna 1849 na nynějšího 
držitele pana Alberta Šebestu v ceně 14.330 zl. *) který jest 
zároveň patronem fary a školy zdejší. 
AUschútten^ viz Stará huf. 





r 


1275 


3 


rt 


1120 


29 


v 


1140 


2 


_i] . 


960 



*) Desky zem. Tom. -J-, #»., JZ*, 31, 1???. 
' ' C. 28 E.82a' T.21 O. 9 K.24 



— 117 — 

Alžbětin (Elisenthal). skelni hať a ELseasteina <tíz Eisentein 
méstys) 1^4 Q mile od Sobice. 

Aninov (původně Annathdl^ skelni hnt již Emanuel Mňller 
vystavěl. Místo to leží na <>lavé pod Moorencem. patři katastrem 
k Xovémn městečku, faron do Moařence a obci podle nového 
rozdělení polit, do Vatétic. 

Pani Anna Mnllerová. držitelkyné z. st. Vatétic, k jejiž cti 
očisto to pAvodné jméno Annathal obdrželo. *) prodala před ně- 
kolika lety papírna i skelni hať továrníkovi Sami. Blochovi. 

R. 1863 přešel Aninov koupi na pana Eduarda Šmída, který 
P&pímn zde zrušil a místo ní amerikánskv mlvn zřídil. 

Antonka (Antoniendorf». ves u Hor. Staňkova, více známa 
P^d jménem Cihelna. Viz Cihelna. 

Audeehen. zvláštní obec katastrální bvvalého statku Pavinov, 
^*2 Záluéice. 

Babylon Velký, dvůr a 2 domy. na východm' straně hory 
Babylonu (Eiesleiten) v obci Stodúlecké. kamž i katastrem patří, 
^ *^odinu od farní vsi Dobré Vody. As ^^ hodiny dále jest 

Babylon Malý, dvůr a 1 stavení. Obé místa patřily ku kr. 
^'^vozdu a to sice k rychtě Stodúlecké. 

Bavorský mlýn, též německý mlýn v údolí pod Hartma- 
^^ceiui na silnici k Petrovic4m, polohou skoro romantický, patří 
^*^«trem a popsáníni k Chlumu, obcí podlé nového politického 
^^^iélení a farou do Hartmanic. 

Až do r. 1848 byl Bavorský mlýn k zemskému statku 
^lilímu Těšovu poddaný a činžovní. 

Bešetin, ves bývalého panství Žichovického, díl katastrální 

^^^ Bilenické, % hodiny od Žichovic, k Žihovci přifařena, má 

^tavení, 71 českých obyvatelů, poplužní dvůr panství Ži- 

^^^Mckého, ovčín a hospodu. Dle nového politického rozdělení 

'^^tří obcí k Dražovicúm, 

Bezděkov, 2 poštovní míle od Sušice, ves bývalému statku 



'^) Na začátku našeho století byla tu již založená skelni huf a místo to 
obdrželo jméno německé „ WasserhUtte,*^ později ke cti barona Wimmra 
Wimmerthal. Huť ta ale zašla v roku 1826. Má tedy toto místo v našem 
století již třetí pojmenování. 



30 


r 615 


1 


. 170 


48 


- 908 


42 


, 1315 


7 


, 522 



~ 118 — 

HorDíinu Krušci až do r. 184>^ poddaná; zvláštní obec kata- 
strální, jež obnáší: 

58 jit. 1465 n í^- polí, 

luk, • 
zahrad, 
pastvišťat, 
lesů, 

půdy neplod., mezi tím 1487 □ sáhů 
objem stavení. 
Celkem 189 jit. 195 □ s., čistého výnosu 533 zl. 4 kr. stř. Z toho 
patří obci 5 jit. 220 Q sáhů; statku Horo-Krušeckému 8 jit. 
1180 n sáhu. Zde je 10 stavení, 51 německých obyvatelů. Bez- 
dékov patří osadou a nyní také obcí do Uartmanic^ odkud jest 
^/4 hodiny vzdálen. Zde se dobývá dobré vápno a v obecním 
lese jsou k spatření staré někdy zlatonosné šachty. 

Dobytka se zde chová: 21 krav, 12 volu, 19 kusů mladého 
hovězího dobytka, 16 ovcí, 6 koz a 6 kusů vepřového. Bezděkov 
jest jedna z jedenácte vsí, které na počátku 14. století Oldřich 
a Vilém s}Tiové Viléma z Boru, společně s matkou svou Bene- 
diktou darovali křižovníkůni Zderazským v Praze, kteréžto da- 
rování potvrzeno od papeže Benedikta XII. r. 1334 a od krále 
Jana 1336 

Bilnike, 1 '/g D i^^íl^ od Sušice, ves bývalého panství Zicho- 
vickcho, od Žichovic ^^ hodiny vzdálená, k Buko vniku při- 
fařená, zvhUtni kiitddráhii a dle nového politického rozdělení 
samostatná obec, jež obnáší i s poplužním dvorem a hospodou: 
502 jit. 908 D s. polí,j 

luk, 
zahrad, 
pastvišťat, 
lesu, 

půdy neplod. (mezi tím 5 j. 253 □ s. 
objemu stavení). 
Celkem 835 jit 1022 Q ^^^ výnosu 32(Ki zl. 26 kr. Z toho patří 
k panství Žichovickéniu 229 jit. 847 □ s. a obci 104 jit. 567 n s. 
Stavení jest zde W)^ poplužní dvůr a hospoda a 376 českých 
obyvatelů. Farou patří Bilenice k Bakovnihi. Dobytka se zde na- 
chází: 40 kuní, 246 kusů hovězího, 462 ovcí, 127 koz. Sýpka 



110 


„ 1226 


y 


6 


„ 1195 


)! 


128 


^ 1384 


n 


33 


„ 526 


r 


53 


„ 583 


r 



— 119 — 

zdejšího panského dvoru byla as před 160 lety tvrzí, neb Bile- 

nice byly někdy samostatným statkem zemským. Roku 1463 byl 

^otii pánem na Bilenicích Jan Běšin z Běšina, r. 1542 Majdalena 

Běáinová, r. 1588 Adam Bohuslav Častolar Dlouho veský z Dlouhé 

^si a na místě Častolára němého bratra a jiných prodal tvrz 

fiileuice za půl desátá tisíce miš. Divišovi Březskému z Ploskovic 

a ^a Mičicích. R. 1616 přichází Jindřich Březský z Ploskovic ; 

P^ bělohorské bitvě náležel statek Bilenice Václavovi Březskému, 

který byl k ztrátě Va svého jmění odsouzen, statek na 8432 kop 

^JCenén a od císaře Ferdinanda II. Don Baltazarovi de Marradas 

pí>Ulíázán; resolucí císařskou postoupil Don Baltazar Bilenice 

svému rytmistrovi Petrovi Vasques-ovi de Umano, od něhož na 

dcery Marii, Elenoru a Isabellu Kateřinu Hrobičické r. 1651 

P^^šel a toho samého roku Anně Ježovské z Lub se prodal, 

R. 1676 byly Bilenice dědičně odevzdány Alžbětě Kateřině 
Ježovské z Lub. 

R. 1689 koupil Bilenici Jan Frant. Krakovský hrabě Ko- 
^^Vrat držitel panství Žichovického, který tento statek s jmeno- 
vaným spojil. R. 1706 byly Bilenice odhádány na 9329 kop gr. 
a jsou posud s fideikomisním panstvím Žichovickým spojené. 

Bohdašice (pozděj Budašice), ves V2 hodiny jižně od Dlouhé 
Vsi, na silnici ze Sušice do Kašperských Hor vedoucí (jindy po- 
plužm' dvůr), patřila k statku Dlouhoveskému, kam i nyní farou 
i obcí přináleží. 

Bohdašice jest zvláštní obec katastrální, kamž ještě samoty 
Pričen, Nové domy a Slupna patří. Katastr této obce obnáší: 
195 jit. 260 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišťat, 
lesů, 

půdy neplod. (mezi tím 1 j. 1186 D s. 
objem stavení). 

Celkem 583 jit. 345 □ s., výnosu 1621 zl. 19 kr. stř. Z toho ná- 
leží 111 jit. 1065 □ sáhů k zemskému statku Dlouhoveskému 
a obci Bohdašice 2 jit. 1460 Q sáhů. 

Stavení jest zde 34 s mlýnem na Otavě, obyvatelů něme- 
ckých 235. 



82 


, 1240 


Tf 


6 


„ 1165 


Jf 


104 


„ 1585 


fí 


175 


„ 1585 


?i 


17 


„ 910 


>? 



17 


n 


352 


9 


)i 


139 


1 


n 


361 


11 


V) 


1224 


1 


n 


887 



— 120 — 

Dobytka jest zde: 55 krav, 20 volů, 93 mladého hovězího 
dobytka, 29 ovcí, 4 kozy a 5 kusů vepřového dobytka. 

Nedaleko Bohdašic stál bývalý zemský svobodný dvůr 
Stupna (Stupen), který se s půdami poplužního dvora v Bohda- 
šicích spojil. U Bohdašic dobýval před několika lety kníže 

v 

Svarcenberk rudu olověnou, v novějším čase Sušický kupec 
Theodor Votruba kamenné uhlí však bez výsledku. 

Bohov^ zemský dvůr V/^ míle od Sušice jest v deskách 
zemských v hlavní knize B. Tom. V. fol. 205, vepsaný, patří 
farou, katastrem i obcí podlé nového politického rozdělení do 
Budětic. 

Podlé katastru obnáší: 

65 jit. 1302 D s. polí, 

„ luk, 
„ pastvišťat, 
„ zahrad, 
„ lesů, 
„ půdy neplodné. 

Celkem T06"jitT 1065 " Q sáhů. 

Díl pozemků dvora Bohovského leží v okresu Horaždo- 
vickém. 

Bohov patřil jednou k hradu Rábí^ pak byl odprodán. Na 
Bohově nalézáme postupem času následující držitele : 

R. 1552 Jiřího Malešického z Pantová. 

R. 1567 Hanuše z Ryzensteina. 

R. 1573 Jana Pezlimovského. 

R. 1589 Jironima Hrobčického z Hrobčic. 

R. 1G08 Ferdinanda Buriana Hrobčického z Hrobčic. 

R. 1614 Viléma Podmokla z Prostiboru. 

R. 1617 Barboru Hampachovu. 

R. 1645 Annu Próllhofrovu. 

R. 1698 Václava Mikuláše Sobětického ze Sobětic. 

R. 1746 Jana Max. Sobětického ze Sobětic. 

R. 1750 Antonína Viléma Sobětického ze Sobětic. 

R. 1771 Annu Josefu Bukovarskou Pinto vu z Bukovn. 

R. 1789 Jana Gabriela. 

R. 1791 Jana Gollera,od kteréhož toho samého roku Bohov 
koupil Josef Leopold Panovský, ale držení nikdy nenastoupil 



— 121 — 

rovněž jako jeho syn Antonín Panovský, který rozsudkem z desk 
^yl vymazán a tím přešel r. 1846 opět na Jana Sebastiana Gol- 
Í6ra, pak r, 1847 na syna Jana Gollera, od něhož pak r. 1852 
Bohov koupil p. Jan Silvester za 1 1 .000 stříbra. *) 

Botek^ vrch u Velhartic 2699' nad hladinou mořskou s da- 
lekou vyhlídkou do Plzeňska a Písecka. (Viz Horopis okresu 
Sušického.) 

Borovka^ samota as 600 kroků severozápadně od Volšov 
(Dlišov). 

Bošov^ 2 Vs roíle od Sušice, ves někdy k statku Horo-Těšov- 
skému patřící, má 20 stavení a mlýn, patří katastrem a popsáním 
^^ k Hornímu Těšovu. Až do roku 1838 patřila tato ves farní 
osadou do Petrovic, od té doby ale k Hartmanicňm, kamž i 
P^dlé nového politického rozdělení obcí náleží.**) 
R. 1428 patřil Bošov k hradu Vilhartickému. 
Brabšov, (jindy Osek) '/^ míle od Sušice, ves bývalého 
Panství Sušickéko, zvláštní obec katastrální^ Obsahující (i se 
^^lužím) : 

1 13 jit. 540 D s. polí, 
53 „ 580 „ luk, 

1 „ 350 „ zahrad, 
69 „1150 „ pastvišťat, 
112 „ 1485 „ lesů, 
8 „ 380 „ půdy neplod. (mezitím obj. stav. 1 j. 
p 155 □ sáhů. 

^Ikem 358 jit. 1285' D s., čistého výnosu 1094 zl. 3 kr. stř. 
^ 'těchto pozemků patří obci Sušické 92 jit. 1500 D sáhů obci 
^^^bšovské 2 jit. 250 D s. Dobytka jest zde: 40 krav, 10 volů, 
^^ líusů mladého hovězího dobytka, 17 ovcí, dvě kozy, sedm kusů 
^^Přového dobytka. Stavení jest zde 17, mezi nimi pivovár obci 



') Desky zemské Tom ?^ , J 

E.25' A. 



50 16 18 25^ 166_ 134 137 
li' C.26 ' B7 7 ' GTIT' JS.22~' 1)722"' 

J39 _304 406 585 687 ^99 685 1295 

B.22 ' F.9"' M.ii' D.20' B.18' D.lV A.13 J.T, K~Í4' J9' 

1322 
G. 4, H. 14' 

**) Přifaření k Hartmanicňm má za následek, íe se Bošov již zcela po- 
iiémril. 



— 122 — 

města Sušice patřící, obyvatelů pak 42 jazyku českého. Farou 
a obcí patří Brabšov k Sušici. Zde byl jindy poplužní dvůr, 
který obec Sušická r. 1784 rozprodala. Jak toho dvoru Sušice 
nabyla, uvedli jsuie již v pojednání o Sušici. 

Braničkov (2V4 míle od Sušice) ves někdy statku Neměl- 
kovského, díl katastrální obce Neniělkovské a podlé nového roz- 
dělení též tam přidělená, má H stavení a 53 českých oby- 
vatelů, patří farou do Vilhartic. 

Dobytka se zde chová: 57 kusů hovězího (18 krav, 10 volů, 
29 mladého) 33 ovcí a čtyry kusy vepřového. 

Braslav^ také Zbraslavice, někdy ves, na počátku 14. sto- 
letí Vilému z Boru, pak synu Oldřichu a Vilému náležející, kterou 
pak křížovníkům Zderazským v Praze darovali. (Viz Bezděkov) 

R. 1559 patíila ta ves k hradu Vilhartickému, byla pak 
pustá. Nyní jest tu jen poplužní dvůr statku Kněžického^ odtud 
IV4 hodiny vzdálený. 

Břetčtice 1'/^ míle od Sušice, ves až do r. 1848 s 11 sta- 
veními k Hrádku a třemi staveními do Svojšic poddaná, zvláštní 
obec katastráhi, jež obnáší : 

1 39 jit. 328 D s. polí, 

n luk, 

„ zahrad, 
„ pastvištat, 
„ lesů, 

„ půdy neplod ,mezi tím 1 j. 155 □ s* 

objem stavení. 

585 n s. výnosu 814 zl. 38 kr. Z těchto pozemků 

má obec 20 jit. 230 D s. pastvišťat a 32 jit. H95 Q s. lesů. 

Stavení jest zde 14, obyvatelů českých 108. Farou patří 

Břetětice do Svojšic, obci polit, k Vodelenovu. 

Dobytka jest zde: 64 kusů hovězího (1 býk, 26 krav, 
16 volů, 31 mladého) 8 ovcí, 2 kozy, 27 kusů vepřového. 

Dva giiintovníci této vsi patřili jindy poddanstvím k pan- 
ství Svojšickému. 

Břetětice patřily již roku 1428 a ješté r. 1559 k hradu 
Vilhartickému. 

R. 1579 koupila Johana Dlouhoveská z Dlouhé Vsi Bře- 
tětice od Oldřicha z Radkova. 



53 „ 


1472 


1 « 


1160 


78 „ 


45 


58 „ 


100 


10 ^ 


680 


Celkem 341 jit. 


585 



139 


» 


66 


10 


» 


486 


142 


n 


819 


165 


» 


1023 


39 


» 


367 



— 123 — 

Březina^ vršek mezi HlavĎovicenii a Zamysli. 

Budětice^ obec podlé nového politického rozdélení se sí- 
dlem představeného, kamž i zemský dvůr Bohov a katastrální 
obec Lhota jsou přiděleny. 

Budéťice^ ves na silnici do Horažďovic, l^/g míle severně 
od Sušice vzdálená, patřila jindy k hradu Rábí, později až do 
r. 1^48 k panství Zichovickému, jest zvláštní obec katastrální, 
a obnáší i se zemským dvorem Bohovem: 
953 jit. 1096 D s. polí, 

n luk, 

„ zahrad, 
„ pastvišťat, 
« leí;ů, 

„ píidy neplod., (mezi tím 6 j. 200 D s. 
objem stavení. 
.Cellíein 1450 jit. 656 n"s.~ výnosu 5121 zl. 51 kr. stř. Z toho 
P^tří k panství Zichovickému 220 jit. 96 D s. a obci 93 jit. 46 D s. 
oílem pastvišťat, lesa a půdy neplodné. Stavení jest zde 58 
O^^stel, fara, škola, poplužní dvůr, ovčín, vinopalna, iiusárna a 
"^é hospody (k vůli jedné prý se silnice od Dobřína přes vrch 
^^dlaX 461 českých obyvatelů. 

Dobytka se zde chová: 63 koňů, 281 hovězího (1 býk, 

íoo h-av, 10 volů, 120 mladého), 393 ovcí, 6 koz, 188 vepřového. 

BudfHice^ fara s kostelem sv. Petra a Pavla, který již 

*^*^d r. 1384 byl farním (v děkanátu Prachenském a v arcide- 

^^átu Bechyóském). Kostel i škola jest pod patronátem držitele 

Panství Žichovického. 

K zdejší osadě náleží: Budétice, Bohov, Čepice, Lhota 
/^kresu Horažďovického, Bojanovice a město Rábí, pak Vlko- 
. ^^^ (okres Planický) a počítá 1979 katolíků. Přiškoleny jsou 
"^^^ : Budětice, Čepice, Lhota, Bohov a Vlkonice. 

Příjem farářů k užívání: 8 jit. 840 Q s- zahrad, luk a past- 
'^i§tat,^50 jit. 652 D s- Polí, 6 jit. 1590 Q «- lesů. Vyvazo- 
^^eí důchody 194 zl. 47 kr. Štoly a fundací 71 zl. 18 kr. stř. 
Nápisy na třech zvonech jsou a to sice na velkém: 
Anno 1651 tento zvon jest přelitý ke cti a chvále Boží, 
blahoslavené Panně Marii a sv. Petra a Pavla, obzvláštním ná- 
kladem urozeného a btalečncho rytíře pana Jana Albrechta Cha- 



— 124 — 

novského Dlouhoveského z Dlouhé vsi na Hradišti, Vyšehradě, 
Rábí a Buděticích, kollátora toho chrámu Páně a jiných milov- 
níků záduší tohoto za času kněze Jana Františka Brexeliusa, 
faráře Budětického. 

Na prostředním zvonu stojí: 

Ave Maria gratia plena Dominus tecum. 

Na umíráčku: Goss mich Johann Christian Smrčka in 
Prag 1765 Josef Graf Kinskv, 

Posloupnost farářů Budětických: 

1600 Daniel Blovský. 

1607 Ondřej Franc. 

1009 Petr. 

1613 Jan Doctoris. 

1629 Štěpán Pistorides. 

1637 Matouš Piscius. 

1643 Jan Bap. Prodanus. 

1649 Mich. Vojt. Kraus (též Crussius). 

1651 Jan Frant. Brexelius. 

1652 Jan Alex. Gaukusch. 
1655 Jan Chrisost. Karmelita. 
1664 Jakub Knop. 

1666 Mik. Max Kostelecký. 

1669 Jan Mayerhofer. 

1677 Jan Max Fel. Minir. 

1681 Špalek. 

1683 Christ. Vojtěch Šifftier. 

1699 Jan Jos. Ig. Knia. 

1701 Jan Sklouzal. 

1714 Pavel Jos. Hoífman. 

1725 Jan Jos. Waněk. 

1765 Vojtěch Hammerschmidt. 

1799 Jan Reineel. 

1818 Frant. Ser. Skala. 

1832 Hynek Javůrek. 

1838 Tomáš Březnický. 

1840 Frant. Roubíček (Sušičan). 

1859 Jan Geringer (Sušičan). 



— 125 — 

Kostel chová hrobní kameny s českými a latinskými ná- 
pisy a sice: 

1. Letha 1598 v pátek po sv. Katei4né v hodině na noc 
povolán jest statečný rytíř pan Adam Chanovský, Dlouhoveský 
z Dlouhé Vsi na Rábí a Chanovicích, kterýž věku svého byl 
94 léta tuto pochč. jest Jehož duši Pán Bůh rač milostiv býti 
a v počet volených svých přijíti. 

2. Letha 1604 v outerý po památce obětování panny Marie 
to jest 23. dne Novembris v noci na středu půl 4 hodině ně- 
mecky v noci umřela urozená paní Markyta Bukovanská z Bu- 
kovan a na Rábí, jejížto duši pán Bůh rač milostiv býti a v po- 
íet věrných přijíti. . 

3. Letha 1606 v středu po památce Sv. tří králův to jest 
^1 dne Januarii umřel urozený a statečný rytíř p. Mauric Cha- 
novský, Dlouhoveský z Dlouhé Vsi a na Raby 9 hodině něme- 
^^^ ráno jehož duši Pán Bůh rač milostiv býti a v počet svatých 
milých vyvolených přijíti. 

4. Tu leží urozený a statečný rytíř P. Christof Chanovský 
^ Wouhé Vsi G. M. C. radda soudce zemský královský místo- 
^ržící a purkrabě kraje Hradeckého v království českém umřel 
'^^ Páně 1628 ve středu SSTWI4V y postě. 

5. Anno MDCLXXXV-V martii pie obiit perillustris ac ge- 
P^roaus Dnus Joannes Henricus Chanovský de Longe Villa Dom. 
^^ Rabí et Budetic in cujus memoriam posteri hoc monumentům 
posuere, requiem sempitemam exorentes. 

6. Perillustris junior Venceslaus Maria Rhen de Rhen aetatis 
®^*^ unius anni et triům mensium A. MDCCLIX D. IV Julii. 



JBukovník^ obec samostatná podlé nového politického roz- 
^^í se sídlem představeného. 

Buhovník^ 2^1^ míle od Sušice, až do r. 1848 zemskému 
^*^U Mačickému a hospodou jednou panství Žichovickému 
^^aná, jest zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 



— 126 — 

351 jit. 630 n s- polt 
117 „ 425 ^ luk, 

5 ^ 255 „ zahrad, 
173 r 1260 ^ pastvišťat, 
42 „ 460 „ lesů, 

20 r 1255 „ půdy neplod., mezi tím obj. stav. 

3 jit. 485 sáhů. 
Celkem 710 jit. 1085 D šáhů, výnosu 2484 zl. 10 kr. stříbra. 
Z toho obnáší poplužní dvůr zdejší (st. Mačickéhoi 210 jit. 5 Q s. 
a obci Bukovnické 74 jit. 1060 Q s. pastvišťat, 14 jit. 970 Q s. 
půdy neplodné, celkem 101 jit. 765 □ s. 

Stavení jest zde 45 (kostel, fara, škola, poplužní dvůr, 
ovčín, dvě hospody, vinopalna a flusánia), 354 evshých obyvatelů. 
Farou, školou i obcí náleží B. též k Bukovníku. 

Dobytka se chová: 12 koňů, 213 hovězího (120 krav, 
16 volů, 77 mladého), 524 ovcí, 8 koz, 109 kusů vepřového. 

Bukovník byl jindy panské sídlo a náleželo okolo r. 1360 
pánům z Bukovníka, které jak kdy se statkem Mačickým bylo 
spojeno, udati nelze. Bukovník jest rodiště několika světem ko- 
čujících loutkářů. 

Bukovník fara. Farní kostel sv. Vácslava s portálem by- 
zantinským přichází již r. 1384 ve knihách Erec. v děkanátu 
Prachynském a v arci-dekanátu Bechynském. 

Paprocký uvádí listinu od r. 1415 týkající se fundace u ko- 
stela Bukovnického. V této listině se uvádí : kněz Petr farář z Bu- 
kovníka (v stavu ryt. str. 210). Též v památní farní knize se 
uvádí, že za časů husitské války farář ^Petrus plebanus et de- 
canus Bukovnicensis" (přes 23 let na faráře byvší) „magna 
dignus laude ob suam in fide perseverantiam, quse truculento 
Taboritarum tempore stetit inpertenita atque in custodiendo 
giege Domini mansit inconcussa.'* — Od r. 1620 — 1703 zastával 
farář Nezamyslický zároveň faru Bukovnickou. 

R. 1703 se ustanovil zase zvláštní duchovní v Bukovníce 
pod patronátem Rudolfa Gottharda rytíře z Malošic. Další po- 
sloupnost farářů v Bukovníce jest: 

R. 1704 Jakub Merten, r. 1714 Josef Oliva, r. 1730 Ber- 
nard Mottel, r. 1742 Jan Špička, r. 1743 Hynek Macháček, 
r. 1749 Frant. Kyba (byl zakladatel památní knihy r. 1759), 



— 127 — 



r. 1771 Jan ze Šumanů, r. 1776 Jos. rytíř z Turtenbergu, 
r. 1779 Vácslav Staněk, r. 1790 Václav Gregor, r. 1800 Vácslav 
Kotrba, r. 1805 Vojtěch Turek, od r. 1846 P. Václav Veselský. 

E zdejší farní osadě náležejí: Bukovník, Mačice a Bí- 
lenice, z okresu Kašpersko-Horského : Damic a Sobéšice, z okr. 
Strakonického: Lhůta, Kustra a Vojnice. 

Důchody fary: 41 jiter polí, 24 jiter luk, 9 jit. pastvištat, 
vyvažovači roční důchodky 331 zl. 66 kr., štoly a fundace 48 zl. 
89^5 kr. r. m. Patron fary a kostela držitel statku Mačického. 

Zvony: 1. letopočet IíX)!, nápis Mag. Jac. de Strakonic. 

2. R. 1510, nápis ^Joannes de Waitenberg.'* V kostele je 
následující hrobní nápis: Pohřeb urozeného statečného rytíře p. 
Adama Vilímsea Ježovského z Lubna, Kalenicích a Macících i 

y 

spolu s manželkou svou Žofií Dorotou Ježovskou rozenou Bo- 
rinkou z Lhoty též i budoucích jejich ať odpočívají v pokoji 1690. 
Nápis na hrobě faráře Turka, 

Pozastav se tudy jdoucí, 
Farný kněz kde v Pánu spí, 
/ I Jeho duch však s láskou vroucí, 
Na své milé ovce zří, 
Jichžto rádcem, otcem býval 
Jeden a čtyřicet let. 
Božské pravdě je učíval 
A po cestě k nebi ved. 
Prostež bratří! místo lkáni, 
By jemu Bůh odplatil. 
Za práci a namáhání 
V nebesích ho oblažil. 

^ Zde v Pánu odpočívá Vel. P. Vojtěch Turek, f 5. prosince 
"^^^ stár 82, knězem hh a zdejším farářem 41 let. 
g ^ Cihelna (též Antonka, něm. Antoniendorf) , 1'/^ míle od 
j. ^Ce, ves až do r. 1848 zemskému statku Hornímu Stani- 
^. ^^ poddaná, jest ku katastrální obci Horo-Stanikovské přimé- 
y.^4, má 119 stavení, 11 českých obyvatelů, patří farou do 
jj. ^^aitic, školou do Hor Matky Boží a obcí podlé nového i>o- 
u ^Icého rozdělení do Maršovic. Dobytka se zde chová 27 kusů 
^"^"^ézího (18 krav a 9 mladého), 8 koz. 



1 



— 128 — 

Ves tato teprv na počátku našeho století počá 
vzala. 

Cimice^ obec samostatná podlé nového politickéh 
lení, se sídlem představeného. 

Cimice l^g míle od Sušice, ves, která poddans 
třila s 33 staveními k panství Žichovickému a 26 stav. I 
Strakonickému, zvláštní obec katastrální, která obsahuji 
654 jit. 1398 D s. polí, 



143 „ 1149 


n 


luk. 


10 , 1221 


r> 


zahrad. 


133 „ 443 


n 


pastvišfat. 


173 „ 1391 


r> 


lesů. 


44 , 356 


n 


půdy neplod., mezi tím 6 jit. 






objem stavení. 



Celkem 1160 jit. 1158 D s., čistého výnosu 5265 zl. 43 

Z těchto pozemků patří k panství Žichovickému 
611 ns., obci Čimické 73 jit. 634 □ sáhů, nejvíce ps 

Stavení jest zde 59 (filiální škola, 2 mlýny, olejna 
s 674 s českými obyvately, s filiální školou, farní osadí 
Cimice do Nezamyslic. U Cimic jest vrch j^CimicJcý^ 
1902' vysoký. 

Dobytka jest zde: 55 koní, 324 hovězího (1 býk, 7 
12 volů, 139 mladého), 204 ovce, 5 koz a 207 kusů ve] 

Léta 1555 přichází Adam Labounský ze Straším 
na Cimicích, r. 1565 prodán dvůr v Cimicích od Si 
z Hradešína. 

Částkov, ly^ m. od Sušice, ves až do r. 1838 
statku Žíkovskému, zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 
157 jit. 945 D s. polí. 



62 „ 


620 , 


luk, 




r) 


935 „ 


zahrad, 




41 „ 


1275 „ 


pastvišíat. 




27 „ 


300 „ 


lesů. 




7 „ 


800 „ 


půdy neplod., mezi tím 1 jit. í 






objeui stavení, 
výnosu 1129 zl. 




Celkem 297 jit 


75 D s. 


30 kr. stř. 


Z tohoto patří k statku Strunkovskému 102 jitra 3! 



obci 25 jiter 1495 Q^ nejvíce pastvišťat. Dobytka se 



— 129 - 

5 koní, 46 kusů hovězího (16 krav, 10 volů, 20 mladého), 
50 ovec, 2 kozy a 6 kusů vepřového. Stavení jest zde 14, 
obyyatelů 49 českých, osadou a školou patří Částkov do 8v<>j' 
^c a obcí podle nového politického rozdělení do Maršavie. 

Ves tato patřila na počátku 14. století Oldřichu a Vilému 
z Boru, kterou pak tito klášteru křížovniků u sv. Petra na 
Zdaraze darovali (viz Bezděkov), r. 1428 k hradu Vilhartickému. 
R 1558 bylá vesnice ta pustá. 

Óastoniee, 2 míle od Sušice, ves až do r. 1848 statku 
Kunkovickému poddaná; zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 
105 jit. 185 D s. polí, 

luk, 

pastvišfat, 
lesů, 
půdy neplodné, mezi tím 1370 D s. 

objem stavení. 

Celkem 218 jit. 1040 D s., výnosu 507 zl. 20 kr. Obci z toho 
P«tří 27 jit. 1580 D s. Dobytka se zde chová: 65 kusů ho- 
vězího (25 krav, 18 volů, 22 mladého), 14 ovcí k 1 koza. 

Stavení jest zde 12, obyvatelů českých 102, obcí podle no- 
vého politického rozdělení patří Častonice do Zámysle, farní 
osadou a školou do Hlavňof>ic. 

R. 1428 patířila tato ves k hradu Vilhartickému. 
Zvláštní pojmenování pozemků v Josefin, katastr. : Hory 
^^^ (Branka)^ pod vrškama (na Hněvce, na Křtíte, ve Smrči), 
*«<iiií Hora. 

Čejkov^ obec samostatná podle nového rozdělení se sídlem 
P^^^dstaveného, 

Čejkov, 1^8 míle od Sušice, ves až do r. 1848 panství 
^^žovskému poddaná, jest zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 
684 jit. 1434 D s. polí. 



28 „ 350 


n 


10 „ 1030 


n 


69 „ 705 


n 


5 „ 370 


n 



157 „ 367 


„ luk, 


5 „ 782 


„ zahrad, 


148 , 199 


„ pastvišfat, 


242 „ 605 


v lesů, 


78 „ 158 


„ půdy neplod., mezi tím 6 j. 1408 Q 8- 


^llšem 1316 jit 215 


objem stavení. 


Q s., výnosu 5021 zl. 21 kr. stř. 

9 



— 130 — 

Z toho patří k panství Nalžovskému 329 jít. 687 s. a obcLi 
Cejkovské 9 jit. 402 s. polí, 1 jit. 1515 s. luk, 200 s. zahrad, 9L 
jit 543 s. pastvišťat, 120 jit. 340 s. lesů, 19 jit. 966 s. půdj^ 
Deplodné, celkem 243 jit. 852 s. 

Dobytka se zde chová: 24 koní, 311 kusů hovězího (144 
krav, 37 volů, 130 mladého), 733 ovcí, 3 kozy a 123 vepřového. 

Stavení jest zde 62, obyvatelů českých 463. Zde jest po- 
plužní dvůr a hospoda. Osadou farní a školou patří Čejko\i 
k Zbynicům a tvoří dle nového rozdělení samostatnou obec po- 
litickou. Čejkov byl jednou městečkem a též tvrzí. R. 152ě 
postoupil tvrz Čejkov Břetislav Švihovský z Riesenberka i s mě- 
stečkem Čejkovem ^ vesnicí Zamysličky rytíři Krištofovi Račí- 
novi' z Račína na pět po sobě běžících let pronájemně. Po vy- 
pršení toho času a sice dne 14. června 1544 postoupil mu ale 
statek ten dědičně. 

V držení tvrzi měli následovati (1565) jeho synové Vojtěch 
a Jan Račín a po těchto (1586) Adam Račín z R. R. 1603 
Vojtěch Račín z R. a Jan, bratří prodali les v Čejkově Voršile 
Radkovcové z Košumberka a na Vlčkovicích pozůstalé vdově 
po Janovi Radko vci. Léta 1620 tento statek byl Jiřímu Ra- 
čínovi z Račína v plen vzat a Karlu knížeti Lichtensteinoví 
postoupen, který ho dne 16. února 1623 panu Bedřichovi Švi- 
hovskému z Riesenberka na Nalžovech, Neprachově a Přichovicícl 
za 11000 kop míš. prodal. Od té doby jest zemský statek tent( 
s panstvím Nalžovským spojen. Tento statek sestával z tvrz( 
Čejko va s poplužním dvorem, pivovárem, mlýnem, z městečkí 
řečeného Čejkovy, pak vesnic Nezamyslicek a Krutenic. Válkoi 
třicítiletou zahynulo městečko Čejkovy. 

R. 1718 byl poplužní dvůr Čejkov odhádán na 2692 k. 46 gr. 
přešel pak r. 1720 na Jana Norberta hraběte Póttinga a pal 
r. 1769 na hraběcí rod Taaffe-ův, kdež se pak spojil s panstvín 
Nalžovským. *) 

Čeletice^ 2^4 míle od Sušice, ves jindy až na jedno čísk 



*) Desky zemské Tom. -??i, J??, J?2_, J?8_ ^7 ^08^ 

E.27 T. 8 ' G.24 D.16 A.12 .' D.26 ' 

598 764 1098 1138 
K. 4 ' 0.26 ' M.26 ' J. 18 ' 



— 131 — 

(které patřilo k panství Týneckérau v Klatovsku) statku Kuňko- 
vickému poddaná, jest zvláštní obec katastrální, která obnáší: 
102 jit. 1595 D s. polí, 
14 , 560 . luk, 
45 „ 1035 „ pastvišťat, 
120 . 1545 „ lesů, 
6 „ 610 » půdy neplodné, mezi tím 985 Q s. 

objem stavení. 

Celkem 290 jit." 545 D š., výnosu 513 zl. 17 kr. stř. 

Z toho patří obci 39 jit. 1120 s. lesů a4 jit. 1165 s. půdy 
"eplodné, pastvišťat toliko jen 365 s., celkem 44 jit. 1065 D s. 
í^obytka jest zde: 53 k. hovězího (23 krav, 14 volů, 16 mladého), 
26 ovcí, 4 kozy a 3 kusy vepřového. 

Stavení má Čeletice 9, obyvatelů českých 117, osadou, 
í*rou a školou patří ta ves k Hlavňovicům, dle nového politi- 
ckého rozdělení obcí do Zámysle. 

Zvláštní pojmenování pozemků : Kobylinky, Pod pálenkou. 
Čepice^ obec samostatná podlé nového politického rozdělení 
^^ sídlem představeného. 

Čepice^ 1 míli od Sušice, ves na Otavě (přes kterou dřevěný 
^ost vede), panství Žichovickému jindy poddaná, zvláštní obec 
^^ta.strální, jež obnáší: 

253 jit. 162 D s. poh. 



•e 



42 „ 840 


n 


luk. 


3 „ 3 


n 


zahrad. 


108 „ 1136 


rt 


pastvišťat. 


362 „ 813 


Ví 


lesů. 


63 „ 686 


11 


půdy neplod., mezi tím 1 j. 1159 D s. 
objem stavení. 




^Ikem 833 jit. 440 D s., výnosu 2815 zl. stř. 

^ Z toho patří 311 jit. 1114 □ s. (nejvíce lesů) k panství 

^Ichovickému a obci 6 jit. 627 Q s. polí, 2 jit. 486 D s. luk, 
□ s. zahrad, 44 jit. 1040 s. pastvišťat, 4 jit. 615 s. lesů, 
jit. 206 s. neplodné půdy, celkem 110 jit. 165 s. 

Dobytka jest zde: 33 koní, 119 kusů hovězího (jeden býk, 
^6 krav, 52 mladého), 268 ovcí, 6 koz, 95 kusů vepřového. 

Čepice mají 34 stavení, 2 hospody, a 201 českých obyvatelů; 

9* 




— 132 — 

patří &rní osadou a školou do Budětic, jsou podlé nového 
tického rozdělení samostatnou obcí. 

V okolí jest mnoho lomů vápenných. Roku 1384 měl 
v Čepicích farní kostel. Nedaleko Čepic jest vrch, „Čepi 
2104' vysoký. 

Čerma obec podlé nového politického rozdělení, ku 1 
jest přidána ves Kašovice. 

Čerma, l^g niíle od SuSice, ves až do r. 1848 zemsl 
statku Hrádeckému poddaná, zvláštní obec katastrální, jež o1 
(i s Kašovicemi): * 

576 jit. 295 D s. polí, 

luk, 

zahrad, 

pastvišťat, 

lesů, 

půdy neplod., mezi tím 4 j. 1565 

objem stavení. 

Celkem 1372 jit. 620 D s., výnosu 4620 zl. 25 kr. stř.,zkt( 
patří ku panskému dvoru Kašovickému 384 jit. 645 s., a 
3 jit. 200 s. polí, 1 jit. 1455 s. luk, 115 s. zahrad, 2( 
1465 s. pastvišťat, 255 jit. 1050 s. lesů a 23 jit. 1185 s. půdj 
plodné, celkem 305 jit. 740 s. 

Dobytka se zde nachází: 31 koní, 233 hovězího (jeden 
104 krav, 30 volů, 98 jalového), 219 ovec, 14 koz, 102 
vepřového. 

Stavení jest 62, obyvatelů českých 369, osadou fa 
školou patří Čerma do Zbynic a tvoří dle nového politic 
rozdělení obec samostatnou. Stranou na silnici Klatovska 
mlýn Puchverek. 

Damětice, 2% míle od Sušice, ves jindy až do r. 
panství Žichovickému poddaná, zvláštní obec katastrálm 
obnáší: 



179 „ 1270 


» 


4 „ 465 


n 


145 , 1500 


n 


431 „ 1485 


n 


34 „ 405 


Ti 



-■°"^— ■ ■'■ ■ " — ja M 



— 133 — 

143 jit. 508 D s. polí, 
37 „ 1386 „ luk, 
— „ 540 „ zahrad, 
19 „ 1163 „ pastvišCat, 
125 „ 1590 „ lesů, 
8 „ 1480 „ půdy neplodné, mezi tím 1277 Q s. 

objem stavení. 

Celkem 336 jit. 267 D s., výnosu 939 zl. 23 kr. stř. 

Z toho patří k poplužnímu dvoru 235 jit. 1247 D s., obci 
^amětické toliko 2 jit. 1386 Q s. 

Dobytka se tu chová : 4 koně, 40 kusů hovězího (23 krav 
^17 jalového), 2 kozy a 12 kusů vepřového. 

Stavení jest tu 10, obyvatelů českých 67. Fanu osadou a 
^^olou patří Damětice do Nezamyslic a obcí dle nového poli- 
tického rozdělení k Frimburku. Něco stranou leží panský po- 
P^užaí dvůr, na kterém přichází co držitel r. 1545 Jan Komá- 
''^Vský z Kadvanova a na Daměticích. 

Defferník (také Debrník) teprv od r. 1785 takto, dříve 
^^^nmeralwald jmenovaný, 578 ™íl^ ^^ Sušice; 
^^ obec katastrální, 
^-> zemský statek. 

ad á) Co obec katastrální obnáší: 
42 jit. 786 D s. polí, 

„ luk, 
„ pastvišťat, 
„ lesů, 

„ půdy neplodné, mezi tím 5 jiter 
^ 452 □ s. objem stavení. 

^^Ikem 1545 jiter 84~CŽl~"s.; výnosu 1856 zl. 11 kr. 

Daní platí se: gruntovní 415 zl. 78 kr., a ze stavení 
^ zl. 13 kr. bez přirážek. To celé patří k zemskému statku 
^^eflfemíku, protož také se u bývalé právomocnosti toho statku 
'^rídné gruntovně knihy nevedly. 

Dobytka se zde chová: 4 koně, 89 hovězího (66 krav, 
^ voly, 19 jalového), 1 koza. 

Stavení rozptýlených jest zde 26, obyvatelů německých 371, 
xiejvíce prací v skelních hutích zaměstnaných ; náleží farou a obcí 
i školou do Eisensteinu. Zde jsou dvě skelní hutě : v Deffemíku 



84 


Ti 


1401 


4 


n 


633 


1398 


n 


225 


15 


n • 


239 




— 134 — 

a Ferdinandsthalu^ v kterých pracuje na 100 lidí, též je zde 
ralýii s pilou, vápenice a šindelóvna. 

ad b) Co statek byl Defferník jindy s Eisensteinem jedno tělo, 
byl prvopočátečně skelní hutí, kterou r. 1776 Jan Jiří Hafen- 
braedl i s okrskem královského komorního lesu koupil a své 
dceři Marii Alžbětě r. 1785 odkázal. Jí následoval r. 1825 
František rytíř z Hafenbraedlu. 

R. 1828 přešel Deffeniík na Jiřího Krištofa AbeUe, r. 1844 
na Norberta Habicha, téhož roku na Zuzanu Lótzovou ; konečně 
pak roku 1852 za 128.000 zl. stř. na p. Jana Ant. Zieglera. ''') 

Zámek vystaven jest 416 vídenských sáhů nad hladinou 
mořskou s domácí kaplí blahoslavené Panně Marii zasvěcenou. 

Bivišov^ Vg M^flc od Sušice, ves až do r. 1848 městu Sušici 
poddaná, na silnici k Dlouhé Vsi, zvláštní obec katastrální, jež 
obnáší : 

124 n s. polí, 
„ luk, 
„ zahrad, 
„ pastvišťat, 
„ lesů, 

„ půdy neplod., mezi tím 665 n s. ob- 
jem stavení. 
475 □ s., výnosu 676 zl. 59 kr. stř. Z tohoto 
patří městu Sušici 87jit. 290 s. nejvíce lesů, obci toliko 3 jit. 
935 s. půdy neplodné.; 

Stavení jest zde 10, mezi nimi mlýn a obyvatelů (něme- 
ckých) 72. Osadou farní patří Divišov k Sušici, školou a obcí 
podlé nového rozdělení k Dlouhé Vsi. Dobytka jest zde : 2 koně, 
55 kusů hovězího (21 krav, 4 voly, 30 jalového), 6 ovcí. 

Divišov byl až do r. 1786 poplužní dvůr města Sušice, 
kde se povolením císaře Josefa II. rozdělil a odprodal. (Viz 
pojednání o Sušici.) 



55 jit. 


124 


23 „ 


235 


1 . 


785 


8 „ 


1550 


88 „ 


165 


9- „ 


816 


Celkem 186 jit. 


"475 



♦) Desky zemské Tom. , _, ^ 17^ > . — ^ > i^^-.- > r .» > 



601 606 1134 1173 1138 1310^ 

L.15* A.20 ' A"."6 ' BTÍ7 ' L."Í3' F. 8» 

1283 

M.27 ' 



— 135 — 

Dhuhá Ves, politická obec podlé nového rozdělení, jest 
sídlo představeného a sem ještě přivtěleny jsou vesnice*: Janovice, 
Budašice (s hospodou Přičen, Nové domky, Stupná), Divišov a 
Platoře. 

Dlouhá Ves, vesnice, kterou silnice na Hory Kašperské 
* na Eisenstein vede, byla až do r. 1848 statku téhož jména 
poddaná, leží v ádolí Otavském, »/4 míle jižně od Sušice, jest 
^lášťiií obec katastrální, jež obsahuje: 
385 jit. 120 a s. polí, 



139 „ 110 


» luk, 


12 „ 445 


„ zahrad, 


64 „ 685 


„ pastvišíat, 


221 „ 45 


„ lesů, 


65 „ 755 


„ půdy neplod., mezi tím 8 jit. 505 Q s. 




objem stavení. 



^^^em 887 jit. 560 D s-, výnosu 3611 zl. 15 kr. stř. Z toho 
Í^^^Padá na zemský statek Dlouhoveský 468 jit. 1355 D s. a 
J^ o\)ec 41 jit 1145 D s. (10 jit. 110 Q s- pastvišíat, 19 jit. 
"^^ D s. lesů, 9 jit. 1285 D s. půdy neplodné. 
Katastrální obec Dlouhoveská se dělí: 
^^^ na Starou Dlouhou Ves, 
^t^ na Novou Dlouhou Ves. 
^» ad a) Stará- Dlouhá Ves má 83 stavení a 656 německých 

^^ ^>atelů, mezi nimi mnoho Israelitů ; tu jsou : kostel, fara, škola, 
Q '^^^ek, dvě hospody, pak na Otavě dva mlýny. Dobytka je zde : 
^ ^oní, 202 kusy hovězího (92 krav, 36 volů, 74 jalového), 
~ vce, 15 koz, 20 kusů vepřového. 

ad b) Nová Dlouhá Ves má 29 stavení a 419 německých 

^vatelů. Dobytka se zde chová: 131 kusů hovězího (81 krav, 

^ ^ jalového), jedna koza, 18 kusů vepřového. Vesnice ta byla 

^Jrv na počátku tohoto století od knížete Josefa Švarcenberka 

^^ožena. Domky jsou v jedné řadě 74 hodiny dlouhé stavěny a 

^yly původně pro dřevaře a plavce ustanoveny; při tom jest 

^yslivna a jemčina na Otavě s kanálem a velikou prostorou na 

^ví, na němž dříví někdy i 40000 sáhů z panství Stubenbach- 

^kého (okres Kašpersko-Horský) k dalšímu plavení do Prahy 

urovnáno bývá. Přes Otavu u kanálu vede pevný dřevěný most 

s pilířemi kamennými, z kterého bere kníže Švarcenberg mýto. 



^v^ 




— 136 — 

Dlouhá Ves^ fara. Farní kostel sv. apoštolů Fili] 
Jakuba, který již r. 1374 famim byl a do děkanátu Prachins; 
arddekanátu Bechynského patřil, později ale zase zašel s 
se filiálním k Sušici, pak k Mouřenci. K 1776 se zřídil 
lokální kooperátor e cassa parochorum, r. 1788 pak se lo 
zřídila, jež se dne 12. dubna 1854 na faru povýšila. 

Kostel jak fara jsou pod patronátem držitele statku Dlo 
veského. Osadou farní, počítá 1633 katolíků, sem náleží: Dl 
ves (Stará i Nová), Budašice, Platoře a Janovice, školou 
také ještě Sušická farní ves Divišov. Příjem fary: 411 
93 kr. hotově. Štola a fundace 17 zl. 37 Vj kr. r. m. 

Kaplanství se založilo od osadníků roku 1810 zavede 
sbírkami 

Kostelu patří 5 jit. 65 Q s. polí, 1 jit. 185 D s. 1 
410 D s. pastvišfat 

y kostele zdejším byla hrobka svobodných pánů Šui 
a Yunšviců. 

Dlouhá Ves^ zemský statek, jest v des. z. lit. L. 
n. fol. 21 vložený a obnáší podlé katastru: 
167 jit 1137 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišťat, 
lesů, 

půdy neplodné. 
Celkem 667 jit 207 Q^áhů. 

Pozemky z statku toho jsou z většího dílu po kusech 
ni^até na dřevaře a plavce. Dam' se platí: gruntovm' 49 
58 kr., ze stavení 76 zl. 52V3 kr. Zde jest panský dvůr 
mek 8 kaplí, novým pivovárem (na 25 sudů). Správa 
statku zakládá se nejvíce v plavém' dříví. 

Poloha statku jest středohoiiu, větvina pozemku leží v i 
Lesem pokryté výšiny jsou zde: Budaáický vrch. Cech, 
černý les, Volský les, Veslavka, Hasenholz, Mečka a Sonn 

Bybník Dlouhá Ves má již jenom jeden, totiž u Dr 
6 jit 645 sáhů obsahi^jíct 

Statek ten náležel v prvnčgších časech pánům Dle 
veským z Dlouhé Vsi, není však známo proč a jak držitelé 



56 „ 


40 


» 


3 „ 


1157 


» 


48 „ 


425 


» 


307 „ 


1425 


T) 


22 „ 


1533 


rt 



— 137 — 

se střídali ; ták r. 1596 až do 1616 přichází Jan Čejka z Olbra- 
movic na Dlouhé Vsi, r. Í620 Angelina Bořkova rodem z Boř- 
kové prodala ho D. V. Václavovi Zarubovi z Hustiřao. 

R. 1621 byl pánem na Dlouhé Vsi Ladislav Julius Kure- 
pach z Trachenberka, r. 1650 Jan Kašpar Haslauer z Haslavi, 
r. 1670 Isabella Markéta Hiserlova, r. 1672 Anna Marie z Ři- 
can rodem Kalchřeutrová, r. 1679 Václav Jindřich Kunaš z Ma- 
ciovic, r. 1687 Ferd. hrabě Bubna, r. 1694 Jan Jindřich SchafF- 

• v 

oeiger z Treuberga, r. 1697 Maximilian, svobodný pán ze Su- 
flianů, v které rodině až do roku 1785 zůstal. Roku 1785 
koupil tento statek Michael svobodný pan Lazari, r. 1788 Josef 
svobodny pán z Enisu, r. 1800 Josef kníže Švarcenberg, od r. 
1840 patří Janu Adolfů knížeti Švarcenberkovi. *) 

Dobrá Voda^ iVg niíle od Sušice (také sv. Vintíř, jindy 

Březník, německy Gutwasser, St. Giinther), patří obcí katastráhií 

jakož i obcí podle nového rozdělení k Hartmanicům, má 10 stavení, 

^^6 německých obyvatelů. Kostel, fara, škola, lázně a hospoda 

leží na silnici Eisensteinské na severní straně hory sv. Vintíře, 

^^Q vid. sáhů nad hladinou mořskou. Dobytka se zde chová: 

■ koně, 29 kusů hovězího (23 krav, a 6 jalového) 7 ovcí, 

^oz a 12 kusů vepřového. 

Dobrá Voda byla co zemský statek v deskách zemských 
' ^^ená ; jelikož se ale shledalo, že jest již od r. 1709 díl Stuben- 
^^lu, vymazal se co samostatný statek r. 1788 a k panství Stu- 

^^^bašskému připsal. 

v Dobrá Voda patřila před bělohorskou bitvou hraběti. Čej- 

^1^^^ >i z Olbramovic, byla pak konfiskována a Janu Oldřichu knížeti 

^genberkovi prodána, tím se pak stalo, že se Dobrá Voda 

panstvím Stubenbašským spojila. Dobrá Voda leží velmi vy- 

^^ko a daleko v zemi jest ji viděti. Také jest odtud, ještě více 



e ze skahiího pahorku sv. Vintíře (525, 8 vid. sáhů) rozkošná 
^hlídka, která jest sice jižně a západně blízkými vysokými hřbety 
^tubenbašského pohoří obmezeixa tak, že se blízká místa Šu- 



*) Desky zemské Tom. Ji«., 4^, _1L« , J^±, _f-L, J??-, 
^ ^ J.22 ' D.2 G.18 G.3 ' D.6 Q.13 

403 404 606 684 782 1279 

B.30 ' PTl6' L75' BAf L.20 ' "aIŤ ' 



— 138 — 

ma,yj nespatří, ale ze strany východní a severní otevírá se až 
k Rožmitálskému pohoří a daleko se spatřuje až do Táborská 
a Plzeňska. 

Velmi čistá a silně proudící se studánka ze žulové skály 
nedaleko kostela dosáhla pověsti uzdravující a od toho zdroje 
dostalo to místo jméno „Dobrovoda.^ 

V předešlém století psali rozliční lékaři o hojivosti zdej- 
šího zdroje, až dvorní rada Mayer ku konci předešlého století 
ve 4. svazku Pražských „Abhandlungen einer Privatgesellschaft 
in Bdhmen" proti hojivosti té vody vystoupil a mnoho jí před 
vzdělaným obecenstvem na víře uškodil ; nicméně ale ještě za 
dnů našich mnoho příkladů hojivosti zdejšího zdroje se doka- 
zuje, třeba i lučba nám dokázala, že jest tu jen obyčejná čistá 
voda a my jsme toho pevného mínění, že by vodní lékař zaří- 
zením pořádných lázní zde posud dobře pochodil. 

Dobrá voduj fara. Místo to jest dávno známé zdržová- 
ním se sv. Vintíře, an zde v 11. století po 37 let co poustev- 
ník živ byl a zde dne 9. října 1045 od knížete Břetislava, když 
prý právě umíral, nalezen byl. Tělo jeho dovezlo se do klá- 
štera Břevnovského u Prahy a Břetislav pak daroval krajinu 
okolo Dobré Vody tomu klášteru. *) Zdá se také, že více mužů 
nábožných zde o samotě bydlelo neb po vyhlášení poustevníka 
Vintíře za svatého byla zde kaple s jeho sochou postavena. 
Zpočátku 17. století žil zde šlechtic Čejka z Olbramovic, a po 
jeho smrti r. 1618 vystavěla jeho pozůstalá vdova místo dře- 
věné kaple — kamennou a na to se pak to místo zhusta od ná- 
božných poutníků navštěvovalo. 

R. 1734 vystavěla Eleonora kněžna Mannsfeldová nový 
kostel, který byl pak od Frant. Karla svobodného pána Villa- 
niho, tehdejšího držitele toho místa nadán, r. 1754 rozšířen a 
farou obsazen a přišel pod patronát držitele panství Stubenbaš- 
ského. Ku faře patří 8 jit. 1450 G s. luk, 22 jit. 130 D s. 
pastvin, 88 jit. 665 Q s. lesů. Důchodů má fara 318 zl. 



*) Erben Regesta I. pag. 44. O sv. Vintíři sepsal Břevno vský opat Bona- 
ventura Pittner latinskou monografii pod názvem : „Thesaurus abscou- 
dituB Brunnae** r. 1762, pak v novějším čase bývalý farář na Dobré 
Vodě r. Hynek Šreiner sUtičný životopis v jazyku českém. 



— 139 — 

66V2 kr. na š^lu a fundace se počítá 17 zl. 62 kr. r. m. 
Osadoašem patří: Dobrá Voda, Poušť (EinOde), Rovma (Ebene), 
Babylon, Glaserwald, Holžschlag, Šerlův dvůr, Šerlův mlýn, 
fluřka, Znš, Stodůlky, Pšeidlův dvůr, dohromady 1164 katolíků. 
ZyCfňj mají nápisy: 

1. Joh. Adalbert Préntner 1839. 

2. Ad honorem Dei refusa ab Antonio Fangler Straubingae 
ft 1736 Ave Maria gratia plena, Dominus tecum. 

V zakristii jest vkusná mramorová kropenka s nápisem: 
Joh. Ant. Kajetán Freiher von Wunschvitz. 

Přiškolená jsou následující místa: Dobrá Voda, Poušf, Rovina, 

Glaserwald, Babylon, Pšeidlův dvůr, Vebrův domek, Bockaus, 

Holzschlag, Šerlův mlýn, Šepprův dvůr (fara Hartmanická), 

íííženec a Jakubice (fara Mouřenecká). Školních dítek 118. 

^jmy učitele 314 zl. 43 kr. r. m. 

Dobršín^ samostatná obec podlé nového politického rozdě- 
^^í Vs ^^ severně od Sušice. 

Ďobršín (původně Dobřín), v údolí nedaleko Otavy na sil- 
.^^^ do Horažďovic, byla až do r. 1848 městu Sušici poddaná, 
•'^^ zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 
540 jit. 695 D s. polí, 
95 „ 198 „ luk, 

5 „ 1280 „ zahrad, 
299 „ 1415 „ pastvišťat, 
184 „ 730 „ lesa, 

58 „ 497 „ půdy neplod., mezi tím také 3 jit. 

1585 s. objem stavení. 




kem 1184 jit. 15 D s., výnosu 3872 zl. 11 kr. . 

Z toho patří městu Sušici 35 jiter 610 Q s., obci Do- 
ínské 270 jit. 517 D s. (17 jit. 80 D s. polí, 7 jit. 395 D s. 
Hí. 1505 n s. zahrad, 197 jit. 1115 D s. pastvin), 24 jit. 745 D s. 
sů, 22 jit. 1162 □ s. půdy neplodné. 

Dobytka šechova: 48 koní, 160 kusů hovězího (1 býk, 
3 krav, 13 volů, 63 jalového), 192 ovec, 9 koz a 96 kusů 
epřového. 

Stavení má Dobřín 32, mlýn a hospodu, obyvatelů českých 
249 ; patří farou do Sušice, má novou školou od r. 1862. 

U Dobřína se dobývá nmoho vápna; Dobřín patřil jednou 



— 140 — 

k hradu Kašperku a byl r. 1584 od toho hradu za císaře Ru- 
dolfa II. k Sušici odprodán. 

Dobřemělice^ 2% ^fle od Sušice (původně Dobřemílice, 
v prostomluvě německy Multer), ves až do r. 1848 zemskému 
statku Kunkovickému poddaná, zvláštní obec katastrální, jež 
obnáší : 

104 jit. 960 D s. polí, 
47 „ 5 „ luk, 
— „ 180 „ zahrad, 
10 „ 1100 „ pastvišíat, 
26 „ 1345 „ lesů, 

4 „ 1365 „ půdy neplodné, mezi tím 675 Q s. 

objem stavení. 
Celkem 194 jit. Í55 Q s., výnosu 612 zl. 15 kr. Z toho pati^ 
k zemskému statku Kunkovícům 6 jit. 548 D s., a obci 5 jit. 
345 n s. pastvišťat, a 4 jit. 65 n s. půdy neplodné, celkem 
10 jit. 915 D s. 

Dobytka se zde chová: 50 kusů hovězího (18 krav, 8 
volů, 24 kusů jalového), 21 ovec, 2 kozy a 2 kusy vepřového. 

Stavení jest zde 8, obyvatelů (českých) 72, farou patří Do- 
břemělice do Vilhartic, školou do Čachrova a obcí podlé no- 
vého politického rozdělení do Kunkovic. 

R. 1448 patřily Dobřemělice k hradu Vilhartickému. 
Dohaličky, ovčín a čtyry domky, deset minut východně od 
Zíkov (Zichova)^ na západní straně vrchu Svatobora. Patří obcí 
do Žíkov, farou a školou do Petrovic. 

Doinorae^ samostatná obec podlé nového politického roz- 
dělení se sídlena představeného, 2 V4 míle od Sušice. 

Domaraz^ ves až do r. 1848 panství Žichovickému poddaná, 
zvláštní též obec katastrální, jež obsahuje: 
433 jit. 298 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišfat, 
lesů, 

půdyneplod., mezi tím 3 jit. 233 D s. 
objem stavení. 
Celkem 665 jit. 981 D s., výnosu 2454 zl. 58 kr.Z toho patří 



80 


?1 


286 


n 


3 


V 


407 


Y) 


103 


» 


683 


n 


30 


W 


162 


» 


15 


>7 


745 


» 



— 141 — 

^1 k panskému dvoru Domorazskému 112 jit. 772 n s., a obci 
Domorazské 42 jit 706 D s., (2 jit. 463 D s. polí, 3 jit 751 Q s. 
luk, 38 O s. zahrad, 27 jit. 1297 fj s. pastvišťat, 8 jit. 1228 Q s. 
pMy neplodné. 

Dobytka se zde chová: 24 koní, 172 kusů hovězího (91 krav, 
dva voly, 79 kusů jalového), 170 ovec, 2 kozy, 122 kusů 
vepřového. 

Stavení jest tu 35, mezi nimi poplužní dvftr a hosp oda 
obyvatelů českých 258, farou a školou patří Domoraz do Ne- 

Draiovice^ obec podlé nového politického rozdělení se sídlem 
představeného, kamž jest i Bešetín přidělen, l*/g míle od Sušice, 
Drašovice^ ves až do r. 1848 panství Žichovickému pod- 
daná. Dražovice působí též s Bešetínem katastrální obec, jež obnáší: 
641 jit. 1100 D s. polí, 

„ luk, 
^ zahrad, 
„ pastvišťat, 
„ lesů, 
„ pů.ly neplod., mezi tím 6 j. 520 D s. 

^ . objem stavení. 

^^Ikem 1146 jit. 615 D s.7'výnosu 4883 zl. 15 kr. Z toho 

o2^*^ ku . panskému dvoru tamějšítau 468 jit. 600* Q s., obci 

2^ jit. 730 D s. 4 jit. 5 D s. polí, 4 jit. 1470 D š. luk, 

^^^ n s. zahrad, 52 jit. 590 Q s. pastvišťat, 25 jit. 1325 Q »• 

^y neplodné. 

Dobytka se zde chová : 32 koní, 253 kusů hovězího (jeden 
148 krav, šest volů, 98 jalového), 273 ovcí, 4 kozy a 118 
.sů vepřového. 

Stavení je zde 67 (mezi nimi panský dvůr, hospoda, dva 
^^^lýny). Obyvatelů českých jest 457, farou a školou patří Dra- 
^^vice do Žihobce. 

Tato ves náležela r. 1554 Janovi z Říčan, jehož vlastní 

V^ratr byl Jan Vilém Řičanský z Éičan a na Sulislavi. R. 1581 

tírodala Marie Bubenská z Éičan tvrz Dražovice Janu Markvar- 

tx)vi Kocovi z Dobrše a na Ohraženicích, r. 1630 byla Lidmila 

Cukrová rozená Slovská ze Slovin, r. 1652 Anna Kateřina Kolo- 

vratová rozená Kaplířka ze Sulevic paní na Dražovicích. 



155 


„ 1590 


• 7 


» 


99 


» 610 


169 


„ 775 


72 


„ 1340 




41 


y) 


1565 


1 


rt 


1580 


43 


rf 


1520 


72 


n 


1405 


9 


w 


1255 



- 142 — 

Drouhavec, V/^ mfle od Sušice (německy Drohau), ves jindy 
k statku Vilhartickému poddaná, zvláštní obec katastrální, jež 
obsahuje : 

172 jit. 400 D s. polí, 

„ luk, 
„ zahrad, 
„ pastvišťat, 
y, lesů, 

„ pfidy neplod., mezi tím 1 j. 1260 □ s. 
objem stavení. 
Celkem 342 jit. 1325 Qs., výnosu 1046 zl. 49 kr. Z toho patří 
k statku Vilhartickému 56 jit. 1365 D s., obci Drouhavecké 
64 jit. 290 D s , (1 jit. 830 Q s. polí, 1400 D s. luk, 150 D s. 
zahrad, 19 jit. 1520 n s. pastvišťat, 35 jit. 310 Q s. lesů, 
6 jit. 860 n s. půdy neplodné. 

Dobytka jest zde: 46 kusů hovězího (20 krav, 12 volů, 
14 jalového) 48 ovec, 3 kozy, 6 kusů vepřového. 

Stavení má Drouhavec 21, obyvatelů českých 116, patří 
farou a školou do Hor Matky Boží a podlé nového politického 
rozdělení obcí do Maršovic. 

Dub, samota na cestě z Petrovic do Chamutic. 
Duhovka^ dvě osamělé chalupy u Lhoty. 
Dvoree^ dvůr selský severně osm minut ^d Vlastějova, 
jednou k statku Kněžicím patřící. 

Dvorec červený y Y^ míle od Sušice (Ďěmecky Rothenhof), 
ves až do r. 1848 městu Sušici poddaná, zvláštní katastrální 
obec, která obnáší: 

101 jit. 821 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišťat, 
lesů, 

půdy neplod., mezi tím 1405 n s. 
objem stavení. 
Celkem 161 jit. 600 D s., výnosu 775 zl. 18 kr. Z toho patří 
obci města Sušice 4 jit. 800- D s., a obci Dvorecké 12 jit. 
1007 D s. dílem půdy neplodné. 

Stavení jest zde 12 a obyvatelů českých 75. Farou, školou 



18 . 


1340 


VI 


5 „ 


845 


r) 


24 „ 


127 


n 


4 „ 


1445 


n 


6 „ 


822 


y) 



— 148 — 

jakož i obcí dle nového politického rozdělení patří Dvorec Čer- 
vený do Sušice. Zde jest cihelna. 

Dobytka se zde chová: 2 koně, 55 kusů hovězího 
C21 krav, 12 volů, 22 kusů jalového), 26 ovcí, 3 kusy vepřového. 

Dvorec Červený byl jindy poplužní dvůr města Sušice 
který se ale r. 1784 rozdělil a rozprodal. Zde stála jindy malá tvrz. 

Eisenstein m es tys, ^'j^ míle od Sušice na potoce Regen 
nedaleko pomezí Bavorského, tvoří podlé nového rozdělení 
zvláštní obec politickou, ku které jsou přidány huť Pampferova, 
Alžbětin (Elisenthal), Dvornice (Hofgebaude), Rothsailova, Stará 
zrcadlová huť (Alt- und Spiegelhůtten) pak Defifemík. 

Celá politická obec Eisensteinská rozpadá na tři obce 
katastrální : Defifemík totiž (viz Defifemík), Eisenstein městys I. díl, 
Eisenstein méstys U. díl. 
Díl I. obsahuje: 

213 jit. 1427 D s. polí, 

luk, 

pastvišťat, 
lesů, 
půdy neplod., mezi tím 7 j. 583 n s. 

objem stavení. 

^e^iem 1739 jit. 150 Q s., výnosu 2730 zl. 27 kr. Z toho 
Patřf k zemskému statku Eisensteinu 1118 jit. 391 n s., nej- 
^^^® lesů. K tomu dílu přidělená huť Pampferova. 

Dobytka se chová v městysi Eisensteinu: 35 koní, 356 kusů 
j^o^fezího (10 býků, 233 krav, 34 volů, 79 kusů jalového), 
^ Cfcvec, 10 koz. 

Stavení rozptýlených jest 100 (kostel, fara, škola, zámek, 
P^^c^vár, vinopalna, 5 hospod, mlýn s pilou), a obyvatelů 1236 
^^^Xiců. Fara i škola v místě. Díl II. obsahuje: 

70 jit. 1070 D s. polí, 
74 „ 640 „ luk, 
100 „ 995 „ pastvišťat, 
1050 „ 1520 „ lesů, 
47 „ 1550 „ p ůdy neplodné. 
^^Ikem 1354 jit. 975 Q s., výnosu 1541 zl. 58 kr. Z toho 
P^tří k bývalému statku Eisensteinskému 1175 jit. 384 s. 



169 „ 


58 


n 


288 „ 


759 


n 


1025 „ 


281 


Ví 


42 „ 


825 


r 



— 144 — 

Tento druhý díl sestává ze 34 stavení samých samot a 1 
sice jsou: 

a) Dvornice (Hofgebftude), šest stavení, mezi nimi dv 
'/4 hodiny od městyse. 

b) Alžbětin (EUsenthal), skelní hut, továrna na litá zrcad 
posud jediná v Rakousku, má 240 německých obyvatelů. 

Dobytka jest zde: 7 koní, 35 kusů hovězího (32 kra 
5 jalového), pět kusů vepřového. 

é) Havima (Berghaus), jedno stavení. 

d) Bothsailova huť, IV4 hodiny od městyse, dvě stavei 

é) Šaibny (Scheibcnreith), Vj^ hodiny západně uprostř< 
lesů, stavení na samých hranicích bavorských. 

/) Stará hut (Althiitte), hodinu od městyse, tři stavení. 

g) Zrcadláma (Spiegelhíitte), 1 '/a hodiny západně, tři stavei 
leží na patě Jezemí stěny. Zrcadláma, Rothsailová, Stará h 
nyní samoty, bývaly jindy skelní hutě. 

Eisenstein^ zemský statek, jest v zemských deskác 
v hlavní knize Tom. I. fol. 57 vložen a obnáší dle katastru : 

220 jit. 293 D s. polí, 

361 „ 540 „ . luk, 

331 „ 18 „ pasty išfat, 

4994 „ 823 „ lesů, 

jll3 „ 670 „ půdy neplodné. 

Celkem 6020 jit. 744 Q s- Daní platí ten statek 824 zl. 12 k 
grunt. 177 zl. 35 kr. ze stavení bez přirážek, má zámek, p< 
plužní dvůr, pivovár (na 9 sudů); poslední kupní cena obná 
228.000 zl. stř. . 

V 16. století býval zde v královských lesích pavunk r 
železnou rudu a hamr železný a k tomu náležel hon lesa as i 
míli na délku i na šířku, odtud německé pojmenování Eisensteii 

V r. 1542 patřil Eisenstein Pavlovi Kozkovi, r. 1569 J 
římu hraběti z Gutensteina, jako nápravník královských les 
ponechal tento železný hamr a okršlek kupcům Konrádovi Geii 
lerovi a Melicharovi Fiedlerovi v Pasově za stálou roční čin: 
k užívání, pozděj ale r. 1574 za úplné vlastnictví. Oba držitel 
prodali celé to území r. 1579 Jiřímu Krištofovi hraběti ze Švai 
cenberku na Vysokém Landsbeku. Od té doby až do r. 167 



— 145 - 

ví se toliko, že v tomto jmenovaném roce hutě hraběti Jindř. 
Nothaftu hraběti z Wembachu náležely, an je od svého otce 
za dědičné obdržel a s jistou hraběnkou ze Švarcenberka za- 
snouben byl. 

Tento hrabě dosáhl ku své na zemskou vládu r. 1676 
vznešené žádosti povolení, že mohl držeti svou právomocnost, 
ano i moc, skelní hutě, vesnice a dvůr na tomto zboží zříditi. 
Eisenstein byl pak od Bavorska usurpován a teprv r. 1713 zase 
co království českému patřící, k Čechám přivtělený a tehdej - 
áfmu držiteli Janu Jindřichu Nothaftovi hraběti Wembachovi 
ponechán a na novo toho roku, kdežto od r. 1542 až do r. 
1713 v deskách se jména držitelů nezaznamenávala, tam dne 
20. srpna 1713 vepsán. 

Roku 1734 přešel Eisenstein na Zuzanu Nothaftovou hra- 
bénku z Wernberka, r. 1758 na Václava hraběte Klenovského, 
po němž jej r. 1770 Jindřich hrabě Klenovsky vlastně jeho sy- 
nové Leopold, Kajetán, Norbert a Václav zdědili. 

V r. 1772 koupil Eisenstein v ceně 49000 zl. Jan Jiří 
rytíř Hafenbraedl, po jeho smrti (1786) připadl jeho synu Janu 
Nepomuku dědičně ; který pak tento r. 1809 synům svým Fran- 
tiškovi a Janovi Nep. pozůstavil. František zdědil r. 1821 po 
smrti svého bratra také druhou polovici a byl od té doby samo- 
statným držitelem. Dne 20. června 1852 koupil pak od něho 
^isenstein Karel kníže z HohenzoUern-Singmaringen, v ceně 
J^2 svrchu uvedené.*) 

Eisenstein^ fara v městysi Eisensteinu s kostelem Panny 
^^Pie Pomocné; sem patří osadou, farou a •školou Eisenstein 
«íěstys i ves, Pancíř, Deflfernlk a Alžbětin (Elisenthal), jakož i 
^ eisensteinu uvedené samoty. Kostel jakož i škola stály pod 
í^f^í^onátem statkáře Eisensteinského. Zdejší kostel byl od r. 1727 
^ ^0 r. 1732 hrabě Wolf Jindřich Nothaft z Wernberka v po- 
aobé hvězdy vystavěl, když kaple od r. 1697 k potřebě již ne- 
í^^. Někdy obstarávali duchovní správu cisterciáci z kláštera 



•) Desky zemské Tom. „250 469 123 _376_ 23^ 5 
^ B. 1 E.27 ' C.24 ' A.26 B. 4 J.: 



596 
.10^ 
418 941 1054 
D.23 ' C. 9 ' L. 5 * 

10 



— 146 — 

Božetic (Gotteszell) v Bavořích, ale r. 1776 založil tehdejs 
statkář Jan Jiří rytíř z Hafenbraedlu vlastní faru. Ta náležeL 
ještě až do r. 1809 k biskupství Řezenskému, toho roku se aS 
k Budějovickému biskupství přivtělila. 

Fara ta počítá 2730 katolíků, a má příjmů: civilních dC 
chodů 226 zL 31 kr., vyvažovačích 152 zl. 77 kr., z nábožeir: 
ského fondu 68 zl. 88 kr., z kostelní pokladnice, štoly a fundaai 
98 zl. 43V» kr. r. m. 

Zvantf: 

I. nápis: „Mater admirabilis ora pro nobis." Anno 17S 
Jakob Wilhelm Seitz in Pilsen. 

n. nápis: „Jesus Nazarenus rex Judeorum. Anno 1788 

V kostele jest deset desk památních ve zdi, a pak pět rz 
zemi zemřelých z rodu Hafenbraedlovského, nejstarší od r. 174^ 

Eisenstein^ ves, pět mil od Sušice, až do r. 1848 zen« 
skému statku Eisensteinu poddaná, tvoří s Pancířem (Panzc 
podlé nového politického rozdělení obec se sídlem představené!* 
a tvoří též s Pancířem zvláštní katastrální obec, jež obnáší : 
277 jit. 1534 D s. polí, 
296 „ 7H5 „ luk, 
1005 „ 1029 „ pastvišťat, 
1151 „ 1064 „ lesů, 
32 „1138 „ půdy neplod. (mezi tím 4 j. 1474 D s 

objem stavení). 
Celkem 2764 jit. 750 D s., výnosu 3715 zl. 8 kr. stř. Z toho pa- 
tří zemskému statku Eisensteinskému 559 jit. 1184 Q sáhů a 
obci vesnice Eisensteinské toliko 7 jit. 1000 D sáhů. 

Dobytka se zde chová: 16 koní, 317 kusů hovězího (šest 
býků, 133 krav, 22 volů, 168 jalového), 30 ovec, sedm koz, 
jeden kus vepřového. 

Stavení jest zde 62, obyvatelů německých 528. Farou patři 
ta ves do městyse Eisensteinu. 

Fallbaum, vrch 3917' vysoký, nedaleko Eisensteinu. 

Františkova ves (německy Franzdorf), Vs ^^^^1^ ^^ Sušice, 
ves na silnici ze Sušice do Petrovic, patří katastrem do Dolejšího 
Staňkova, farou a školou do Petrovic a obcí podlé nového roz- 
dělení do Maršovic, má 11 stavení a 113 českých obyvatelů. 



— 147 — 

Dobytta se zde chová : 7 kusů hovězího (4 krávy a 3 kusy ja- 
lového), 3 ovce, 16 koz, a jeden kus vepřového. 

Poddána byla ta ves statku Žikovskému. Na počátku 
19. století založil as 200 kroků od hospody Hvízdalky František 
irabě Defours kolonii Švábů k tomu účelu, aby si zde vinici 
^ahšili'^ úmysl ten ale brzo přišel, jak se samo rozumí v nivec, 
nébot Švábové opustili v krátkém čase tu krajinu* Na tu kolonii 
ještě upomínalo oněch několik vedle sebe stojících ve způsobu 
Švábském pod jedno patro vystavěných chalup, jež dne 19. října 
1866 až na jednu vyhořely. Poslední révu odtud přenesl ze- 
mřelý učitel Jan Mirtl a sadil ji v zahrádce u školy v Petro- 
vicích. 

Frimburk^ obec podlé nového politického rozdělení, ku kte- 
réž jest přidělená obec katastrální Damětice. 

Frimburk^ 2V2 infle od Sušice, ves, až do r. 1848 panství 
Žichovickému poddaná katastrální obec, která obnáší: 
453 jit. 519 G s. polí. 



101 „ 1138 


t) 


luk. 


2 „ 1599 


ti 


zahrad, 


128 „ 67 


ti 


pastvišťat. 


57 „ 621 


li 


lesů. 


56 „ 260 


n 


půdy neplod.,mezi tím 4 j. 236 □ s. 
objem stavení. 



^^ífeem 799 jit. 1004 Q s., výnosu 3207 zl. 16 kr. Z toho patří 
/'^nskému dvom Frimburskému 274 jit. 71 □ s. a obci 
^"'^l)m'ské 33 jit. 1137 Q s. nejvíce půdy neplodné. 

Dobytka jest zde: 27 koní, 205 kusů hovězího (113 krav, 

^ "^clů, 80 kusů jalového), 338 ovcí, 6 koz, 115 kusů vepřového. 

Stavení jest zde 44, (jedna hospoda, dva mlýny, dvůr po- 

?;^^iií a něco stranou ovčín), obyvatelů českých 286. Farou a 

^^lf)u patří Frimburk do Nezamyslic. 

Frimburk byl někdy znamenitý hrad, který Karel IV. 

^^i ty postavil, které by se neměly od koininy české odníti, ze 

^tků jeho spatřujeme bohužel jen málo u panského dvora 

^Xnburského. Hrad ten byl prvopočátečně sídlem pánů Sezimů 

^ ^rimburka a náležel na počátku 15. století panu Držkrajovi, 

^^^už také říkali Stoklasa z Hrádku, který roku 1437 zemřel. 

^^ to přešel Frimburk na jeho strýce Vácslava Varlycha. Téhož 

10* 



— 148 — 

• 

nástupce Racek Varlych z Bubna chopil se r. 1460 ještě s ji- 
nými šlechtici zbraně proti králi Jiřímu Poděbradskému, ná- 
sledkem čehož ten hrad byl od jeho syna Hynka staršího z Minstr- 
berka r. 1487 vydobyt a rozbořen. R. 1574 náležel Frimburk 
co zvláštní zemský statek Vilému Rožemberkovi, který ho toho 
roku prodal Janovi Vojslavovi Branišovskému z Branišova. Ze 
synů jeho jménem Vojslav, Jan, Zdislav a Mikuláš převzal Voj- 
slav zemský statek Frimburský. 

Léta 1616 přichází na Frimburce Markéta Vojslava Brani- 
šovská, rozená z Dobrše, na to panna Alena Kočinka z Dobrše, 
pak Dorota Branišovská z Konárova, vlastní matka někdy Jana 
mladšího Branišovského z Branišova. Po bitvě bělohorské (ale 
teprv r. 1622) byl Frimburk Vojslavovi Branišovskému odňat a 
Alžbětě Kolo vratové rodem Lobkovicové prodán, která ho r. 1645 
s panstvím Žichovickým spojila, s kterým jest od té doby spojen.*) 
Viz Žichovice. 

Glnserwald, 2Vo míle od Sušice, 24 rozptýlených dvorů 
a domků katastrální obce Stodňlecké; patřily jindy ku král. 
Hvozdu k rychtě Stodůlecké, jsou také nyní podlé nového poli- 
tického rozdělení k obci Stodůlecké přivtěleny; farou náleží 
Glaserwald k Dobré Vodě, má obyvatele německé.- Viz Sto- 
důlky Staré a). 

Háj, rozsáhlé, dílem ještě pralesem pokryté návrší na 
statku Kněžickém. 

Hamlberg, před nedávném ještě lesem porostlý vrch m 
statku Kundratickém. 

Hartmanice^ politická obec podlé nového rozdělení se sí- 
dlem představeného, kamž se přivtělily : Dobrá Voda, Hořejš 
Krušec, Bezděkov, Chlum, Horní Těšov s Bošovem a Zadním 
domky. 

Ilnrtmnnicc, městys až do r. 1848 městu Sušici poddaný 
l^/g míle jihozápadně od Sušice na okresní silnici Eisensteinské 
jest s Dobrou Vodou zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 



*v r^ 1 1 A rr 18 136 194 149 305 
*) Desky zemské Tom. -j^-^^, -~ - ^-^ , ^^ -- , ^ -- 



— 149 — 

273 jit. 722 D s. polí, 

109 „ 1125 „ luk, 

2 „ 433 „ zahrad, 

160 „ 988 „ pastvišťat, 

87 „ 935 „ lesů, 

26 „ 942 „ půdy neplod. (mezi tím 4 j. 1001 Ds. 

objemu stavenO. 



Celkem 660 jit. 345 D s., výnosu 2387 zl. 32 kr. Z toho patří 
obci Hartmanické 229 jit. 464 Q s., (4 jit. 835 Q s. polí, 2 jit. 
1530 □ s. luk, 60 D s. zahrad, 126 jit. 300 D »• pastvišťat, 
<9 jit. 1330 Ds. lesů, 15 jit. 1149 D s. půdy neplodné). Dobytka 
se zde chová: 14 koní, 251 kusů hovězího (108 krav, 37 volů, 
106 jalového), 33 ovec, 26 koz, 56 kusů vepřového. 

Stavení je zde 69 (kostel, fara, škola, 4 hospody, kupec), 
obyvatelů německých 422, fara i škola jsou v místě. 

Za časů krále Jana Lucemburského r. 1320 byly Hartma- 
Dice horní město, kdež se zlato dobývalo a podléhalo co ta- 
tové hornímu úřadu na Horách Kašperských. 

R. 1406 udělil král Václav IV. privilegium městu Sušici 

^^ jeden výroční osmidenní trh ; kupci pak a kramáři měli se 

vším zbožím svým přes Gfildu a skrze Hartmanice k Sušici jeti. 

Až po r. 1428 patřily Hartmanice Oldřichovi z Rosen- 

"^rka co držiteli hradu Velhartického, který se ale v tom sa- 

^ém roce prodal Meinhartovi z Hradce. 

R. 1552 patřily Hartmanice ještě k hradu Velhartickému 
^ to sice Jindřichu Planskému ze Zeberku. 

R. 1603 koupilo město Sušice díl Hartmanic od Daniele 
^^^'ašky a r. 1667 zase dvůr v Hartmanicích od Humprechta 
*^éína z Račín za 800 zl. rýn. 

Po třicetileté válce byly Hartmanice až do toho času zcela 
^ské, vypáleny a zůstaly několik let pusté, v druhé polovici 
^^. století osadila Hartmanice jakož zároveň kr. Hvozd kolonie 
švábských Němců. 

Městys Hartmanice měl až do r. 1850 svého rychtáře, kte- 
^žto úřad měšťané Hartmaničtí vždy s odporem převzali, ale mile- 
^di od něho odstoupili; právomocnost se vykonávala v Sušici, 
kdež i knihy gruntovní byly. 

Městys Hartmanice má výsady na dva výroční trhy, 1. na 



— 150 — 

den sv. Vitališe a 2. na den sv. Kateřiny, pak týhodní trh na 
dobytek a rozličné věci každý pátek, který se ale neodbývá 
hlavně z té příčiny, poněvadž jest na ten den též v Sušici tý- 
denní trh. 

Hartmanice^ fara, byla až do roku 1856 lokalií; kostel 
sv. Kateřiny, fára i škola stály až do r. 1865 pod patronem kr. 
města Sušice, tímto rokem přešla škola pod patronát obcí při- 
školených. K zdejší farní osadě náležejí: Hartmanice, Hořejšf 
Krušec, Bezděkov, Peklo (mlýn), Žežulka (dvůr), Blazilov (Blas- 
vies, dvůr), Kubíčkův a Schópfův dvůr, Německý a Kubíčkův 
mlýn, Horní Těšov a Bošov (od r. 1836). Přiškoleny jsou mimo 
uvedená místa: Kundratice, Trpěšice, Krušec Dolní a Střední, 
Chlum (Chumo) a Zadní domky. Fara má 1196 katolíků, k ní 
patří 800 n s. luk, 1400 D s. pastvišfat, bére ročně 12 sáhů 
dříví, vyvažovači roční příjem obnáší 33 zl. 23 kr. Od obcí 
dostává 45 zl. 15 kr. Z náboženského fondu 260 zl. 71 kr., 
štoly a fundace 55 zl. 53 kr. r. m. 

Kostel sv. Kateřiny v Hartmanicích musel býti teprv 
v 15. století založen, poněvadž v knih. Erec. a Confir. o kostele 
a faře Hartmanické žádná se nečiní zmínka. 

V roku 1603 převzalo město Sušice patronát kostela. 

Ještě r. 1644 měly Hartmanice zvláštního duchovního, což 
vysvitá z nápisu na kalichu posud ještě zachovaného, jenž zní 
takto: ^Kalich tento patří sv. Kateřině v městy si Hartmanicích 
1644*". 

Po ukončené válce byly Hartmanice takořka pusté a když 
konečně opět obyvatelů nabyly, obstarávali duchovní z Mouřence 
a Petrovic až do r. 1764 střídavě služby Boží v Hartmanicích, 
roku jmenovaného tam teprv povolením konsistoře Pražské byl 
uveden lokální kaplan. 

Nyní jest (poslední lokální a první farář) v Hartmanicích 
Vel. p. P. Václav Kordík, poněvadž dne 25. dubna 1856 lokalie 
na faru byla povýšena. 

Nápisy na zvonech. 

I. St. Kateřina. Johanu Adalbert Tepner in Budweis 
Anno 1823. 

II. St. Mikuláš. 1770 goss mich Johanu Christian Schunr^ 
in Prag. Hartmanitz. 



— 161 — 

m. Sv. Marie. Johann Peraer in Bndweis Anno 1802. 

H^tmanka^ samota v katastrální obci Loučovské, 400 kroků 
ýchodně nad Loučovou, kterou sobě na počátku našeho století 
c. k. pens. hejtman šlechtic Václav Neukirchen vystavěl. 

Hlavnovice^ 2^8 míle od Sušice, ves 342 vid. sáhů nad 
hladinou mořskou na povolném návrší ležící, pi4náleži kata- 
strální obci Milinovshé^ kamž i dle nových rozdělení obcí patří, 
"íá 11 stavení (mezi nimi zámek, faru, školu, poplužní dvůr 
a hospodu), 120 českých obyvatelů, byla až po r. 1848 pod- 
ělaná statku téhož jména. Dobytka se zde chová : 8 koní, 79 kusů 
hovězího (2 býky, 41 krav, 10 volů, 26 kusů jalového), 220 ovec, 
jeden kus vepřového. 

Hlavňovice^ zemský statek, jsou v deskách zemských 
^ Wavní knize Lit. H. Tom V. fol. 193 vepsány, obnášející podlé 
katastru i s poplužním dvorem Orlovém: 
249 jit. 410 D s. PoUi 



104 „ 635 


„ luk, 


7 „ 1055 


„ zahrad. 


57 „ 355 


„ pastvišťat. 


108 „ 110 


„ lesů. 


■ 9 „ 890 


„ půdy neplodné. 


^m 626 jit 255 


n sáhů. 


Zde je zámek, pivovár (na 4 sudy), pila a ovčín. 



CeJIc 



V 14. století patřily Hlavňovice k hradu Vilhartickému, 

v^^H:\i 1543 dvůr Orlov hrál. městu Sušici) přešly pak na to 

^ hodinu Doupovců z Doupova a konečně roku 1598 na Dit- 

^ Koce z Dobrše a udržely se až podnes v rodině té. R. 1630 

^ ^^tily Václavu Kocovi, r. 1654 Markétě Kočové rodem z Lub 

no * ' 

^olšově, r. 1695 Františkovi Dionisovi, r. 1718 Františkovi, 
^ ^9 Janu Hynkovi, r. 1765 Štěpánu, r. 1802 Inocencovi rytíři 
-,^T5ovi z. Dobrše, po něm je zdědili děti Johanna, Ferdinand, 
^X^^esie, Josef a Karolína, r. 1849 pak přišly u samostatné 
^^ení nynějšího pana Ferdinanda rytíře Koce z Dobrše, toho 
^^u radu říšského zastupitelstva ve Vídni. *) 



*) Desky zemské Tom. -%-, -^, ^^-, »?i-, .^, 
' ^ C.10H.1 H.16 G. 7 D.U D.13 

1868 

£.19 



— 152 — 

Hiavnovice^ fara s kostelem sv. Janu Nepomuckémi 
SYěceným, r. 1808 dostaveným, stala se dne 19. května 
faron pod patronátem zemského zadusí. K farní osadě a I 
zdejší náleží: Hlavůovice, Milinov, Radostice, Přestanice, Z 
Zámysle, Čdetice, Častonice a Javoří (jindy k Hrádku pat 
Léta 1845 bylo v osadě této 752 českých katolíků, nyní 
jest 828. 

Již r. 1785 byla v Hlavnovicích lokalie zřízena a dnt 
března 1787 prvním duchovním obsazena. Kostel se stavěl 
více nákladem náboženského fondu. Lokalista Daniel La 
mann věnoval r. 1795 na stavbu 500 zl. a rovněž takovou s 
tehdejší Hlavňovická vrchnost Základní kámen se položil 
3. června 1799 a kostel byl zasvěcen 16. května 1808. I 
byla v panském dvoře kaple sv. Jana, po vystavění nového 
stela se pak tato socha tam přenesla a kaple zámecká se 
šila. Farář má z náboženského fondu 414 zl. 98V2 kr., 1 
a fundac 8 zl. 35 kr. rak. měny. 

Hora^ malý vrch mezi Javořím a Růvnou. 

Hory matky Boži (latinsky Moutes Mariáni^ něm 

Bergstadtl Unserer Lieben Frauen), král. horní mě 

1% míle severozápadně od Sušice, zvláštní obec jak dle no 

poUt. rozdělení, tak i také zvláštní obec katastrální, ježobsal 

88 jit 58 n s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišťat, 
lesů, 

půdy neplod. (mezi tím 2 j. 924 | 
objem staveníj. 
Celkem 184 jit 1520 Qs., výnosu 585 zl. 51 kr. stř. 

Dobytka se k těmto pozemkům chová: 1 kůň, 89 1 
hovězího (71 krav, 2 voly, 16 kusů jalového), 3 ovce, 9 k< 
25 kusů vepřového. 

Celé jmění města toho tvoří pivovár na 3 sudy a 5 . 
220 n s. obecných z většího dílu neplodných pozemků. 

Stavení jest zde 86 (mezi nimi 2 hospody, z nichž j( 
čís. 47 statku Vilhartickému byla poddaná, pak stranou, 
pádně na potoce Ostružné mlýn. 



2 , 305 


» 


6 , 49 


n 


72 , 793 


» 


4 , 445 


» 


11 , 1470 


» 



— 153 — 

Obyvatelů českých jest 563, kteří se živí řemesly, něco 
rolnictvím. 

Z výročních trhfi se odbývá jeden v první pondělí postní, 
druhý na sv. Matouše. Postní trh jest na dobytek pro celou 
krajinu okresu Sušického důležitý. Městem vede silnice od 
Hrádku k Vilharticům. 

Město Hory Matky Boží má erb představující štít s obra- 
zem matky Boží s Ježíškem, po obou stranách hlavy vznáší se 
dva andělé a u nohou stojí dva havíři, nad štítem jest helma 
s korunou královskou a nad tím dva perlíky. 

Město toto vzniklo někdy zde pavováním, o němž aležád" 
^ých podrobných nemáme zpráv, ač dosti kvetoucí býti mohlo. 

Prvopočátečně místo to náleželo k Vilharticům. Král Vla- 
ííisJav 11. udělil r. 1511 tehdejšímu držiteli řečeného statku 
Zdenko vi Lvovi z Rožmitála, nejvyššímu purkrabímu všeobecnou 
j^oxrtxi svobodu na 10 let pro Vilhartice a všecky ostatní držení 
_j íiim na staré i nové pavuňky a svobodnou výplatnou. Pravé 
^^"iiictví zde počalo však teprv r. 1520 za panování krále Lud- 
|J^-^^, který r. 1521 Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála pro Hory Matky 
^Ží svobodu k provozování hornictví udělil a také r. 1522 toto 
• J*^^to za horní město povýšil. Zdeněk Lev z Rožmitála osvobo- 
"^l havíře H. M. B. od poddanosti a udělil jim více městských 
^^bod, ale zdá se, že pavování zdejší s pavováním Hor stříbr- 
ech zašlo r. 1541. 

Novějších výsad město nabylo králem Ferdinandem IL dne 
"^^ ^. srpna 1637, ale i ty pavování neudržely. O úplném schud- 
^Vití města hlavně utiskováním a násilím sousedních držitelů 
Vilhartických svědčí kus posud zachované stížnosti městského 
Ařadu a jak se zdá podlé řeči v 17. století psané, v které se 
ííiezi jiným praví, že leží na pusté šachtě drahý veliký kámen 
^e zlata v dubových fošnách zadělaný, zahrabán, který před- 
kové v běhu válečném a na to v čas morové rány zde uscho- 
vali. Ku konci 18. století se na půlnoční straně města něco 
pavovalo ale se skrovným výsledkem. Také roku 1828 stará 
šachta po 350 let opuštěná zase se bez prospěchu otevřela. 

(Desky zemské T. A2g, ^^\ Okolní lid nazývá H. M. B. 



— 154 — 

obyčejně „Zlámané Hory," což n^spíše na úplném zaniknutí 
zdejšího hornictví se zakládá. 

Hory Matky Boží^ fara s kostelem bl. P. Marie zasvěce- 
ným, stojí od r. 1785 pod patronátem dříve c. k. horního úřadu 
v Příbrami, nyní pod c. k. finančním zemským ředitelstvím 
v Praze, škola ale pod ochranou městské obce. 

K osadě farní zdejší patří: město Hory matky Boží, Le- 
šišov, Mokrosuky a Drouhavec, ku škole tatáž místa, pak ves- 
nice fary Vilhartické Antonka, Konin a Horní Stankov. Roku 
1856 bylo v této osadě 12í34 duší, nyní jest jich 1275. 

U kostela jsou tři zvony s letopočtem 1677, 1726 a 1727. 

Farní kostel jest r. 1737 vystavěn, patřil až do r. 1762 
co filiální ku Petro vické faře a kaplan Petrovický zastával zde 
duchovní správu. Na žádost obce a hraběte Frant. Josefa Pachty 
c. k. nejvyššího mincmistra ustanovil Pražský arcibiskup Moric 
Gustav hrabě z Manderscheidu zvláštní duchovní sídlo na Horách 
Matky Boží a dával farnímu administrátorovi příspěvek z cassa 
paroch., k čemuž i obec zdejší příspěvek dáti se uvolila. Dne 
16. října 1857 byla zdejší farní administratura na faru povýšena. 

Nedaleko města jest kaple zjevení Pána Krista, na tomto 
nustě stál vedle bývalé šachty kříž, kdež havíři svou pobožnost 
vykonávali. 

Tato kaple byla r. 1843 co votivní za ochranu při velkém 
požáru a na důkaz díků, že zde r. 1831 a 1832 žádný na cho- 
leru nezemřel, od obce vystavěna a dne 11. července 1853 vy- 
svěcena. 

Příjem farářův: jménem deputátu 4Va sudu piva, hotové 
pak štoly a fundace 443 zl. 11 kr. r. m. 

Posloupnost duchovních správců v době novější: 

1. 1762 Jan Hirschberger. 

2. 1778 Josef Smržek. 

3. 1798 Jan Winter. 

4. 1806 Jakub Nejedlý. 

5. 1825 Josef Malkovský. 

6. 1827 František Tonner. 

7. 1835 Jan Slavíček. 

8. 1844 Václav Jindřich. 

9. 1846 Matěj Čádek. 



i 



— 155 — 

10. 1864 P. Pavel Fortunát. 

11. 1866 Vel. pan P. Vojt. Ludvík. 

Hrádek samostatná obec podlé nového politického rozdělení, 
se sídlem představeného. 

Hrádek jindy městečko, nyní ves Vs ^^^ ^^ Sušice na 
silnici Klatovské, zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 
532 jit. 1005 D' s. polí, 
179 „ 542 „ luk, 
10 „ 1210 „ zahrad, 
190 „ 74 „ pastvišťat, 
300 „ 1405 „ lesů, 

48 „ 1449 „ půdyneplod., mezitím7jit. 1468ns. 

objem stavení. 
Celkem í 257 jít. 885.0 ~s., výnosu 4503 zl. 12 kr. Z toho 
P^tří k panskému dvoru Hrádeckému 370 jit. 1545 □ s., a 
^*>ci Hrádecké 344 jit. 320 Q s. (14 jit. 855 D s. polí, 7 jit. 
^^O □ s. luk, 115 n s. zahrad, 137 jit. 1044 D »• pastvišťat, 
^^O jit. 630 n s. lesů, 24 jit. 191 Q s. půdy neplodné). 

Dobytka se chová: 42 koní, 348 kusů hovězího (3 býkyj 
^^S krav, 34 volů, 158 kusů jalového), 506 ovec, 13 koz, 
'^ kusů vepřového. 

Stavení jest zde 89 (zámek, poplužní dvůr, filiální školy, 

^•^ilýny s pilou, 3 hospody), obyvatelů českých jest 766, farou 

^^'tří Hrádek do Zbynic, mrtví se kládou ale k filiálnímu kostelu 

^^ Zdouni, má vlastní filiální školu, na kterou f Jan Andrle 

.^^fdič Hrádecký, bývalý koncipista u c. k. místodržitelství Sedmi- 

^^^adského, 3000 zl. stř. odkázal. 

Hrádek co zemský statek j€st v deskách zemských v hlavní 

^tiíze H. Tom. XI str. 21. vložen, má zámek prostranný s ve- 

^^jnou kaplí sv. Valburce zasvěcenou, pivovár (na 19 sudů) a 

stranou ovčín. S Hrádkem jest od r. 1746 zemský statek Velhar- 

tice spojený, kamž až do r. 1850 panství Hrádek náležejíc tak 

^vané Hrádek-Desfours tvořilo. Hrádek byl sídlo právomocnosti 

a direktoriálního úřadu toho panství. Poddanstvím do r. 1848 

sem patřily a to zejména k Hrádku: Břetětice, Čermá, Hrádek, 

Javoří, Kašovice, Lešišov, Mokrosuk, Vodolenov, Zamyšl a Zbynice. 

Statek Hrádek má 5 poplužních dvorů, totiž: Hrádek, 



— 156 — 

KaáoTÍce, LeéíšoY, Mokrosuk, Vodolenov, které podle 
obnááí: 

L Hrad ek. 



149 jit. 


800 D 


s. 


pob'. 


45 „ 


600 


T> 


lok, 


3 „ 


260 


n 


zahrad. 


27 „ 


770 


9 


pastvišfat. 


133 „ 


1585 


n 


lesů, 


8 n 


1310 


j> 


půdy neplodné 



Celkem 370 jit. 1545 D sáhů. 

IL Kašovice. 



141 jit. 


820 D s. polí. 


53 „ 


440 „ luk, 


28 „ 


1315 „ pastvišfat, 


f1 


590 „ zahrad, 


155 „ 


1075 n lesů, 


4 „ 


260 „ půdy neplodné. 


Celkem 384 jit. 


645 D sáhů. 




Til. Lešišov. 


62 jit 


1490 D s. polí, 


22 „ 


1230 „ luk, 


tJ 


50 * „ zahrad, 


12 „ 


10 „ pastvišťat, 


58 „ 


1580 „ lesů, 


n 


895 „ půdy neplodné. 


Celkem 157 jit. 


1305 D sáhů. 




IV. Mokrosuk. 


137 jit. 


80 D s. polí, 


54 „ 


1140 „ luk, 


» 


830 „ zahrad, 


22 „ 


1500 „ pastvišfat. 


55 „ 


1500 „ lesů, 


n 


700 „ půdy neplodné. 



Celkem 272 jit 820 Q sáhů. 



— 167 — 

V. Vodolenov. 

42 jit. 1180 D s. polí, 

13 „ 15 „ luk, 

45 „ 1450 „ pastvišťat, 

55 „ 1255 „ lesů, 

— „ 570 „ půdy neplodné. 



239 „ 


410 


» 


4 „ 


145 


9 


270 „ 


1349 


n 


561 „ 


319 


n 


32 „ 


640 


n 



Celkem 158 jit. 370 D s. výměra. 

Celý statek Hrádek obnáší: 

536 jit. 878 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvin, 
lesů, 

půdy neplodné. 
1644 jit. 541 n s. dohromady. 

Z těchto 5 dvorů se platí daně: 1187 zl. 97 kr., gruntovní 
1 26 zl. 91 '/« kr. domov. r. m. bez přirážek. 

Na počátku 16. století náležel Hrádek co tvrz pánům Kolo- 

^^tům, r. 1542 patřil rytíři Janovi Rendlovi z Aušova na Ne- 

í^^ll<ově, a byl již zbořeninou, prodal se na to Václavu Vintí- 

^ VJ z Vlčkovic na Kolinci. R. 1565 se dostal bratřím Vojtěchovi 

^ 'íanovi Račínu z Račína na Čejkově, jehož dědici Adam a 

j^^Xštof Račínové r. 1588 také městečko Hrádek a Břetětice 

tomu přikoupili. V čas vypuknutí třicetileté války byl v držení 

^lio zboží Humprecht Račína z Račínova, a byl po bitvě bělo- 

^^rské v pěnu neb nápravě odsouzen, statek Hrádek na 

^^000 kop 309 gr. vyceněn a Janovi Račínovi z Račínova za 

^^ summu prodán. Císař Ferdinand HI. později propustil statek 

^^n z nápravy, uzavřením od 23. března 1650, když se lenní 

^indr pak dědiční poplatek 1500 zl. zaplatí, načež také ' dne 

^G. listopadu toho roku z dvorských kněh se vymazal. (Graf 

Aussperg Gerichtshófe 11. Th. 227.) 

R. 1679 byl pánem Arnošt Vojtěch Račín z Račína, r. 1686 
Jan Heřman Černín svobodný pán z Chudenic, r. 1693 Zikmund 
Max hrabě Hrzan Harras, r. 1703 Adam Humprecht Koc z Do- 
brše, r. 1707 Humprecht Zikmund hrabě Althan, r. 1721 Marie 
Julie hraběnka Truchsesová Cellová, a od ní přišel Hrádek, 



— 158 — 

r. 1731 na Jana hraběte Desfoursa, tenť pak koupil brzo na, 'io 
statek Vilhartický, a oba statky pozůstaly r. 1752 synu j^T^o 
Fridrichovi, které r. 1772 cenu 140.000 zl. měly. Tento učir^ii 
r. 1811 dne 15. prosince poslední pořízení, a 8. ledna ISl^ 
bylo prohlášeno, v němž jeho vnučka Aloisie šlechtična z Kfell^i'^ 
za spoludědičku ustanovena byla, ale dostal se roku 1814 je^l^^ 
vnučce Frant. Romaně svobodné paní Sturmfedrové z Opp^*^^' 
weileru rodem hraběnce Desfoursové a dědičně se přiřknuly * 
když ona zemřela, zdědil Hrádek její syn Karel Theodor, s^^í^^^* 
bodný pán Sturmfeder z Oppenweileru v ceně 160.000 zl. v. č- ^ 

Stříbmé hory, jaké za starých časů zde byly, nálež 
k těm, co jsou u Stříbrných Hor a Vilhartic a kde Oldř 
Pouzera z Michnic r. 1521 až do r. 1541 panoval. 

V zámku se nachází prostranná kaple sv. Valburgy, kte- 
rou Bedřich hrabě Desfours de Mont et Athienville r. 17 
vystavěl. Kaple ta má nad vchodem následující nápis: 

HaeC aeDes Del DlVaeqVe VaLbVrgIs ple ereCta 
Illustrissimo Domino Friderico, S. R. I. Comite Desfours c 
Mont et Althienville S. S. C. R. A. M. Cammerario actuaL 
Domino in Hrádek, Lažan, Velhartic. 

Hrnčíř, skalnatý vršek mezi Petrovicemi a Jiřičnou p 
silnici, na němž jsou k spatření dvojnásobné zákopy původu p(^ 
sud nepovědomého. (Viz Jiřična.) 

Humpolec (německy Kumpatic), ves až do r. 1848 Su 
sici poddaná, zvláštní obec katastrální, jež obsahuje: 
131 jit. 705 D s. polí, 

„ luk, 
„ zahrad, 
„ pastvišťat, 
» lesů, 

„ půdy neplod., mezi tím 1 jit. 600 Q s. ^^ 
objem stavení. 
CelkeiF5T9lit.T020 n s., výnosu 1183 zl. 50 kr. stř. Z toho 
patří obci 130 jit. 1420 D s. na větším díle pastvišťat. 



88 


„ 580 


1 


„ 50 


159 


„ 410 


131 


„ 525 


8 


„ 350 



*^ n.oW ..^oi,A T.«, _ 20 ^4 174 398_ 4J57^ 409^ 

nt.G.8 ' Í1.1Ó' H. 7 ' P.let4' Ó. 1 ' Á.29 ' 



^) Desky zemské Tom. - 



490 357 503 ^6^ 1703 1123 
H:28~' G.27 ' B.18 * J.13 * ~Č. 4 ' K.25 



— 159 — 

K pozemkům těmto se chová dobytka: 126 kusů hově- 
zího (1 býk, 39 krav, 32 volů, 54 kusů jalového), 64 ovec 
19 koz, 18 kusů vepřového. 

Stavení jest zde 16 a obyvatelů 123 německých, farní 
osadou, školou jakož i obcí dle nového rozdělení patří Hum- 
polec do Albrechtce, 

Ves tato patřila až do r. 1584 k hradu Kašperku, za pano- 

vájií císaře Rudulfa II. byla ale k Sušici odprodána. Viz Sušice. 

Húrha^ též Česká huť (německy Hurkenthal), tvoří v ka- 

^^^strálním ohledu pod jménem Stodůlky III. zvláštní katastrální 

obec a patřila v politickém ohledu Novostodůlecké rychtě kr. 

řlvozdu a jest podlé nového politického rozdělení k obci Sto- 

^lůlecké přidělená. 

Podlé katastru obnáší: 
95 jit. 360 D s. polí, 

luk, 

pastvišfat, 
lesů, 
půdy neplod. (mezi tím obj. stav. 3 j. 

826 D sáhů. 

celkem 2804 jit. 1490 Q s., výnosu 3159 zl. 2 kr. 

Dobytka pak se tu chová: 11 koní, 183 kusů hovězího 
^^ býk, 121 krav, 8 volů, 53 jalového), 7 ovec, 7 koz a 25 
^Usiů vepřového. 

Mezuje nějaký hon cesty s Bavory, ostatně s panstvím 

^^^benbašským,. s obcí Stodůleckou a Zhůřskou a se statkem 

^fferníkem ; jest jak kataster ukazuje z většího dílu lesem po- 

^^tlá, který stráně Vysokého hřbetu (Hohenstok), vrchu Steindl 

t^aka pokrývá. Celá ta krajina a statek Hůrky (Hurkenthal) 

P^yi od r. 1732 od tehdejší držitelkyně panství Stubenbašského 

^* honory kněžny z Mansfeldu, Janovi Jiřímu Hafenbraedlovi 

^^"odán, který zde skelní huť vystavěl. 

Později bylo zde několik hutí a statek několika držitelům 
^'^^dělen. R. 1801 tyto díly se zase v jeden svedly a od držitele 
''^řího Krištofa Ábele zrcadlárna zřízena, která k nejznameni- 
tějším průmyslovým závodům na pevnině náležela. Od J. K. 
^bele přešla Česká huť na syny Krištofa, Ferdinanda a Viléma, 
ít od těch konečně na Karia knížete HohenzoUerna. Celá kata- 



187 


„ 1520 


» 


40 


„ 1553 


» 


2451 


„ 1589 


n 


28 


„ 1268 


» 



— 160 — 

strální obec má 38 stavení a 596 obyvatelů, samých to dělník 
řemeslníků a dřevařů. Všechna obydlí jsou zde jmění pái 
statku Hůrského. Památná jest také ta okolnost, že Hůrka • 
statek se považovala za rustikální, který byl v gruntovní kní 
Dlouhoveské vepsán, tak že v Čechách snad v žádné gruntov 
knize mimo desky zemské usedlost tak rozsáhlá se nenacházel 

Místa statku toho jsou: 

á) Hůrka (Hurkenthal), vůbec Česká hut^ 1 hodinu sever 
západně od Stubenbachu, SVs i^il západně od Sušice, leží 313 
nad hladinou mořskou u prostřed lesa na návrší dílem tal 
v údolí na Jezerním potoku, má 14 stavení s 201 obyvatel 
zrcadlárnu, hladímu a brusírnu, pak hospodu. Zde jest též far 
kostel, viz Hůrka fara, 

b) Vysoký hřbet (Hohenstock), 2 stavení v pasece, u velil 
výši, V2 hodiny od fary, jindy skelní huť. 

c) Laturnová hut (Laturnerhiitte), 5 stavení, 20 minut c 
fary v pasece na stráni vrchu Laka, též druhdy skelná huť. 

d) Hůrka Stará (Althurkenthal), '/^ hodiny od fary v úde 
na jezerním potoce, též jindy skelná huť, zde jest mlýn, pi 
a dvůr. 

e) Hůrka Nová (Neu-Hurkenthal), 20 minut od fary i 
kraji lesa v dolině na bílém potoce u silnice ze Sušice do Eisei 
steinu vedoucí. Zde jest sídlo továrníka, při tom zrcadlám 
v níž velmi veliká zrcadla se robí (zde se také nejprve r. 183 
tabule na zrcadla lily) hladírna, sklad, pucherna, flusárna, h( 
spoda, mlýn a pila, v celku 19 stavení s 228 obyvately. 

Hůrka (obyčejně Česká huť, německy Hurkenthal), far 
s kostelem sv. Čeňka pod patronátem náboženského fondu, n 
579 obyvatelů katolíků. 

Příjem faráře: 416 zl. 90 kr. z náboženského fondu, 
fundace 3 zl. 10 kr. r. m. 

Dvorním dekretem od 24. září 1785 se nařídilo, zde zvláš 
ního kaplana ustanoviti, poněvadž vzdálenost 4 skelních hu 
od farního kostela na Dobré Vodě 27^ hodiny obnášela. 

Dne 28. dubna 1788 převzal P. Consalvus Reifner, kní 
vyzdviženého Stokavského kláštera Augustiniánů jako exposil 
administrací v Hůrce, Hynek Hafenbraedl a jeho synové Hynel 
Felix a Jan Jiří vystavěli pak zde svým nákladem nový koste 



- 161 — 

H. 1789 se povolilo, nový hřbitov tu zříditi. Hlavní oltář 
pocliáxí z bývalého dominikánského kostela v Klatovech. 
R. 1790 se zde započaly vésti matriky. 
R. 1798 se povýšila expositura na samostatnou lokalii a 
^oe 18. srpna 1857 tato lokalie na faru. 

Vedle farního kostela vystavěl r. 1820 skelní fabrikant 
»fíft Christof Ábele kryptu pro rodinu Ábelovu s kaplí sv. kříže, 
^tevi je kruchtou a varhanami opatřena. 

Farní osadou a školou sem patří: Česká huť, Nová česká 
iiit, Latumová huť a Vysoký hřbet; školou jen Hůrka, ves 
íary Dobrovodské. Fara i právě jmenovaná místa patřila až do 
f- 1798 do farní osady Dobrovodské. 

Hviedalka^ hospoda na silnici ze Sušice do Petrovic, jest 
^yr\{ s Františkovou vsí spojená. 

Hvozd, toliko co les, obzvláště hustý a rozsáhlý. — Hvozd 

kr-dlovský nazýváme posud nejsevernější část vlastní Šumavy, 

litera se podél hranic bavorských západně od Kvildů okresem 

^^áperskohorským. Sušickým a Nýrským táhne, jehož severní 

P^ta v průsmyku Kdyňském spočívá a k nejmalebnějším krajinám 

^Uiuavy náleží. Obyvatelům této krajiny byla již v první polovici 

^I- století obrana hranic české země proti Bavorům svěřena, a 

^^ tuto službu se jim všelikých práv a privilegií od knížat a 

z^^^lt Českých dostalo. Kníže Břetislav L byl mezi panovníky 

^^kými jeden z nejprvnějších, který r. 1041 obyvatele kr. Hvozdu 

^ prokázané jemu věrné služby proti císaři Jindřichu HI. 

^'^líištním přípisem od placení daní a poplatků osvobodil a jim 

^^ >rýhody poskytnul, že oni a jich potomkové na věčné časy 

^ ^^omu úrok platiti neměli. Tato práva a privilegia postupem 

^^u částečně se obmezila, poněvadž obyvatelé kr. Hvozdu, jenž 

J^ svobodníci královští aneb hrálováci nazývali, pOzději jisté 

?^c3ičné poplatky do komory královské v Praze odváděti musili. 

^ ^zi výsadami těchto královských svobodníků sluší zvláště jmeno- 

^ti tu, že sobě na základě své svobody občanské ze svého 

^íředu náčelníka pod názvem hejtmana, voliti mohli, který při 

^^stoupení tohoto úřadu přísahati musil, ée práva a královská 

^^^ivilegia svobodníků dle sil svých hájiti a chrániti bude. Tento 

*^^jtman vykonával až do času bělohorské bitvy jménem všech 

^Vobodníků práva jim jako každé jiné vrchnosti náležející. Králov- 

11 



— 162 — 

sky Hvozd měl a mohl vykonávati všechny regíůie jako každé 
dMninium jmenovité : právo vaření piva a pálení kořalky, svobodné 
právo šenka a odbirání piya odkudkoliv, právo honby a rybaření. 
Hejtman později percdmímm vrchní rychtář (Ober richter) jmenova- 
ný, dával jménem celého Hvozdu povolení k vedení živnosti a vedl 
pak také celé politické úřadovám. Původně patřily ku kr. Hvozdu 
mnohé statky a panství v okolí Sušickém, Nýrském a jmenovité 
též panství Stubenbašské v okresu Kasperskohorském, jež po- 
stupné dílem zástavou^ dílem prodejem z držení komory králov- 
ské na privátní osoby přešly a co zvláštní z^onské statky nebo 
panství do desek zemských se vepsaly. Co po takovém podpo- 
rováni královskou komorou v kr. Hvozde zbylo, vepsáno bylo 
<k> desek zemských pod názvem kr. Hvozd, později pak (totiž 
ku konci WTH. století, když se némedá hlavní kniha desk 
zemských založila) pod tnutologickým názvem Wald Hvozdy 
a ten obdr/el jako dominium v zemském katastru rubriku zvláštní. 
Kr. Hvozd byv r. 1429 od krále Sigmunda a r. 1578 od císaře 
Rudolfa 11. v zástavu dán, přešel r. 1G17 opět na komoru 
královskou a král Matyáš .«?/jW/, že kr. Hvozd, poněvadž svobo- 
dníci zástavní summu ;')<XN> kop mís. byli sami zaplatili, nikdy 
více nemá se dávati od králů Českých v zástavu. — Po ne- 
š(astné bitvě bělohorské přišel kr. Hvozd vzdor královskému 
slovu na novo v zástavu tím, že císař Ferdinand H. svému 
věrnému generálovi Don Martinu-Hóf-Iluertovi, svobodnémn pánu 
z Velhartic, kr. Hvozd v tom způsobu postou])il. Don Huerta, 
jehož lid český pravou metlou boží nazýval, chtěl ve své urputnosti 
svobodníky kr. Hvozdu v úplné porobství uvésti, což se mu ale 
nepodařilo. R. 1039 za panování Ferdinanda HI. přišel kr. Hvozd 
opět ku komoře české. Až do té doby mluví se v listinách o 
rychtách kr. Hvozdu in corpore^ bez uvedení jich jmen, od té 
doby uvádějí se jich jména devíti rycht pod ochranou dvou 
cizích vrchností stojících. Jména ta jsou 1. rychta Stachovská^ 
(Stachy, něm. Stachau), 2. lychta stará Stodúlecká (Stodůlky 
něm. Stadln), 3. rychta Novo- Stodúlecká^ 4. rychta Svato- 
Kateřinská^ 5. rychta Eisenštrasská^ 6. rychta Zhúřská (Zhůří, 
něm. Haidl), 7. rychta Hammerská (něm. Hanunem), 8. rychta 
Kochanovská (Kochanov něm. Kochet), 9. rychta Seeviesenská 
(něm. Seewiesen). První tři z jmenovaných, totiž Stachovská, 



— 163 — 

Staro- a Novo-Stodůlecká rychta stály až do r. 1848 pod ochranou 
panství Stubenbašského , ostatních 6 pod ochranou panství 
Bystřického (v bývalém Klatovsku), jež tam až do r. 1850 
pravomocnost vykonávala, vybírajíc až do té doby činži (gruntovní, 
lesní, honební, vodní a mlýnskou) na místě komory královské. 
Následkem organisování obcí na základě obecního zákona od 
17. března 1849 rozpadl se kr. Hvozd na tolik obcí, co di^ve 
bylo rycht, totiž na 9, z nichiž Stachovský připadl do okresu 
Kašp.-Horského, Hammerský, Eisenštrasský a Svato-Kateřinský 
do okresu Nýrského, ostatní pod zprávu politickou do okrasu 
Sušického. Na Stasích jest obyvatelstvo smíšené, v ostatní části 
kr. Hvozdu žijí Němci, srdce dobrého, jenž se svorně a přátelsky 
snášejí se svými českými sousedy, od kterých též některé obyčeje 
nevědomky přijali.*) 

Chamutice^ ves 1 V^ míle západně od Sušice, až do r. 1848 
zemskému statku téhož jména poddaná, a zvláštní obec kata- 
strální, která obnáší: 

71 jit. 1465 n s- polí, 
21 „ 420 „ luk, 

1 „ 185 „ zahrad, 
12 „ 960 „ pastvišťat, 

4 „ 1330 „ půdy neplod., mezi tím 1490 Q s. 
objem stavení. 

Celkem 111 jit. 1160 D s., výnosu 481 zl. 18 kr. Z toho patří 
obci 2 jit. 9 10 n s. 

Dobytka se zde chová : 2 koně, 44 kusy hovězího (2 býci, 
25 krav, 4 voly, 13 kusů jalového), 3 kozy. 

Stavení jest zde 12 (zámeček, poplužní dvůr, pivovár na 
2 sudy), a českých obyvatelů 92. Chamutice patří farní osadou 
jakož i školou a dle nového politického rozdělení i obcí do 
Petrotnc. 

Pod Chamuticemi leží samota Dub. 

Chamutice^ statek zemský jest v deskách zemských 



*) Viz moji monografii německou : Der konigliche Wald Hwozd oder das 
Oebiet der k. Freibauern im Bóhmerwalde, Prag 1864. Selbstrerlag. 

11* 



17 


U 


195 




rí 


1415 


12 


r) 


270 


10 


rt 


1060 


1 


v 


1460 



— 164 — 

v hlavní knize C. Tom. I. fol. 41 vložený, a má podle katastru 
následující pozemky:*) 

61 jit. 160 D s. polí, 

„ luk, 

„ zahrad, 

„ pastvišťat, 

„ lesů, 

„ půdy neplodné. 
Celkem 103 jit. 1360 D s. 

Jest zde: poplužní dvůr, zámeček, pivovár (na 2 sudy), 
vinopalna a flusárna ; poslední kupní cena byla 20.000 stř. Daně 
se z toho statku platí: gruntovni 93 zl. 56 V2 kr-i ze staveuí 
5 zl. 60 ki\ 

Až do r. 1850 sestával statek Chamutický z vesnic Chamutic, 
Světlé a částky vsi Trsice. Podlé desk zemských prodal Chamutice 
Jan Jiří Livský r. 1623 Albrechtu Václavu Eusebovi hraběti 
Waldsteinovi. 

R. 1624 byly konfiskovány a přešly na Jana Jiřího ze 
Zeberka, kteiý jo r. 1637 prodal Vilémovi Hartmanovi z Řičan. 

R. 1658 jich dosáhl Jan Detleb Beyček z Nespečova, r. 1676 
Anna Regina Beyčková, r. 1694 Ladislav Vilém Kousek ze Sobětic. 

R. 1720 Karel Ferd. Khun hrabě z Belasi z Lichtenberka, 
r. 1767 Josef Karel hrabě Khun, r. 1770 Josef Antonín, r. 1778 
Josef hrabě Khun, který držel zároveň také Loučovou a Nemilkov. 
R. 1792 přešly Chamutice na Jana Málka, r. 1799 na Josefa 
Spirka, a na manželku Marii, r. 1836 na syna pana Jos. Spirka 
který dne 15. dubna 1853 je prodal Sušickému měšťanu a ob- 
chodníku Stanislavovi Říhovi a jeho paní manželce Anně, rodem 
Angrové. Poslední tito držitelé Chamutice zvelebili.**) 



*) Zvláštní jména pozemků : 

Hory letní, Vyhlídka, Rejle, na Chmelnici, Trávník, Palouk, Pejšlovská, 
Vokrouhlá. 
Hory zimní, Hrdlo, Wintemovská. 

292 _305 _312^ ^65^ j403 496 

H.29,N.23' K.2' E.I2' L. s' B.ló' D.24' 
455 324 459 773 780 1218 



**) Desky zemské Tom. 



F.16' E. 3' A.2ť F.lť L.23' E. 18* 



37 


n 


805 


n 


1 


rt 


562 


r) 


28 


n 


1215 


n 


57 


r) 


445 


n 


15 


n 


613 


yi 



— 165 — 

Chlum (Chlumy, což ovšem lépe zní než nyní zpotvořené 
jméno ^Chumo^\ ves 1% míle západně od Sušice až do r. 1848 
statku téhož jména poddaná. 

Zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 
111 jit. 1480 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišfat, 
lesů, 

půdyneplod., mezi tím 1 j. 813 D s. 
objem stavení. 
^^Ikem 252 jit. 320 D s., výnosu 854 zl. 40 kr. Z toho patři 
^^7 jit. 1460 □ s. zemskému statku Chlumskému. 

Dobytka jest zde: 3 koně, 66 kusů hovězího (25 krav, 

^O volů, 31 kus jalového), 54 ovce, 16 koz a 8 kusů vepřového. 

Stavem' je 20, obyvatelů (českých) 163, farní osadou patří 

^hlum do Petrovic, a dle nového politického rozdělení obcí do 

-ííartmanic, kamž jest také přiškolen. 

Chlurn^ staj;ekzemský, původně jako zemský dvůr, později 
^0 statek v hlavní knize C. Tom. 11. fol. 37. vtělený a obnáší 
^le katastru: 

79 jit. 1350 D s. polí, 

n luk, 

„ zahrad, 

„ pastvišťat, 

„ lesů, 

„ půdy neplodné. 
Celkem 197 jit. 1460 D š^ 

Daní platí gruntovní 130 zl 64 kr., ze stavení 3 zl. V2 kr- 
Jest zde zámek s poplužním dvorem a pivovárem, který ale nestojí 
u panského dvora na návrší, nýbrž v údolí potoka Olšavky. 
Chlum byl druhdy vesnicí k Volšovům patřící, ze 6 sedláků se 
skládající, z kterých pak tento zemský statek povstal. 

R. 1543 držel Chlum Přibík Chlumský, r. 1588 Jan Mark- 
vart z Hrádku, r. 1624 Václav Karel z Dobrovůdy, r. 1651 Jan 
Krištof Chuchelský, r. 1690 Barbora Dohalská z Dohalic, r. 1724 
Jan Antonín a Barbora Wiedersperkovi z Wiedersperku, r. 1768 
Jan Václav Wiedersperk z Wiedersperku, r. 1806 Jos. Václav 



21 


» 1575 




„ 680 


24 


, 335 


57 


n 445 


14 


» 275 



— 166 — 

a Marie Ottenfeldovi, téhož roku přešel Chlum na Jana Ferdi- 
nanda a Marii Annu z Steinsdorfu, r. 1817 dosáhli Chlumu Josef 
a Anna Spirkovi, kten měli zároveň Chamutice, r. 1836 přešel 
Chlum na p. Víta Spirka a Marii manželku jeho. R. 1864 pak 
se ve veřejné dražbě prodal za 19 000 zl. na nynějšího držitele 
Václava Prokopa. *) 

Chmelná^ obec podlé nového polit, rozdělení se sídlem před- 
staveného, kamž i katastrální obec Malá Chmelná jest přidělena. 
Chmelná malá^ '/z *^^^ od Sušice, ves městu Sušici až do 
r. 1848 poddaná, jest zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 
93 jit. 610 D s. poU, 
19 „ 120 „ luk, 

1 „ 1010 „ zahrad, 
21 „ 1085 „ pastvišťat, 
15 „ 30 „ lesů, 

5 „ 260 „ půdy neplodné, mezi tím 1120 □ s. 

objem stavení. 
Celkem 155 jit. 1515 □ s., výnosu 617 zl. 15 kr. Z toho 
patří 10 jit. 520 Q s. z většího dílu lesa mě^stu Sušici a obci 
Malochmelenské 4 jit. 855 D »., též větším dílem lesa. 

Dobytka jest v obci: 59 kusů hovězího (23 krávy, 14 volů, 
22 kusy jalového), 36 ovcí, 4 kozy a 12 kusů vepřového. 

Stavení jest zde 12, a obyvatelů (českých) 75 ; farní osadou 
patří do Sušice a dle nového politického rozdělení obcí do 
Velké Chmelně. Malo-Chmelná byla jindy zemský statek a patřila 
r. 1691 Izabele Amalii Svihovské z Riesenberka, roz. říšské 
hraběnce ze Salmu a v Neuburce, pak Eleonoře Dlouhoveské 
z Dlouhé Vsi, od kteréž přešla koupí r. 1728 za 6820 zl. rýn. 
na městskou obec Sušickou. 

V r. 1784 byla Malo-Chmelná rozdělena a emíiteuticky 
rozprodána. 

Chmelná Velká^ ^4 ^^1® ^^ Sušice, ves až do r. 1848 
poddaná městu Sušici, zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 



*) Desky zemské Tom. ^^^^ ^, ^^\ 4'\ /A8_ 
^ ^ C.13 C.8' M.26 K.21 B. lO' J.13.18 

484 896^ 882^ 1036 1218 
ÍO' "BTT' K.IO' C.lá' Ě.18' 




75 „ 


1140 


1 « 


1165 


100 „ 


1470 


165 „ 


1530 


16 „ 


935 



— 167 — 

298 jit. 995 n s. polí, 

„ luk, 
;, zahrad, 
„ pastvišťat, 
„ lesů, 

„ půdy neplodné, mezi tím 2 jitra 
1445 □ s. objem stavení, 
em 659 jit. 835 Q^ výnosu 2458 zl. 6 kr. stř. Z toho 
fc 7 jit. 1350 s. lesů městu Sušici. 

Obci patří 45 jit. 1365 Q s. pastvišťat, 126 jit. 1595 Q s. 
tD, 13 jit. 790 D s. půdy neplodné, v celku 192 jit. 1060 D s. 

Dobytka jest zde: 22 koně, 116 kusů hovězího (58 krav, 
"^olů, 50 kusů jalového), 26 ovec, 2 kozy, 64 kusy vepřového. 
Stavení má 37 (zákupní dvůr a mlýn) a obyvatelů (českých) 
^O, farní osadou patří do Sušice, má filiální školu. 

Ves tato patřila jindy k hradu Kašperku a přešla r. 1584 
panování císaře Rudolfa 11. na kr. město Sušici. Viz Sušice. 

Chotěšov^ 2V4 míle od Sušice, ves až do r. 1848 zem- 



■*^ému statku Vilharticům a dílem (2 stavení) Kunkovicům pod- 
5^^%iiá; jest samostatná ohec^ podlé nového poUtichélio rozdě- 
^xí zvláštní obec katastrální, jež obsahuje: 
297 jit. 230 D s. polí, 

„ luk, 
„ zahrad, 
„ pastvišťat, 
„ lesů, 

„ půdy neplod., mezi tím 2 j. 700 □ s. 

objem stavení. 

Clelkem 69rjit 1040 Q"^ výnosu 1986 zl. 10 kr. stř. Z toho 

t)nnáleží obci Chotěšovské 213 jit. 1077 Q s. (18 jit. 560 s. 

Jolí, 1 jit. 40 s. luk, 19 jit. 700 s. pastvišťat, 159 jit. 1085 s. 

lesů, 15 jit. 197 s. půdy neplodné. Dobytka chová se zde: 

166 kusů hovězího (57 krav, 32 voli, 77 jalového), 84 ovce, 

9 koz, 4 kusy vepřového. 

Stavení jest 35, a obyvatelů českých 247. Farní osadou 
patří Chotěšov do Vilhartic. 

. Chvalšovice^ 2% míle od Sušice, ves až do r. 1848 panství 



76 


» 


123 


2 


Y) 


370 


78 


» 


170 


217 


?? 


11<)5 


20 


» 


552 



126 „ 1295 


n 


69 „ 65 


ti 


64 „ 715 


n 


17 „ 1445 


n 



— 168 — 

Týneckému (v bývalém Klatovsku) poddaná, činí s Předvojo- 
vicemi dohromady obec katastrální, jež obsahuje: 
302 jit. 880 n s. polí, 

luk, 

pastvišfat, 

lesů, 

půdy nepl., mezi tím 2 jit. 310 □ s. 

objem stavení. 

Celkem 580 jit. 1200 Q »•. výnosu 1810 zl. Obci z toho patří 
86 jit. 570 D s. (12 jit. 825 s. polí, 29 jit. 675 s. luk, 17 jit. 
1565 s. pastvišťat, 17 jit. 265 s. lesů, 9 jit. 480 s. půdy ne- 
plodné). Dobytka se nachází v obci: 11 koní, 144 kusy hově- 
zího (48 krav, 22 voli, 74 jalového), 80 ovec, 8 koz a 6 kusů 
vepřového. 

Stavení jest zde 20 a 134 českých obyvatelů, osadou patří 
Chvalšovice do Vilhartic, dle nového rozdělení obcí do Kuňko vic. 

Janovice^ ^/^ míle od Sušice, ves až do r. 1848 statku 
Albrechtickému poddaná, zvláštní obec katastrální, která obnáší: 
105 jit. 485 D s. polí, 

53 „ 15 „ luk, 

— „ 1485 „ zahrad, 

54 „ 1190 „ pastvišťat, 
28 „ 1250 „ lesů, 

10 „ 1535 „ půdy nepl. (mezi nimi 1 jit. 395 Q s. 

objemu stavení). 
Celkem 253 jit.. 1160 Qs., výnosu 703 zl. 33 kr. stř. 

Obci Janovické z toho patří: 56 jiter 210 □ s. (4 jitra 
1555 D s. polí, 760 n s. luk, 85 D s. zahrad, 31 jit. 1055 D s. 
pastvišťať, 9 jit. 625 Q s. lesů, 9 jit. 910 Q s. půdy neplodné. 

Na ty pozemky se chová dobytka: 82 kusy hovězího (28 
krav, 22 voli, 32 jalového), 49 ovec, 2 kozy a 6 kusů vepřového. 

Stavení jest zde 16, a obyvatelů německých 112. Farou 
a školou patří podlé nového poHtického rozdělení Janovice 
jakož i obec k Dlouhé Vsi, odtud jsou ^4 hodiny vzdálené. 

Jarkovice 2V2 d^íIg od Sušice, ves, která až do r. 1848 
patřila poddanstvím k panství Týneckému v Klatovsku, díl 
katastrální obce Stojanovické^ obcí podlé nového politického 



— 169 — 

í^zd^lení do Kunkovic, farou do Vilhartic. Jsou zde dvě stavení 
^13 obyvatelů českých. 

Dobytka jest zde 13 kusu hovězího (3 krávy, 6 volů, 
"* jstlového), 120 ovec, 2 kozy, 3 kusy vepřového. 

R. 1428 patřily Jarkovice k hradu Vilhartickému. 
Větší díl pozemků v Jarkovicích patří k panství Týneckému 
^ iClatovsku. 

Zvláštní jména pozemků. Na Hejlíku, na Kobilinách, na 
Psinách. 

Javoř% také JavoHčko^ ves, až do r. 1848 zemskému 

^^^.t:ku Hrádeckému poddaná, patří dle katastru a dle nového 

*^^^litického rozdělení též obcí do Zámysle^ má 6 stavení 56 

^^^icých obyvatelů a náleží fanií osadou a školou do Hlavňovíc. 

Dobytka se zde chová: 1 kůn, 54 kusy hovězího (19 krav, 

volů, 23 jalového), 28 ovec, 3 kozy, 2 kusy vepřového. 

Javoří (něm. Gaberle), obec podlé nového politického 

sdělení se sídlem představeného, kamž jsou také přiděleny 

snice: Dolní Těšov, Mochov a Vlastějov. 

Javoří (v prostomluvě německé Gaberle), 2 míle od Sušice, 
s až do r. 1848 statku Dolo-Těšovu poddaná, jest zvláštní 
ec katastrální, jež obnáší: 

106 jit. 535 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišCat, 
lesů, 

půdy neplodné, mezi tím 1293 Q s. 
objem stavení. 
Celkem 420 jit. 330. D s., výnosu 957 zl 45 kr. stř. Z toho 
patří k zemskému statku Dolotěšovskému 182 jit. 920 □ s., 
nejvíce lesů, obci Javorské pak 48 jit. 530 D s. (1 jit. 120 s. 
luk, 20 s. zahrad, 340 s. pastvišfat, 42 jit. 105 s. lesů, 4 jit. 
1420 s. půdy neplodné). 

Stavení jest zde 7 a obyvatelů českých 66, farou a školou 
patří Javoří do Petrovic. Dobytka se chová na Javoří: 4 koně, 
54 kusy hovězího (17 krav, 10 volů, 27 jalového), 47 ovec, 
9 koz, 14 kusů vepřového. 

Javorník (něm. Ahornberg). vrch 3435' vysoký. 



29 „ 


520 


n 


>1 


550 


r> 


15 „ 


435 


rt 


261 „ 


990 


r) 


7 r 


490 


n 



— 170 — 

Jiřična (původně Jiřičné, něm. Kóhlendorf), podlé nové! 
rozdělení politická obec, ku které uáleží ještě i Kojšice, Loučov^^ 
Nová veska a Světlá. Sídlo představeného jest nyní v Loučov^^ 

Jiřična^ IV4 míle od Sušice, ves až do r. 1848 zemskéii^íS 
statku Jiřičné poddaná, jest s Novou veskou zvláštní ob( 
katastrální, jež obsahuje: 

172 jit. 770 D s. polí, * 



59 „ 


430 


„ luk, 


1 « 


1345 


„ zahrad, 


51 „ 


327 


„ pastvišťat. 


55 „ 


325 


„ lesů. 


11 . 


203 


„ půdy neplod., mezi tím obj. stav 
2 jit. 10 šáhů. 


351 jit. 


200 


s. *) výnosu 1178 zl. 31 kr. v stříbře— 



25 


„ 1010 




„ 735 


31 


„ 1152 


55 


„ 20 


2 


„ 1210 



Jiřična^ co zemský statek jest v deskách zemských v hlavnS 
knize G. Tom. III. fol. 201 vložená, a obnáší podlé katastru: 
88 jit. 1430 D s- polí, 

„ luk, 

„ zahrad, 

„ pastvišťat, 

„ lesů, 

„ půdy neplodné (z toho obnáší 3 jit. 
695 n s. objem stavení). 
Celkem 204 jit. 757 Q sT 

Má zámeček s kaplí sv. Josefa a sv. Anny, panský dvůr 
s ovčínem a pivovár (na 4 sudy). Daní platí Jiřična gruntovného 
170 zl. 48 Ví kr., ze stavení 10 zl. 27 kr. bez přirážek. Kaple 
zdejší byla na základě papežské buly od 19. ledna 1719 (kterou 
bratrstvo pod titulem „N. N. jména Ježíše Marie Josefa" na 
novo bylo stvrzeno) od Jana Hynka Wiedersperka z Wieder- 
sperku, pána na Jiřičné, Jeho M. cis. rady, soudce zemského a 
kr. Pražského hradu hejtmana a jeho manželky Maximiliany 
Veroniky Wiedersperkové rodem z Éíčan znova upravena a dne 
9. října 1722 vysvěcena. Kaple ta stojí vždy pod patronátem 



*) Zvláštní jména pozemku: Hory Soumaraké, Luh, Hrnčíř, Trávník u 
Lípy, u Hůrky, Soumarská, Kejkarka, Hony u Stráně, palouk nad Sou- 
marskou cestou, U Žblíku, Hory Kolipky, Kunčina, Zadívý v Dražskách . 



— 171 — 

pána Jiřičenského, bratrstvo nadřečené ale z příčin nám nepo- 
vědottiých. zašlo. 

loddanstvím sem patřila mimo ves Jiřičnou také Nová 
^'íska . R. 1596 patřila Jiřímu Janu Lipovskému z Lipkovic a ještě 
r- I6g7 nalézáme Jana Karla Lipovského co držitele Jiřičné. 

H. 1698 byl Václav Vojtěch Fruwein z Podolí, kterému zá- 
roveii zemský statek Kojšice patřil pánem na Jiřičné. Podle od- 
hadixiho protokolu měl toho času tento statek cenu 18.000 zl. 
řež i^yiQ iQJ^Q {asu v Jiřičné mýto, které náleželo k vlastnímu 
"^itl^u vrchnosti ročně v průměru 60 zl. 
R. 1702 byl Karel Stařimský. 

R. 1717 Jan Hynek, rytíř Wiedersperk (zakladatel kaple). 
R. 1750 Jan Reiniš. 

R. 1754 Anna Barbora z Khumersberku. 
R. 1767 Jan Jiří, svobodný pán z Helversenů. 
R. 1789 Františka Ludovika z Neukirchen, r. 1805 Frant* 
^^^tkm, r. 1807 Jan Haušvic, r. 1811 Anna svobodná paní z Fe- 
^i^oni, r. 1814 Josef Schreiner, r. 1851 pani Karolina Šebestová 
^^^^ná Schreinerova, a od r. 1854 konečně František syn předešlé 
^^í^€m na Jiřičné,*) od něhož r. 1858 na nynějšiho držitele 
^*^x-istofa Abelle přešel. 

Zde panuje povést, že v půdě statku se nachází velký 
*;^^^í=^ad, kterýž prý rok po roce o krok dále k* Bavorům se 
*^^í. Mnohokráte prý lidé. poklad ten zdvihati chtěli, nikdy se 
^^ ^le nepodařilo. 

^ Držitel statku toho má skutečně klíč od toho pokladu, 

t-^i-ý gg ^^^y pvj pj.Q(jaji jjg|3 odevzdání novému pánu jakožto 

^^ „Jiřičenského pokladu^ podává. Místo kde poklad ležeti 
r*^^ udává pověst malý skalnatý vršek „Hrnčíř" nazvaný. Viz 



UČÍř. 

Kadešice, samostatná obec dle nového politického rozdělení 
^ sídlem představeného. 

Kadešice, iVg míle od Sušice (původně Kadčke, nikoliv 



') Desky zemské Tom. 



479 405 408 493 587 590 597 



> 'kí~;;7> TrTTTí -^t .:r^> vt^j t> ..:.» t-^-> 



A.20 N.24' K26' N.29' B.7 K.26 K.31 
6 84 J75£^ _874_ 882_ 952_ 96 0_ 919 
*K20' L.28 ' D.7 ' íT-T' K.íi' F.6~'' ~h.b 



196 


n 


990 


6 


r) 


335 


85 


n 


285 


281 


V) 


990 


23 


n 


600 



— 172 — 

ale jak Sommer uvádí Karlšic), ves, která byla až do r. 1848 
Sušici poddaná, (2 čísla patřila také k panství Žichovickéniu) 
zvláštní obec katastrální, jež obnáší : 
427 jit. 610 D s. polí, 

„ luk, ' 
,j zahrad, 
„ pastvišťat, 
„ lesů, 

„ půdy neplod., mezi tím 4 jit. 730 D s. 
objem stavení. 
Celkem 1020 jit. 6Í0 Q s., výnosu 3760 zl. 11 kr. Z toho ná- 
leží obci Kadešickc 320 jit. 90 D s. (7 jit. 985 s. polí, 6 jit. 
210 s. luk, 34 jit. 1195 s. pastvišťat, 254 jit. 1330 s. lesů, 
16 jit. 1085 n s. půdy neplodné). Dobytka se zde chová : 28 koní, 
282 kusy hovězího (117 krav, 30 volů, 135 jalového:), 162 ovce, 
10 koz, 100 kusů vepřového. 

Stavení jest 39 obyvatelů českých 351; pak jsou zde: 
škola filiální, 2 hospody a něco podál místa, Hokův mlýn. 

Farou patří Kadešice do Albrechce. Kadešice patřily jindy 
k hradu Kašperku a r. 1584 za panování císaře Rudolfa II. přešly 
koupí na město Sušici. 

Kcdov^ dílem lesem porostlý vrch východně od Sušice 
200 s. 5 stop vysoký. 

Kašovice^ též Kašejovice vesnice až do 1848 k panství 
Hrádeckému patřící jest 3íl katastrální obceČermné, má 18 stavení, 
138 českých obyvatelů, jest přifařena k Zbynicům a přiškolena 
k filiální škole v Hrádku. Zde jest poplužní dvůr panství Hrá- 
deckého (viz Hrádek). Za panským dvorem as 200 kroků severně 
viděti jest zříceniny staré, posud jen málo známé tvrze, někdy 
Kašejovice i také Kašovicc, nyní ale vůbec jen „hrad" jmeno- 
vané. Pozůstatky tvrze této upoutají dojista pozornost každého 
milovníka starožitností, neb tu nenajdeš žádných hradebních 
zdí, žádných příkopů, kterých tu také nikdy nebylo, a předce 
tu stála upevněná jednou tvrz. 

Celá tvrz obsahovala čtverhrannou 37 stop širokou a 
70 Ví stopy dlouhou budovu. Hlavní zdi budovy té byly velmi 
silné. Budova měla dvě patra; při zemi a v prvním patře byly 
dvě příční zdi, které přízemí a první patro na tři díly rozdělo- 



T. 



— 173 — 

valy, v druhém patru byla toliko jedna příční zed a tam se 
nacházela veliká síň s vedlejším pokojem. Na straně severní 
jest hlavní zed^ pět stop široká a sedm sáhů vysoká a jest nej- 
více zachovalá; k straně jižní takové zdi již nestává; od hlavních 
zdí k východu a k západu stojí jen polovičky na severu. Kdo 
budovu tu bedlivě prohlídne, musí tvrditi, že hlavní průčelí 
tohoto stavení hledělo k severu a že hlavní vchod tam vedl 
od strany polední. Prostory při zemi na straně východní neměly 
žádného okna, byly ale dveřmi spojeny. Nad těmi prostorami 
nacházející se komnaty patra prvního měly střelní skuliny a 
také okna z čehož se zdá souditi, že celá budova byla pevná 
a k obhájení velmi dobře zřízená tvrz. V druhém patru ve 
velké síni byla dvě čtverhranná, nestejná okna. V komnatě 
bývalé na straně západní viděti jest pozůstatky komínu a na 
větším okně ještě něco málo vkusně vykládané práce z kamenů 
tesaných. Sloh stavení toho ukazuje nám na velikou staro- 
bylost, ale dokazuje zároveň, že je tato tvrz již asi před třemi 
stoletími zbořena. Že tu pak později rovněž jako na sta jiných 
místech naší vlasti k další záhubě také pomáhal vandalismus^ 
samo sebou se rozumí, neb u nás to bohužel již jinak ne- 
bylo! — Poněvadž zříceniny tvrze této jsou dílem křovinami 
dílem stromovím obrostlé, poskytují krajině jinak neveselé 
jakéhosi romantického pohledu. O tvrzi té se ovšem v ohledu 
dějepisném mnoho psáti nedá. Mezi lidem je posud pověst, že 
Kaše, dcera Kroková, Libušina sestra, prý založila tvrz KaŘovice^ 
což ovšem jen co pověst zase uvádíme. 

R. 1234 nacházíme jakéhosi Zdeslava jakožto pána tvrze 
Kašovické. *) 

Kdo po tomto Zdeslavu byl vlastně držitelem té tvrze, 
toť se již nedá udati. Na počátku patnáctého století patřila 
tvrz Kašovice Oldřichu z Rožemberka, který ji r. 1428 ještě 
s jinými místy prodal Menhardtovi z Hradce, tehdejšímu držiteli 
hradu Vilhartického a tím způsobem se Kašejovice k tomuto 
hradu při vtělily.**) 

Jak dlouho tvrze tato zůstala při hradě Vilhartickém a 



*) Erben Kegesta I. str. 396. 
**) Fr. Palackého Archiv Český III. str. 600. 



— 174 — 

jakým způsobem byla zbořena, nemůžeme uvésti, to jest ale 
jisté, že r. 1542 již dflem byla zbořena, že toho času byla při- 
vtélena k zemskému statku Hrádku, a že patřila Janovi Rendlovi 
z Oušavy, který ji téhož roku prodal Václavovi Vintíři z Vlkonic 
a na Kolinci.*) 

Od téhož přešly Kašovice r. 1565 na bratry Vojtěcha a 
Jana Račfiiy z Račína. **) 

R 1578 byl Jan Jindřich ze Seberka, r. 1587 Adam a 
Krištof Račínové z Ptačina, r. 1679 Arnošt Račín z Račína, 
r. 1686 Jan Heřman Černín, svobodný pán z Chudenic, r. 1693 
Sigmund Maxmilián hrabě Hřán z Harrasova, r. 1703 Adam 
Humprecht Koc z Dobrše, r. 1707 Humprecht Sigmund hrabě 
Althan, r. 1721 Marie Julie hraběnka Truchsessová z Zeilu, 
r. 1731 Jan a r. 1759 Bedřich hrabě Desfours, r. 1825 Frant. 
hraběnka Desfoursová, držiteli tvrze Kašovické, a konečně od 
r. 1827 byl držitelem zemského statku Hrádeckého a zároveň 
té tvrze Karel Theodor svobodný pán Sturmfeld z Oppenweileru. ***) 
R. 1867 přešel Hrádek na dítky barona Henneberga, vnuky to 
posledního držitele. Zajímavou pověst „O princezně se zlatou 
hvězdou", kterou Heber ve svém spisu k pojednání o tvrzi 
Kašejovické přidal, neuvádíme zde z té příčiny, poněvadž ji i 
slovutná Božena Němcová ve svých národních báchorkách a 
pověstech ovšem s jinými jmény a do jiné krajiny přeloženou 
též zajímavě vypravuje. 

Kiesleiten^ vrch jiho-východně od Dobré Vody 3435 stop 
vysoký, východní stráň toho vrchu jmenuje se Červený Mech. 

KněHce^ l^g niíle od Sušice, zámek a zemský statek ně- 
kolik kroků severně od Petrovic, s nimi stromořadím spojený, 
jest v deskách zemských v hlavní knize K. Tom. VH. fol. 1. 



*) Desky zemské: od r. 1664—1666. Tom XV. K. 6. 

♦♦; Též Tom. XV. K. 5. 

♦*♦; Desky zemské: Tom. 20. G. 8. — Tom. 24. H. 10. Tom. 174. H. 7. 
Tom. 398. P. 1. a 2. Tom 467. O. 1. Tom. 409. A. 29. Tom. 490. 
H. 28. Tom. 367. G. 27. Tom. 603. B. 13. Tom. 126. J. 13. Tom. 1703. 
Č. 4. 11. 23. E. 26. 



61 


„ 900 


1) 


4 


„ 835 


n 


49 


„ 1265 


n 


463 


„ 250 


n 


36 


» 737 


n 



— 175 - 

vloženy, patří katastrem, farou, školou a obcí podl^ nového 
politick^>io rozdělení k Petrovicům a má následující pozemky : 

201 jit. 1200 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišfat, 
lesů, 

půdy neplodné. 
Celketn 807 jit. 397 D s. 

t>ále má 3 poplužní dvory (v Kněžicích, Vojticích a na 
Braslavi), pivovár (na 6 sudů), 2 pily, cihelnu a lom. Daní se 
platí: gruntovních 543 zl. 71 kr., a ze stavení 49 zl. 45 V2 kr- 
bez přirážek. Kněžice byly sídlo pravomocnosti až do r. 1850 
^ poddanstvím sera patřily vesnice: Petro vice, Vojtice (Vojetice), 
Pařezí (Theresiendorf), částky vsí Vlastějov a Kochanov. 

Kněžice byly původně sídlem kněžským^ což již pojmenování 

^^fcazuje, byl-li tu ale klášter aneb jen jako na Albrechci farní 

^^^inistrace, vykonávaná klášterem Winberkem, to se nedá 

^^šem jistotně říci; poslední však jest pravdě nejpodobnější. 

i^^éžice souvisely s hradem Vilhartickým, v r. 1589 se bratří 

^^bergové o: zboží Vilhartické rozdělili, Jan Jindřich obdržel 

^ěžice, a nemaje žádného sídla dal se na faru Kněžickou 

, I^etrovicích, kněze Ondřeje faráře svého dal na chalupu 

^^elúha, sám pak všecky dědiny, louky a lesy farní sobě při- 

^^^tnil, z čehož pak povstal nynější statek Kněžice. Na Kněžicích 

^^^li podlé desk zemských následující pánové: Až do r. 1572 

^'V^Techt Kapoun ze Svojkova, do r. 1637 Jan Václav rytíř 

^ ^^bský, do r. 1645 Adam Jaroslav Soffman rytíř z Hamerlesu, 

^^ r. 1652 Maxmilián, Valentin hrabě Martinic, do r. 1655 

^^Aria Kateřina hraběnka Černínova, do r. 1679 Petr Ěíčanský 

Tfeíčan, který Kněžice téhož roku ještě prodal Janu Rudolfovi 

ílennu. K 1695 byl držitelem František Albrecht Fruwein 

^ Podolí, do r. 1698 Jan František z Malovců, do r. 1702 Adolf 

^^opold hrabě Trautmansdorf, r. 1706 Václav Leopold Hora 

^ ^celovic, od r. 1768 Jan Hora z Ocelovic, od r. 1787 Antonín 

^Xibacius rytíř z Kotnova, od r. 1834 pan Lambert Hubacius 



i 



362 „ 315 


ff 


1 „ 590 


n 


109 „ 126r) 


» 


772 „ 1368 


n 


30 „ 897 


n 



— 176 — 

rytíř z Kotnova*) a od r. 1867 jeho syn pan Bohuslav Hubacius 
rytíř z Kotnova. 

Koclianov (něm. Kochet), bývalá rychta v okresu Hvozdě 
svobodníkú královských činí i nyní obec podlé nového politického 
rozdělení a jest zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 
1809 jit. 1570 D s- polí, 

luk, 

zahrad, 

pastvišťat, 

lesů, 

půdy neplod., mezi tím 6 j. 235 □ s. 

objem stavení. 

Celkem 3086 jit. 1205 Q s-, výnosu 6158 zl. 32 kr. stř. Z toho 
patří obci toliko 14 jit. 1275 □ s. a to ještě půdy neplodné. 

Dobytka se v celé obci Kochanovské chová : 17 koní, 
654 kusy hovězího (213 krav, 117 volů, 324 kusy jalového), 
124 ovce, 52 kozy, 41 kusů vepřového. 

Čísel sepsání jest 77, z osamělých dvorů a vedlejších stavení 
záležejících, obyvatelů naskrze německých jest 689. 

Dvory Kochanovské patří farou dílem k Dobré Vodě, 
k Hartnianicům, Petrovicům dílem zase k Seeviesen a Zhuří. 

Z těch dvorů patří farou: 

a) K Dobré Vodě: Pšrídlův dvůr (Pscheidlhof), se 4 
vedlejšími staveními 74 hodiny západně pod Dobrou Vodou. 

h) k Hartmanicům; 

1. Blazilov (Blaswies), 74 hodiny severně od předešlého 
na potoce Olšovce. 

2. Šeprův dvůr (Schópferhof), se 4 staveními na přívrší 
nedaleko od předešlého. 

3. Žeéulka^ d v ůr s 5 staveními na přívrší podál předešlého. 

4. Kubická^ dvůr a 4 domy, pak mlýn několik minut od 
předešlého. 



*) Desky zemské Tom. 


26 
C.24' 


300 
N.16 ' 


305 308 312 
D.20 ' N.5 ' D.IO ' 


395 403 406 


496 


506 


323 606 1212 


A.G.14* C.12 ' B.21 ' 


F.2 ' 


' F.8 ' 


K.3 * J.16 ' F.23 



— 177 — 

c) KSeeviesnu: 
[ Zadní chalupy (Hinterhauser), V2 hodiny od Eeplu, % hod. 

! d) K Fetrovicum : 

^ 1. Mokrány (Moos), 8 rozptýlených domů, IV4 hodiny od 

Petrovic. 

2. Dolejší Kochanov, 4 domy, mlýn V4 hodiny jižně od 
předešlého, 

e) K Zhún: 

1. Bušil (Kriegseisenhof), IV4 hodiny od Zhůří má 8 roz- 
Př/lených stavení, pak mlýn a pilu na potoce Volšovce. 

2. Statek statohutský (něm. Althuttengut), Vs hodiny od 
Zhíkří 4 domy na přívrší. 

"3. Badkov (něm. Rathgebern), 1 hodinu severo-východjiě 
^ fary, 6 stavení. 

4. Kochanov horní (nějn. Ober-Kochet), 172 hodiny od 
^^^ na cestě ze Sušice do Eisensteinu. 

5. Sova (Eulhútte), 4 domy, ^^ hodiny od fary, zde byla 
jedj[x^u škeblí huť. 

6. Kópply (něm. Kdppeln), 6 domů, ^4 hodiny severo- 
vO^liodně od fary. 

7. Spáleniště (Brandstadt), IV4 hodiny severovýchodně, 
' ^omů na výšině. 

Kochanov (něm. Kochet), ves až do r. 1848 statku Kněži- 
J^k^mu poddaná, 1 V4 hodiny od Petro vic, zvláštní katastrální obec, 
J^^ obsahuje: . 

56 jit. 955 D s. polí, 
35 „ 1105 „ . luk, 
32 „1470 „ pastvišťat, 
79 „ 1465 „ lesů, 
4 „ 1100 „ půdy neplodné, mezi tím 840 □ s. 

objem stavení. 

^^Ikem" 209 jit 1295 Qs., výnosu 502 žl. 21 kr. Z toho 
t^^tří obci Kochanovské 1 jit. 570 O s. (785 s. polí, 55 s. 
*^k, 8 jit. 1490 s. pastvišeat, 2 jit. 130 s. lesů, 3 jit. 1265 s. 
í^ůdy neplodné. 

Jest zde 5 stavení a 50 obyvatelů německých^ farou patří 
ííochanov jakož i obcí podlé nového politického rozdělení do 

12 



— 178 — 

Petrovic. V 14. století patřila ta ves Křižovníkňm Zdarazským 

v Praze (viz Bez deko v). 

Kočanda^ samota v katastrální obci Kojšické, 10 minut 
severovýchodně od Loučové. Usedlost tu dostal v předešlém 

století jakýsi starý kočí od hraběte Dohalského a z toho po- 
vstalo to pojmenování. 

Kojšice^ IV4 míle od Sušice, ves statku téhož jména až 
do r. 1848 poddaná, až do r. 1850 k pravomocnosti v Žikovech 
příslušná, jest zvláštní katastrální obec, jež obsahuje: 
112 jit. 1095 D s. polí, 



44 , 


630 


» 


luk, 


1 n 


345 


» 


zahrad. 


40 , 


763 


V 


pastvišťat, 


44 , 


453 


» 


lesů. 


tí „ 


779 


» 


půdy neplodné, mezi tím 1168 s. 








objem stavení. 



Celkem 249 jit. 865 D s., výnosu 790 zl. 9 kr. stř. Z toho 
patří k zemskému statku Kojšickému 152 jit. 662 s. a obci 
4 jit. 1254 s. 

Dobytka se zde chová: 4 koně, 78 kusů hovězího (1 býk, 
33 krav, 16 volů, 28 kusů jalového), 36 ovec, 6 koz a 3 kusy 
vepřového. 

Stavení jest zde (i se zámkem) 8, obyvatelů českých 111- 
Farou, školou patří Kojšice k Petrovicům, obcí dle nového 
rozdělení k Jiřičné. 

Východně od Kojšic jsou samoty: Mastylka, Prašilka a 
Kočanda. 

Kojšice^ zemský statek jsou v deskách zemských 
v hlavní knize K. Tom. VIII. fol. 125 vložené a obsahují podlé 
nového katastru: 

64 jit. 1430 n s. polí, 
20 „ 1035 „ luk, 

— „ 190 „ zahrad, 
30 „ 565 „ pastvišťat, 
35 „ 713 „ lesů, 

— ,, 1530 „ půdy neplodné. 

Celkem 152 jit. 663 Ď s. Daní platí tento statek : gruntovních 
108 zl. 58 Va kr., ze stavení 16 zl. 80 kr. 



— 179 — 

Jest zde panský dvůr s ykusným malým zámkem. 

R. 1622 byl BedHch Hynek Jiří Častolar Dlouhoveský 
^ Dlouhé' Vsi pánem na Kojšicich, po něm následoval r. 1641 
^^ Felix Častolar Dlouhoveský. 

Roku 1676 patřily Kojšice Barboře Heleně Hozlaurové 
^' Kozlova, roku 1680 Janu Bedřichu Hozlaurovi z Hozlova, 
^^ 1686 byl v držení Bedřich Chrištof Častolar Dlouhoveský, 
^' 1688 Jan Karel Lipovský z Lipovic, r. 1698 Václav Vojtěch 
^vain z PodoU, za jeho držení byl tento statek odhádán na 
W.000 zl. 

R. 1702 měl je Kajetán Karel Albrecht Stařimský z Libsteinu, 
r 1704 Ferdinand Antonín z Kadova, r. 1749 koupil je Kajetán 
Jaa Christian hrabě Dohalský, a tu byly Kojšice od té doby 
spojené se statkem Žikovským, po smrti šlechetného lidumila 
Václava Veitha (t 1849) přešly Kojšice na pana Ferdinanda 
A'>eIeho a jeho paiií choti Růženu rodem Veithovu, v ceně 
ÍO-OOO zl. stř.*) 

Poslední tito držitelé založili pod lesem na samotě 
^^<íéilce hospodářské oddělení pro jalový dobytek. 

Kovárna^ samota, skoro 600 kroků severo-západně od 
'^^Išov na silnici ze Sušice do Petrovic vedoucí. 

Kravolusice byla v 11. století ves nedaleko Sušice, jejížto 
Qekdejší polohu uvésti nelze. 

Kříženec (Kříženice něm. z českého utvořená Krisenitz), 

^^^ malá nedaleko Kundratic, kamž i v katastru přináleží, má 

^tavení a 36 německých obyvatelů, patří farou do Mouřence 

^bcí dle nového rozdělení ke Kundraticůra, kamž i až do 

' 1848 poddanstvím patřila. Dobytka se zde chová: 24 kusů 

^Vézího (7 krav, 6 volů, 11 kusů jalového), 4 ovce, 1 koza, 

Í^Usy vepřového. 
, Krušec dolní^ obec podlé nového politického rozdělení, 

^^^^^ jsou přiděleny vesnice : Střední Krušec, Rapatice, Trpěšice, 
^^^erov a dvůr Páteček. 



y Desky zemské Tom. - í?^ 3?-^ J^^, J^, -Í2ÍL, _i?i-, 
^ H.26' E.2l' H.27' 0. 2 ' B. 6 ' E.26 ' 

J^ÍL 204 324 455 _41B_ 692 875 1173 

B.13' A.4 ' "D.8 ' K.19' B.8 ' ~Y?I~' IftTl"' His"' 

12* 



— 180 — 

Krušec dolní (XJnter-Kernsalz), IV4 míle od Sušice, ves 
až do r. 1848 statku téhož jména poddaná, obec katastrální 
(ku které jsou přidány: Krušec střední, Rapatice a Trpěšice), 
jež obsahuje: 



286 jit. 570 


D s. 


polí. 


. 153 „ 1260 


r) 


luk, 


7 „ 825 


n 


zahrad, 


58 „ 300 


n 


pastvišťat 


204 „ 1185 


n 


lesů 


16 „ 405 


v , 


půdy neplod., mezi tím 3 j. 285 Qs. 


■ 




objem stavení. 



Celkem 726 jit. 1345 Q s., výnosu 2604 zl. 29 kr. stř. Z toho 
patří k statku Dolokrušeckému 363 jit. 484 D s. a obcím 37 jit. 
620 □ s. Dobytka se chová : 4 koně, 55 k. hovězího, 32 krav, 
10 volů, 13 k. jalového), 234 ovce, 6 koz. 

Stavem' jest v Dolním Krušci 16, obyvatelů německých 129. 

Osadou farní patří Dolní Krušec do Mouřence, školou do 
Hartmanic. 

V 14. století patřil Krušec Vilému z Boru, pak synům 
Oldřichovi a Vilémovi, kteří ho darovali Křižovníkům Zdarazským 
v Praze (viz Bezdékov). 

R. 1559 patřil Dolní Krušec k hradu Vilhartickému. 

Krušec dolní^ co zemský statek jest v deskách zemských 
v hlavní knize K. Tom. fol. 69 vtělený a obnáší podlé katastru : 
127 jit. 650 D s. polí, 

» luk, 
„ zahrad, 
„ pastvišťat, 
„ lesů, 

„ půdy neplodné. 
Celkem 363 jit. 484 Dsáhů. 

Má zámek s veřejnou kaplí sv. Jana Nepomuckého nově 
od posledního statkáře f pana Hynka Šreinera založenou, panský 
dvůr s ovčínem, myslivnou, pivovár (na 4 sudy) a cihelnu. Daní 
platí tento statek: gruntovného 275 zl. 5672 ^-^ ze stavem' 
18 zl. 89 kr. 

Krušec dolní ^ patřil v 16. století k hradu Vilhartidřému, 



46 


n 


1475 


4 


rt 


169 


25 


rt 


295 


149 


» 


965 


10 


» 


130 



— 181 — 

v 17. století Heřmanu Cihloví z Vopšic, jemuž po bitvě bělo- 
liorské odňat a Johanně Malovcové za 5757 kop prodán. 

R 1646 byl pánem Jiří Vilém Eichhorn, r. 1679 Alex 
JVTikxiláš Šafl&nann, r. 1682 Jan Christ. Koc z DobrSe, r. 1683 
Vilém Alex. Běšín z Běšína, r. 1708 Jiří svobodný pán ze Šu- 
iťi, r. 1709 známý genealog Bohumír Daniel svobodný pán 
"Vunšvic (od kterého v misálu kaple Dolnokrušecké je vlastno- 
vepsaných mnoho genealogických dat). Viz Lumír 1856, 
stx-. 929.*) 

R. 1748 přešel Dolní Krušec na Marii Rozinu Herbertovu, 

roclem hraběnku Herbersteinovou, r. 1762 na Jana Chrištofa 

SA/^ohodného pána Villaniho, r. 1800 na Jana Medlingra a jeho 

i^anželku Barboru, která se stala r. 1810 samostatnou držitel- 

^yní, r. 1817 na Matiáše Kremsra, r. 1827 na pana Hynka 

Schreinera, který zemřel 20. dubna 1860, po němž Dolní Krušec 

^dédil nynější držitel pan Frt. Schreiner. **) Poddanstvím patřily 

^^ do r. 1848 k statku dolního Krušce vesnice: Krušec dolní, 

^í*Ušec prostřední, Rapotice, a 1 chalupník na Stráži. 

Až do r. 1707 patřila sem také Nová Víska (u Jiřičné), 
^^^erov též patřil jednou ku Krušci, byl ale za Rapotice vy- 

Na půdě Dolo-Krušecké byly před 50 lety vykopány po- 
^^*^ice a v zámeckém sklepu byla nalezena mramorová deska 



^^ckým, pohanským hrobním nápisem, která se nachází nyní 
^^ském museu, o kterém jsme již na jiném místě promluvili. 

Krušec horní, V/^ míle od Sušice, ves statku zemskému 
r^ jména až do r. 1848 poddaná, jest zvláštní obec katastrální 

^^^ které jest přiměřen Německý a Pekelský mlýn), jež obnáší: 



^ Na zámku Dolního Erusce spatřuje se co památka rodu Vunšvického 
německý nápis. 

O Desky zemské Tom. .???_, -^«^-, J^I, --3??^--, -^, 
^ A.3 ' 0.6 C.6 H.15,21N.11 K.IO 

490 497 241 595 773 873 1024 1440 



> ~ň^::m TiTZ-z' ■ », ^. > — , 



E.19 D.19 F.29 B.26 M.16 M 20 F.12 D.16 



— 182 — 

109 jit - D s. poU, 
35 , 315 „ luk, 

— „ 1465 „ zahrad, 

21 „ 1485 „ pastvišfat, 
48 „ 820 „ lesů, 

11 „ 1240 „ půdy neplod. (mezi tím 1 j. 395 D s. 

objem stavení). 



Celkem 227 jit. 525 Q s., výnosu 830 zl. 11 kr. stř. Z toho pa- 
tří zemskému statku 146 jit 435 Q sáhů a obci 7 jit. 530 n s. 

Dobytka se chová: 2 koně, 64 kusů hovězího, (27 krav, 
16 volů, 21 kus jalového), 65 ovec, 7 koz, 7 kusů vepřového. 

Stavení jest zde 6 (zámek a hospoda), a obyvatelů německých 
61. Farou, školou jakož i obcí podlé nového politického rozdělení 
patří Horní Krušec k Hartmanicům. 

V r. 1559 patřil horní Krušec k hradu Vilhartickému. 

Krušec horní, co zemský statek jest v deskách zemských 
v hlavní knize K. Tom. XIII. fol. 89. vložený a obnáší podlé 
katastru : 

79 jit 805 D s- polí, 

21 „ 565 „ luk, 

— „ 880 „ zahrad, 

20 „ 1335 „ pastvišfat, 

31 „ 1240 „ lesů, 

4 „ 535 „ půdy neplodné. 

Celkem 158 jit 560 Q sáhů. 

V obci katastrální Homokrušecké 146 jit 435 □ s., v obci 
Bezděkovské 4 jit 675 D s. luk a 4 jit. 505 Q s. lesů. Daní 
platí tento statek: gruntovného 128 zl. 14 V2 kr? ze stavení 
13 zl. 99Va kr. Jest zde zámeček, pivovár (na 3 sudy) a panský 
dvůr. 

Poddanstvím sem patřily vesnice : Horní Krušec, Bezděkov 
a ^2 hodiny vzdálený mlýn „Peklo* zvaný. 

Statek tento byl z počátku s Dolo-Krušcem jedno tělo a 
patřil na počátku 16. století k hradu Vilhartickému, r. 1555 
Janu Benešovi a Václavu Cílovi z Vopšic. R. 1593 patřil Al- 
brechtovi Planskému. R. 1641 Janu Felixovi Častolaru a r. 1680 
Bedřichovi Ghrist Častolaru Dlouhoveskému z Dlouhé Vsi, r. 1684 



— 183 — 

Alex. Mikulášovi Schoffmannovi z Hamerlesu, r. 1G88 Markétě 
Kateřině Lipovské z Lipovic, r. 1706 Maxm. Norb. Krakovskému 
hraběti Kolovratovi, r. 1718 Adamu a Maximilianu Lipovským 
z Lipovic, r. 1721 Jiřímu Rozhovskému z Krucenburku, r. 1727 
Rudolfovi Antonínovi Rhenovi, r. 1732 Eleonoře kněžně Mans- 
feldové, r. 1750 Anně Josefě Dlouhoveské z Dlouhé Vsi, r. 1784 
Ferdinandovi Dlouho veskémn z Dlouhé Vsi, r. 1808 Hynkovi 
Adlerovi, od r. 1843 konečně nynějšímu držiteli panu Františku 
Kordíkovi měšťanu pražskému, který jmenovaného roku Horní 
Krušec koupil za 20,600 zl. stř. *) 

Krušec prostřední^ l^g míle od Sušice, ves až do r. 1848 
statku Dolo-Krušeckému poddaná, díl katastrální obce dolního 
Krušce patří farou do Mouřence a dle nového politického roz- 
^élení k obci Dolo-Krušecké ; má 26 stavení a 125 německých 
^^yvatelů, mezi nimi několik rodin židovských. Dobytka jest 
^^e : 51 kus hovězího (25 krav, 8 volů, 18 jalového), 3 ovce, 
^ kozy, 2 kusy vepřového. 

Krušec prostřední patřil až do r. 1710 k zemskému statku 

^^UCové, toho roku ale Frant. Mikuláš Rožnovský z Krucenburka 

^ prodal Jiřímu svobodnému pánu na statku Dlouhé Vsi a 

^^Itxím Krušci, který ho k posledně jmenovanému statku přivtělil. 

prostředním Krušci na místě, kde nyní stojí hospoda, stál 

^ l6. století zámek. 

Kundratice, obec podlé nového politického rozdělení, kamž 
^^^t:. také přivtělena vesnice Kří ženíce. Sídlo představeného jest 
^undraticích. 



Kundratíce^ V/^ míle od Sušice, ves zemskému statku 
^élm3Ž jména až do r. 1848 poddaná, zvláštní obec katastrální, 
l^ž obsahuje i s vesnicí Křížencem: 



*) Deakv zemské Tom ^^ ^^^ 395 398 400 411 495 
; Desky zemské lom. -----^, g-, ^^-^, _^_-, ^-^-, g_, g_, 

496 500 503 ^8 515 882 1276^ 
F.9' ÉTe' JĎ.Íe' H.l' R29' ÍOď' M72r* 



— 184 — 

230 jit. 53 n s. polí, 
86 „ 537 „ luk, 
4 „ 60 n zahrad, 
56 n 1500 „ pastvišťat, 
385 „ 710 „ lesů, 
19 „ 650 „ půdy neplod.,mezi tím 3 j. 230 D s. 

objem stavení. 



Celkem 782 jit. 310 Q s., výnosu 2026 zl. 53 kr. Z toho patří 
k zemskému statku Kundratickému 371 jit. 225 D sáhů. 

Dobytka se chová: 9 koní, 104 kusy hovězího (55 krav, 
18 volů, 31 jalového), 27 ovec, 15 koz, 15 kusů vepřového. 

Stavení jest 54 (zámek s kaplí, poplužní dvůr, mlýn a malá 
papírna, obyvatelů německých 247, mezi nimi mnoho israelitů. 

Kundratice patřily v 17. století k faře Vilhartické nyní 
však k Mouřenecké. Zdejší hospoda byla jednou poddaná do 
Dlouhé Vsi. 

Kundratice^ zemský statek, jest v deskách zemských 
v hlavní knize Tom. XVIII. fol. 1. vložený a obnáší dle katastru: 
96 jit. 1010 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišfat, 
lesů, 

půdy neplodné. 

Celkem 373 jit. 1416 Q sáhů. Daní se platí: gruntovného 
225 zl. 26 V2 kr., ze stavení 27 zl. 6V2 kr. 

Zde jest pěkný zámek s kaplí sv. Antonína od zemřelého 
Karla svobodného pána Villaniho as před 40 lety vystavený, 
pivovár (na 4 sudy), dvůr poplužní, myslivna a pila. 
U zámku jest pěkná zahrada se skleníkem. 
Kundratice byly se statkem Dlouhou Vsí spojeny a patřily 
r. 1672 Anně Marii z Ěíčan rodem Kalchreiterové a r. 1679 
Václavu Kurašovi z Macho vic, r. 1702 Marii Františce hraběnce 
Kolovratové. Pod ní se přikoupila hospoda od Dobré Vody. 

R. 1709 přešly Kimdratice v držeiií Frt. Karla svobodného 
pána z Villani, r. 1772 na Jana Nep., od r. 1790 byl držitelem 
Karel, r. 1843 Hynek a od r. 1855 Karel svobodný pán z Vil- 



28 


» 


1372 


n 


2 


n 


330 


n 


14 


n 


1161 


n 


225 


li 


268 


n 


6 


fí 


475 


n 



— 185 — 

lani.*) Od r. 1861 byl Willibald Huttary m&jitelem toho statku. 
Nyní drží jej od r. 1866 pan Karel rytíř Steflfek. Též byli rytíři 
Kočové v naturálním držení statku Kundratic. K statku tomu 
patřila poddanstvím mimo Kundratice také ještě malá ves 
Kříženec. 

Kunkovice (někdy také Konkovice), jest obec podlé no- 
véio politického rozdělení se sídlem představeného, kamž ještě 
jsou přivtěleny vesnice: Chvalšovice, Dobremělice, Jarkovice, 
Kedvojovice, Radvanice a v novějším čase Svinná. 

Kunkovice^ 2'/^ míle od Sušice, ves zemskému statku 
téhož jména až do r. 1848 poddaná, zvláštní obec katastrální, 
která obnáší: 

150 jit. 1000 n s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišfat, 
lesů, 
půdy neplodné mezi tím 1 jitro 

530 n s. objem stavení. 

Celkem 362 jit. 1345 D^- výnosu 1233 zl. 10 kr. stř. Z toho 

P*<^ří k zemskému statku Kunkovicům 169 jit. 1360 s. a obci 

^^kovicům 71 jit. 1115 s. (1 jit. 655 s. polí, 945 sáhů luk, 

' jit. 265 pastvišťat, 6. jit. lesů, 6 jit. 825 s. půdy neplodné. 

Dobytka se chová: 5 koní, 108 kusů hovězího (2 býky, 

^^ krav, 12 volů, 48 jalového), 20 ovec, 3 kozy, 18 kusů 

^^Přového. 

Stavení jest zde 18, obyvatelů nejvíce českých 148, farou 
P^tří nyní jj Vilharticům, školou k Čachrovu (okr. Klatovský). 
Kunkovice patřily r. 1428 k hradu Vilhartickému. 
Kunkovice^ od Němcův Bergfried zvaný, zemský statek, 
^^^ v deskách zemských v hlavní knize K. XVIII. fol. 81. 
^Žen a obnáší podlé katastru: 



83 , 175 


» 


2 , 455- 


» 


66 , 1270 


» 


50 „ 775 


» 


9 „ 870 


» 



O Desky zemské Tom. J?L, _??L, J??_, .A^A., il?_, A^i 
^ D.7 ' A.24 ' S.28 ' N.l ' A.24' F.8 ' 

1899 
A.28 * 







— 186 


91 jit. 


T65 D s. polí, 


52 „ 


505 


„ luk, 


1 „ 


1245 


„ <zahrad, 


1 « 


1000 


„ pástvišíat, 


27 „ 


1430 


„ lesů, 


1 . 


350 


„ půdy neplodné. 



Celkem 176 jit. 525 Q sáhů.*) 

Je zde zámeček, poplužní dvůr, pivovár (na 3 sudy). D 
platí tento statek: gruntovní 155 zl. 4272 kr., ze stavení 15 
86 kr. bez přirážek. 

R. 1428 náležel tento statek k hradu Vilhartickému. 

R. 1664 patřil Janu Vilémovi a r. 1665 Janu Bedřicl 
Schoflfmannu z Hamerlesu, r. 1672 Ferdinandu Borinimu ze Lh( 
r. 1680 Anně Terezii Bořino vé ze Lhoty, 1690 Žofii Ter 
z Říčan, pak Vilému svobodnému pánu Malovcovi, r. 1' 
sestrám Josefě a Růženě Malovcovým, a r. 1780 Václavu s\ 
pánu Malovci. R. 1803 se stal držitelem Josef Špirk a j« 
manželka Anna, r. 1804 Martin Polland a jeho manželka An 
r. 1819 Martin, r. 1832 Michael, a r. 1854 konečně pan Jii 
Polland, pod nímž byl tento statek ^^ 52.000 zl. r. č. odhadnut. 

K statku tomu patřily poddanstvím mimo ves Kunko\ 
také vesnice Dobřemělice, Častonice, Čeletice, pak částky 
Radvanice a Chotěšov. 

Laka^ vrch 4127' vysoký za Českou Hutí, severozápac 
od vrchu Steindl na pomezí Bavorském. Mezi vrchem Lakou 
Steindlem jest malé jezero Laka (2370'). 

Lamherh^ lesem nedávno ještě porostlá stráň u Pavii 
k statku Kundratickému patřící. 

Lešišov^ 1% míle od Sušice, ves jindy zemskému stát 
Hrádeckému poddaná, zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 



*) Podle spisu: Der land- und lehentafliche Grundbesitz im K. Bóhn 
od prof. Dr. Jonáka z. 1865 obnášejí pozemky statku toho 193 
769 Q sáhů. 



Desky 


zemské Tom. 


77 
B.8' 


262 
R.8 ' 


392 

A.8 ' 


395 
' H.29' 


402 
G.4 ' 


78 
L.9 


371 


600 603 


773 


874 


1064 


1171 . 






H.26' 


A.l' L.26' 


P.24' 


B.7' 


A.23 ' 


K.20 







— 187 — 

171 jit. 825 D 8- polí, 

64 „ 1030 „ luk, 

2 „ 585 „ zahrad, 

48 „ 295 „ pastvišťat, 

102 „ 20 „ lesů, 

14 „ 595 r> P*<iy neplod., mezi tím 2 j. 140 D s. 

objem stavení. 



Celkem 403 jit. 150 D s., výnosu 1284 zl. 42 kr. Z toho 
patří k poplužnímu dvoi'u zdejšímu (Sedlice zvaný), 157 jiter 
1305 s. (viz Hrádek) a obci 33 jit. 1095 s. (1 jit. 410 s. polí, 
1295 D s. luk, 2 jit. 310 s. pastvišíat, 23 jit. 985 s. lesů, 
5 jit. 1265 s. půdy neplodné. 

Stavení jest zde 14 a obyvatelů českých 123 ; farní osadou 
a školou patří Lešišov k Horám niatky boží a obcí dle nového 
politického rozdělení do Mokrosuk. 

Dobytka se zde chová : 7 koní, 88 kusů hovězího (2 býky, 
31 krav, 18 volů, 37 jalového), 100 ovec, 7 koz, 30 kusů vepřového. 

Lhota^ ves P/g míle severně od Sušice, zemskému statku 
tíiož jména až do r. 1848 poddaná, jest zvláštní obec katastrální, 
jež obnáší: 

176 jit. 256 D s. polí, 



20 „ 972 


» 


luk. 


1 , 676 


» 


zahrad. 


31 , 516 


» 


pastvišťat. 


44 , 1001 


» 


lesů. 


6 , 1467 


II 


půdy neplod., mezi tím 1 j. 1032 Q s. 
objem stavení. 



^^Ikem 281 jit. 88 Q s. výnosu 1019 zl. 22 kr. stř. Z toho 

^^^^ k zemskému statku Lhotě 111 jit. 1531 Q s., obci Lhotecké 

f jit. 1328 D s., fl jit. 45 D s. polí, 1203 Q sáhů luk, 

, ^C^ s. zahrad, 24 jit. 497 Q s. pastvišťat, 7 jit. 127 Q s- 

^*^-» 4 jit. 1007 D s. půdy neplodné). 

Stavení je zde 16, obyvatelů českých 114, farou, školou 
^^cí patří Lhota do Budětic. 

. Dobytka se zde chová: 17 koní, 68 kusů hovězího (37 krav, 

'^li, 27 jalového), 1 ovce, 47 kusů vepřového. 
Lhota patřila v 15. století k hradu Babskému. 



— 188 — 

Lhota, zemský statek, jest v (leskách zemských v hlavni 
knize L. Tom. IV. fol. 185. vložený a obnáší podlé katastru: 

76 jit. 1424 D s. polí. 





8 


n 


699 


n 


luk, 












1) 


285 


n 


zahrad, 








• 


3 


n 


635 


n 


pastvišťat, 










22 


rt 


370 


r) 


lesů, 












T) 


1345 


r> 


půdy neplodné. 








Celkem 


111 


jit. 


1531 


D í 


sáhů. Daní se z 


; toho 


statku 


platí 


grantovního 


96 zl. 12 kr., 


, ze stavení 5 zl. 


60 kr. 







Je zde zámeček, pivovár (na 4 sudy), a vinopalna, po- 
plužní dvůr jest nyní v nájmu. Lhota patřila původně k hradu 
Rábí. 

V r. 1560 patřila Lhota rodiné Kousků ze Sobětic. Po 
bělohorské bitvě (r.l620) byla Lhota v léno proměněna a patřila 
ponejprv Vilémovi Kouskovi ze Sobětiček. Po jeho úmrtí jeho 
synové a sice Jan Adam Kousek ze Sobětiček a v jménu 
nezletilých bratří Viléma, Daniele Albrechta Josefa a Jindřicha 
Jaroslava o statek teo se ucházeli a po složení přísahy nápravní 
jeho nabyli. 

Později ale náprava tato k žádosti zmíněného Jana Adama 
Kouska ze Sobětiček na hlavní rozhodnutí císaře Ferdinanda IIL 
od 13. února 1649 po zaplacení lenní vindry za svobodný 
propuštěn. 

R. 1690 byl Jan Krištof Koc z Dobrše držitelem, r. 1691 
Markéta Nejedlá, r. 1697 Jakub rytíř z Lemayru a choti jeho 
Anna, r. 1722 Antonie Lidmila Manerbio, r. 1743 Antonie 
Františka Borinová z Lhoty, r. 1768 byla v naturálním toliko 
držení Anna Františka ovdovělá hraběnka Desfoursová rozená 
hraběnka Stubíkova z Kónigsteinu, od r. 1789 náležel statek 
hraběti Frant. Václavovi ze Stubiku, který ale též do desek 
nebyl co držitel vepsán. R. 1802 koupil Vavřinec Christian 
Lhotu a postoupil ji r. 1819 synovi Václavu a po něm ji zdědila 
jeho dcera paní Marie Christianova. 



— 189 — 

Zápisem od 12. dubna 1852 patří Lhota panu Václavu 
Christianovi, a jeho poslední odhadní cena obnáší 34.09G zl. *) 

Libětice^ l^/s míle od Sušice, ves zemskému statku téhož 
jména až do r. 1848 poddaná, patří ku katastrální obci Píchu^ 
kamž i podlé nového politického rozdélení patří. 

Jest zde 13 stavení, 93 českých obyvatelů, patří farou a 
školou do Petrovic. V 14. století patřily Libětice křižovníkům 
Zderazským v Praze. (Viz Bezděkov.) R. 1543 patřila ta ves 
městu Sušici. 

Dobytka se chová: 44 kusy hovězího (1 býk, 32 krávy, 
4 voli, 7 kusů jalového), 3 ovce, 3 kusy vepřového. 

Libětice, zemský statek, jest v deskách zemských 
v hlavní knize L. Tom. VIII. fol. 1. vložený, a obnáší podlé 
katastru : 

52 jit. 475 D s. polí. 



24 „ 1015 


„ luk, 


- . 75 


„ zahrad, 


18 „ 820 


„ pastvišťat, 


88 „ 980 


„ lesů. 


3 „ 860 


„ půdy neplodné. 



Celkem 187 jit. 1515 Q sáhů. 

Jest zde poplužní dvůr, který nyní jest pod dohlídkou 
Wodářského ředitele v Hlavňovicích. 

Libětice patřily před časy k hradu Vilhartickému, přešly 

^^^ na Břetislava Svichovského z Riesenberka, od kterého je 

^* ^543 koupilo město Sušice a mezi jinými králi Ferdinandovi I. 

^ ^^47 postoupilo, přišly pak k Zikovu a patřily r. 1715 Janu 

^^l\x Mařenu Bohdaneckému, r. 1729 Janu Jiřímu svobodnému 

^^^ ze Šumanů, r. 1736 Vác. Hynkovi hraběti Deymovi, r. 1759 

, ^^i Anně svobodné paní Dohalské, r. 1795 Marii, Václavu 

^^b^ti Dohalskému, na to byli držitelé zase jako u Žíkov až 

^* 1833 v kterémžto roku Libětice Inocenc Koc rytíř z Dobrše 

^áclava Veitha koupil, a tak jako u Hlavnovic jsme udali 

^^al, š tím toliko rozdílem, že tento statek převzal pan 

> Desky zemské Tom. - >?L , ^04 J^ m 882 1060 

^ C;1D.20' 0.7' D.io' E.6 ' C.22' C.23 ' 

1394 



25 


„ 1090 


rf 


3 


„ 1160 


n 


1 


„ 945 


n 


59 


„ 270 


w 


6 


„ 1015 


n 



— 190 — 

Josef Koc rytíř z Dobrše r. 1850, ale již r. 1853 na svého 
bratra pana Ferdinanda Koce rytíře z Dobrše postoupil.*) 

Loučová (něm. Lukau), ves V/^ míle jihozápadně od Sušice, 
až do r. 1848 zemskému statku téhož jména poddaná, zvláštní 
obec katastrální, jež obnáší: 

101 jit. 615 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvištat, 
lesů, 

půdy neplod., mezi tím 1 j. 950 Q s. 
objem stavení. 

Celkem 198 jit. 295 D s., výnosu 928 zl. 57 kr. stř. Z toho 
patří k zemskému statku Loučovskému 191 jit. 1540 □ sáhů. 

Stavení je zde 25 (se zámkem, pivovárem, vinopalnou a 
hospodou), a obyvatelů větším dílem Čechů 178. Farou a školou 
patří Loučová do Petrovic, obcí podlé nového politického roz- 
dělení do Jiřičné. Zde jest samota Hejtmanka, pak Loučovskj 
mlýn s pilou a olejnou, a jedna chalupa na Stráži. 

Dobytka se zde chová: 2 koně, 74 kusy hovězího (1 býk 
36 krav, 10 volů, 31 kus jalového), 4 ovce, 9 koz, 10 kusí 
vepřového. 

Zvláštní jména pozemků. Hony: I. Loučovské, 11. Jankovsk^ 
(Běliště), Šenkýřská, UL Švegklovské (Trávník), Vydřiduch, 
IV. Černé (Vondrovka, Stráž). 

Loučová jest v deskách zemských (též pod jménem Luggau] 
v hlavní knize L. Tom. XII. fol. 81. co zemský statek vložená 
a obnáší dle katastru: 



*) Desky zemské Tom. - .i?2_ _501_ _5C8^ 288^ 489 592^ 

F.26H.27 C.29 ' G.18 M.io' B.23' P.7 ' 

978 1173 , 1186 1 246 1368 1382 

J.19' H.18 J.12' Ď.13' Ea9' ^5a' 



27 „ 540 


n 


2 „ 1590 


» 


1 „ 830 


n 


59 , 270 


n 


6 „ 210 


li 



— 191 — 

97 jit. 1445 n s. poU, 

luk, 
zahrad, 
pastvišťat, 
lesů, 
půdy neplodné. 

Cftllsem 195 jit. 105 D s. Daní platí tento statek: gruntovní 
201 zL 73 V2 kr., ze stavení 16 zl. 80 kr. 

Mezi tím má ten statek 3 jit. luk a pastvišfat v katastrální 
ol>ci v Horokrušecké ; má malý zámeček, vystavený poplužní 
dvůr s kaplí veřejnou B. P. Marie narození od předešlého 
držitele statku Josefa Gabriela založenou*) a dne 8. září 1833 
vysvěcenou, pivovár dle spůsobu bavorského (na 5 sudů), malou 
vinopalnu, pak na potoce Olšavce ležící mlýn s pilou a olejnou 
v katastrální obci Světelské. Původně patřila Loučová k hradu 
^''ilharticňm. 

R. 1608 patřila Loučová Zdeňkovi Boubínskému z Oujezda. 

R. 1633 přichází Václav Lev Klusák z Kostelce co pán 
^^ Loučové, r. 1644 měla tento statek Markéta Repická, rodem 
^^jková z Olbramovic, r. 1667 Ludmila Anastasie Kočová z Dobrše 
^^odem Běšinova, r. 1684 Ludmila Kateřina svobodná paní 
^ Říčan, r. 1697 Jan Jiří svobodný pán Šumán, r. 1702 Frant. 
Mikuláš Rožnovský z Krucenburku, r. 1737 Anna Kateřina 
Khunova z Belasy hraběnka Lichtenbergova, v jejížto rodině 
setrval tento statek až do r. 1789, když byl toho roku Josef 



^ -N^a levé straně y kapli jest mramorová deska s následujícím nápisem : 
Klapli tuto ke cti a chvále Boží Rodičky dne 8. září 1833 od P. Adama 
í*^ialky, vikáře a děkana Sušického vysvěcenou, na prosbu své první 
Xkianželky Anny, rodem Kremsrové, založil a vystavěl Josef Gabriel, 
ilržitel statku Loučové a měšťan kr. města Sušice, který byl narozen 
*^a Stasích dne 4. prosince 1779, a dne 23. ledna 1859 v Loučové, 
jakožto příkladný hospodář a křesfan v Pánu zesnul. 

Pokoj popeli jeho ! 

Na památku synovské lásky a úcty svému otci tento malý pomník 
ařídil vděčný syn, J. A. Gabriel, doktor veškerých práv, co jediný 
potomek zakladatele svatyně této. 



— 192 — 

hrabě Khun po otci též Josefu zdcděný statek Loučovou 
roku na Jana Gabriela prodal. Tento ho zůstavil svý 
Josefovi, Terezii, Kateřině, Anně a Janovi. Nejstai 
Gabriel se stal od r. 1806 postoupením podílů svýc 
samostatným držitelem a zvelebil příkladně tento mal 
Po jeho smrti dne 23. ledna 1859, přešla Loučová na j 
Josefa Gabriela, doktora veškerých práv.*) 

Mačice^ samostatná obec podlé nového politick< 
dělení se sídlem představeného. 

Mačice^ 2^1^ míle od Sušice, ves, zemskému stát 
jména až do r. 1848 poddaná, zvláštní obec katastr 
obsahuje : 

251 jit. 510 D s. polí, 
73 ^, 712 „ luk, 
7 „ 910 „ zahrad, 
46 „ 623 „ pastvišťat, 
83 „ 1360 ^ lesů, 
11 „ 1565 „ půdy neplod., mezi tím 3 jit. 

objem stavení. 



Celkem 474 jit. 880 Q s., výnosu 2137 zl. 11 kr. 
patří k zemskému statku Mačickému 245 jit. 1537 
25 jit. 1165 D s., obci Mačické (1 jit. 790 Q- s. pol 
80 n s. luk, 150 sáhů zahrad, 16 jit. 1450 Q s. pí 
6 jit. 90 n s. půdy neplodné. 

Stavení jsou zde 44, zámek, hospoda, 2 mlýny a 
rybníce Ostrově. 

Obyvatelů jest zde 306 (českých). Farou a škol 
Mačice do Bukovníka. Dobytka se zde chová: 17 koní 
hovězího (1 býk, 99 krav, 4 voli, 53 jalového), 130 ovec 
a 97 kusů vepřového. 

Mačice^ co zemský statek jsou v deskách zemských 
knize M. III. fol. 93 vloženy a obnášejí na pozemcíc 
v okresu Sušickém, Kašpersko-horském a dílem i Strak 
ležících : 



*) Desky zemské Tom. 



317 402 405 413 606 



H.5L.1' K.21' J.25' B.ó' J.16 ' 



459 6 85 748 875 1336 1391 
Á.21' H.17' Ň.4' G.12 ' ~D:29 ' ^26 



— 197 — 

211 jit. 595 D s. polí, 
51 ^ 1502 „ luk, 
G „ 185 „ zahrad, 
74 „ 645 „ pastvišťat, 
224 „ 460 n lesů, 
1 n 350 „ rybníků, 
4 „ 775 „ půdy neplodné, 
tí^lkera 573 „ 1312 n^Daní platí tento statek: gruntovní 
498 zl. 34 kr., ze stavení 51 zl. 63 kr. 

Jest zde zámek, statek má 2 poplužné dvory (v Macících 
^ "V Bukovníce), a pivovár (na 6 sudů). 

Držitel Statku toh^jto jest patronem kostela farního 
^ Bukovníce. 

Mačice měly následující držitele: 

R. 1415 — 1457 rytíře Hořčice z Prostého, r. 1574 Bedřicha 
^ Prostého, r. 1625 Oldřicha Březského z Ploskovic, r. 1629 
^^ěnka Ježovského z Lub, r. 1666 Žoíii Dorotu Říčanskou 
^ Říčan, r. . 1702 Teresii Marii MalovcoTou, r. 1718 Annu 
"^^resii z Unwerthu, r. 1724 Jana Arnošta a Zuzanu Zižkovy 
^ Jamolic, r. 1771 Arnošta a Emanuela, r. 1781 Arnošta Žižku 
^ Jamolic, r. 1796 Barboru Žižkovou z Jamolic, r. 1804 Jachima 
^adubského rytíře ze Schónthalu, r. 1830 Bedřicha hraběte 
Itummerskircha, r. 1834 Bedřicha chevaliera Gramonta a od 
'*'• 1845 pana Josefa Taška.*) Po jeho smrti r. 1861 pak téhož 
nezletilé dítky. 

MaJcov, někdy poplužní dvůr statku Nemělkovského, díl 
vesnice Tvrdoslav. 

Maršovice^ politická obec podlé nového rozdělení se sídlem 
představeného, kamž jsou přivtěleny ještě: Icatastrální obec 
Morfii Stanikov (s Cihelnou), Dolní Stanikov (s Valšovy a 
^'■^ntiškovou vsí), Častkov (se Strunkový), Drouhavcc, Posobice 
* dikovy. 



O Desky zemské Tom. _^1^-, ''''\ ^'''^, -^«^> , ^'\^ , ^ -. 
^ F.21 E.13' B.26 C.22 .C.IO G.28 



328 489 474 1140 1254 1310 

- • 

13 



CžT" Nis' Cil' J.28 ' X.15 ' "K5 



— 198 — 

* • 

Maršovice^ V/^ míle od Stišice, ves, až do 184f 
zemskému Honu'mu Stanikovu poddaná, zvláštní obec kat 
jež obsahuje: 

89 jit. 1060 D s- PoM, 



34 „ 


805 


r lul^í 


rí 


125 


„ zahrad, 


34 „ 


235 


„ pastvišťat, 


18 „ 


215 


r lesů, 


3 „ 


980 


„ půdy neplodné, mezi tím 12 


- 


• 


objem stavení. 



Celkem 180 jit. 220 Q »., výnosu 040 zl. 55 kr. 

Stavení jest zde 7 a obyvatelů českých podlé 
popsání 58. Farou a školou patří do Svojšic. 

Dobytka se zde chová: 3 koně, 41 kus hovězího ( 
12 volů, 17 kusů jalového), 40 ovec, 12 kusů vepřovéh< 

V r. 1566 — 1572 přichází co paní na Maršovicích M 
Malovcová, pak Vilém Malovec z Malovic, místopísař k 
českého, r. 1619 patřily Maršovice Smilovi z Hodějova. 

Maslilka^ samota v katastrální obci Kojšické, 7^ 
východně od Kojšic na západním návrší Stráže. 

Milčice^ 1 míle od Sušice, ves, až do r. 1848 z( 
statku Albrechtickému poddaná, zvláštní obec katastr 
obsahuje : 

105 jit. 888 D s. polí, 



54 „ 893 


1) 


luk, 


- » 675 


n 


zahrad. 


91 , 789 


» 


pastvišťat. 


100 „ 1345 


Y) 


lesů, 


6 „ 1505 


n 


půdy neplod., mezi tím 1 j. \ 






objem stavení. 



Celkem 369 jit. 1295 D s., výnosu 853 zl. 39 kr. stř. 
patří obci: 95 jit. 510 (1120 s. polí, 1 jit. 495 s. lul 
zahrad, 31 jit. 815 s. pastvišťat, 57 jit. 290 s. lesů, 4 j 
půdy neplodné. 

Má 14 stavení, 118 německých obyvatelů, patří 
školou i obcí k Albrechtci. 

Dobytka se chová: 71 kus hovězího (21 kráva, 
28 jalového), 65 ovcí, 21 koza, 2 kusy vepřového. 



136 


n 


1315 


8 


n 


1400 


78 


n 


1355 


141 


n 


985 


16 


n 


1465 



— 190 — 

Híilinov obec podlé nového politického rozdělení se sí- 
dlem představeného, kamž ještě jsoti přivtěleny vesnice : Hla^'Ďo- 
vice, Přestanice, Radostice a Stojanovice. 

Milinov^ 174 míle od Sušice, ves, až do r. 1848 zem- 
^^ému statku Hlavnovicům poddaná a zvláštní obec katastrální 
^ které jsou přiděleny Hlavnovice, Orlov a Sobikov : obnáší : 
338 jit. 380 D s. polí, 

n luk, 
„ zahmd, 
„ pastvišíat, 
r lesů, 

„ půdy nepl. (mezi tím 3 jit. 710 n s. 
objemu stavení), 
celkem 721 jít. 500 'D s., výnosu 23(55 zl. 4 kr. stř. Z toho 
Patří zemskému statku Hlavňovickému 41 1 jit. 630 s. (popluzní 
dvory Hlavnovice a Orlov), obci Milinovské pak 90 jit. 555 s. 
C4 jit. 95 s. polí, 2 jit. 20 s. luk, 29 jit. 1090 s. pastvišťat. 
44 jit. 1575 s. lesu, 9 jit. 950 s. půdy neplodné). 

Stavení jest zde 17, českých obyvatelů 148 (mlýn, kovárna) 
Patří farou a školou do Hlavňovic. 

Dobytka se zde chová: 104 kusy hovězího (31 kráva, 27 
^9^*^? 46 k. jalového), 8 ovec, 7 koz, 3 kusy vepřového. 

Mochov^ 2V2 míle od Sušice, ves, až do r. 1848 zem- 
skému statku Dolnímu Těšovu poddaná, zvláštní obec kata- 
strální, jež obnáší: 

110 jit. 1120 D s. poh, 

luk, 
zahrad, 
pastvišíat, 
lesů, 
půdy nepl, mezi tím 1 jit. 185 O s. 

objem stavení. 

^elkem 356 jit. 1240 D s., výnosu 788 zl. 24 kr. stř. Z toho 
t^atří k zemskému statku Dolo-Těšovskému 139 jit. 625 s. a 
^bci Mochovské 114 jit. 450 s. (600 s. polí, 60 s. luk, 19 jit. 
'Í05 s. pastvišíat, 90 jit. 240 s. lesů, 4 jit. 445 s. půdy ne- 
l)lodné). 

Stavení jest zde 12 a obyvatelů českých 116. Tarou a 

13* 



40 „ 405 


n 


r- „ 215 


n 


36 „ 1375 


n 


163 „ ,140 


n 


5 „ 1185 


n 



— 200 — 

školou patří MochoY do Petro vic a obcí podlé nového politick< 
rozdéleni do Javoří. 

Zde je poplužní dvůr statku Dolo-Těšovského k hospo 
Čtvrt hodiny od Mochova jest mlýn Stérc zvaný, pak 10 mi 
jihovýchodně pobodnice. 

Dobytka se sde chová: 84 kusy hovězího (21 kráva, 
voli, 41 k. jalového), 33 ovce, 6 koz, 6 kusů vepřového. 

Mokrosuky, dle nového politického rozdělení obeC se 

dlem představeného, kamž jest přivtělena katastrální obec Leši, 

Mokrosuky^ IV4 mfle od Sušice, ves, až do roku 184f 

statku Hrádku poddaná, zvláštní obec katastrální, jež obn 

337 jit. 1155 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišfat, 
lesů, 

půdy nepli, mezi tím 3 jit. 1295 [ 
objem stavení. 
475 D s., výnosu 2841 zl. 55 kr. Z 1 
patří panskému dvoru Mokrosuckému 272 jit. 820 s. a < 
Mokrosucké 102 jit. 138 s. (1 jit. 575 s. polí, 1 jit. 1550 s. 
30 8. zahrad, 1 1 jit. 348 s. pastvišťat, 73 jit. 905 s. lesů, 13 
1496 8. půdy neplodné. 

Stavení jest zde 45, obyvatelů českých 123. Faroi 
školou patří ves Mokrosuky k Horám Matky Boží a jest 
nového rozdělení sídlem představeného. 

Dobytka se zde chová: 9 koňů, 185 k. hovězího (3 h 
91 kráva, 34 voli, 57 jalového), 379 ovec, 6 koz a 74 k. 
přového. 

Mokrosuky byly jednou tvrz a zvláštní statek zemský. Zd 
poplužní dvůr má dosti zachovaných částek z bývalého zán 
který okolo r. 1600 páni Perglerové z Perglasu vystavěli. ( 
Velhartice.) 

Mohřany (něm. Moos), 278 ^^^^ od Sušice, díl katastr 
obce bývalé rychty Kochanovské, též tam do obce patřící, 
8 rozptýlených domků, 116 obyvatelů nejvíce německých, p 
farou do Petrovic, vydržuje si svého učitele. 

Jlforavee, samota as 500 kroků západně od Volšov. 



138 „ 


1060 „ 


2 „ 


672 „ 


108 „ 


1293 „ 


203 „ 


35 „ 


18 „ 


1060 „ 


Celkem 809 jit. 


475 D s. 



— 201 — 

Mouřenec (Sv. Mauric, něm. Set. Mauritz nebo Mauren- 

zen), kostel a samota, V4 hodiny jižně nad vesnicí Rojskem, 

^edlé kterého se škola a hospoda nachází. Fara leží pod vrchem 

^e vesnici Rojsku a má 366 zl. 97 kr. důchodů vyvažovačích, 

^ zL 25 kr. z náboženského fondu, štoly a fundac 52 zl. 26 kr. 

^* m.; k faře patří: 11 jit. 115 s. polí, 4 jit. 165 s. luk, 755 s. 

^íthrady, 4 jit. 830 s. pastvin, 12 jit. lesa. Patronem jest držitel 

statku Vatětic, nyní pan Václav MuUer, statkář v Pavinově. 

V' lib. Erect. (Balbin. Miss. lib. X. Dec. pag. 21. se uvádí 

^ okresu děkanátu Prachenského na r. 1384 fara pod jménem 

^^cva Civitds. Jest k pravdě podobno, že nynější fara Mouře- 

■^ecká byla tato Nova Civitas a že se podlé místa Nové městečko 

pojmenovala. Později se jmenovalo Rojsko (Rajské) Móuřenec nad 

Kojskem. *) 

Prostřední zvon má letopočet 1329. Ku kostelu patří 7 
3iter lesa. Fara Mouřenecká počítá 1729 duší; farní osadou sem 
patří: Rojsko, Nové městečko, Vatětice, Slonový mlýn, Sieglův 
^vfir, Aninov, Radkov (Rogau), Radkov malý (Rágersdorf), 
Smržná (Mirkau), Pavinov, Zalužice, Štěpánice, Jakubice, Cech, 
Kandratice, Kříženice, Krušec dolní a prostřední, Rapatice, Trpč- 
íce, Nuzerov, Radešov (Schróbersdorf okr. Kašperskohorský). 



^) O založeni kostela Mouřeneckého neví se nic určitého. 

Farář Vil. Puchenberger uvádí v památní farní knize r. 1786 ná- 
sledující: De ecclesia S. S. Mauritii et Socior. M. M. supra pagellum 
Rojsko, facile príma et unica adeoque antiquissima in tota hac vicinia, 
ejusque príma erectione nulla extant documenta^ nisi quod a rema- 
nente fáma dicitur: eam fere ante quingentos annos a colonis, qui ad 
rípam flumínis Yattayae, quae abinde ad urbem Sutiicensem defluit, 
consederunt, et lotione aurígranorum, ut ajunt, seu separatione, quae 
inter arenam hujus fluminis deferebantur, victum quaerentibus in monte 
editíori aedificatam fuisse. Quis prímus čuratorís animarum officium 
his loci obierít, quove tempore, nulla est memoria, donec tractu tem- 
poris, quod in scriptis memoríis prímum reperitur ; ad annum videlicet 
1607 inchoatum fuit registrum computuum laudatae ecclesiae a vcmerabili 
sacerdote Petro Schlosser Slavkoviensi. Farář Jan Gerl poznamenal 
y památní knize k r. 1740: „Prodit memoría, sedem parochialem ad 
pedem montis ecclesiae S. Mauritii sitam flagrante in Bohemia bello 
suevico ab hostili milite in cineres redactam fuisse, quo incendio 
memorite ac tabulae perire.** 



— 202 — 

Z těchto míst patří se školou: Kříženice a Jakubice do 
Ďohré Vody, Kundratice, Kmšec dolní a prostřední, Trpěšice 
do Uartmanic a Nuzerov do Dlouhé Vsi, Roku 1604 koupilo 
město Sušice od Jiřího Račína z Račin ves Rojsko i s patro- 
nátem nad farou Mouřeneckou, a praesentovalo r. 1614 evang. 
kněze Zigmunda Vančura za faráře. Duchovní správu vedl od 
r. 1636—1644 Kašpei^skohorský farář, od r. 1644—1666 Sušiek; 
děkan, od r. 1666 — ir)82 vedli zde administraci praemonstrátov • 
bavorského kláštera Windberku. 

. Matriky a knihy památní fary Mouřenecké staly se obět^ 
r. 1681 zhoubného požáru. 

R. 1681 byl farářem Michael Jakub, pak Ondřej Jos. EyB 
po něm Jiří Sambler. 

R. 1740 Jan Jakub Gerl, Dr. Theol. Augustin Trungen- 
bolz, Josef Radnický. 

R. 1787. Vilém Puchenberger, Václav Lotflmann. 

R. 1815. Antonín Riedei^er, nyní je od r. 1852 farářem 
V. p. P. Jan Pánek. 

Miihlbery, lesem porostlá stráň na statku |Kundratickém • 

Můstek, vrch, 3898' vysoký. 

Nemělkov (původně Nemilkovj, obec podlé nového polit, 
rozdělení, sem jsou přiděleny vesnice : Branikov a Tvrdoslav 
(něm. Droslau). 

Nemělkov, 2V4 míle od Sušice, ves (dříve v Klatovsku), 
až do r. 1848 zemskému statku téhož jména poddaná, zvláštní 
obec katastrální, ku které jsou také ještě měřeny : Braničkov, 
Tvrdoslav a DvůrMakov (v Klatovsku), jež dohromady obnášejí: 

503 jit. 1360 n s. polí, 

188 „ 1435 „ luk, 

6 „ 1120 „ zahrad, 

163 „ 737 „ pastvišťat, 

271 „ 180 „ lesů, 

37 „ 1578 „ půdy neplod., mezi tím obj. stav. 

r> jit. 1595 sáhů. 

Celkem 1172' jit. 10 Q «• výnosu, 4662 zl. 27 kr. Z toho 



— 203 — 

P^tří371jit. 800 s. k zemskému statku Nemělkovskému, pak obci 
2Bjit. 1150 s. polí, 25 jit. 825 s. luk, 131 jit. 1485 s. pastvišťat. 

Stavení jest v Nemělkovč 36 a obyvatelů českých 340. 
Farou a školou patří Nemělkov do Velliartic. Zde je hospoda, 
mlýn a něco podál hamr. 

Dobytka se zde chová: Skonů, 221 kus hovězího (2 býci, 
95 krav, 43 voli, 81 k. jalového), 270 ovce, 12 koz, 10 kusů 
vepřového. 

Nemělkov jest co zemský statek v zem. deskách v hlavní 
l^e N. Tom III. fol. 81 vložen a obnáší podlé nového katastru : 
129 jit. 640 n s. polí, 
56 „ 285 „ luk, 
5 „ 1225 „ zahrad, 
42 „ 1173 „ pastvišťat, 
157 „ 565 „ lesů, 
12 „ 1198 „ půdy neplodné. 
^^Ikem^04~jítrr 286'~n š. JDaní se platí: grunt. 301 zl. 76 kr., 
^® stavení 32 zl. 65 % kr. 

Zde jest zámek, poplužní dvůr s ovčínem, pivovár (na 
^ sudy), vinopalna s parostrojem, flusánia. 

K statku Nemilkovskému patřily poddanstvím až do roku 
^^48 vesnice Tvrdoslav, Braničkov, 4 čísla v Radvanicích, pak 
^^plužní dvůr Makov (nyní v Plzeňsku). 

Statek tento náležel r. 1555 Janu Rendlovi z Aušavy, r. 
^574 Adanm Jiřímu Záborskému, r. 1585 Janu Chválo vi pánu 
^a Hrádku a Čachrově, r. 1599 Bohuchvalovi z Hrádku, r. 1604 
'tJanu Lukavskémn z Renče, r. 1609 Anně Lukavské z Chudenic 
í. 1613 Janu Černínovi z Chudenic, r. 1649 Jaroslavu Jáchimovi 
Kocovi hraběti z Dobrše, r. 1672 Maxmiliáne Františce hraběnce 
Wratislavové, r. 1673 Ondřeji Ferdinandovi Convayovi, r. 1678 
Adamu Záborskému z Brlochu, r. 1684 Ludvíkovi Mlíčovskému, 
r. 1695 Oldřichovi Ehrenfriedovi a Kateřině Fruvainové z Po- 
- doh, r. 1753 Kateřině hraběnce Khunové z Belassi, r. 1783 
Antonínovi hraběti Khunovi, r. 1794 Josefině hraběnce Athem- 
sové, r. 1796 Josefu svobodnému pánu Enisovi, r. 1802 Marti- 
novi Schreinerovi, r. 1811 Josefovi Schreinerovi a přešel ko- 



743 jit. 


7 


Ió9 „ 


2 


<• „ 


420 


120 « 


55 


115 „ 


527 


H9 „ 


(578 



— 204 — 

nečně r. 1839 na jeho bratra p. Martina Schreinera, po jeho 
smrti pak na jeho syna p. Adolfa Schreinera. *) 

NezamysUce^ obec samostatná, dle nového politického 
rozděleni se sídlem představeného. 

Nczamyslict\ 2 míle od Sušice, ves, až do r. 1848 pan- 
ství Zichovickému poddaná, jest zvláštní obec katastrální, jež 
obnáší : 

7 n s. polí, 
„ luk, 
^ zahrad, 
j, pastvišťat, 
„ lesů, 

y, půdy neplodné, mezi tím 5 jit. 
__ 775 □ s. objem stavení. 
Cclkcn7t2;«rjitT 89 D s,rvýnosu lyXO zl. 54 kr. stř. Z toho 
patří k panství Zichovickému 137 jit. 1J17 s. a obci Nezamy- 
slické 1(H) jit. 1013 s. ((> jit. 1010 s. polí, G jit. 1135 s. luk, 
r>2 jit ri97 s, pastvi^řat, 5 jit. 144i> s. lesů, 18 jit. 1407 s. 
půdy neplodné). 

Stiwcní jest zdo r>ř< a obyvatelů českých 429, farou a ško- 
lou patří k faro No7.aiuyslické. 

Zdo jsou 2 hospody a néco stranou ovčín. Dobytka se 
clmví^: 3S koi\ů. 22S kusů hovězího (1 býk. 119 krav, 4 voli, 
KM jiUo\^Mu>\ i7r> ovec, 3 kozy, liU kus vepřového. 

Místo (o \\}. přiclulzí v listinách r. 1045, v kterémžto roce 
kuížo UřtHisIav L jo tlai»V3\l khíštoru Břevnovskému, v 14. sto- 
ÍK^tí ?<o dostíUo bo^pnivníni darováním krále Jana do rukou 
MUmu.i 7 l,!\udMoiu;^ ;VŽ juk r. VXM z rozkazu králova se na- 
\\i(\\\\\ V \\\ ^ IT. stolotí Jařily Nczamyslice k hradu RábL 
\siv^\s \s<^\< K Í?:<ohtnUftm. 

yifi^m^^h^r {\a\s \\\\\ occlcsia. o^i Néniců v prostomluvě 
trtkx^ \Vo<?*í^Kí^vho^^\ hx^ a ikcXt^. \t(sA t>ati\>aátcm držitele pan- 
ími M Í^WÍ^i^v^Kx^í^xV \\\^ "ž^^^K^ AwK tai feiv imrt 17 jit, i^\ n s. 



^\X^V\9sM>\cf^\\m^ ^\. y^\. :^^\ .'^V. _^_, J^l^ 

VI K*.^ ^IK> Gál R.7 P,2Ž^ 

\\S\S \\S% ^M ^|^V;^ J^>^ ^H si^s ít;i i^iji 

R.Á* ^V^V V.^A' Vr4V V,.U' k\:^^ \\\i<^ \i\ h,«^ 



- 205 — 

^^ 71 jit. 401 D s. polí, 9 jit. 1210 D s- pastvin, 18 jit. 
^72 n s. lesa. Vyvažovači důchody 536 zl. -55 kr. Štoly a 
fand. 142 zL r. m. 

K zdejší faře náleží : Nezamyslice, Cimice, Žichovice, Da- 
ínětice, Domorazy, Frimburk, Kejnice a Hejna (obě vesnice 
^ í)kresa Horažcfovickém). Ty samé vesnice mimo Cimice 
sem také patří ke škole. 

Kostel na Nebevzetí panny Marie na návrší u vsi le- 

žkí byl na počátku 17. století v slohu gotickém od Puty Švi- 

iovského z Riesenberka vystavěn a od Jindřicha Libštéinského 

^ Kolovrat později rozšířen. Již r. 1341 byl v Nezamyslicích 

íarní- kostel, kterýž byl od biskupa Jana IV. přivtělen klášteru 

Břevnovskému ; jak zašel, povědomo není. 

lía zvonici visící zvony mají letopočty 1534 a 1525. Také 
jest ade kapl e sv. Karla Bor. s oltářem od Jana Rinta, řez- 
báře~~^y Linci žsl 4000^, kterážto byla r. 1808 zřízena, pod ní 
jest rodinná hrobka knížecího rodu Lamberského. 
Hrobní nápisy v chrámu: 

V kostele nachází se dvě krypty, jedna pod schody vel- 
kého oltáře, která patřívala rytířům Ježovským z Lubu a Ka- 
íenie. Kámen hrobku kryjící má následující leckdes již poru- 
^^í^ý nápis: 

Cripta 

Antiquae familiae equitum 

Jezovshj de Lube 

. . illustri ac . . 

. . . Zdeněk . . 

Ježovshy de Lube et Kallenic 

anno Salutis MDCLXIL errecta. 

Orate pro omnibus in ea quiescen- 

tibus. 

Na pravé straně před presbyteři um jest kámen s nápisem: 

Joannes Hřeblovský, Presbyter^ Protonotarius Apostolicus^ 
^omes Palatinus Eques Hierosolimitanus^ benefactor ecclesiae 
^ujus^ hic jaceů^ orate pro eo* 

Vedle toho jest jiný kámen s nápisem. 

Josef s Annou sestru milau, šli se Světa najednau, Wěku 



v 



í/ 



— 206 — 

\ mladém nevinosti, Vejdau do Radosti. Otec Finger Máteř 
(sic) je tu v pamět položili. Dne 14. Prosince 1766. 

Před vchodem do chrámu se čtou následující h 
nápisy : 

a) Zde odpočívá Ján Antonín Ktipec^ pastýř ho 
f místodržící biskupský, zasloužilý ^ěEan^' nejváženější raá 

skupská, příklad duchovenstva, milovník spravedlnosti, h 
pravdy, chrámu páně ozdobitel, otec chudých, zastavatel ve 
sirotků, ač «ice soukromně skrytý, předce všem povědomý. 
. byl 72 let a zdejší osadu na cestě spasení řídil 42 let, z( 
r. 1800 dne 24. máje. 

b) Obět jeho vděčných bratrů a sester, jakož z jeh( 
I brých ovčiček slavný života svého běh dokonal bohabojn] 

stýř, Václav Štěpán Kekeisen^ vikarius a skutečná kon 
rialní rada" v roce 1809. 5. prosince. Zem kryje otce na 
štědrá ruka kryje jeho v pokoji a v dobré památce zprách 
kosti jeho. 

Nápis na hrobě f p. faráře Heritesa . 

Zde v tmavém hrobě tiše odpočívá, 
Jenž v životě co zbožný kněz se skvěl, 
A s výsosti se na své ovce dívá, 
O něž co zbožný pastýř péči měl. 
Pln vroucí lásky, svaté horlivosti, 
K pokání bludné ovce zbuzoval. 
Jim cestu ctnosti, cestu blaženosti. 
Po níž by kráčet měli, schvaloval. 
Nešetřil slov, nešetřil namáhání 
By zvrátil dábla ošemetnou kst, 
Věda, že velké v nebi radování. 
Nad jedním z hříchu polepšeným jest. 
A nyní po přestálé zemské strasti 
Požívá mzdy za dobré skutky své. 
Tam v říši slávy tam v domě rajské slasti, 
1/ Kam všecky nás své bratry v Kristu zve. 

Na straně stojí napsáno : Dne 28. března 1838 v 7Í 
věku svého v Pánu ^snul vel. Pan Karel Aug, Herite, 
28 let co pastýř duchovní zdejší osadu spravoval. 



— 207 — 

Na straně epištolní před oltářem nápis konsekra ční: 

Nos Joannes ProCopius Dei et Apostolicae sedis Gratia 

Pi*6to-episcopus Bohemo-Budvicensis consecravimus hanc eccle- 

siajn, in honorem beatissimae Virginis Mariae et reliquias sanc- 

tor-um* Martyrům: Joannis Nepomuceni et Viti, S. Philippi Apo- 

stx>li et Christophori, S. Deodati et Clari, S justini et Feli- 

ciani, S. Vinántiae et Gaudentii in iis inchisimus et singulis 

Cliristi Fidelibus hodie unum annum et in die anni versario 

Consecrationis, quae est prima dominica post festům Set. Fran- 

eisci Seraphici celebranda hujusmodi ipsam visitantibus^ quadra- 

ginta dies de vera indulgentia in forma Ecclesiae consueta, 

cóncessimus. Die I. Novembris MDCCLXXXVI. 

Nad nápisem jest znak p. biskupa Jana Prokopa hraběte 
ze ISchafgótschu. Skřínka na straně druhé oltáře na sv. oleje 
^á. nápis : Lucie Kolovratova rozena z Martinic a na Žichovicích. 

Posloupnost farářů. 

1. Jan Martin Hloušek r. 1623. 

2. Řehoř Kvapil 1649. 

3. Fraňt. Brexelius 1652. 

4. Matěj Ignác Zdenek. Od toho jsou nejstarší matriky 
^^^amyslické r. 1672. 

5. Matěj Jos. Staníček. Nastoupil faru r. 1699 dne 1. 
^^tua a dne 23. května téhož roku byl již pohřben. 

6. Vavřinec Václav Jan Opekar. Nastoupil r. 1699, f r. 1712- 

7. Daniel Čejka. Nastoupil r. 1713, f 1724. 

8. Pavel Jos. Hofman, nastoupil r. 1725, f 1758. 

9. Jan Jos. Král, rodilý ze Sušice^ nastoupil r. 1758, 
zenníel 1762. 

10. Jan Antonín Kupec z Horažďovic. Nastoupil faru roku 
J^2 a t dne 24. května 1800. Muž velmi zbožný, o okrasu 
^^^Jšího chrámu vysoce zasloužilý. 

, 11. Václav Štěpán Kekeisen ze Sušice. Nastoupil 1800 a 

^ 1809. 

. _ 12. Karel Aug. Herites z Horažďovic. Nastoupil 1809 a 

13. Frant. Pusch z€ Strakonic. Nastoupil faru r. 1838, šel 
^ Odpočinutí 1859. 



— 208 — 

14. VeL pan P. Jan Ladislav Duben, narozra dne 4. Ir 
1829 v Dražoyidch. Nastoupil fnm r. 1859. 

R. 1626 dne 4. srpna přišlo jest vojáků do Nezam; 
a tu pod kostelem v širém poli noclehovali, tovaryše s' 
který mél manželku svou, zabili tu v noci a ženu )ehp 
velmi znmili, 19 ran sekaných, 9 bodaných po prsech a 3 
námi stloukli, zabitou majíce snopy ji překládali, peníze od 
pobravše pryč odešli. O skutku tom svědčí nápis na ol 
rodu Kristova od r. 1657 na faře Nezamyslické. 

N(wá veáka^ 1 V4 míle od Sušice, ves až do r. 1848 s' 
Jiřičenskému poddaná, patří katastrem i obcí podlé nového 
dělení k Jiřičné, farou a školou do Petrovic, má 7 stave 
47 českých obyvatelů. 

Dobytka jest zde: 41 kus hovězího (15 krav, 10 
17 kusů jalového), 32 ovce, 4 kozy a 2 kusy vepřového. 

Ves tato patřila jednou k Dolejšímu Krušci, přešla 
roku 1709 k statku Jiřičenskému. 

Zvláštní jména pozemků, Hory Novoveské, Hony 
(Divina) Třírohy. Hony Nivka. Na zahradě Outořík. Hony 
lářské. 

Nové městečko, 1 V, míle od Sušice, ves až do r. 
z. statku Vatěticům poddaná, na pravém břehu Otavy ; zvi 
obec katastrální, ku které jsou přiděleny ves Rojsko, Mouř 
a Anninov (Annathal) ; obnáší : 
186 jit. 375 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastviš<at, 
lesů, 

půdy neplod., mezi tím 2 j. 11 
objem stavení. 
Celkem 470^ Í305 Q s., výnosu 1243 zl. 31 kr. stř. Z 
patří k statku Vatětickému 33 jit. 882 Q s., á obci ř 
městecké 84 jit. 403 D s. (1 jit. 900 s. polí, 31 jit. 15 
pastvišťat, 19 jit. 1560 s. lesů, 30 jit. 1133 s. půdy neplo 

Stavení jest zde 11 a obyvatelů německých 253. F 
a školou patří. Nové městečko do Mouřence a obcí podlé 
vého politického rozdělení do Vatétic. 



39 , 387 


» 


2 „ 850 


» 


113 , 502 


» 


75 „ 1130 


n 


57 , 1261 


n 



78 « 


15 


n 


3 „ 


710 


n 


90 „ 


810 


n 


141 „ 


1293 


m 


38 „ 

• 


567 


n 



— 209 — 

Dobytka se zde chová : 4 koně, 74 kusy hovězího (1 býk, 
29 krav, 10 volů, 34 jalového), 14 ovec, 6 koz, 2 kusy ve- 
přového. 

Mezi lidem posud koluje pověst, že zde stálo jindy mé- 
stečho. (Viz Houřenec.) 

Nueerav^ \ mfle od Sušice, ves až do r. 1848 poddan- 
stvím k zemskému statku Dlouhé Vsi patřící, na levé straně 
Otavy, ná stráni východní hory Stráže ; jest zvláštní obec kata- 
strální (ku kteťé jest Páteček přivtělen), jež obsahuje: 
145 jit. 1025 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišfat, 
lesů, 
půdy nepL, mezi tím 1 jit. 1050 n s. 

objem stavení. 

Celkem 497 jit. 1220 Q s., výnosu 1462 zl 47 kr. stř. Z toho 
P^tří k statku Dlouhoveskému 78 jit. 810 a obci Nuzerovské 
^180 s. polí, 385 s. luk, 25 sáhů zahrad, 41 jit. 15 s. past- 
^išťat, 3 jit. 455 s. lesů, 12 jit. 1317 s/ půdy neplodné, celkem 
^8 jit. 217. 

Stavení jest zde 16, obyvatelů německých pak 114, farou 
Patří Nuzerov do Mouřence, školou do Dlouhé Vsi. 

Dobytka se zde chová : 86 kusů hovězího (30 krav, 18 volů, 
^ kusů jalového), 42 ovce, 5 koz, 3 kusy vepřového. 

R. 1543 náležela tato ves k hradu Rábí a toho roku ji 
^^Prodal Břetislav Švihovský z Riesenberka městu Sušici, 
y^ l7. století k statku Dolnokrušeckému, přešla pak r. 1707 
^ statku Dlouhoveskému za vesnici Rapatice. 

Obcí podlé nového polit, rozdělení patří Nuzerov k Dol- 
^mu Krušci. 

Orlov^ dvůr poplužní statku Hlavnovickéhe, V4 hodiny 
'Východně ležící. Orlov byla jednou ves a patřila v 12. století 
Křižovníkům Zderazským v Praze (viz Bezděkov), v 16. století 
k hradu Rábí. R. 1543 prodal Břetislav Švihovský z Riesen- 
berka mezi jinými Orlov městu Sušici ; v třicetileté válce zašla 
ves Orlov a z pozemků těch povstal poplužní dvůr zemského 
statku Hlavňovického. 



119 


v 300 


246 


„ 1165 


373 


„ 1225 


14 


„ 1455 



— 210 — 

Pancíř, jižně od Eisensteinu 3437 s. vysoký vrch Šumavy, 
který své oubočí do údolí u Eisensteinu a České hutí vysílá. 

Pancíř (něm. Panzer), 4*/4 míle od Sušice, severně na 
stráni hory téhož jména od Eisensteinu iVs hpdiny, ves až do 
r. 1848 k zemskému statku Eisensteinu poddaná^ zvláštní obec 
katastrální, jež obsahuje r 

155 jit. 1150 D s. polí, 

v luk, 
^ pastvišťat, 
„ lesů, 
„ půdy neplod., mezi tím 2 j. 375 □ s. 

objem stavení. 

Celkem 910 ~jitr~495 T] s-i výnosu 1349 zl. 54 kr. Z toho 
celého patří k statku zemskému Eisensteinu jen 1 jit. 1120 s. 
a obci Pancířské 3 jit. lOO s. půdy neplodné. 

Stavení rozptýlených jest v té obci 24 a obyvatelů německých 
202, osadou, farou a školou patří do městyse Eisensteinu. 

Dobytka se zde chová: 4 koně, 150 kusů hovězího (60 krav, 
22 voli, 68 kusů jalového), 30 ovec, 7 koz, 1 kus vepřového. 

Páteček, ^s ^^^ ^^ Sušice, mlýn nad Červenými Dvorci, 
zde jest přívoz přes Otavu. 

Pařezí, viz Terezinov. 

Pavinov (původně Palvinov od Němců prostpmluvně také 
Ackerhófen), 2V4 míle od Sušice, ves až do r. 1848 k zemskému 
statku téhož jména poddaná, patří podlé katastru i obcí podlé 
nového rozdělení k obci Štěpánické, má 10 stavení a 110 obyvatelů 
německých, patří farní osadou a školou do Mouřence. 

Dobytka jest zde: 4 koně, 94 kusy hovězího (50 krav, 
8 volů, 36 kusů jalového), 16 ovec, 8 koz a 6 kusů vepřového. 

Pavinov, zemský statek v deskách zemských Ň hlavní 
knize P. Tom. I. fol. 221 vložený, má své pozemky dílem 
v katastrální obci Štěpánické dílem v katastrální obci Zalužické, 
jež obnáší: 



— 211 - 

250 jit. 4 D s. polí, 
176 „1550 „ luk, 
3 „ 135 . „ zahrad, 

90 » „ 1252 „ pastvišřat, 
758 „ 325 „ lesů, 

19 » 663 „ půdy neplodné. 



Celkem 1298 jit. 729 Q s. Daní platí tento statek: gruntovného 
226 zl. 2 kr., ze stavení 26 zl. 15 kr. 

Zemský statek Pavinov má dva poplužní dvory v Pavinovech 
a Štépánicích. V Pavinovech jest zámek s pěknou zahradou, 
kaple sv. Valentina r. 1689 od Marie Anny Říčanské z Říčan 
obnovená, při které roku 1797 od držitelky tehdejší Barbor)' 
Borinové z-e Lhoty zvláštní zámecký kaplan ustanoven byl. 

Statek Pavinov přešel r. 1673 od Arnošta Vojtěcha Račína 
2 Bačín na Petra Hynka Račína z Račín. 

R. 1680 dostal se koupí Janovi Krištofovi Kocovi z Dobrše 

^ jeho choti Polixeně Kateřině rozené z Račínů, r. 1688 byla 

^ držení Anna Terezie Kocova z Dobrše, r. 1708 Josef Hynek 

^^ryni ze Lhoty, od něho dostalse r. 1739 šlechtičně Barboře 

^cirynové ze Lhoty, která ho ještě r. 1792 držela. Toho roku 

^^ešel Pavinov dědičně Františce z Puclachru rodem ze Storchen- 

^^Idu, která ho prodala r. 1806 Augustinovi Míillerovi, od 

"^ 1810 patřil jeho manželce Anně MtiUerové rodem Adlerové, 

^ r. 1833 Emanuelovi Miillerovi a když tento r. 1845 zemřel, 

i^ešel zemský statek Pavinov. i Vatětice, ačkoliv čtyry děti byl 

ustavil, na jeho manželku paní Annu Miillerovou rodem 

Duškovu, která ho i se statkem Vatěticémi r. 1867 postoupila 

"^ynu panu Václavu Míillerovi.*) 

Pekloj mlýn v katastrální obci Horo-Krušecké, % hodiny 
^d Hartmanic. 

Petrovice, obec podlé nového politického rozdělení se sídlem 
představeného, ku které jsou přiděleny vesnice: Chamutice, 




♦) Desky zemské Tom. ^.^O ^% .400^, ^ll 466 862^ 875^ 
^ - H.lť J.37' G.13' Q.IO' E.10' H.2 ' F.24* 

_??L ^^85 1220 
B.19' K19 ' N.l • 



— 212 — 

Kochanov, Ruvna. Pařezí také Terezinov (něm. Theresiendorf) 
Trsice, Vojtice. 

Petrovice^ 1 míli od Sušice*, ves až do r. 1848 zemskému 
statku hn^žickému poddaná, zvláštní obec katastrální, ku které 
náleží také přiměřený zemský statek Knežice, Terezinov a 
Vojtice, jež obsahuje: 

322 jit. 1518 D s. polí, 
117 „ 650 ,, luk, 

8 „ 1468 „ zahrad, 
103 „ 108 „ pastvišfat, 
502 „ 67 „ lesfi, 
65 „ 573 ^ půdy neplod., mezi tím 5 jit. 785 s. 

_ ^ ' objem stavení. 

Celkem 11 ll)TitrTÍ90 ČTš., výnosu 3593 zl. 52 kr. Z toho 
patří zemskému statku Kněžicům 807 jit. 437 s. a obci Petrovické 
81 jit. 274 s. (1340 s. polí, 2 jit. 1585 s. luk, 120 š. zahrad, 
29. jit. 115 s. pastviSťat, 22 jit. 1065 s. lesů, 25 jit. 774 s. 
půdy neplodné. 

Stavení jest zde 35 a obyvatelů českých 239. Farou, školou 
i (d)cí patří Petrovice též tam. 

Dobytka se chová: 13 koní, 136 kusů hovězího (2 býci, 
7!í krav, 22 voli, 33 kusy jalového), 91 ovce, 11 koz, 32 kusy 
vepřového. 

U. 1428 patřily Petrovice k hradu Vilharticům, od r. 1585 
i\W k Htatku Knéžíckému. 

flemeslníků jest zde: 1 pekař, 1 kovář, 1 hrnčíř, 2 krejčí, 
Jí fttwri, 2 truhláři. 

Pťlrovice fara. Zde jest farní- kostel svatých apoštolů 
Pi»trH a Pavla pod patronátem držitele statku Eíněžického. Farní 
tatu OHtula má 2(S26 duší. Ku faře patří 2 jit. 565 Q s. luk, 
II jil. H-jn □ H. poli, 1 jit. 146 D s. zahrad, 21 jit. 345 D s. 
Inntt, 450 n H. i>afttvin, vyvažovači roční důchod: 310 zL, 
•J7Ví ki'.* ftíí^l*^ a fundace 60 zl. 32 kr. r. m. 

Hom nrtleit^jí onadou : Petrovice, Vojtice, Trsice, Vlastéjovy, 
llv(/.(hilka (VVantiftkova ves), Kněžice, Libětice, Picho, Posobice, 
HIruukov, ŽiktA', Iluvná, Suchá, Javořl, Orlov, Mochov, Mokrány, 
Dolili Tí^Ativ, dunnutice, Svétlá, Chlum (Chlumo), Loučová, 
JlM^iui. KojMťis NiiVíi Voskn, Pařezí (^Terezinov), Kochanov 



hox^ni a dolní. Tyto vesnice mimo Chhmi sem také patři ško- 
lce ve. Kostel má románskoa Též. ral a pfikopv pod jménem Vy- 
š^Yix^ad na jižm' strané, což na to poukazuje, že zde stál 
jiv^djr hrad a že z toho hrada povstal nynéjší kostel, což o staro- 
sti jeho-svědřL 

V roku 1384 přichází již co £arm' kostel, ačkoliv bez vší 
ciliyby z 12. století pochází 

Na čtyřech zvonech jsou tyto nápisy: 

a) Léta páně 1607 v neděli po sv. Jakube apoštolu Páné 
lO na pomoc na tento zvon jedno sto kop míšeňských odmé 
'-918 Hatidríha Seberga na Enéžicích ke cti a chvále i^ánu 
lu všemohoucímu ke kostelu sv. Petra ve vsi Petrovicích. 
ito zvon je^t slit od nmé Mandina Jindry méšťamna mésta 
itov léta 1607. 

6) Na druhém zvonu : 1772 Jakob WUhelm Seicz in Pilsen. 

c>'Na třetím: zvonu 1807 Petr Paul Perner in Pilsen. 

d) Na čtvrtém: Honori saúcti Petři apostoli fusa anno 
^oinini 1787. 

V kostele jsou obrazy všech svatých apoštolů, jež prý náš 
I^^^věstný malíř Bratidl maloval Hrobm' kámen v kostele s erbem 
^^é, tento nápis : Léta 1604 v pondělí po sv. Bartoloměji pokojné 
^ Ubě usnula v Pánu urozená paní Plafiská rozená z Račína 
^ Ha Knéžicích, jejížto milé duši pán Bůh rač milostiv býti. 
■^^ jiném: Léta 1583 v pátek v noci na sobotu po sv. Mikuláši 
^^H^el jest Knštoí Aichhom z Beichenbachu a jest pochován 
^de, v neděli po početí, panny Marie jehožto duši pán Bůh mi- 
lostiv bud. 

Petrovická fara byla před časy v Kněžicích. (Viz Kněžice). 

Posloupnost farářů v Petrovicích. 

V 13. a 14. století zastávali zde (sídlem na Kncžicích) 
^uchoYn^ správu přaemonstráti bavorského kláštera Windberku. 

Později zde byli husitští, na to evangeličtí duchovní, od 
^- 1&68— 1571 Jan Žlutický (Sušičan). 
1571—1596 Leonard Svisicna. 
1596—1611 F. Ondřej. 
1611—1619 F. Mojžíš (evangel;). 

14 



— 214 — 

1619—1639 Jan Nigrin (evangel). 

Alesius Halek (katoL). 
Alexius Kukus (katol.). 

1643—1675 Jan Václav Happa, dříve děkan na Mělnk 

1675—1677 Jan NeuhoflFer. 

1677—1680 Bartoloměj Farovský (Moravan). 

1680—1704 Jiří Josef Kintzl. 

1705—1733 Tadyaš Mikuláš Kaufi&nan (Prachatičan), kn 

řádu křižov. Za něho vyhořela fara. 

1733—1736 Ludvík Přikryl (kňžovník). 

1736—1738 Václav Lokej. 

1738—1762 Ant. Jos. Doubrava (z Landškrouna). 

1762—1769 Prokop Harrer, později děkan v Sušici. 

1769—1785 Ant. Topičovský (Horaždovičan). 

1785—1801 Jan Wieman (Kolinčan). 

1801—1828 Hilarius Vác. Chlistovský (Sušičan), exkaj 

cín, za něho zřídilo se r. 1804 na žádost hi 
běte Frant. Josefa Defoursa v Petrovicích I 
planství. Tento kněz se znal dobře v š 
pařství a založil velkou štěpnici u fary. 

1828—1853 Frant. de Paula Trojan (Bechyňan). 

Od r. 1853 Vel. p. P. Karel Winter (Blatenan). 

FíchOy obec politická, podlé nového rozdělení, kamž je 
jsou přivtěleny vesnice Libětice a katastrální obec Suchá s P» 
verkem. 

Fícho (původně Pich), l^g míle od Sušice, ves až do 
1848 zemskému statku Libětickému poddaná, na okresní sili 
z Petrovic do Klatov, obec katastrální (ku které jest přiměl 
zemský statek Libětice); obnáší: 
130 jit. 1230 D s. polí, 

n luk, 

zahrad, 

„ pastvištat, 

„ lesů, 

„ půdy neplodné, mezi tím 1 ji 
600 n s. objem stavení. 
Celkem 349 jit. 1345 D^-. výnosu 1140 zl. 38 kr. stř. Z to 
patří k zemskému statku Liběticům 187 jit. 1515 s. a obci J 



49 


, 1065 


2 


» 645 


49 


, 1340 


108 


» 90 


9 


n 175 







— 216 — 

chovské 35 jit. 1270 s. (75 s. luk, 17 jit 1336 s. pastvišťat, 
U jit. 80 s. lesů, 3 jit. 1340 s. půdy neplodné. 

Staveni jest zde 7 (hospoda a mlýn) a obyvatelů českých 
53. Farou a školou patří Pícho do Petrovic, obcí k Pichu. 
Nedaleko jest samota Školská. 

Dobytka se zde chová: 1 kůň, 54 kusy hovězího (16 krav, 
10 "Volů, 28 kusů jalového), 83 ovce, 3 kozy, 2 k. vepřového. 

R. 1543 patřila ves ta k hradu Bábí\ téhož roku ji pro- 
^ Břetislav Švihovský z Rabi městu Sušici, později přešla 
^ statku zemskému Horo-Stanikovu. V roce 1836 přešla pak 
koupí k statku Hlavňovickému. 

Flatory (něm. řlattom, IV4 míle jihovýchodně od Sušice, 
^^nz byla až do r. 1848 poddaná; zvláštní obec katastrální, 
J^ obsahuje: 

156 jit 1310 D s. polí, 



78 „ 770 


n 


luk, 


4 „1040 


n 


zahrad. 


106 „ 925 


n 


pastvišfat. 


49 „1215 


77 


lesů. 


10 ;, 120 


u 


půdy neplod., mezi tím 1 jit. 1400 s. 






objem staveni 



^em 406 jit 580 D »-, výnosu 1140 zl. 38 kr. stř. Z toho 
^*^i?í městu Sušici 5 jit 1175 s. a obci Platorské 104 jit 1460 s. 






%3 8. polí, 2 jit 115 s. luk, 160 s. zahrad, 49 jit 1495 s. 
^tviStat, 45 jit 25 s. lesů, 7 jit. 745 s. půdy neplodné. 
Stavení jest zde 20 a obyvatelů německých 135. Farní 
^^^idou a školou patří Platory jakož i obcí podlé nového po- 
^^ického rozdělení k Dlouhé Vsi. 

Dobytka se zde chová: 1 kůň, 135 kusů hovězího (36 krav, 
voly, 65 kusů jalového), 86 ovec, 24 kozy. 
Ves tato patřila k hradu Kašperku^ přešla r. 1584 za pa- 
^H>váiií císaře Rudolfa II. na obec města Sušice. 

Podmokly^ obec podlé nového politického rozdělení se sí- 
^em představeného, kamž ještě také katastrální obec Bok se 
plížím patří. 

JPodmokly^ '% míle od Sušice, ves až do r. 1848 dílem 
mésta Sušici dílem zemskému statku Podmoklům poddaná, 
''viiiitní obec katastrální, jež obnáší: 

14* 



— 216 — 

430 jit. 740 D 8. polí, 
151 „1400 „ luk, 

4 ,, 1500 jy zahrad, 
137 „1230 „ pastvišfat, 
170 „ 430 „ lesů, 

20 „ 415 „ p&dy nepl., mezi tím 3 jit 1385 Q s* 

objem staveni. 



Celkem 915 jit. 915 n s., výnosa 3345 zl. 42 kr. Z toho 
patří k zemskému statku Podmoklům 131 jit 845 s. a obd Pod- 
mokelské 144 jit 1086 s. (12 jit 940 s. polí, 4 jit 475 s. luk, 
46 jit 740 s. pastvišfat, 65 jit 1535 s. lesů, 15 jit 455 s. 
půdy neplodné. 

Stavení jest zde 45 (panský dvůr, hospoda a mlýn), oby- 
vatelů českých 404. Farou patří Podmokly do Albrechtce, tvoří 
obec politickou a mají zvláštní filiální školu. 

Dobytka se zde chová : 31 kůň, 243 kusy hovězího (116 krav, 
9 volů, 118 k. jalového), 186 ovec, 15 koz, 52 k. vepřového. 

Kníže Břetislav I. daroval roku 1045 Podmokly klášteru 
Břevnovskému, v r. 1233 přišly ve vlastnictví bavorského klá- 
štera Windberku následkem obdarování Alberta hraběte od Luku, 
pak ku hradu Kašperku, r. 1584 koupilo město Sušice Pod- 
mokly od císaře Rudolfa II., při tom' ale zemský statek pro 
sebe zůstal. 

Podmokly^ zemský statek, jsou v deskách zemských 
v hlavní knize P. Tom. VIL fol. 173 vloženy a obnášejí- podlé 
katastru : 

58 jit 1375 D s. polí, 
16 „645 „ luk, 
— „ 380 „ zahrad, 
15 „ 1055 „ pastvišťat, 
39 „ 705 „ lesů, 
1 » 100 » půdy neplodné. 
Celkem 131 jit. 1060 Q tóhů. 

Zde jest zámeček a poplužní dvůr. 

Léta 1526 byli Konrád, Sebastian a Adam bratří Bem- 
klauové ze SchOnreitu v držení toho statku, od r. 1559—1560 
Anna Bemklauova, r. 1664 Sebastian a Adam, r. 1609 Cledeon 
Bernklau ze SchOnreitu. 



— 217 — 

R 1648 koupil Adam Vilém Voprchov z Vracova dvůr 
poplužní ve vsi Podmoklých od Viléma Lokovského z Bence za 
23bO kop míš. 

R. Í675 přešly Podmokly na Jana Dlouhoveského z Dlouhé 
Vsi, r. 1695 na Václava Mikul. Sobětického ze Sobětic, r. 1715 
na Jiřího svobodného pána ze Schumanů, r. 1737 na Václava 
lytiře Puteaniho, r. 1804 na Frant. hrabete Sickingena a téhož 
roku ještě na Josefa Baumbasa, r. 1811 na Jakuba Hannigra, 
!*• 1816 na Josefa Schebestu a jeho manželku Barboru a r. 1846 
Qft pana Jana Schebestu. *) 

Podolí^ mlýn a 12 chalup u Bilenic. 

Posobice^ 1 míli od Sušice, ves až do r. 1848 zemskému 
statku Žikovskému poddaná, zvláštní obec katastrální, jež obnáší : 
75 jit 380 D s. polí, 
56 , 535 n luk, 
— , 630 „ zahrad, 
30 , 1029 , pastvišfat, 
6 s 521 „ půdy nepl., mezi tím 1125 Q s. 

objem stavení. 

^^Ikem 168 jit. 1495 D s., výnosu 664 zl. 34 kr. stř. Z toho 
P^tří k zemskému statku Žikovskému 18 jit. 1555 s. a obci Po- 
^^bické 32 jit 128 s. (1045 s. polí, 2 jit 115 s. luk, 20 s.za- 
^^aa, 26 jit 1192 pastvišíat, 2 jit. 901 s. půdy neplodné). 

Stavení jest zde 9 a obyvatelů českých 62 ; farou a školou 
^^5^"^ Posobice do Petro vic a obcí podlé nového politického roz- 
ení do Maršovic. 

Dobytka se zde chová : 76 kusů hovézího (30 krav, 16 volů, 
kusů jalového), 156 ovec, 6 koz a 4 kusy vepřového. 
V 14. století patřily Posobice křížovníkům Zderazským 
^aze. (Viz Bezdékov.) 

Pozorka^ osamélá chalupa u Lešišov. 
Prachlík^ chalupa nedaleko Petrovic. 




*) Desky zemské Tom. 



310 393 404 491 601 686 



A.ll' P.11,R.3' D.19' ŇX* C.28' K.29 
418 862 876 1027 1061 1339 
F.26' M.13' A.lť H.13 ' D.16 ' A.9 * 



— 218 — 

Práiiliáy as před dvacíti lety nově vystavěný domel 
tastrální obci Kojšické, V4 hodiny východně od Kojšic 
padni straně površí Stráže. 

Předvojavice^ 2% mfle od Sušice, ves až do r. 18^ 
ství Týneckému (v Klatovsku) poddaná, díl katastráln 
Chvalšovické, má 4 stavení, 28 obyvatelfi českých^ patř 
do Velhartic, školou do Čachrová, obcí podlé nového polil 
rozdělení do Kunkovic. 

Dobytka se chová: 44 kusy hovězího (2 býci, Iž 
8 volů, 22 kusy jalového), 17 ovec. 

Ves tato patiHla r. 1428 k hradu Yilhartickému. 

Přestanice^^ 1^4 niíle od Sušice, ves až do r. 184' 
skému statku téhož jména poddaná, zvláštní obec kata 
jež obnáší: 



115 jit. 75 


D s- polí, 


68 „ 1220 


„ luk, 


- r, 1460 


„ zahrad, 


27 „ 150 


„ pastvišťat, 


69 „ 595 


„ lesů, 


7 „ 360 


„ půdy neplod, mezi tím 1121 




objem stavení. 



Celkem 288 jit. 660 D s., výnosu 945 zl. 33 kr. stř. 
patří k zemskému statku Přestanicňm 287 jít. 425 s. 

Stavení jest zde 15 a obyvatelů českých 121. Fi 
školou patří Přestanice do Hlavňovic a obcí podlé nové 
litického rozdělení do Milinov. 

Dobytka se zde chová: 51 kus hovězího (1 býk, 32 
8 volů, 10 kusů jalového). 

Přestanice^ zemský statek, jest v deskách zemských v 
knize Tom. XII. fol. 113. zaznamenán a obnáší podlé katastr 
115 jit. 75 D s. polí. 



70 „ 900 


„ luk, 


- „ 1045 


„ zahrad, 


27 „ 150 


„ pastvišťat, 


69 „ 60 


„ lesů, 


4 „ 1380 


„ půdy neplodné. 



Celkem 287 jit. 425 Q s. Daní se platí: gmntovní 
29 7s kr., ze stavení 4 zl. 66 kr. 



— 219 — 

Přestanice patřily r. 1691 Václavu Kocovi z Dobrše a 
byly pak dlouhý čas se zemským statkem Žikovským spojeny, 
r. 1799 náležely Marii Václavovi Bořkovi hraběti z Dohalic. 
R. 1836 prodal je p. Veith zároveň s Libétieemi Inocencovi r}- 
tiři Kocovi z Dobrše tehdejšíma pánu na Hla^'ůovicích, který je 
s jmeiiovaným statkem spojil. Po jeho smrti přešly na jeho 
syna Josefa dědičně, který je r. 1853 svému bratru p. Ferdi- 
nandovi rytíři Kocovi z Dobrše postoupil. 

Puchverk^ o samotě ležící mlýn v obci Čermé, na pkresní 
silnici ze Sušice do Klatov. 

Puchverk^ mlýn v katastrální obci Suché. 

Radkav malý (německy Ragersdorf), samota '/^ hodiny 
jihovýchodně od Pavinov, zemskému statku Pavinovskému až do 
^' 1848 poddaná, patří farou a školou do Mouřence a obcí do 
^atětic. 

Radkav (něm. Roggau), 2^/^ míle od Sušice, ves až do 
^ 1848 zemskému statku Vatěticňm poddaná, zvláštní obec 
^*^t astrální, jež obnáší i s Wunderbachem : 

147 jit. 455 D s. poU, 

luk, 
zahrad, 
pastvišfat, 
lesů, 

půdy neplod., mezi tím 1 jit. 755 s. 
objem stavení. 

^^Ikem 664 jit. 350 Q s., výnosu 1384 zl. 30 kr. stř. Z toho 
*^^ří k statku Vatěticům 372 jit 1415 s. a obci Radkovské 
^ jit. 930 s. (1 jit. 585 s. polí, 105 s. pastvišíat, 8 jit. 195 s. 
í^ůdy neplodné). 

Stavení jest zde 19 a obyvatelů německých 177. Farou a 
školou patří Radkov do Mouřence a obcí dle nového rozdělení 
X>olitického do Vatětic. 

Dobytka se zde chová: 121 kus hovězího (48 krav, 14 
\olů, 59 kusů jalového), 12 ovec, 11 koz, 14 k. vepřového. 

Radost ice^ V/^ míle od Sušice, ves až do r. 1848 zemskému 
statku Hlavňovicům poddaná, zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 



60 „ 600 


n 


2 „ 1225 


r> 


50 „ 325 


r> 


382 „ 1505 


TJ 


20 „ 1040 


n 



~ 220 — 

99 jit. 340 D s. polí, 
42 , 535 ^ luk, 
25 „ 115 „ pastviátat, 
22 „ 435 „ lesů, 

2 , 1475 „ půdy neplodné, mezi tím 1305 Qs - 

objem stavení. 



Celkem 191 jit 1300 D s., \7nosu 704 zl. 52 kr. Z tohc^ 
patří obci 800 s. polí, 1010 s. pastvišťat, 4 jit. 1560 s. lesů^ 
1 jit. 1230 s. půdy neplodné, celkem. 23 jit. 1440 sáhů. 

Stavení jest zde 5 a obyvatelů českých 52, farou a školou 
patří Radostice do Hlavňovic a obcí podlé nového politického 
rozdělení do Milinov. 

Dobytka se zde chová : 9 koňů, 54 kusy hovězího (16 krav, 
8 volů, 30 kusů jalového), 35 ovec, 3 kozy, 2 kusy vepřového. 

Radvanice^ 2^1^ míle od Sušice, ves až do r. 1848 dílem 
statku Nemělkovskému, dílem statku Kunkovickému poddaná, 
^4 hodiny jihozápadně od Nemělkov, zvláštní obec katastrální, 
jež obnáší s Jarkovicemi: 

214 jit. 1555 D s. polí, 

» luk, 
„ pastvišťat, 
I) lesů, 

^ půdy neplod., mezi tím 1 j. 270 Q s. 
objem stavení. 
Celkeňr~583lit^^0 n~sT^ výnosu 1698 zl. 6 kr. stř. Z toho 
patří zemskému statku Nemělkovskému 214 jit. 160 s. a obci 
Radvanické 9 jit. 830 (2 jit. 215 s. polí, 1 jit. 1295 s. past- 
višťat, 5 jit. 920 s. půdy neplodné). 

Stavení jest zde 9 a obyvatelů českých 70; farou, patří 
Radvanice do Velhartic a obcí podlé nového rozdělení politického 
do Kunkovic. 

Rapatice (původně Rapotice), IV4 mile od Sušice, ves, díl 
katastrální obce Dolnokrušecké, až do r. 1848 z. statku Dolnímu 
Erušci poddaná, patří taktéž podlé nového politického rozdě- 
lení dó této obce, má 5 stavení a 32 německé obyvatele. 

Farou patří Rapatice do Mouřence. Na počátku přede- 
šlého století patřily Rapatice k zemskému statku Dlouho- 



82 


n 


44() 


81 


n 


1500 


195 


rt 


1370 


7 


fí 


1575 









— 221 — 

veskému^ byly pak za Tes Nuzero? vyměDěny a náležely od té 
doby k statku Dolnímu ErušcL 

Dobytka se zde chová: 20 kusů hovězího (10 krav, 6 volQ, 
4 kusy jalového), 6 ovec, 1 koza, 1 kus vepřového. 

Bojsko původně (Rajsko, Rajské), ves nedaleko břehu 
Otavy na návrši pod kostelem Mouřeneckýra, l^/g mfle od Su- 
šice až do r. 1848 zemskému statku Vatěticům poddaná, díl 
katastrální obce Novoměstské, má 11 stavení, 82 německé 
obyvatele, patří farou a školou k Mouřenci a obcí podlé nového 
politického rozděleni k Vatěticům. Zde jest také fara Mou- 
i^ská (viz Moúřenec). 

Dobytka se zde chová: 65 kusů hovězího (25 krav, 8 volů, 
32 k. jalového), 18 ovác^ 2 kozy, 8 kusů vepřového. 

iíoi, ^8 D^fl^ od Sušice, ves až do r. 1848 městu Sušici 
j^oddaná, zvláštní obec katastrální (ku které též dU Záluží jest 
Pňměřen), jež obnáší: 

. 110 jit 673 D s. polí, 
51 ^ 147 ^ luk, 
. — „ 1505 „ zahrad, 
19 » 595 „ pastvištat, 
225 „ 1485 „lesů, 
6 „ 750 „ půdy neplod. (mezi tím UlO Q s. 

, objem stavení). 

'^Ikem 414 jit 355 D s., výnosu 1147 zl. 22 kr. stř. Z toho 
^<^*í městu Sušici 223 jít. 865 s. nejvíce lesů. 

^ Stavení jest zde 8, a obyvatelů německých 81; farou a 
/^^lou patří Rok do Sušice a obcí podlé nového politického 
'^2^děíení k Podmoklům. 

Zde jest veřejná kaple, která r. 1791 byla vydvižena a za 
^O zl. prodána; r. 1860 zase ale btevřena^^ a přičiněním bývalého 
^chtáře Rockého Jana Schmidla nadána. 

Dobytka se zde chová: 69 kusů hovězího (25 krav, 12 volů, 
^2 kusy jalového^, 7 ovec, 3 kozy, 5 kusů vepřového. 

Město Sušice zde mělo až do r. 1784 poplužní dvůr, který 
Se toho roku rozprodal. 

Roasedly ves, iVg uiíle západně od Sušice v údoU na 
potoce Nezdickém, až do r. 1848 panství Žichovickému poddaná, 



322 


jit 140 D 8. 


154 


, 1370 , 


3 


. 1475 , 


111 


. 340 . 


21 


. 815 , 


22 


. 260 . 



obec podlé noTého politického rozdéleiií sama o sobě, zvláštik^ 
obec katastrální, jei obnáší : 

polí, 

luk, 

zahrad, 

pastviStat, 

lesů, 

půdy neplod., mezi tím 3 j. 1225 O ^• 

objem stavení. 

Gdkem 635 jit 1200 Q »• výnosu 2825 zl. 6 kr. stř. Z toho 
patří k panství Žichovickému 91 jit. 210 s., a obci Rozsedlské 
161 jit. 60 s. (17 jit 345 s. poU, 4 jit 1350 s. luk, 75 s. za- 
hrad, 101 jit 1245 s. pastvištat, 20 jit 1510 s. lesů, 16 jit 
205 s. půdy neplodné). 

Stavení jest zde 47 a obyvatelů českých 321. Farou a 
školou patří Bozsedly do Žichobec, zde jest také veřejná kaple 
sv. Jana Nepomuckého, kde se ro£ně v oktávu téhož svatého 
mSe čítá. 

Zde jest poplužní dvůr panství Žichovického, mlýn s pilou. 
Stranou leží druhý mlýn, Hokův zvaný, pak železný hamr. 

Dobytka se chová: 25 koAů, 195 kusů hovězího (1 býk, 
108 krav, 10 volů, 76 jalového), 238 ovec, 2 kozy, 98 kusů 
vepřového. 

Růvná (také dříve Rovná), iVs míle od Sušice, až do 
r. 1848 statku Hlavnovickému poddaná, zvláštní obec kata- 
strální, jež obnáší: 

115 jit 1245 D s. polí, 
30 „ 600 „ luk, 
— „ 1395 „ zahrad, 
29 n 1550 „ pastvištat, 
173 „ 230 „ lesů, 
6 „ 930 » půdy neplod., mezi tím 1 j. 15 Q s. 
objem stavení. 

Celkem 356 jit 1150 D s., výnosu 899 zl. 48 kr. stř. Z toho 
patří k statku Hlavnovickému 26 jit. 1310 s. a obci Růvenské 
97 jk. 345 s. (600 s. polí, 1090 s. luk, 1 jit 1025 s. pastvištat, 
89 jit 875 s. lesů, 4 jit 1505 s. půdy neplodné). 



— 228 — 



íá, 



855 


. 668 


1446 


, 1015 


4373 


, 1012 


147 


. 431 



Starení jest zde 12, obyratelů českých 94, farou a školou 
jftkož i podlé nového polit, rozdělení patří RAvná do Petrovic. 

Dobytka se zde chová : 64 kusy hovězího (22 krávy, 20 volů, 
22 k. jalového), 4 ovce, 6 koz, 3 kusy vepřového. 

Sedlice^ dvňr poplužní u Lešišova k zemskému statku 
Hrádeckému patříc! 

j,a Sedlo Rytířskéy lesnatý vrch u Albrechtic, 2127' vysoký 

s dalekou výhlídkou na Šumavu a krajinu okolo Otavy. 

Seeviesefí, 47^ míle od Sušice, bývalá rychta v kr. Hvozdě 
STobodníků královských, tvoří i nyní obec podlé nového polit, 
rozdělení a jest též zvláštní obec katastrální, obsahující: 
1102 jit. 234 D s. polí, 

n luk; 
9 pastvištat, 
, lesů, 
a půdy nepl., mezi tím 16 jit. 849 s. 

• objem stavení. 

psíkem 7925 jit. 160 Q s., výnosu 14159 zl. 8 kr. stř. Z toho 
•^^^t obecních pozemků toliko jen 62 jit. 1490 s. půdy neplodné. 

Dolgrtk^ se v celé obci té chová: 39 koní, 1151 kusů ho- 
T^ího (114 býků, 426 krav, 164 voli, 447 kusů jalového), 
'^^ ovce, 72 kozy a 79 kusů vepřového. 

^ Podlé sepsání jest 149, nejvíce osamělých dvorů a vedlej- 

^^H stavení, obyvatelů naskrze německých jest 1280. Veškeré 

V^^ a samoty této obce patří farou do Seeviesen a Jsou 

U^dáním vzdálenosti od farního kostela následující: 

Yj^^ 1. Oerluv dvůr (Gerlh6f), % hodiny východně na silnici 

'^^^easteinské, ku kterému náleží 17 domků nádennickýcb. 

2. Bucher^ 4 stavení, V4 l^od. severně na břehu Ostružné, 
^íH nich dva mlýny, jeden ku Gerlové, druhý ku dvorů Stiglovu 
í^atřícL 

. 3. Stigl&v dvůr s 4 domky nádennickými, V2 h^^- severně. 

4. Seevisenský dvůr s mlýnem, pilou, kovárnou a 3 domky 
Uádennickými. 

5. Eisnerův dvůr^ % hod. severovýchodně u paty vrchu, 
kamru zvaného, k němuž patří pila, dvě hospody a tři domky 
nádennické u kostela. 



— '224 — 

6. PoUngruv dvúr^ 20 minut severovýchodně u potoka 
k němu patří mlýn, -hospoda, kovárna a 3 domky nádennické. 

7. Širerůiv dvur^ 

8. Strebláv dvůr, 

9. SieUkašparův dvůr^ 

10. Sukačka^ 4 dvory s 9 domky nádennickými, 20 miniit 
až Y2 hodiny severovýchodně. 

1 1. Mustek (Mostecké dvory, něm. Briickel), vysoko na vý- 
chodní straně vrchu „Hochfiederets'' zvaného, 4 osamělé a 5 
domků nádennických. 

12. a 13. Souš horní a dolní (Ober- und Unterdúrrenbaum), 
2 dvory a 1 domek nádennický, 1 hodina na stráni vysokého 
Větemíku. 

14. Kohlervastl na tétéž stráni, dvůr a hospoda, 1 hodina 
severovýchodně. 

^ 15. Paseka (Holzschlag), 4 jednotlivé dvory se 6 domky 
nádennickými na severozápadní výšině Kdhlervastově. 

16. Ouninerovy dvory ^ 3 osamělé dvory, V, až ^4 hodiny 
východně s hospodou, pilou a 4 domky nádennickými. 

17. iŠír^ot;aAMř(SchŮrrerhůtten), jindy skelní huC, IV4 hod. 
jihovýchodně v lese na Brunstském potoce, k čemuž patiíí 
2 domy a pila. 

18. Šmausovy hutě přední a zadní (Vorder- und Hinter- 
Schmaussenhůtte), zašlé skelné hutě, as 1 Vs hod. v lese, s ho- 
spodou, mlýnem a pilou na Brunstském potoce, dohromady. 
6 stavení. 

19. Nový Brunst (Neubřunst), bývalá hut skelní s 3 domky, 
1^4 hod. jižně v lese, V4 hodiny severovýchodně myslivna a pila. 

20. Gertova huť (Oerlhůtte, také AscherlhUtte), skelní hut 
na duté a tabulové sklo, 2 hodiny jižně v lese ; ku které patří 
pila a 4 domky. 

21. Brunst^ v údolí mezi Můstkem a Javorníkem na Brunst- 
ském potoce ; 10 do^ků s n^lýnem, hospodou a kovárnou, '/^ hod. 
jižhě. 

22. Bateriová hut^ bývalá hut na skleněné koraly, 3 sta- 
vení, V2 ^^^' jižně. 

23: Na Mdé (Schóne Noth)^ 2 domky nádennické na stráni 
vrchu Supí hory, 20 minut jihovýchodně. 



— 225 — 

24. Simandlúv dvůr s 3 domky nádennickými, 10 minut 
iiné u paty Supí hory. (Viz Hvozd.) 

Seeviesen, fara, má kostel sv. Anny pod patronátem držitele 
panství Bystřického a školu pod ochranou obce. K zdejší osadě 
náleží celá katastrální obec Seeviesenská, pak 8 čísel z obce 
Kochanovské (Kocbet), zadní chalupy totiž a Schmidlův dvůr, 
pak vesnice Svinná. 

Fara má 1676 duší, ku faře patří 1 jit 600 Q s. luk, 
8 jit 566 s. lesů, 6 jit. 160 D s. 

Důchody roční: vyvazovad: 32 zl. 65 kr*,- od obcí 73 zL 
% kr. Z -náboženského fondu 210 zl., štola a fundace 121 zL 
1^% kr. r. m. 

R. 1697 obdrželi obyvatelé Hvozdecké rychty Seeviesen, 
jenž posud dílem do Yelhartic dílem do Čachrova farou patřili, 
povolení, aby kapli ke cti sv. Anny vystavěli. R. 1698 zápo- 
ra stavba té kaple. 

Dne 24. března 1701 nadala se tato kaple jistinou 150 zl. 
líiie 26. července 1701 byla pak vysvěcena. Dne 14. července 
1714 povolila Pražská arcibiskupská konsistoř kapli rozšířiti, 
Secviesenská obec pak vystavěla až do r. 1721 kostel s 2 včžmi, 
N^a výlohy k dostavění přispěla hraběcí * rodina Krakovských z 
^'Cimrat a advokát pražský Prokop Čermák. 

Dne 24. dubna 1722 nadala obec zde farního administra- 
cí^ Od téhož roku zavedly se tam matriky. R. 1747 se 
Zhůrgj^ý rychta, která do té doby k Móuřenci přifařena byla, 
^ Seeviesenu připojila a tím povstala zde fara. Prvním farářem 
^yl P. Ferdinand Gerl. R. 1766 se pak zřídila v Zhůří f^a, tím 
^^ pak opčt.Seeviesenská fara zmenšila. 

Kostel, který leží 2477' nad hladinou mořskou, jest svaté 
^^J^ě zasvěcen. 

Zvony ve věži mají fyto nápisy :. 

L awm : F. F. Andr. Poschinger, reg. Telon. in Oenerwaldi. 

TraCto seD ope CVratl 
FerDInanDI GerL refVsa. 
11. stvon: CVDI feCerVnt heraeDes HafenbraDLIani. 
A folgure et tempestate, Libera nos Domine Jesu Ghríste. 
Vitus Dietrich fudit me Neo-Pragae. 

Ve zvonici na levo jsou dva zvony, jeden bez nápisu. 



— 226 — 

dmhý B n^sem násMnjíekn: „Philip Gerl und Johann Jaca 
Eifiňer, Glasfaftttenmeister in Seeviesen, Anno 1701. Johacn 
GknrcMn Scbelchahorn in Regensburg goss mich. 

V kmtele mají na zdech památní desky : Jan Jiří Adler 
listopadu 1799. Marie Anna Hafenbraedlova f 23. duhna 180i 
Jan FiUp Chrl^ hutník a vrchní rychtář v kr. Hvozdu fič 
srpna 1718. Josef Hafenbraedl f 15. dubna 1756. 

Za hlavním oltářem jest nade dveřmi následující nápis : 
Anno 1700 ist diese Gappele von uns hier benannten zu 
Ehren St Ama erbauet worden als: Andr. Ant Poschinger, 
Dero kai8. Einnehmer zu Ohnervelt und derzeit Obenichter 
in Waldhvozd, dann Johann Jacob Eisner, Glashúttenmeister und 
Johann fllip Gerl, Glashlkttenmeister zu Seeviesen, auch Georg 
Geri mit Nachtbaren alda. 

Na klenuti v kostele erb s nějakým ptákem^ pod erbem 
písmeny W. W. H. M. 

Školou do Seeviesenu patří Svinná a Kochanov, Gerlův 
dvůr, Bucher, Stiglův, Seeviesenský, Poschingrův, Eisnerflv, 
Simandlův dvůr, Patterlova a Šmaosova hut a Brunst. Školáků 
se počítá 85. — Učitd má 288 zl. 40 kr. r. m. přQmů. 

Do expos. podučitelské stače v Schflrerově dvoře patří: 
Onensvét (fara Čachrov.), Vlčí luh, Kdllerwastel, Paseka, Suchá 
studánka. Můstek, Stellkapsův dvůr, rychtářův dvůr, Sukačka, 
Schtirerův dvůr, Streblův a GOntnerův dvůr. 

Školáků jest zde 85, přlijemex. podučitele 136 zl. 50 kr. r. m. 

V Novém Brunstu jest dělnická škola, kterou těž děti 
z Gerlovy huti navštěvuji. Patronátem té školy jest fabrikant 
skelni pan Ascherl. Školáků jest 35. Podučitel má 8^ zl. r. m. 
služného. 

Skála svatého Vintíře^ 3154' nad hladinou mořskou u 
Dobré Vody. (Viz Dobrá Voda.) 

Smrina (něm. Mirkau),. Vj^ mile od Sušice, samota s mlýnem 
a pilou, v katastrální obci Štěpánické, byla až do roku 1848 
zemskému statku Pavinovu poddaná. 

R. 1428 byla Smržna ves a patřila k hradu Vilharticům. 

Sóbikov^ někdy ves r. 1428 k hradu VilhartidíéHiu palříd, 
Ví$já myidivn« Ba Hlauftovidni, 20 minul jižně od Hlavňovic 



— 227 — 

Špičák (ápicberic), vrch u EiseBSteinu yých. od Jezerní Sttey. 

Stamkov dolní^ % mfle od Sušice, vAbec Btaňkov dolc|iší 

raná ves, vedle silnice ze Sušice do Petrovic vedoucí, byla až 

o r. 1848 zemskému statku Yolšovskému poddána, jest zvláštní 

bee katastrální (ku které Volšav celý, Františkova ves a Stráž 

přiměřeny jsou) obsahující: 

251 jit. 175 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvištat, 
lesů, 
půdy neplod, mezi tím 4 jit 1085 s. 

objem stavení. 

Celkem 996 jit S26~ÍJ^, výnosu 3120 zl. 58 kr. stř. Z toho 
Mři k zemskému statku Yolšovskému 680 jit 430 s. a obci 
^lostraikovské 34 jit 940 s. (1330 s. poli, 1480 s. luk, 24 jit 
^30 s. pastvišfat, 420 s. lesů, 8 jit 540 s. půdy neplodné). 
V r. 1858 dne 16. dubna celá ves vyhořela. 
StatUkav Hořejší^ 2 míle od Sušice, ves až do r. 1848 
^^Hoskéma statku téhož jména poddaná, zvláštní obec katastrální 
^^ kt^é jest ves Cihelna [Antonka] phmčřena), obnáší ; 
188 jit 1028 D s. polí. 



116 „ 


60 


y) 


10 „ 


250 


n 


121 „ 


1335 


n 


473 n 


450 


77 


24 „ 


150 


n 



66 „ 1295 


n luk, 


- , 826 


, zahrad, 


61 „ 176 


„ pastvišťat, 


156 „ 196 


n lesů. 


10 „ 737 


ft půdy neplod., mezi tím 2 jit 52 s. 




objem stavení. 



^Ikem 482 jit 1055 Q s., výnosu 1379 zl. 50 kr. stř. Z toho 

^Mtří k semakému statku Staaikovu 381 jit 1268 s.» obci 4 jit 

^60 8. (2 jit 980 8. pastvišťat, 1 jit 1570 s. půdy nepkwiné). 

Stavení jest zde 11 a obyvatelů českých 123, íturou patří 

^tanikov do Yilhartic a obcí podlé nového politického rozdělení 

^0 Mariavic. 

Dobytka se zde chová : 76 kusů hovězího (30 krav, 16 volů, 
30 kusů jalového), 156 ovec, 6 koz a 4 kusy vepřového. 
. R. 1428 patfila ves Stanikov k hradu Yilhartickému. 
Stamikw, obyčcgně Staokev, jest jako zemský statek v de- 



44 


w 


670 


— 


tj 


370 


44 


» 


1595 


151 


n 


230 


7 


n 


430 



— 228 — 

skich y hlavní knize S. Tom XY. fol. 121 vložen a obnáší 
podlé nového katastru: 

133 jit 1173 D s. polí, 

» luk, 
„ zahrad, 
n pastvišfat, 
„ lesů, 

n půdy neplodné. 
Celkem 381 jit. 1268 Q s. Daní platí tento statek: gruntovní 
226 zl. 2 kr., ze stavení 14 zl. 

Až do r. 1848 patřily k tomu statku poddanstvím Stani- 
kov hoi^j&í, Cihelna (Antonka) a Maršovice. 

Zde je zámeček s kaplí sv. Františka de Paula a poplužní 
dvůr. 

Statek Stanikov patřil jindy k hradu Vilharticům, jak se 
odprodal, je neznámo. Co držitelé toho statku vykazujou desky 
zemské následující: 

R. 1640 Humprechta ze Seeberka, r. 1644 Kristofa Koce 
z Dobrše, r. 1646 Jana Koce z Dobrše, Viléma hraběte Kle- 
novského, Karla Bukovanského Pintu z Bukovan, r. 1650 Zda- 
bora rytíře Janovského; r. 1681 Jindřicha rytíře Janovského, 
r. 1702 Karla Mařana Bohdaneckého, r. 1705 FenL Vil. Schmidt- 
grabnera, r. 1729 Jana Jiřího svobod, p. ze Šumánu, r. 1736 
Václava a r. 1753 Bernarda hraběte Deyma, r. 1765 Jana Chri- 
štofa a r. 1788 Marii Václava Dohalského, r. 1801 Frant. Jos. 
hraběte Desfoursa, r. 1806 Euseba hraběte Poettinga, r. 1833 
Václava Veitha, od kterého toho samého roku na Martina Šrei- 
nera a posledně na jeho syna Gustava Šreinera přešel *). 

Stodúlkjfy obec podlé nového politického rozdělení, ku které 
jsou přidělené obee katastrální Stodůlky I. díl obsahiýíci ves 
Stodůlky a Glaserwald, pak samoty : Pastě (Weid), Wnnderbach, 
Luina (Eben^ies), Staré huté, Babylon, Cuá, Filzhaeusel, Poušf 
(Elnůil), Rovina, Paseka (Holzschlag), Haid, Hdhal, Šerlův dvůr, 



) Deiky lemike Tom. ^.^ ^^, _, ^-^, -^^_, „, __, __, 

8 589 W6 14» Wa 876 1173^ 1186 
Jť J,tf M5* A.1* R6' H.lť H.18* J.6 • 



— 229 — 

Hůrka, Vysoké lávky, Zadní domky, Panin les (Frauenwald), pak 
katastrální obec Stodůlky lU. díl obsahující Staré i Nové Hůr- 
ské údolí (Hurkenthal) anebo Česká huť. 

Stodůlky (něm. Stadeln), díl krajiny bývalého kr. Hvozdu, 
svobodníků královských, sestává z katastrální obce Stodůlky 
(vlastně Staré Stodůlky), také podlé katast. díl L, pak Stodůlky 
ííové, podlé katast. Stodůlky díl II., konečně ze skelní húté 
Hůrky aneb České Hutě (Alt- und Neu-Hurkenthal). Dfl U. 
patří k okresu Eašperskohorskéuíu a nám zde zbývá pojednati 
jen o Stodůlkách Starých aneb o katast. dílu I., poněvadž jsme 
Již o Hůrce zvláště pojednali. (Viz Hůrka.) 

Stodůlky (Staro- stodůlecká rychta), obsahuje podlé ka- 
tastru: 

1163 jit. 1392 D s. polí, 
1054 „ 345 „ luk, 
2993 „ 1599 „ pastvišťat, 
4381 „ 872 „ lesů, 

— „ 110 „ objem kaplí, 

217 „ 897 „ půdy neplod., mezi tím 17 jit. 559 s. 

objem stavení. 

^®íkem9811 jit. 305~Číš!, výnosu 12,279 zl. 35 kr. stř. Z toho 
P^tří obci 72 jit. 1065 s. půdy neplodné. 

Dobytka se chová: 29 koní, 1674 kusy hovězího (1 býk, 
^8 krav, 279 volů, 771 kus jalového), 479 ovce, 128 koz, 
^ kusů vepřového. 

^ Stavení jest zde 192 a obyvatelů německých 1815, z vět- 

j/^o dílu jednotlivé dvory, které jsou přiděleny osadou farní 
^ liobré Vodě, k Dolnímu Rejšteinu (okr. K. H.), k Stubqnbachu 
^^Icr. K. H.) a k Zhůří. Farou patří k Dobré Vodě\ 

a) Stodůlky (Stadeln), ves. V* hod. od Dobré Vody na zá- 
^^Ůní stráni hory Kiesleiten, má 36 stavení, veřejnou kapli sv. 
^bastianovi zasvěcenou, školu pod ochranou obce, 2 mlýny 
^ X>ilu. 

h) Babylon Velkým dvůr a 2 domky, 1 hodinu severový- 
^*^odně.od Stodůlek na východní straně vrchu Kiesleiten, 

c) Babylon Malý^ dvůr a 1 domek, V4 hodiny západně 
^^ předešlého. 

15 



- 230 — 

d) Cuš (něm. Zusch, také Huš), 7 rozptýlených domků 
v pasece na vrchn Kiesleiten, ^4 hodiny od Stodůlek. 

e) Poušt (Einóde), dvůr s 5 domky V4 hodiny od přede- 
šlého, jedno z mfet nejdříve známých okresu Sušického. Zde žil 
sv. Vintíř. Viz Dobrá Voda, 

f) Bovina (Ebene), 8 domu s hospodou na Vysokém Hřbetě, 
20 minut západně od Dobré Vody. 

g) Olasertvaldy 24 rozptýlených dvorů a domů na j. úpatí 
Vysokého hřbetu, V4 *ž iVi hodiny od Dobré Vody. 

h) Šerl&v dvur^ dvůr s mlýnem a pilou, dohromady 7 sta- 
vení, 1 hodina jihozápadně od &ry u vtoku Zhůřského potoka 
s Filzbachem; 20 minut severně jsou tak zvané Vebrovské 
domky a V4 až Va hodiny sezerovýchodně Filcovy domky v ma- 
lých pasekách. 

O HArka^ 3 dvory, z kterých jeden jest majetek fary Do- 
brovodské, s 5 domky nádennickými, dohromady 8 domů na 
rovině na levém břehu Jezemího potoku, l'/4 až 2 hodiny jiho- 
východně od fary. 

k) Púseka (Holzschlag), dvůr a 2 domy, 2% hodiny zá- 
padně od fary v rovině mezi potoky Zhůřským a Filcbachem. 

K faře ZhAřskc patří: 

a) llohal^ 2 dvory s 7 staveními, V4 hodiny od Paseky (Holz- 
schlag) na výšině. 

b) tíaid^ dvůr a 3 stavení s mlýnem a pilou, IV4 hodiny 
od Hdhalu, Vt hodiny jihovýchodně od &ry. 

K fah} SlHbťHboÁsk^ patří: 

«f) VjfSK^ Idvkjf (Hohenstegen), 17 stav^í na výšině, 
% hodtny od fiury. 

b) ŽStmImI d^mkff i^Hínterfa&user), 16 stavení ^/^ až V2 ho- 

t^ Vf^^mik ($lAdl(^r Sonnbdg), severně Vejslmuka No- 
n\M iŘ i^int f jtah^ j<Hhw nií^to, 

í^^i^itm fKt^ (U^^^^^'^"^'^^')^ 7 domů na jižiií stláni vrchu 

b) hi^^S^i ^ ♦ ) n\fŘ^Í íhw*? (Mittd-Vorderweid), do- 

hl^W^ty ^«*^^Xt^M. % K\MiI vj^vhs ihi ^liénivitha Červenomechu. 

v*^ Mvt4V Ihh' WW^mK^X a :M;iíiveiiu IV* hodiny sevmiě. 



45 


„ 460 


n 


23 


„ 480 


n 


47 


„ 1270 


n 


5 


„ 40 


» 



— 231 — 

e) Wunderbach^ 4 stavení s mlýnem, V2 hodiny od fary 
v údolí na malém potoce. 

f) Luěna (Ebenwies) na stráni IV4 hod. západně předešlé, 
3 domy. 

g) a h) Paseka (Holzschlag) a Chlumek (Bergel), dohro- 
mady 4 domky na výšině 1 hodinu od íary. 

Stojanovice^ 2 míle od Sušice, ves až do r. 1848 panství 
Týneckému (v Klatovsku) poddaná, zvláštní obec katastrální 
obsahující : 

137 jit. 1090 D s. polí, 

luk, 

pastvišfat, 
lesů, 
půdy neplodné (mezi tím 1595 Q s, 

objemu stavení). 

CelkeBTŽŠg JÍT 140 iJš!, výnosu 848 zl. 29 kr. stř. Z toho 
patří obci 57 jit. 1500 s. (5 jit. 840 s. polí, 1100 s. luk, 10 jit. 
8í5 s. pastvišťat, 37 jit. 980 lesů, 3 jit. 950 s. půdy neplodné. 

Stavení jest zde 14 a obyvatelů českých 104, farou patří 
^^ Vilhartic a obcí podlé nového politického rozdělení do Mi- 
iinov; Dobytka se zde chová: 46 kusů hovězího, (22 krav, 
^ Volů, 10 jalového), 39 ovec, 3 kozy a 2 kusy vepřového. 

^ Zvláštní pojmenování pozemků : Hony. Na Elinách. Na 
^^jčovně. Hlubočina. Pod zlámanou. V koutech. Na Záho- 

^^^h. Na Zahradách. Nad mlýnem. Na Hůrce. Na Bahnité. 

^<>lejší a hořejší Dvořiště. 

^ Roku 1428 patřily Stojanovice k hradu Vilhartickému. 

• 1543 prodal Břetislav Švihovský z Riesenberka Stojanovice 

^éstu Sušici. Viz Sušice. 

Stráně^ malý vrch mezi Suchou a Zíkovem (Schweggau). 

^ Stráž^ pohoří, které souvisí s horou u sv. Vintíře a s Kies- 

^iten. Pohoří toto se táhne od dolejšího Krušce severně až ku 
^^toku Volšovce naproti Hvízdalce a má na západní straně ves- 
nice : Loučovou, Kojšice, Chamutice a Trsice, na východní straně : 
^^s Nuzerov a dvůr Páteček a Staré Volšovy, k severu pak 
^olšový. Dolní Stanikov a Františkovu ves. Vrchol toho po- 
boří jest nejvíce lesem porostlý, a rozpadá se na Stráž Kru- 

15* 



— 232 — 

ietkovL, LoačoYskou a Volšovskou, neJTyšší chlum toho pohoří 
jest na Yolšovska 2518' vysoký. 

Na Stráži Volšovské jest myslivna, pak domek u „vese- 
lého dřeva" zvaný, pak opodál dva domky, kterážto stavení 
patří obcí do Volsov, farou do Sušice. Několik kroků od těch 
dvou domků jest chalupa „u Štbesty^ zvaná, obci do Dolejšího 
Krušce, osadou do Mouřence patřící, na to pak přijde jedna 
chalupa obcí do Loučově, farou do Petrovic náležející. V etno- 
grafickém ohledu nalézáme zde pamétihodno, že obyvatelé cha- 
lupy 9U Šebesty^ Krušecké jsou Němci, obyvatelé ostatních 
právě jmenovaných staveni Češi. 

Stráž byla též v 11. a 12. století sídlem strážců pomezních 
( custodia), z čehož se dá souditi, že krajina západně až ku Stráži 
jednou patřila ku kr. Hvozdu. 

Strunkov^ 1 Vg míle od Sušice, ves zemskému statku téhož 
jména až do r. 1848 poddaná, díl katastrální obce Častovské, 
má 6 stavení (poplužní dvůr) a 47 českých obyvatelů, farou a 
školou patří do Petrovic a obcí podlé nového politického roz- 
dělení k Maršovicům. Podobně jako na Hvízdalce povolal na 
počátku tohoto století František hrabě Desfours sem kolonii 
Švábů, a vystavěl jim 24 stavení v jedné řadě k účelu pěstování 
vína, což ale se nepodařilo. 

Dobytka se zde chová: 69 kusů hovězího (8 krav, 61 ja- 
lového), 14 ovec a 4 kusy vepřového. 

Strunkov, zemský statek, jest v deskách zemských 
v hlavní knize S. Tom. XXII. fol. I. vložen a obnáší podlé 
katastru v katastrální obci Částkovské přiměřený: 

60 jit 465 D s. polí, 

23 „ 970 „ luk, 

— „ 140 „ zahrad, 
17 „ 535 a pastvišťat, 

— „ 790 ^ půdy neplodné. 
Celkem 102 jit. 355 Cfsáhů. 

Jest zde poplužní dvůr. Jako držitelé zemsk. statku Strunkov 
nacházíme v deskách zemských: 



— 283 — 

R 1645 Adama Jaroslava Schaifmanna z Hamrlesu, r. 1650 
Petra Wiedersperga z W., r. 1693 Jindfícha Victora Janov- 
ského, r. 1701 Václava Koce z Dobrše, r. 1719 bratry Bohu- 
slava, Jiřího, Markvarta a Vojtěcha Kocy z Dobrše, r. 1721 Jana 
Hynka Wiedersperga a Marii A. hraběnku Trautmansdorfovou, 
r. 1745 Josefa Fruvaina z Podolí, r. 1752 Jana Mat. Reiniše, 
,r. 1765 Jana Krištofa a r. 1788 Marii Václava hraběte Dohal- 
ského, r. 1801 Frant. Jos. hraběte Desfoursa, r. 1804 Čeňka 
Martina Rehna, r. 1806 Euseba hraběte Póttinga, r. 1833 Vá- 
clava Veitha ; po jeho smrti koupil pak tento statek zároveň se 
se Zikovy a Svojšicemi p. Maxm. Appeltauer a jeho manželka 
Žofie.*) 

Stupna (něm. Stuppen), někdy svobodný dvůr, nyní samota 
s dvěma chalupami u Budašic. 

Suchá (něm. Diirrendorf), l^g míle od Sušice, ves až do 
^- 1848 zemsk. statku Hlavňovickému poddaná, zvláštoí obec 
katastráhií (ku které též Puchverek jest přiměřen), obnáší: 
122 jit. 140 D s. polí, 



35 „ 


515 


» 


luk. 


1 r, 


20 


n 


zahrad. 


38 „ 


590 


n 


pastvišťat, 


46 „ 


515 


v 


lesů. 


8 „ 


1325 


r> 


půdy neplod., mezi tím obj. stav. 






Ds. 


1 jit. 590 D sáhů. 


250 jit. 


1505 [ 


výnosu, 822 zl. 5 kr. Z toho 



Celke _ 

P^^ft obci 37 jit. 540 s. (4 jit. 65 s. polí, 1 jit. 495 s. luk 
^25 s. zahrad, 19 jit. 470 s. pastvišťat, 6 jit. 925 s. lesů, 6 jit. 
^ s. půdy neplodné). 

Stavení jest zde 17 a obyvatelů českých 129, fai^ou a školou 
f^^ří Suchá do Petrovic a obcí dle nového politického rozdělení 

Dobytka se zde chová: 77 kusů hovězího (32 krávy, 
2 volů, 33 jalového), 45 ovec, 3 kozy a 1 kus vepřového. 



Deskj 


j zemské Tom. ^05 392 408 

D.20 D.20 E.22 


490 
J.12 ' 


198 
C.9 ' 


498 
K.22 


585 


594 596 748 592 839 


875 


1173 




0.2 


' J.l ' M.2' A.1 . P.4 * H.22' 


H.Í0' 


H.18 





20 


n 


710 


n 





n 


1580 


» 


21 


n 


595 


» 


22 


» 


980 


» 


5 


n 


685 


» 



— 234 — 

Sť^^/a (něm. Zvislau), l^/g ii^fl^ od Sušice, ves až d 
r. 1848 zemskému statku Chamutickému poddaná, na poto 
Oláovce '/4 hod. od Petro vic, zvláštní obec katastrální, jež obnáší 
55 jit 890 D s. polí, 

luk, 

zahrad, 

pastviš<at, 

lesů, 

půdy neplodné, mezi tím 1095 D s. 

objem stavení. 

Celkem 126 jit. 640 D s., výnosu 433 zl. 47 kr. Z toho 
jest podlé katastru předepsáno obci, 12 jit. 500 s. (8 jit 40 s. 
pastvišfat, 4 jit 460 s. půdy neplodné). 

Zde jest 7 stavení (hospoda, kovárna a mlýn) 82 nejvíce 
českých obyvatelů. Farou a školou patří Světlá do Petrovic, 
obcí podlé nového politického rodélení k Jiřičné. 

Dobytka se zde chová: 46 kusů hovězího (15 krav, 6 volů 
25 jalového) 16 ovec, 8 koz, 9 kusů vepřového. 

Roku 1428 patnla Světlá k hradu Vilhartickému. 

Zvláštní jména pozemků : Ilony Světelské, II. Hony Ně- 
mecké (Luh,) mezi potoky III. Hony Pahorky (Ostřice). 

Svinná^ SVg míle od Sušice, ves až do r. 1848 zemskému 
statku téhož jména poddaná, zvhištní obec katastrální, jež obnáší : 
164 jit 1220 D s. polí, 

» luk, 
„ pastvišťat, 
„ lesů, 

„ půdy nepL. mezi tím 1 jit. 1445 Q s- 
objem stavení. 
Celkem 669 jit. 320 D^, výnosu 1 746 zl. 40 ki\ stř. Z toho 
patří k zemskému statku Svinné 382 jit 1585 s. a obci 7 jit. 
505 s. půdy neplodné. 

Stavení jest zde 21, obyvatelů německých 153, patří farou 
a školou do Seeviesnu a obcí ke Kunkovicům. 

Dobytka se zde chová: 1 kůň, 132 k. hovězího (20 býků, 
51 kráva, 26 volů, 35 k. jalového), 16 ovec, 3 kozy, 10 kusů 
vepřového. 



47 


n 1540 


56 


, 595 


388 


» 320 


11 


. 1445 







— 235 - 

Svinná, zemský statek Jest v deskách zemsk. v hlavní 
bize S. Tom. XXm. fol. 20 Yiožen a obnáší dle katastru 
BOYého: 

20 jit. 175 D B- pastvišťat, 
362 n 1125 rj lesů, 
Celkem 382 jit. 1300 Q sahft. 

Poplužní dvůr zde není žádný. Zde jest toliko myslivna, 
pak sě dobývá tu mnoho vápna. 

R. 1428 patřila Svinná k hradu Vilhartickému. 
R. 1617 přichází Petr Leonard Béšín z Běšína na Svinné, 
pak byla Svinná dlouho se statkem Jindřiche vickým spojena a 
patřila r. .1843 Marii Aloisii svobodné pani Helversenové, která 
tento statek *r. 1844 p. Petrovi Kordíkovi, pánu na Čachrově 
^ 23X)00 zl. prodala. 

Svojáice^ 1% míle od Sušice, ves až do r. 1848 zemskému 
^tetku téhož jména poddaná, jest zvláštní obec katastrální, jež 
^buáší: 

277 jit. 1480 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišfat, 
lesů, 

půdy neplod., mezi tím 3 j. 280 D s. 
objem stavení. 

^ ^Ikem 657 jit. 1055 Q s., výnosu 2093 zL 56 kr. stř. Z toho 
^tň k zemskému statku Svojšicům 324 jit. 635 s. a obci Svoj- 
^^cké 86 jit. 65 s. (3 jit. 390 s. polí, 1 jit. 555 s. luk, 25 s. 
zahrad, 45 jit 885 s. pastvišťat, 27 jit. 915 s. lesů, 7 jit. 995 s. 
^ůdy neplodné). 

Stavení jest zde 38 (fara, škola, hospoda, mlýn, poplužní 
^vftr), obyvatelů 293 farou, školou i obcí patří S voj šice též 
"k Svojšicům. 

Dobytka se zde chová: 7 koní, 122 kusy hovězího (79 krav, 

25 volů, 18 kusů jalového), 51 ovce, 9 koz a 19 k. vepřového. 

Svojšice^ zemský statek, jest v deskách zemsk. v hlavní 

knize S. Tom. XXIV. fol. 10 vložen a obnáší podlé katastru : 



83 „ 530 





3 „ 215 


n 


146 „ 1065 


n 


127. „ 1555 


r> 


18 „ 1010 


rt 



— 236 — 

lil jit. 830 D s. polí, 
38 „ 980 „ luk, 
— „ 160 „ zahrad, 
69 „ 720 „ pastvišťat, 
90 „ 730 „ lesů, 

8 „ 1405 „ půdy neplodné, 

5 „ 1365 „ rybníků. 



Celkem 309 jit. 25 Q sáhů. 

Má poplužní dvůr, zbytky tvrze vyhořelé, nyní co sejpky 
užívané. Svojšice patřily r. 1660 Smilu Zdeborovi Janovskému 
z Janovic, r. 1680 Ladislavu Zikmundovi Běšínovi z Běšín, 
r. 1714 Anné Františce svobodné paní Lonau a Markétě Alžbětě 
Serins-ové, r. 1729 Ferdinandovi Bohuslavovi Serins z Eichenau, 
r. 1738 Petru Eusebovi Hádeckému z Radce, r. 1739 Václavu 
hraběti Poettingovi, r. 1769 Františkovi, r. 1826 Ludvíkovi hra- 
běti Taaffovi, r. 1839 Václavu Veithovi a přešly r. 1851 na 
nynějšího držitele p. Maxm. Appeltaura a jeho . paní choti Žofii 
rodem Kordíkovu. *) 

Svojšice^ fara. Zde jest kostel sv. Jana Křtitele a škola, 
obé pod patronátem držitele zemského statku Svojšického nyní 
p. Maxm, Appeltaura. K zdejší osadě náležejí: Svojšice, Část- 
kov, Maršovice, Břetětice a Vodolenov. Farní osada čítá 616 duší, 
ku faře patří 5 jit. 625 s. luk, 21 jit. 1330 s. polí, 565 s. za- 
hrad, 9 jit. 935 s. lesů, 7 jit. 500 s. pastvin. Vyvažovači dů- 
chody obnášejí ročně 157 zl. 93 kr. Z náboženského fondu 
47 zl. 7V2 kr. stř. 

Kostel farní, v němž r. 1384 v kostelních knihách u sv. 
Víta v Praze zmínka se činí, jest malý, r. 1589 nacházíme zde 
kněze Tomáše Eberle, po válce třicetileté nebyl kostel dlouho 
duchovním obsazen a mezi tím časem sem přisluhoval dílem dě- 
kan Sušický dílem Petrovický farář. 

Ludmila Františka Kocova rodem z Dobrše vdova po Ladisl. 
Sig. rytíři Běšínu z Běšín obnovila a nadala následkem po- 
slední vůle svého manžela r. 1713 faru Svojšickou. 



*) Desky zemské Tom. 


313 
F.l' 


395 
D.3' 


491 
K.16' 


362 
H.20' 


507 
B.17* 


508 
D.26' 


598 
E.5 


1098 1228 
















M.26 ' M.4 

















— 237 — 

Od r. 1777 byl zde již administrátor a od r. 1778 farář. 

Posloupnost duchovních správců ve Svojšicích : 

1713—1731. Adam Godfried Kašpar. 
1731—1748. Jan Kohout. 
- 1748—1752. Jan Frant. Rábský. 
1752-1782. Frant. Šafařovic. 
1782—1812. Ant. Baumann. 
1812—1817. Josef Schoebl. 
1817—1844. Ondřej Celerin. 
1844—1850. Antonín Brabec. 
Od r. 1850 Vel. p. P. Josef Klika. 
V kostele jsou 4 náhrobní kameny rodiny Běšínů z Běšin. 
Ku kostelu patří 1 jit. 112 s. luk a 198 s. polí. 
Šorovshý mlýn jižně od Dolejšího Krušce. 
Štépanice^ obec podlé nového rozdělení, ku které jsou 
přiděleny vesnice : Pavinov, Smržná (Mirkau), Zalužice (Audechen), 
fiadkov (Ragersdorf). 

Štěpanice^ 2^1^ míle od Sušice, ves až do r. 1848 z^m- 
skému statku Pavinovskému poddaná, zvláštní obec katastrální, 
(ku které jsou přiměřeny: obec Pavinovská i se statkem. Jaku- 
^^^ a Smržná) obsahující: 

268 jit. 260 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišťat, 
lesů, 

půdy nepL, mezi tím 2 jit. 1200 Q s. 

objem stavení. 

'^Ikem 537 jit. 1545 Q s., výnosu 1645 zl 52 kr. stř. Z toho 

^tirí k zemskému statku Pavinovskému a to sice k poplužním 

"^Orům v Pavinově a Štěpanicích 289 jit. 836 s., obci pak 1 jit. 

^35 s. půdy neplodné. 

v 

Poplužní dvůr Stěpanický byl jednou zvláštní zemský sta- 
^k a byl r. 1635 spojen s Krušcem a Kundraticemi a patřil 
^ ^římu Eichhomo vi z Reichenbachu. *) 

*) Desky zemské Tom. —- . 

C.6 



98 „ 52 


n 


6 „ 1342 


n 


67 „ 1275 


n 


76 „ 1130 


» 


20 „ 686 


n 



— 238 — 

Stavení jest 10 a německých obyvatelů 143 ; farou i ško- 
lou patří tato ves k Mouřenci. 

Stefaník, potok, jenž má svůj původ na jižní straně vrchu 
téhož jména, pak vrchu Fallbaumu a Lakavrchu, v Bavořích se 

s velkým potokem Regen spojuje. 
Stépánik^ vrch nedaleko České hutě. 

Steindl, vrch 4127' vysoký za Českou Hutí na pomezí 
k Bavorům. 

Tamíř, osamělý mlýn, 10 minut od Petrovic východně na 
Volšovce ležící. 

TedraMce, obec politická podlé nového rozdělení se sídlem 
představeného. 

Tedražice^ 74 ^^^ ^^ Sušice, ves až do do r. 1848 zem- 
skému statku téhož jména poddaný a s ním k panství NaUov- 
skému (v bývalém Klatovsku) připojená, jest se Zdouní zvláštní 
obec katast., jež obsahuje: 

polí, 
luk, 
zahrad, 
pastvišťat, 
lesů, 

půdy nepl., mezi tím 5 jit. 1038 Q s, 
objem stavení. 

Celkem 1094 „ 1495 D s., výnosu 4629 zl. 41 kr. Z toho 
patří k zemskému statku Tedražicům 322 jit. 744 s. a obciTe- 
dražické 227 jit. G13s. (3 jit. 605 s. polí, 2 jit. 40 s, luk, 35 s. 
zřhrad, 86 jit. 1473 s. pastvišťat, 117 jit. 760 s. lesů, 17 jit 
810 s. půdy neplodné). 

Stavení jest zde 47 (hospoda a mlýn) a obyvatelů českých 
395. Ted patří farou a školou do Zbynic, mrtvé však kladou 
na hřbitov u blízkého kostela na Zdouň. (Viz Zdouň.) 

Dobytka se zde chová: 43 koně, 21 kus hovězího (2 býci, 

110 krav, 13 volů, 86 k. jalového), 412ovec, 128 k. vepřového. 

Tedraiice^ zemský statek, jest nyní s panstvím Nalžov- 

ským (v Plzeňsku v deskách zemských) spojen a obnáší podlé 

nového katastru: 



580 jit. 


6 D s. 


124 „ 


40 „ 


5 „ 


427 „ 


148 , 


1249 , 


198 „ 


845 „ 


38 „ 


528 „ 



58 „ 76 


V 


- « 445 


n 


42 „ 908 


V 


47 „ 1005 


7) 


12 „ 493 


rt 



— 239 — 

170 jit 350 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišCat, 
lesů, 

půdy neplodné. 
Celkem 322 jit. 747 D sáhů. 

Zde byla jednou tvrz, nyní jest tu jen poplužní dvůr. 

Držitele statku tohoto vykazují zem. desky následující: 

R. 1501 Jana z Tedražic. 
R. 1535 Jiřího Markolta. 
R. 1557 Jana Dlouhoveského z Dlouhé vsi. 
R.,1570 Petra Novohradského z Kolovrat. 
R. 1571 Volfa Gottharda Perglasa z Perglasu. 
R. 1608. Magdalenu Perglerovu z Pergleru, roz. z Janovic. 
R. 1621 po bitvě bělohorské byl statek ten na 7233 kopy 
grošů odhadnut a na tři díly rozdělen. 

I. díl patřil. 

R. 1655 Evě Chanovské z Chanovic a Heleně Alžbětě 
^^rlegové. 

R. 1675 Jaroslavovi Kunrátovi Warlegovi z Bubna. 
R. 1678 Janu Ctiborovi Warlegovi z Bubna. 
R. 1687. Isabelle Emilii Švihovské ze Švihová. 

n. díl patřil. 

R. 1668 Krištofovi Hoškovi ze Žampachu. 

R. 1678 Alžbětě šlechtičně Rennové. 

R. 1689 Janu Krištofovi Kocovi z Dobrše. 

R. 1690 Isabelle Emilii Švihovské ze Švihová. 

IH. dfl patřil. 

R. 1662 Wolfovi Adamu Pergleru z Perglasu. 

R. 1668 Petrovi Jiřímu z Chinitz-Tetovy, přešel pak téhož 
^oku na Karla Ježovského z Lub. 

R 1687 na Isabellu Emilii Švihovskou ze Švihová. Když 
^yl zemský statek Tedražice zase celý v držení Isabelle Em. 
Švihovské ze Švihová, dostal se r. 1694 dědičně na Jaroslava 
Floriána Švihovského ze Švihová, r. 1717 na Benig. Konstancii 



— 240 — 

svobodnou paní Svihovskou, přišel pak r. 1718 i s Nalžovy do 
konkursu a byl na 12,242 kop 20 gr. odhádán. Na to přešel 
v držení 

r. 1720 Jana Norberta hraběte Pottinga. 
R. 1739 Jana Václava hraběte Pottinga. 
R. 1769 Františka hraběte Taafife. 
R. 1797 Rudolfa hraběte Taafife. 
R. 1826 Františka a Ludvíka hraběte Taafife. 
R. 1826 přešel celý na Ludvíka hraběte Taafife a přešel 
po jeho smrti s panstvím Nalžovským na jeho syna *) Karla 
hraběte Taafife. 

Terezinov (Theresiendorf) také Pařezí od bývalého pána 
statku Kněžického p. Ant. Hubaciusa rytíře z Kotnova založená 
ves, má 94 obyvatele českě, patří farou, školou i obcí podlé 
nového rozdělení, pak i katastrem do Petrovic. 

Dobytka se chová: 1 kůň, 43 kusy hovězího (18 krav, 
10 volů, 15 k. jalového), 25 ovce, 4 kozy, 7 kusů vepřového. 

Těšov dolní^ 2 míle od Sušice, ves zemskému statku téhož 
jména až do r. 1848 poddaná, jest zvláštní obec katastrální, 
jež obnáší: 

177 jit. 1255 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvištat, 
lesů, 

půdy nepl, mezi tím 1 jit. 1383 □ s 
objem stavení. 

Celkem 443 jit. 995 O »., výnosu 1351 zl. 30 kr. Z toho 
patří k zemskému statku Dolo-Těšovskému 293 jit. 1154 s. a 
obci 41 jit. 1465 s. 1 jit. 935 s. pastvištat, 40 jit. 85 s. lesů, 
445 s. půdy neplodné). 



52 


rt 


425 


rf 


3 


n 


623 


n 


22 


rt 


279 


n 


178 


n 


725 


n 


9 


n 


888 


T) 











*) Desky zemské Tom. ^1-, ^^?-, .^^ ^J--, -^1^, J?L, -A?i , 
^ E.26' K.18 D.18,19 A.26,F.5' B.18 E.4 

70 310 115 391 393 399_ 29 393 400 

C.26' L.IS' B.21' OTÍáT' 1\20' R2T' M.ÍM^' Tžš"' Nis"' 

401 317 399 U7 12 _^9_ 158 

C.l ' F.27 ' F.19,24,L.26 ' H.2r Qt.2Š' KÍŠ"' ^26^* 



— 241 -- 

Stavení jest zde 18 a obyvatelů českých 163, farou patří 
)olní Těěov do Petrovic a obcí podlé nového rozdělení k Javoří. 

Dobytka se zde chová: 6 koní, 114 kusů hovězího (1 býk, 
52 krav, 24 voli, 37 k. jalového), 23 ovce, 11 koz, 9 k. vepřového. 

Těšov patřil r. 1428 k hradu Vilhartickému. 

Těšov doln% zemský statek jest v deskách zemských 
v hlavní knize U. Tom. fol. 16^, vložen a obnáší : 

a) v katastrální obci DolotěšovsJcé: 

106 jit. 890 D s. polí, 
35 „1170 „ luk, 
1 „ 265 ;, zahrad, 
13 „ 1400 „ pastvišíat, 
128 „ 1225 „ lesů, 
6 „ 670 „ půdy neplodné, 

^^'kem 293 jit. 1145 Q sáhů. 

b) v katastrální obci Máchovské: 

43 jit. 685 D s. polí, 
15 „ 1515 „ luk, 
8 „ 1010 „ pastvišťat, 
70 „ 1080 „ lesů, 
Q — n 555 „ půdy neplod., 

^^l^m 139 jit 625 D sáhů. 

c) v katastrální obci Javořské: 

— jit. 95 □ s. pastvišťat, 
181 „ 330 „ lesů, 
^ 1 „ 495^ „ půdy neplodné. 

^^Ikem 182 jit." 920 D sáhů. 

Statek 'ten má 2 poplužní dvory, v Dolním Těšové totiž a 
Mochově. V Těšově Dolním jest výstavný zámek s roz- 
^^ou zahradou. 

Až do r. 1848 sem patřily poddanstvím vesnice: Dolní 
Téšov, Javoří, Mochov, částky vsi Horního Těšova a Německý 
T^Hivomocnost se vedla na kanceláři Dolotěšovském. 



— 242 — 

Podlé desk zemských patřil Dolní Téšov : 

r. 1555 Janu Rendlovi z Aušavy, 

r. 1582 Ditlebu Kocovi z Dobrše, 

r. 1688 Václavu Bart. Kocovi z Dobrše, 

r. 1744 Marii Anně Dohalské rozené Kočové, 

r. 1793 Amoštce hraběnce Dohalské, 

r. 1802 Johanně svobodné paní z Villanů, rodem hr 
Dohalské a přešel po její smrti r. 1848 dědičně na Fn 
svobodného pána Augustince, c. k. podplukovníka na odp 
v ceně 87.670 zl. 25 kr. stř. a v r. 1859 po jeho smrti r 
dědice. *) 

Těšov Hořejší, 2 míle od Sušice, ves až do r. 184) 
skému statku téhož jména poddaná, zvláštní obec kaU 
(ku které jsou vesnice : Bošov a Zadní domky přimi 
obnáší : 

248 jit. 790 D s. polí, 

„ luk, 
„ zahrad, 
„ pastvišfat, 
„ lesů, 

„ půdy neplod., mezi tím 2 jit. 14( 
objem stavení. 
Celkem""514 jit. 665 D s., výnosu 1485 zl. 34 kr. stř. 
patří k zemskému statku Horo-Těšovskému 162 jit. lí 
obci 5 jit. 425 s. (půdy neplodné). 

Stavení jest zde a na Bosově (poněvadž jsou dohi 
sepsány 42 a obyvatelů nyní z většího dílu německýcl 
Až do r. 1835 patřil Hořejší Těšov farní osadou do P 
nyní do Hartmanic, kamž i podlé nového politického ro: 
obcí patří. Tím že Hořejší Těšov farou do Hartmanic 
nabývá zde německý živel půdy a vesnice ta před 30 let 
česká, bude brzo zcela německá. 

Dobytka se zde a na Bosově chová: 3 koně, \1) 
hovězího (1 býk, 83 krávy, 26 volů, 62 kusy jalového), l4( 
14 koz a 10 kusů vepřového. 



79 


„1163 




„ 585 


92 


„ 192 


81 


„ 220 


12 


„ 615 



*) Desky >emské Tom. "., -^ -^^. -^-, -l^J-, I??-, 
' ' L.7' B.26' L.U K.8 ' G.l ' 0.25' 



— 243 — 

Těšov patm r. 1428 k hradu Vilhartickému. 
Těšav Hořejší zemský statek, jest v deskách zemských 
^ ^la^vní knize O. Tom. III. fpl. 25 vložen a obnáší podlé katastru : 
75 jit. 415 D s. polí, 
15 „ 798 , luk, 
— a 330 „ zahrad, 
8 „ 562 „ pastvin, 
61 , 245 „ lesů, 
1 » 1580 „ půdy neplodné. 
^^Ikem 162 jit. 730 sáíiň. Daní platí tento statek : grun- 
^vní 96 zl. 45 V2 kr., ze stavení 6 zl. 54 k. 

Zde jest poplužní dvůr s malým ovčínem. Těšov Hořejší 
^yl dříve s Dolním Těšovem spojen a patřil také r. 1555 Janu 
I^ndlovi z Aušavy. 

R 1582 Dietlebovi Kocovi z Dobrše, přešel r. 1689 na 
Václava Albrechta Koce z Dobrše, r. 1695 na Maxmiliána Bu- 
kovanského Pintu z Bukovan a jeho manželku Salomenu, r. 1707 
^^ Maxmiliána Norberta Krakovského hraběte z Kolovrat, 
^- 1725 na Salamonu Bukovanskou, Pintovu z Bukovan, r. 1764 
'^^ Františka Karla, r. 1799 na Joachima Pintu Bukovanského 
2 Bukovan, r. 1801 na Jiřího Kordíka, přišel pak dědičně 
^- 1830 na jeho jedinou dceru paní Emilii EUedrovou, rodem 
Kordíkovu *), kteráž jej r. 1864 svému synovi panu Adolfu 
^lledru postoupila. 

Trpěšice (iVg míle od Sušice, z čehož Němci utvořili Tri- 
P^schen), ves až do r. 1848 zemskému statku Dolokrušeckému 
Poddaná a též katasrální obci přiměřená ; má 6 stavení a 33 
'^^líieckých obyvatelů, patří farou do Mouřence, školou doHart- 
^^ic a obcí podlé nového politického rozdělení k Dolnímu 

Dobytka se zde chová: 36 k. hovězího (12 krav, 12 volů, 
^2 k. jalového), 11 ovec a 1 kus vepřového. 



*; Desky zemské Tom. . ^^-, :^^-, >79.. ^04 411 498 484 

L.7' B.26' B.16' K.2 ' H.23' N.l ' B.17 
762 773 1171 
"Kt"' 024' C.8 * 



22 , 1400 


n 


„ 1255 


r> 


42 „ 755 


n 


56 „ 1505 


n 


3 „ 1575 


f) 



— 244 — 

Trsice^ 1 míle od Sušice, ves, která patřila až do r. 1848 

dílem k statku Žikovskérau (2 stavení), dílem k statku Chamu- 

tickému (1 stavení), dílem pak k statku Knéžickému, jest zvláštní 

obec katastrální, jež obnáší: 

77 jit. 330 D s. polí, 

luk, 

zahrad 
pastvišťat, 

lesů, 

půdy neplodné, mezi tím 1290 s- 

objem stavení. 

Celkem 204 jit. 420 Q s. výnosu, 572 zl. 55 kr. stř. Z toho 

patří obci 68 jit. 1190 s., nejvíce lesů. 

Stavení jest zde 10 a obyvatelů českých 60, farou, školou 
a obcí podlé nového polit, rozdělení patří Trsice do Petrovic. 

Dobytka se zde chová: 3 koně, 53 k. hovězího (17 krav, 
10 volů, 26 kusů jalového), 49 ovec, 1 koza a 5 k. vepřového. 

R. 1559 patřily Trsice k hradu Vilhartickému, v r. 1562 
koupil Silvestr Mlajovský z Tisnice a na Pacově ves Trsice 
od Jana Cíle ze Svojšic. 

Tvrdoslav (něm. Droslau), 2^8 ^^^ od Sušice, ves až do 
r. 1848 statku Nemělkovskému poddaná, díl katastrální obce 
Nemělkov, patří tam též dle nového politického rozdělení obcí; 
má 16 stavení 164 českých obyvatelů, patří farní osadou a 
školou do Běšin (okr. Klatovy). 

Dobytka se zde chová : 88 kusů hovězího (28 krav, 8 volů, 
52 kusy jalového), 18 ovec, 10 koz a 1 kus vepřového. 

Vatětice^ obec, podlé nového politického rozdělení, ku 
které patří katastrální obec Radkov (Rogau) s Wunderbachem, 
katastrální obec Nové městečko (s Rojskem a Anninovem (Anna- 
thal). 

Vatěticc^ 2 míle od Sušice, ves až do r. 1848 zemskému 
statku téhož jména poddaná, zvláštní obec katastrální, jež obnáší : 



— 245 — 

147 jit. 920 D s- polí, 
56 „ 370 „ luk, 

1 „ 55 „ zahrad, 
58 „ 175 „ pastvišťat, 
32 „ 910 „ lesů, 

10 „ 1040 „ půdy neplod., mezi tím 1 jit. 1240 s. 

objem stavení. 
Celkem 306 jit. 270 Q s., výnosu 1287 zl. 32 kr. stř. Z toho 
patří k zemskému statku 272 jit. 870 s., má 9 stavení, 114 né- 
meckých obyvatelů, patří farou a školou do Mouřence, má kapli 
bolestné Matky Boží vystavěnou od Jana Ludvíka rytíře z Po- 
malá. Dne 23. ledna 1733 uděleno dovolení v této kapli mši 
sv. čísti. 

Dobytka se zde chová: 4 koně, 56 kusů hovězího (1 býk, 

24 krávy, 15 volů, 16 jalového), 3 kozy a 2 kusy vepřového. 

Vatětice^ zemský statek, jest v deskách zemských 

^ hlavní knize W. Tom. III. fol. 1 vložen a obnáší dle katastru : 







a) v katastrální obci Vatětické : 


125 jit. 


670 


D s. 


polí. 


48 


n 


100 


rt 


luk. 




n 


370 


f) 


zahrad. 


56 


n 


1150 


n 


pastvišťat, 


32 


r> 


910 


n 


lesů. 


8 


ti 


320 


r) 


půdy neplodné. 



^^Ikem 272 jit. 870 Q sáhů. 

h) y katastrální obci Badkovské (Rogau): 

6 jit. 1060 D s. pastvišťat, 
357 „ 355 „ lesů, 
^ 9 „ — „ půdy neplodné. 

^^Ikem 372 jit. 1415 Q sáhů. 

e) v katastrální obci Novoměstecké : 

21 jit. 1310 D s. polí, 
9 „ 1385 „ pastvišťat, 

— „ 1550 „ lesů, 

— a 535 n půdy neplodné. 

^elkem 33 jit 882 D sáhů. Má tedy celý statek Vatétice : 

16 



— 246 
146 jit. 1030 D s. polí, 



47 „ 635 


n luk, 


- » 370 


„ zahrad. 


73 „ 395 


, pastvišřat. 


390 „ 1215 


r> lesů, 


20 „ 302 


n půdy neplodné. 


Celkem 678 jit. 747 


n sáhů. Daní platí : grunt. 370 zl. 29 kr.. 


ze stavení 22 zl. 40. 





Zde je poplužní dvůr, ovčín, pivovár (na 5 sudů), pak 
jedna z nejpěknějších vinopalen celého kraje s parostrojem. 

Zemský statek Vatétice měl následující držitele: 

R. 1579 Albrecht ze Seeberka, r. 165G Michal Aluerin Saluzzo 
marchese e Clauesana, r. 1670 Jiří Albrecht Janovský z Jano- 
vic, r. 1G72 Václav Albrecht Koc z Dobrše, r. 167G Marie Maxm. 
Kobilová ze Schonwiesen, r. 1680 Václav Rudolf, svobodný pán 
z Éičan, r. 1694 Vilém Albrecht, svobodný pán ze Seeberka, 
r. 1702 Jan Ludvík, rytíř z Pomalu, r. 1736 Maxm. Norbert 
z Pomalu, r. 1751 Antonie ze Storchenfeldu, r. 1789 Marie Anna 
ze Storchenfeldu, r. 1794 Augustin Muller, r. 1804 Jakub svob. p. 
z Wimmrů, r. 1823 Ferdinand hrabě Palfy, r. 1828 Antonín hrabě 
Pejacevič, r. 1829 opět Ferdinand hrabě Palfy, r. 1832 Emanuel 
Mtiller, r. 1849 paní Anna MuUerová rodem Touškova, která 
Vatětice jakož i statek Pavinov na syna svého p. Václava MtiUera, 
postoupila. (Viz Pavinov.) *) 

Poddanstvím patřily k zemskému statku Vatěticům až do 
r. 1848 vesnice : Vatětice, Rojsko, Nové městečko, Radkov(Rogau), 
Wunderbach, pak samoty Sthnling, Slonový mlýn a Luha. Až 
r. 1579 k statku Vatěticům patřila také vesnice Radešov (Rade- 
šovice, něm. Schróbersdorf), v tomto roce byla ale od Albrechta 
ze Seebergu městu Kašperským Horám odprodána. Pravomoc- 
nost se vedla až do r. 1850 ve Vatěticích, kamž i Pavinov a 



*) Desky zemské Tom. -?ÍL, JH_, J^, J5L, 8?»_, ^04^ 
^ ^ L.2 ' H.27 ' B.7 ' N.27 ' H.15 ' B.19 ' 



318 


390 


H.27' 


B.7' 


689 


876 


D.ir 


F.20' 



408 202 588 418 689 875 1098 1149 1143 



M.16 H.8 ' C.14' C.3 D.ll ' F.20 L.3 ' B.ll ' C.21 
1186 1229 
Cil ' N.l 



173 


„ 1328 


4 


„ 918 


139 


„ 207 


489 


„ 1570 


51 


„ 1173 



— 247 — 

k tomu statku tehdáž patřící místa patřily. Držitel toho statku 
jest zároveň patronem starobylého farního kostela Mouřeneckého. 
Velhartice^ městečko, T/g niíle od Sušice, obec samo- 
statná podlé nového politického rozdělení, sídlo purkmistra, jest 
zvláštní obcí katastrální, jež obnáší : 
530 jit. 1354 D s. polí, 

n luk, 
„ zahrad, 
„ pastvišfat, 
„ lesů, 

„ půdy nepl, mezi tím 8 jit. 910 Q s. 

objem stavení. 

IkemisěO^jitrYSÓUš., výnosu 5560 zl. 18 kr. Z toho 

I>sttří zemskému statku Vilhartickému 686 jit. 5 sáhů a obci 

204 jit 822 s. (13 jit. 1505 s. polí, 5 jit 980 s. luk, 25 s. za- 

li^ad, 77 jit. 232 s. pastvišfat, 83 jit 25 s. lesů, 24 jit 1160 s. 

Půdy neplodné. 

Stavení jest zde 127, obyvatelů českých 1028, fara, škola 
^ purkmistrovský úřad jest v místě. 

Dobytka se zde chová: 14 koní, 471 kus hovězího (1 býk 
^67 krav, 33 voli, 170 k. jalového), 78 ovec, 42 kozy, 75 kusů 
^^Přového. 

Měšťané se živí více orbou nežli řemesly. 

Bývalý špitál zde zašel a dům náleží městanům, jmenuje 

^^ ale posud špitál. Toto městečko má staré výsady od Main- 

f^^í^da z Hradce od r. 1444 od krále Vladislava II. a Don Mar- 

, ^^€1 Huerty, jež obsahují právo měšťanů svým jměním dle li- 

^^ti nakládati, výroční trhy držeti, pak osvobození od roboty. 

R. 1511 větší díl městečka vyhořel. Zdejší gruntovně knihy 

'^'^^\i nejstarší z celého okresu Sušického a městečko mělo až 

^ r. 1860 zvláštního listovního, pravomocnost se ale vykonávala 

hrádku, poněvadž bylo městečko v poddanství. Výroční trhy 

^ zde odbývají 4, 1. na zelený čtvrtek, 2. ve čtvrtek po Nanebe- 

^toupení Páně, 3. na sv. Máři Majdalenu, 4. ten den po dušičkách. 

^j^^ Velhartice^ fara. Zde jest farní kostel Narození panny 

'^^^rie, fara pod patronátem držitele zemského statku Vilhartic. 

'*''^'-- čítá 2809 katolíků. 

Ku faře patří : 22 jit. 855 s. polí,' 7 jit 480 s. luk, 1150 s. 



— 248 — 

zahrad, 1320 s. pastvin, 27 jit. 1420 s. lesů. Desátku iVg korc^ 
žita, iVg korce ovsa. Vyvažovači roční důchod 426 zl. 80 ka 
Štoly a fundace 103 zl. 86 kr. r. m. Farní kostel má 795 
polí, 120 s. luk a 35 s. pastvin. 

K zdejší osadě náležejí: Vilhartice, Kunkovice, Chotěšov, 
Nemilkov, Radvanice, Braničkov, Předvojovice, Chvalšovice, 
Horní Stankov, Cihelna, Jarkovice, Stojanovice, pak vsi okresu 
Klatovského: Malonice, Tajanov a Zahrádka, okresu Plánického: 
Konin a Oučín. 

v 

Školou sem patří uvedená místa mimo : Konina, Jarko- 
vice, Chvalšovice, Předvojovice a Zahrádku. 

Zdejší farní kostel stál již před r. 1384, byl r. 1501 kle- 
nutý a r. 1823 obnoven a chová několik starých náhrobků 
s nápisy: 

1. Jednoho pána z Riesenberků f 1474, 2. Kateřiny z Lam- 
berka f 1470, 3. Viléma z Riesenberka pána na Vilharticích, 
4. Ondřeje Robnhaupta ze Suché f 1523, 5. paní Káteř. Mar- 
kéty svobodné paní z Kolovrat f 1630. 

Při zdejším kostele jsou dvě věže, a na každé dva zvony: 
první od r. 1503, prostřední od r. 1506 s následujícími nápisy: 

Na prvním: 

En! ego campana — nunquam pronuntio raná — ignem 

— vel festům — bellům aut funus honestum. — 

Qui nie couflavit — Bartholomeus nomen habet. Anno 
Domini — nostri Jesu Christi — inillesimo quíngentessimo — 
tertio. Veui sunete spiritus et fere nobis pacem — ad laudem 

— Deo patři omnipotenti et beatae Mariae virginL 

Na druhém: 

Anno Domini DVI ista campana comflata est ia Wilhartic_ 
Sanctae Mai*garitae. 

KoHtel božího téla (neb sv. Máří Majdaleny) byl za pano 
váuí Jana t Hradce r. 1373 vystavěn, r. 1396 daroval tomu ko 
Htolu Jan z Hradce 7 kop pr. grošů ročního důchodu, aby s 
u té Bauió kaplan vydržoval. K tomuto kostelu patří 10 jit 
1285 H. poli, 1 jit. t33f) s. luk, 1 jit. 805 s. pastvin. 

Posloupnost farářů Velharticiých. 

1587 Vojtěch Prokopides Pořický (evangel.). 

ICďtí Mlkuláá Cuťulu8. 




— 249 - 

1636 Tomáš Svavius. 
X642 Frant. Strakonický. 
1654 Jakub Ferd. ZroUk. 
1662 Jindřich Virens. 
1675 Jan Václav Sperat. 

1687 Karel Nyteryn. 

1688 Václav MilUnger. 
1692—1730 Kryštof Schiflfner. 
1730—1748 Josef Slavík. 
1748—1762 Jan Piesche. 
1762—1768 Josef Průcha. 
1768—1772 Antonín Walker, . 
1772—1806 Václav Lemberger. 
1806—1815 Jan Dvorský. 
1815—1851 Ondřej Tonner. 
1851—1858 Alois Tonner. 

Od r. 1858 Vel. p. P. Matěj Laitl, od r. 1865 vikář Su- 

VUhartice^ zemský statek a hrad, jest v deskách 
l^lavní knize W. Tom. IV. fol. 181. vložen a obnáší podlé no- 
^ti^ katastru: 

jit. 695 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišťat, 
lesů, 
půdy neplodné. 

em 755 jit. 755 □ s. Daní platí tento statek: gruntovních 
zl. 57 Ví kr., ze stavení 15 zl. 86 V2 l^r., má nově vystavený 
])lužní dvůr, ovčín, myslivnu a hajnovnu. 

Nedaleko poplužního dvoru vypínají se malebné zříceniny 

^^menitého jednou hradu Vilhartice (také Velhartice). Jedno 

sdělení tohoto hradu pochází z 13., druhé ale ze 17. století. 

sdělení prvnímu rok od roku hrozila větší záhuba a zkáza až 

dal jako druhé oddělení r. 1848 Theodor svobodný p. Šturm- 

"^^der opraviti a přistavěl kapli na místě dřívější, která se byla 

^^sula. 

Hrad ten byl nepochybně od komory v 13. století založen 



242 


jit. 


695 C 


:s. 


71 


n 


450 


77 




n 


20 


n 


44 


n 


375 


n 


372 


n 


945 


n 


24 


n 


1470 


n 




— 250 — 

a za panování císaře Karla IV. některému panoši za náprs 
dán. Již r. 1332 přichází komorník císaře Karla IV. jakýs H 
šek z Velhartic, jemuž Tomáš Vinkler z Falkenova r. Iw 
město a hrad Falkenov i s tvrzí Sázel řečenou odkázal a cJ 
dne 10. listopadu t. r. tři kopy pr. gr. ročního příjmu na sta* 
Elčovském jemu poukázal. Bušek tuším r. 1370 zemřel a li. 
Vilhartice i s příslušenstvím synu Ježkovi z Velhartic zůsta. 
aspou uvádí se tento r. 1371 jediným držitelem Vilhartick:^ 
zboží. Ježek z Vilhartic asi r. 1394 zemřel a zanechal < 
dcery, které ještě za živobytí pánům Janovi staršímu z Hraíi 
a Hynkovi st. z Náchoda na Aderspachu za manželky dal. J 
z Hradce stal se skrze manželství to pánem Velhartic a. 
r. 1395 dne 6. července učinil směnu s panem Jindřichem z Rose 
berka na Krumlově, kteroužto polovice hradu, dvoru poplužní 
a městečka Velhartic, pak lesy Bořek, Lučový, Březovou a Chra 
Rosenberkům postoupil, za to ale polovici statku Čečovického 
Petrovického v držení vzal (Palacký Archiv Čes. str. 324.). Od 
doby byli na tom hradě dva velitelé, kteří ho ale společn; 
purkrabím dali spravovati; takovým nacházíme r. 1418 Drsla 
z Jindřichovic (Arch. Čes. XIV. str. 247.), Jan z Hradce zem 
r. 1419, měl dvě manželky, Kateřinu, pak Žofii. Tato jej p: 
čkala. S první měl syna Mainharda a dceru Elišku, napotoii 
manželku Arnošta Flašky z Pardubic a na Rychenburce. 

Mainhard z Hradce držel hrad Velhartice s pánem Old 
chem n. z Rosenberka, koupil konečně od něho dne 28. lis 
pádu 1428 díl Vilhartic i s vesnicemi: Konino, Staňkov, Cho 
šov, Častonice, Hodkovice, Kunkovice, DobřemiUce, Zahrad] 
Jarkovice, Svinnou, HlavĎovice, Petrovice, Těšov, Částkov, Zvík< 
Kundratice, Zámysle, Sobikov, Předvojovice, Břetětice, Brt 
Vlkonice, Kašovice, Stojanovice a také díly Velhartic své zemř 
macechy Žofie z Opočna za 1413 kop pr. grošů a spojil to i 
v jeden a týž celek (Arch. Čes. IH. str. 500.). Za jeho panovj 
r. 1433 byl panoš Jan starší z Běšín purkrabím na Vilharticí 

Jej následoval syn Oldřich IV. z Hradce a byl v drž< 
až do své smrti r. 1452. Teprva po vyhasnutí tohoto ro 
Hradeckých z Velhartic dostal se hrad i se všemi p 
slušnými vesnicemi Bohdalovi Švihovskému z Riesenberka, 
něhož jej r. 1470 Vilém Švihovský zdědil a pak jeho dcera í 



— 251 — 

teřina, která Zdeňka Lva z Rožmitála a na Blatné za manžela 
pojala. 

R 1506 Zdeněk Lev z Rožmitála, nejvyšší purkrabě, do- 
sáhl r. 1511 od krále Vladislava 11. obecné horní právo pro 
Vilhartice a jeho ostatní držení; r. 1521 od krále Ludvíka kpa- 
vunku Stříbrných hor, když r. 1535 zemřel, zdědil veškeré 
statky syn jeho Adam z Rožmitála a na Blatné, pro veliké dluhy 
*le již 8. duhna 1541 hrad a městečko Vilhartice i se všemi 
přináležejícími vesnicemi pánu Adamovi I. ze Šternberka na Zelené 
'^oře za 13.500 kop. gr. pr. prodal (viz Kvat. trh Černý vejpisů 
^d r. 1542 43. Tom 11. K. 29.). Adam I. ze Šternberka postou- 
• PU Yelhartice Jindřichu Planskému ze Zeberka, hejtmanovi Ma- 
^^ho města Prahy, který po smrti své první manželky Anny ro- 
í^^m ze Šternberků po druhé s Ludmilou z Ledčic se oženil a 
•^* (r. 1552) na statku Velhaitickém věna 500 k. gr. pr. pojistiti 
^^1. A že Plánský některý díl tohoto držení, totiž statky Ko- 
^^ec a Čachrov prodal, tedy přenesl 7. června 1559 pojištěné 
^^íio na hrad, městečko a poplužní dvůr Vilhartice^ na městečko 
"^í^ádek, na vesnice Drouhovec, Tajanov, Chotěšov, Stanikov, 



,j^ í*etětice, Kašovice, Petrovice, Vojtice, Braslavy, Eněžice, Strun- 
^o>^ské, Trsice, Částkov, Vlastějov, Zalužice, Těchovice, Jakubice, 




Vétlou, Kundratice, Smržny, Konin, Krušec a Hartmanice (viz 
Vat. trh. Zelený od r. 1557—61 Tom. ilH. B. 24.).^ 

Na to r. 1561 zemřel a zůstavil nezletilé děti Sebastiana 
chima,. Benignu a Marii a ustanovil jediného syna za dědice 
^f:>zňstalých statků. 

Sebastián Jáchim Plánský ze Zeberka se svou manželkou 
^^idmilou roku 1561 držení Velhartické nastoupil a až do smrti 
^^žel a užíval. Když pak r. 1587 v pánu zesnul a jeho synové 
^an Jindřich a Jan Viktorin správu panství přijali, prodali mě- 
stečko Hrádek Adamovi Račínovi z Račína na Čejkově a jeho 
V:^ratru Krištofovi za 3697 k. míšeňských. 

Dne 24. července 1589 zboží Vilhartické na dvě se rozdě- 
Xilo, Jan Viktorin zůstal na hradě Vilharticích a Jan Jindřich 
Xiemaje žádného sídla, dal se na faru Kněžickou v Petro vidch. 
^Viz Kněžice.) 

Když brzy na to sestrám jich otce. Benigně provdané 
as Wartenberka a Marii provdané Smrčkové z Mnichu, věno po- 



— 252 — 

jištěné na Vilharticích vyplatiti měli, což ale učiniti v stavu ne- 
byli, tu si dal rytíř Václav Smrčka z Mnichu na Čečelicích věno 
to postoupiti, žaloval bratry Plánské ze Zeberku a byl dne 
17. dubna 1597 komorníkem od desk zemských Janem Knín 
ským z Knína v držení statku Velhartického, kteréhož již na 
mále bylo, totiž jen městečko Vilhartice, Chotěšov a Drouhavec, 
řádně uveden. (Viz Kvat. trhový bílý od r. 1561—63 Tom. XIV. 
C. 9.) Smrčka vydobytý statek sobě nezanechal, ale prodal jej 
Volfovi Gotthardtu Perglerovi z Perglasu a ten ho synu svému 
Václavu Otakarovi postoupil, jemuž po bitvě na Bílé hoře nejen 
Velhartice ale i Mokrosuky odňaty a 15. listopadu 1628 Don 
Martinovi Huertovi prodány byly. Týž později stal se svobod- 
ným pánem js Velhartic^ též vladařem kr. Hvozdu, města Písku, 
pak statku Neustupova a Milčína, přijal šlechtičnu Vejdovnu 
z Moldavy za dceru, jmenoval ji v posledním pořízení (dne 
15. února 1635) za plnomocnou dědičku všech svých statků a 
umřev, byl u Františkánů u Marie Sněžné v Praze před tím oltá- 
řem pochován, který sám zříditi dal. Šlechtična z Moldavy 
Anna Marie Hofhuertová jmenovaná, provdala se na to za svo- 
bodného pána zDonína a po druhé za barona Fransbacha, měla 
ale na statku Velhartickém tolik únosu, že ho dala vycenit a pro 
nezaplacení 19.254 zl. 6 kr. rýnských byl dne 2. prosince 1653 
konventu karmelitánskému na Malé straně v Praze přiřknut, 
ale karmelitáni hned na to postoupili Velhartice paní Johanně 
Františce Račínové z Račína rozené šlechtičně Bechynové. Ta 
je odkázala synu svému Jiřímu Václavu Račínovi z Račína, který 
Velhartice jen několik let držel a r. 1708 hejtmanu Pražskému 
na Malé straně Ludvíkovi Hynkovi rytíři Bechynovi z Lažan 
na Dlouhé Lhotě a Bystřici prodal, z jehož rukou Velhartice 
Maxm. Josefovi rytíři Bechynovi z Lažan na Svinné dědičně r. 
1719 připadly. Ten pak Velhartice r. 1729 rytíři Josefu Karlu 
Perglerovi z Perglasu za 62.000 zl. a 100 dukátů klíčného pro- 
dal. Ten pak Velhartice tak zadlužil, že na mizinu přišel a 
dne 30. října 1743 k dobrému věřitelů byl statek ten na 39.754 zl. 
4 kr. rýn. odhadnut a hraběti Janu Ferdinandu Desfoursovi 
prodán. Po tomto nastoupil r. 1759 Bedřich hrabě Desfours, 
pak r. 1825 Františka Desfoursová, která se provdala za svo- 
bodného pána Sturmfedra. Ta pak zemský statek Velhartice 



— 253 — 

pozůstavila dědičné syna svémn Karlu Theodorovi svobodnému 
pánu Sturmfedrovi z Oppenweilero, který ho převzal v cené 

70.000 zl. vid. čís. *) 

■ 

O tomto hradn si ponecháváme v brzku zvláštní mono- 
giBfii podati, to však zde nvesti musíme, že v čas válek husit- 
^^ch koruna česká z Karlotýna sem přivezena a zde několik 
^et uschována byla. 

Vodolenka, na západním přívrší Svatoboru ležící lázně a 
dospoda. O původu těch lázní jde pověst, že ctnostná pohanská 
P^ixna jménem Vodolenka (byla prý to dcera Klatovy, zaklada- 
telljyně města Klatov), na sm rtelném loži svých přátel požádala, 
*^y ji na tom místě pochovali, kam její mitvolu dva bílí vo- 
dové bez průvodčího zavezou. Voli mrtvolu až k samému Svato- 
l^oxTi dovezli a z místa se více nehnuli ; tam byla pak panna 
V^odolenka pohřbena. Po letech prý na tom samém místě stu- 
dánka povstala, které lid nadpřirozené vlastnosti připisoval. P. 
V^ojtěch Clmnovský ve svém latinském spisu „Vestigium Bohe- 
naiae piae" na str. 209. pak dr. Jan Mayer ve spisu „Abhand- 
l^xrígen einer Privatgesellschaft in Bohmen" v díle IV. na str. 149. 
Px-amen Vodolenský obšírněji vypisuje ; doktor Majer však do- 
kládá, že pramen tento žádných neobsahuje z vlastností. Nicméně 
'^yía Vodolenka za starodávna vyhlášena a ještě v novějším 
*^^se navštěvována. 

Bývalý farář Zbynický P. František Hruška napsal r. 1778 
obšírný německý spis o Vodolence, který se dosavad co rukopis 
^ Zámecké knihovně Hradecké chová. Tento spisovatel uvádí, že 
^^ ještě do roku 1748 hrob pohanské panny Vodolenky s dřevě- 
^^U mříží hlíze studánky nacházel, poněvadž prý ale lid Vo- 
^^lenku jako nějakou svatou zbožňoval a ctil, tedy že Ferdinand 
^^''^'bé Desfours r. 1748 kapli Pomocné panny Marie, asi sto kroků 
^* toho hrobu vystavěl a za tou příčinou se bezpochyby při 
^ jříležitosti onen hrob zničil. Před několika lety zakoupila 
P^Oí baronka Ant. Sturmfedrová Vodolenské lázně s tím limy- 



') Desky zemské Tom. A^_, 3V., ií^, i??., ^08 81 _ 82 

^ E.6' Q.2' Ciť C.16' F.16' Hl2,16 ' V,V 

366 _601 ^41^ l^Q J^103 1 123 

B.30' F.6 ' F.lť J.16' "04 ' "K.25~* 



44 


„ 1570 


» 




„ 1215 


n 


92 


„ 950 


n 


158 


„ 1345 


» 


10 


„ 1265 


n 



— 254 — 

šlem, aby prý zcela nové obecenstvu vhodnější koupele t 
stavéla, což se již také stalo, ovšem ne v takové míře, 

v 

očekávalo. Skoda, že se žádný vodolékař o to nezasa 
zde něco řádného provedl. 

Vodolenov, obec podlé nového politického rozděl 
které jest přidělena katastrálm' obec Břetětice. 

Vodolenov, ves 1 míli od Sušice, za horou Svati 
až do r. 1848 zemskému statku Hrádeckému poddaná, 2 
obec katastrální, jež obnáší : 

152 jit. 1175 D s. polí, 

luk, 
zahrad, 
pastvišťat, 
lesů, 

půdy neplod., mezi tím 1 jit. 12í 
objem stavení. 
Celkem 460 jit. 1120 Q s., výnosu 1066 zl. 18 kr. stř. 
patří k poplužnímu dvoru Vodolenskému (který náleží k 
Hrádku), 178 jit. 370 s. a obci Vodolenské 89 jiter 53( 
(1225 s. polí, 725 s. luk, 215 s. pastvišíat, 81 jit. 1070 
6 jit. 495 s. půdy neplodné). 

Stavení jest zde 18 a obyvatelů českých 90. F 
školou patří Vodolenka do Svojšic. 

Dobytka se zde chová : 82 kusy hovězího (32 krávy, 3 
20 kusů jalového), 34 ovce, 9 koz, 18 kusů vepřového. 
Nedaleko od Vodolenova jsou lázně Vodolenka. 
Vlastějov (něm. Schwaben), l^g niAe od Sušice, v 
do r. 1848 dílem zemskému statku Kněžickému (9 čísel), 
zemskému statku Kolineckému, pak na to statku Volšo> 
(s 4 čísly) poddaná, zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 
169 jit. 420 D s. polí, 

„ luk, 
„ zahrad, 
„ pastvišťat, 
,, lesů, 

„ půdy nepL, mezi tím 1 jit. 42( 
objem stavení. 
435 D 8-1 výnosu 1000 zl. 28 kr. í 





54 


W 


100 




1 


» 


(505 




25 


Yl 


10 




24 


n 


1585 




8 


m 


915 


Celkem 


283 jit. 


435 



— 255 



I patří k obci 4 jit. 840 s. Stavení jest zde 12 a obyvatelů če- 
F ských 112; farou a školou patří Vlastějov do Petrovic a obcí 
podlé nového politického rozdělení do Javoří. 

Dobytka se zde chová: 2 koně, 88 k. hovězího (28 krav, 
16 volů, 44 k. jalového), 69 ovec, 8 koz, 12 k. vepřového. 

Volšov (původně Ulišo v a Volišov), Vs ^^^ od Sušice, ves 
na potoce Olšovce, 249.5 vid. s. nad hladinou mořskou, až do r. 
1848 zemskému statku téhož jména poddaná, patří ku kata- 
strální obci Dolo-Stanikovské, má 27 stavení (zámek s popluž- 
ním dvorem a rozsáhlým parkem, pivovár, mlýn s pilou, běliště 
* lospodu) a 262 české obyvatele ; patří farou a školou do 
Sušice, obcí pak k Maršovicům. Rozpadává se na Starý a Nový 
VoJšov. 

U Volšovajsou samoty: Borovka, Kovárna, Moravec a Stráž. 
(Viz je samy.) 

Dobytka se zde chová: 5 koní, 95 kusů hovězího (1 býk, 
^O lírav, 10 volů, 24 kusy jalového), 2 osli, 229 ovec, 15 koz 
^ 13 kusů vepřového. 

Volšov (p. Ulišov, Volišov), zemský statek, v deskách zem- 
^■*^ých v hlavní knize W. Tom. XIII. na str. 141. vložen, jest 
^^l katastrální obce Dolního Stanikova a obnáší: 
165 jit. 135 D s. polí, 

„ luk, 
„ zahrad, 
„ pastvišťat, 
„ lesů, 

„ půdy neplodné. 
^Ikem 732 jit. 760 D s. Daní platí tento statek : gruntovních 
*Í2 zl. 65 kr., ze stavení 15 zl. 86 ^l^ kr. bez přirážek. 

Má výstavný zámek (v kterém se nacházela kaple, která 

^ nynějšího držitele z příčin nám nepovědomých úplně zašla), 

T)zsáhlý park, který se letního času od Sušičanů hojně navště- 

iije, pivovár (na 8 sudů), dvůr poplužní, běliště a myslivnu 

^Tia Stráži). 

R 1578 seděl na Volšově Ferdinand Vilém Bořan ze 

Xhoty, r. 1583 Ditleb Koc z Dobrše, r. 1591 náležel Volšov 

^bci města Sušice, r. 1612 přichází Adam Koc z Dobrše na 

Aloisově, r. 1627 Václav Koc z Dobrše, r. 1646 Jan Ditleb, r. 



72 


„ 835 


7 


„ 1125 


60 


„ 570 


414 


„ 785 


12 


« 510 



— 256 — 

1674 Václav Albrecht Koc z Dobrse, r. lf>80 Anna Terezie 
Kočová z Dobrse, r. 1686 Arnošt Vojtech svobodný pán z Ra- 
čína, r. 1691 Apolonia Lidniila hraběnka Altheimova, r. 1696 
Johanna Eva Raéínova z Račin, r. 1769 Jan Krištof hrabě Do- 
halský, r. 1801 Josef hrabě Desfours, r. 1804 Čeněk Martin 
Renn, r. 1806 Euseb hrabě Poetting, r. 1833 p. Václav Veith, 
který zde co \'ůbec známý lidumil dne 4. října 1849 zemřel. 

Po smrti p. Václava Veitha koupil Volšov r. 1850 Vilém 
Novák a r. 1857 ve veřejné dražbě nynější držitel p. Gustav 
Obst doktor veškerých práv a pán na Hošticích.*) 

Až do r. 1848 patřily k statku Volšovskému vsi : Starý a 
a Nový Volšov a Dolní Stanikov, pravomocnost se ale dlouhá 
léta vedla v Žíkovcch, jelikož skoro 80 let Volšov a Zikovy 
jednomu pánu přináležely. Mezi lidem jde pověst, že v zámku 
Volšovském posud jest poklad ukr}'ty. 

Vorlíkovsko^ stráň u Suché. 

Vorlov, viz Orlov. 

Vojtice (původně Vojetice), ves až do r. 1848 zemskému 
statku Kněžickému poddaná, jest díl katastrální obce Petrovické, 
má 18 čísel (mlýn a pilu^, 161 českých obyvatelů, patří fai'ou 
a i obcí podlé nového politického rozdělení do Petrovic. 

Dobytka se chová: 49 kusů hovězího (14 krav, 12 volů, 
23 jalového), 53 ovce, 8 koz a 5 kusů vepřového. 

Vosík, lesem krytý vrch na statku Dolo-Těšovském, na 
mapě c. k. generálního štábu jest tento vrch podivně pojmenován, 
totiž „ Wassekm Bcrg^^ (? !) 

Vranov (něm. Braunau), 74 hodiny jižně od Dlouhé Vsi 
na Otavě ležící malá ves, až do r. 1848 zemskému statku 
Dlouhé Vsi poddaná, záleží z 5 domků, 2 mlýnů s pilou a 
hamrem, patří farou a školou, katastrem i obcí do Dlouhé Vsi. 

Vysoký Hřbety vrch 3399' vysoký. 

Vyšehrady zákopy na východní straně u starobylého kostela 
v Petrovicích. R. 1859 zde objevena kulatá zed stvrzuje, že 
tu stála z starodávna tvrz. 



♦) Desky zemské Tom. J^Jl . 393 466 ^95 _398 

L.8 ' S.19,P.25 ' S.13' H.29 ' H.26 

401 ji04 _324 jilS 592 839 875 1173 

0.3 ' F.13' Ď.8 ' BJd' Pa' H.2F llíí ' TOs" 



53 


„ 1370 


3 


„ 515 


43 


. 15 


255 


„ 730 


5 


„ 1370 



— 257 ~ 

Záplatův mlýn, nedaleko vesnice Rozedly. 

Zahálka, hospoda na silnici z Milinov do Nemilkova, obcí 
Iřata^trem, farou i školou do Vilhartic patřící. 

Zaluéice (něm. Audechen), Vj^ míle od Sušice, ves až do 
^- 1848 statku Pavinovu podaná, zvláštní obec katastrální, ku 
které jest malý Radkov přiměřen a obnáší : 
75 jit. 210 D s. polí, 

„ luk, 
„ zahrad, 
„ pastvišíat, 
„ lesů, 

„ půdy neplodné, mezi tím 1460 D s. 
objem stavení. 
^^Ikem 436 jit. 1010 Q s., výnosu 834 zl 23 kr. stř. Z toho 
P^tří k zemskému statku Pavinovu 107 jit. 1215 s., a obci Za- 
^^áické 88 jit. 345 s., (2 jit. 760 s. polí, 2 jit. 25 s. luk, 4 jit. 
^190 s. pastvišťat, 75 jit. 1125 s. lesů, 3 jit. 390 s. půdy ne- 
I^l^dné). 

Stavení jest zde 11 a obyvatelů německých s Řádkovém 

Cltagersdorf) 67, farou a školou patří do Mouřence a obcí 

^^dlé nového politického rozdělení k Štěpanicům. 

^ Dobytka se chová zároveň s Řádkovém (Ragersdorf) : 84 k. 

^^Vězího (20 krav, 8 volů, 56 kusů jalového), 26 ovec, 8 koz, 

l<usů vepřového. 

Záluží (také Zamyšl), V2 ^^^ ^^ Sušice, ves až do r. 1848 
stu Sušici poddaná, jest obcí katastrální Boku přiměřená a 
;^^tíí obcí podlé nového politického rozdělení k Podmoklům, 
*ou pak k Albrechtci. 

Stavení jest zde 11 a obyvatelů německých 80. 
Dobytka se zde chová: 60 kusů hovězího (20 krav, 5 volů, 
kusů jalového), 16 ovec, 9 koz, 2 kusy vepřového. 

Zámysle^ 2V4 míle od Sušice, obec podlé nového politi- 
^\iého rozdělení, ku které jsou přiděleny vesnice Javoří, (díl 
^t^tastrální obce Zámysle), Čeletice, Častonice a Zikov. 

Zámysle^ ves až do r. 1848 zemskému statku Hrádeckému 
^ 1 číslo k statku Hlavňovickému poddaná, jest zvláštní obec 
katastrální (ku které jest ves Javoří přiměřena), jež obnáší: 








258 


238 jit. 1310 


D 8. 


polí, 


80 „ 780 


n 


hik, 


1 „ 1495 


n 


zahrad, 


59 „ 1540 


n 


pastvištat, 


175 „ 1160 


r> 


lesů, 


11 „ 435 


r> 


půdy nepL, mezi tím 1 jit. 1230 Qs. 
objem stavení. 


568 jit. 320 D s. 


výnosu, 1433 zl. 38 kr. Z toho 



patří obci 10 jit. 165 s. (2 jit. 895 s. pastvišfat, 7 jit. 845 s. 
půdy neplodné). 

Stavení jest zde 18 a obyvatelů českých 81, farou patřejí 
Zámysle k Hlavnovicňm. 

Dobytka se zde chová: 81 kus hovězího (25 krav, 20 volů, 
36 kusů jalového), 27 ovec, 4 kozy a 4 kusy vepřového. 

Zámysle patřily r. 1428 k hradu Vilhartickému, přešly 
pak k statku Hrádeckému. 

ZamysUce^ ovčín nedaleko Čejkov. Zde stála jednou vesnice 
téhož jména, jinak také Zámysličhy zvaná. 

Zbyňke^ samostatná obec podlé nového politického roz- 
dělení se sídlem představeného. 

Zbynice^ l^/s míle od Sušice, ves až do r. 1848 zemskému 
statku Hrádku poddaná, zvláštní obec katastrální, jež obnáší : 
421 jit. 1294 D s. polí, 



170 


„ 1433 


m 


luk, 


4 


» 73 


7) 


zahrad, 


137 


„ 900 


n 


pastvištat. 


165 


„ 135 


» 


lesů, 


27 


„ 1480 


r> 


půdy neplod., mezi tím 3 j . 1465 □ s 








objem stavení. 



Celkem 927 jit. 515 D s., výnosu 3193 zl. 52 kr. stř. Z toho 
patří k zemskému statku Hrádku 119 jit. 185 s., a obci 162 jit. 
1520 s., (2 jit. 920 s. polí, 6 jit. 225 luk, 35 s. zahrad, 82 jit. 
530 s. pastvišfat, 49 jit. 120 s. lesů, 22 jit. 1190 s. půdy ne- 
plodné. Vesnice ta má své jméno od vrchu Zbyna^ na jehož; 
severovýchodní straně založena jest, a patřila prý v 12. a 13. 
století ku klášteru Doksanskému nad Ohří. 

Stavení jest zde 41, (mezi nimi 2 hospody), a obyvatelft 
českých 283. Farou, školou a obcí patří Zbynice též sem*. 



— 269 — 

Dobytka se zde chová : 13 koní, 185 kusů hovězího (1 býk, 
79 krav, 24 voli, 84 kusy jalového), 201 ovce, 3 kozy, 70 k. 
vepřového. 

Zbynice fara. Farní kostel Zvěstování Panny Marie jmenuje 

se již r. 1384 v libr. Erec. v děkanátu Prachenském v arci- 

dekanátu Bechyňském. Původní stavba toho kostela byla gothická. 

ifeaší zvon má letopočet 1523 a 1525, větší zvon nemá sice 

'etopočet, zdá se ale býti starší. Nejstarší matrika je od r. 1658. 

křtitelnice má nápis : Urozená paní Mariana Polixena Raczinova 

roz. Herzanka z Harašova r. 1645. 

V presbyteriu kostela jest hrobka hraběcí rodiny Des- 
fourské a rodiny svobodných pánů ze Sturmfedru. V ní leží 
Marie Anna hraběnka Desfoursová, rodem Mitrovská, Marie 
Kaxolina svobodná paní Kfeller ze Sachsengriinu, rod hrab. Des- 
foursová, Marie Walburga Marquise Dublaisel, c. k. komoří 
major rytíř řádu Marie Terezie, Bedřich hrabě Desfours, Jan 
Ferdinand hrabě Desfours, Frant. Romana svob. paní Sturm- 
fedrová, rodem hraběnka Desfoursová, Anna Marie svob. paní 
Sturmfedrová, rodem šlechtična z Homeku, Anna svob. paní ze 
Sturmfedru, Johanna svob. paní Dalbergová, rod. Sturmfedrova, 
pak r. 1867 zemřelý Theodor svobodný pán ze Sturmfedru. 
Fara ta má 2355 duší, a k ní patří 30 jit. 705^3 s. polí, 
'^ jit 396V2 s. luk, 954 s. zahrad, 180 s. rybníků. Vyvažovači 
^^íní důchod: 520 zl. 557, kr. Štoly a fundace 47 zl. 74 kr. 
Patronem kostela jest držitel statku Hrádeckého. 

Posloupnost zdejších farářů. 

1590 kněz Jan. 

1658—1665 Petr Vojtěch Knoph. 
1665—1684 Jakub Vojtěch Knoph. 
1684—1710 Václav Vojtěch Gallus. 
1710—1726 Adam Antonín ChmeUček. 
1726—1744 František Michálek. 
1744—1748 Jan Kohout. 

1748 — 1800 František Hruška, Klatovan, oblíbený kazatel 

^^ celém okolí. Sepsal spis v jazyku německém o Vodolence. 

1800 — 1824 Hynek Baumann, napotom vikář a arcikněz. 

1824—1841 Tomáš Hlávka, od r. 1841 jest farářem V. p. 



— 260 — 

P. Tomáš Dolák (Susičan). Za faráře P. Fr. Hrušky r. 1787 byla 
Lhota od Zbynické fary oddělena a přifařena k Budětické faře; 
taktéž Lešišov a Mokrosuk ku faře na Horách Matky Boží. Za 
nynějšího p. faráře r. 1857 byly odděleny Měřenice, Votěšin se 
Sedleckém a přifařeny ku Horám Nalžovským. 

Farní osadou sera náležejí vesnice: Zbynice, Hrádek, Čermá 
i se samotou mlýnem Puchverkera, Kašovice, Čejkov a Tedražice. 
Zdejší duchovenstvo musí též střídavě zastávati služby boží ve 
filiálním kostele na Zdouni. 

Do školy sem chodí děti ze Zbynic, Cejkov (V4 hodiny), 
Čermé ( '/^ hodiny). Počet školáků 167. Příjem učitelův 315 zl. 
72 kr. r. m. 

Ku filiální škole v Hrádku patří : Hrádek, Tedražice, Kašovice, 
patron obec Hrádecká — počet školáků 180. — Příjem filiálního 
učitele 200 zl. r. m. 

Zdouň (původně Vzduny, též Zdouny), starý kostel na 
pahrbku mezi Hrádkem a Tedražicemi, zasvěcený sv. Vavřinci. 
Tento kostel byl již r. 1384 farní,*) v r. 1589 nacházíme zde 
kněze pod obojí Tomáše Eberle, nyní jest filiální k Zbynicům, 
v kterém se vykonávají každou druhou neděli služby boží a 
kde se pochovávají zemřelí z Hrádku a z Tedražic. 

Kostel jest až na věž slohu gotického, na levé straně 
v kostele jest pěkný velký kříž se spasitelem, s následujícím 
nápisem : 

„Tobě samému Bohu živému buď chvála i čest. 
Toto vím, že toliko dřevo a obraz člověka jest. 
Tu křesťané poslouchejme pilně evangelium svatého. 
Tu hle poznáš z toho tvořitele živého a pravého. 
Toho který jest v Trojici požehnaný pán Bůh svatý. 
Totiž nésti .... neobsáhle jediný Božské podstaty. 

(Následuje erb Perglasův a r. 1594.) 



*) z listin kláštera Doksanského vysvítá, «že byl na Zdouni okolo r. 1380 
farář jménem Conradus a po něm následoval r. 1391 Martinus de 
Stracz jsa presentován od Jana z Hradce a na Yilharticích. 



— 261 — 

(Pod tím stojí dále:) 
Já Volf Gotthardt Bei^ler z Pei^lasu 
Na Tedražicích a Mokrosuce pánem toho časa 
Činíc náklad verš tento sem přitom položil, 
Tak aby mne nékdo za modláře nevyložil. 
Nýbrž roznměl proč jsem to učinil, 
Ukazujic obraz tento živého, že jsem minii, 
Tomu samému- bud chvála sláva čest. 
Neb on mým stvořitelem a vykupitelem jest. 
Na klenutí jest erb Švihovských a pod ním stojí : 
,Jsabella Amalia paní Švihovská rozená říšská hraběnka 
y Salmu a Neuburku nad Rýnem, paní na Nalžovech, Tedra- 
^cích a Malým Ghmelným kostel tento Sv. Vavřince založený 
sklenouti dala léta Páně 1691." V tom kostele odpočívají: od 
r- 1520 Petr Markolth, pán na Tedražicích, od r. 1539 Brikci 
ifarkolt, od r. 1583 Perglas, od r. 1552 Kašpar Arnošt ze Što- 
lová. Před lety prý našel hrobař Lupišek u Zdouňského kostela 
í^^klad, s kterým tajně do světa odešel. Zemřelý pan František 
^^rel Moser, bývalý justiciár a později advokát v Sušici, byl 
^fttom, když se z vyššího nařízení před 50 lety na hřbitově 
^douňském kopalo a po pokladu však mamě hledalo. 

Jde až posud pověst, že na Zdouni má ležeti poklad, 12 
^i^oštolů totiž ze stříbra a mnoho tolarů. — Vedle kostela 
'^^Ounského stála někdy ves. 

Patronem toho kostela jest držitel panství Nalžovského, 
^^^í hrabě Karel Taafe. K tomu kostelu patří 2 jit. 1195 D s. 
*^^lí, 1225 D s. pastvin. 

Zhůří (něm. Haidl), 2V2 n^Ae od Sušice, bývalá rychta 
lír. Hvozdě svobodníkň královských, tvoří i nyní samostatnou 
^^c podlé nového politického rozdělení, jakož i zvláštní kata- 
^"•^Xrální, jež obnáší: 

321 jit. 1489 D s. polí. 



385 


„ 1161 , 


luk, 


696 


« 1107 , 


pastvištat, , 


1312 


„ 1390 , 


lesů, 


42 


„ 1288 „ 


půdy neplod., mezi tím 4 jit. 803 s. 
objem stavení. 


vJelkem 2760 


jit. 35 D 


8., výnosu 3794 zl. 35 kr. stř. 

17 



— 262 — 

Jest zde 63 stavení (kostel, fara, škola, 2 hospody, mlýn 
s pilou, hamr, hladirna na sklo), 505 německých obyvatelů a 
patři k faře místní a jest sídlo představeného. 

Dobytka se zde chová: 4 koně, 483 kusy hovězího (156 
krav, 84 voli, 243 kusy jalového), 37 ovec, 23 kozy, 19 kusů 
vepřového. 

Viz Hvozd královský, 

Zhůří (něm. Haidl), fara. Zde jest farní kostel sv. Trojice 
pod patronátem držitele panství Bystřického (v okr. Nýrském 
v Plzeňsku), škola pod ochranou obce. Kostel byl r. 1761 od 
zdejších obyvatelů místo staré kaple dřevěné vystaven, z po- 
čátku byl filiální k Seeviesnu, na to ale r. 1766 za farní povýšen. 
Kostel ten r. 1809 vyhořel a byl od knížete Palma Gundelfingen, 
tehdejšího držitele panství Bystřického, nově z kamene vystavěn. 

Posloupnost pánů farářů: 

1763—1791 Jakub Heisler. 

1791—1819 Sebastian Weishaeupl. 

1819—1824 Jan Jiří Gunthner, od r. 1825 jest farářem 
V. p. P. František Nitsch, emer. vikář a děkan. 

K zdejší 'farní osadě patří: Zhůří, pak svobodnické dvory 
z obce Kochanovské: Staré hutě (Althuttengut;, dvůr Kriegs- 
eisrův, Radkov (Rathgebem), Horní Kochanov, Soví hutě (Eul- 
hútten), Kópple, Spáleniště (Brandstadt), Dvořiště (Haid). Fara 
Zhůřská počítá 1047 duší. 

Ku faře patří : 2 jit. 1350 s. luk, 1 jit. 290 s. polí, 240 s. 
pastvin, 155 s. zahrad. Vyvažovači roční důchod 36 zl. 55% kr., 
od obce 28 zl. 8V2 kr. Z náboženského fondu 230 zl. 37 ki\ 
Štoly a fundace 65 zl. 91 kr. r. m. Škola zdejší jest pod pa- 
tronátem obce Zhůřské. Počet školáků 121. Příjem učitelův 
298 zl. 7IV2 kr. 

Zíkov (původně Zvíkov, něm. Schwegau), 2'l^ míle od 
Sušice, ves až do» r. 1848 zemskému statku Hlavnovicům pod- 
daná, zvláštní obec katastrální, jež obnáší: 



— 263 — 

99 jit. 536 D 8. polí, 
38 , 175 „ luk, 
24 „ 340 „ pastvišťat, 
70 „ 130 „ lesů, 
5 „ 1545 „ půdy neplodné, mezi tím 1215 s. 

objem stavení. 

Celkem 237 jit. 1125 D s., výnosu GOq zl. 52 kr. stř. Z toho 
Paffi obci 57 jit. 468 s. (1025 s. polí, 5 jit. 1470 s. pastvišťat, 
45 jit 1485 fi. lesů, 4 jit. 1265 s. půdy neplodné). 

Stavení jest zde 5 a obyvatelů českých 41. Farou patří 

^ov do Hlavňovic a obcí podlé nového rozdělení k Zámyslům. 

Dobytka se zde chová: 52 kusy hovězího (18 krav, 16 

^^Ifi, 18 kusů jalového), 28 ovec, 3 kozy a 2 kusy vepřového. 

R. 1428 patřila tato ves k hradu Vilhartickému. R. 1551 

^J^ia prodaná Kašparovi Eichhomovi z Reichenbachu kr. hejtmanu 

^* Kašperce a Vinterberku. 

Žbán, holý vrch severozápadně od Budětic, na němž se 
^P^třují příkopy, bezpochyby tu byla jednou tvrz k hradu Rábí 
*^^třící. Posud jde pověst, že šel odtud do jmenovaného hradu 
^Jíi^ř průchod. 

Ždar^ přívěsek vrchu Bořku západně od Svojšic. 
^ Žichovice^ samostatná obec podlé nového politického roz- 

^l^nl se sídlem představeného. 
^->^ Žichovice, P/s míle od Sušice, ves nedaleko pravého břehu 

.^^vy, až do r^ 1848 panství téhož jména poddaná, zvláštní 
^^c katastrální, jež obnáší: 

441 jit. 939 D s. polí, 
76 „ 673 „ luk, 

8 „ 1146 „ zahrad 
96 „ 720 „ pastvišťat, 
218 „ 1042 r> lesů, 
42 „ 1050 „ půdy neplod., mezi tím 5 jit. 470 D s. 

objem stavení. 

celkem 884 jitr~'770 Q s., výnosu 4145 zl. 35 kr. stř. Z toho 

^atří k panství res. k poplužnímu dvoru Žichovickému 408 jit. 

X153 s. a obci Žichovické 72 jit. 220 s. (5 jit. 153 s. polí, 

^ jit. 220 s. luk, 82 s. zahrad, 43 jit. 251 s. pastvišťat, 5 jit. 

1177 s. lesů, 11 jit. 1344 s. půdy neplodné). 

17* 



— 264 — 

Stavení jest zde 52 a obyvatelů českých 478. Faro 
ákolou patří Žichovice do Nezamyslic. 

Dobytka se zde chová: 59 koní, 208 kusů hovězího (1 
125 krav, 82 kusy jalového), 179 ovec, 2 kozy, 115 kia. 
vepřového. 

Kaple sv. Aloise dne 16. června 1861 vysvěcená sta 
40 let nedostavěna. 

Žichovice jest jedno mezi nejstaršími místy okr. Sušickéh 
neb se v listině od r. 1045 o tom místě činí zmínka. (Erb 
Regesta.) 

Žichovice^ panství fideikom. (od r. 1716) jest v deska 
zemských v hlavní knize S. Tom, VI. fol. 1. vložené a obná 
podlé katastru v okresu Sušickém: 





a) 


V katastrální obci ŽichovicM: 


140 jit. 


767 D s. 


poU, 


33 


B 


1228 , 


luk, 


5 


n 


638 „ 


zahrad. 


26 


n 


382 „ 


pastvišťat. 


177 


n 


927 „ 


lesů, 


23 


n 


195 „ 


půdy neplodné. 



Celkem 408 jit. 1153 D sáhů. 

b) v katastrální obci Bilenické: 

145 jit. 1341 D s. poU, 
55 „ 1472 „ luk, 
3 „ 1564 „ zahrad, 
21 „ 504 „ pastvišťat, 
1 „ 933 ^ půdy neplodné. 
Celkem"229 jit. 847 n~šáhů. 

c) v katastrální obci Budětické 

144 jit. 969 D s. polí, 
15 „ 1190 „ luk, 
— „ 17 „ zahrad, 
48 „ 660 „ pastvišťat, 
11 ;, 460 „ lesů. 
Celkem 220 jit. 96 Q sáhů. 



— 265 — 

d) v katastrální obci Čimické: 

11 jit. 378 D s. luk, 

— „ 233 „ půdy neplodné. 



kem 11 jit. 611 n sáhů. 

e) v katastrální obci Úepické: 

1 jit. 425 n s. pastvišťat, 
309 „ 689 „ lesů, 

1 „ — „ půdy neplodné. 



íem 311 „ 1114 D sáhů. 

f) v katastrální obci Damétické: 



81 jit. 1125 D s 


. polí, 


25 „ 1344 „ 


luk. 


I, 36 » 


zahrad, 


5 , 631 „ 


pastvišfat, 


117 „ 1198 „ 


lesů. 


4 „ 1094 „ 


půdy neplodné. 



[em 235 jit. 1247 sáhů. 

g) v katastrální obci Domorazské 

91 jit. 144 n s. polí, 

14 „ 876 „ luk, 

— „ 460 „ zahrad, 

3 „ 1488 „ pastvišťat, 

2 „ 14 „ lesů, 

— „ 256 „ půdy neplodné. 



:em 112 jit. 772 D sáhů. 

h) v katastrální obci Draéovické: 



241 jit. 


1010 D s. 


polí. 


83 „ 


1555 „ 


luk. 


1 n 


1390 „ 


zahrad, 


23 „ 


810 „ 


pastvišťat. 


114 „ 


1235 „ 


lesů, 


1 ,, 


105 „ 


půdy neplodné. 



:em 468 jit. 600 D sáhů. 



— 266 — 
i) v katastrálni obci Frimburské: 

157 jit. 268 D s. polí, 

59 „ 1025 n luk, 
— „ 624 „ zahrad, 
18 , 70 „ pastvišťat, 
34 „ 59 „ lesů, 

3 „ 1264 „ půdy neplodné. 



Celkem 274 jit. 


71 D sáhů. 


*) 


v katastrální obci Nezatnyslické: 


115 jit. 


234 D s. polí. 


14 „ 


873 „ luk. 


7 « 


1050 „ pastvišťat. 


n 


309 n půdy neplodné. 



Celkem 137 jit. 1117 D sáhů. 

V) v katastrální obci Bozsedshé: 

52 jit. 770 D s. polí, 

36 „ 935 „ luk, 

— „ 445 „ zahrad, 
Ir 40 „ pastvišťat, 

— „ 625 „ půdy neplodné. 

Celkem 9rjit~"2liFn ^^ 

Mimo to má panství Žichovické v jiných okresích pozemky 
a to sice: v okresu HoraMovickem: v Rábí, v okresu Strako- 
nickém : v Rrejnicích, v oki'esu Kašperskohorském : v Soběticích^ 
Stradalech, ve Věštině a Záluží, které tu ale z té příčiny ne- 
uvádíme, poněvadž se okresu Sušického netýkají. V celku obnáší 
celé panství Žichovické: 

1833 jit. 516 D s. polí, 
526 „ 1403 „ luk, 
25 „ 44 „ zahrad, 
334 „ 95 „ pastvišťat, 
2389 „ 1110 „ lesů, 
249 „ 1146 „ půdy neplodné. 
Celkem 5358 jit. llíi^n s. Celé panství platí dam' : gruntovného 
4386 zl. 33 kr., ze stavení 207 zl. 65 kr. 

Až do r. 1848 sem patřila následující místa poddanstvím. 



— 267 — 

kterými se pravomocnost až do r, 1850 v Žichovidch vy- 
onávala, z nichž pak připadla: 

1. K okresu Sušickému: Žichovice, Nezamyslice, Frimburk, 
ilenice, Bešetín, Dražejovice, Čepice, Budětice, Žihobce, Kozsedly. 

2. K okresu HoraMovickému : Rábí, Bojanovice, Eejnice. 

3. K okresu Kašpersko- Horskému: Věštín, Pohorsko, Da- 
:niič, Šimanov, Strašín, Nezdice, Ždanov, Ostružno, mimo to 

Ijatřily 3 čísla vesnice Malce (okr. Kaš.-Hor.), 2 čísla z Eadešic, 
1 číslo z Bukovníka, 4 čísla vsi Karlovce (okr. Horaž.) také 
ještě k panství Žichovskému. 

4. K okresu Volynskému : Nová veska. 

Panství Žichovické má 15 poplužních dvorů a to sice 
v okresu Sušickém: Žichovice, Budětice, Frimburk, Damětice, 
Domoraz, Bilenice, Žihobec, Bešetín a Dražovice. V okresu Ka- 
špersko-Horském: špersko-Horském : Sobětice, Věštín, Záluží a 
Strádal. V okresu HoraMovickém: v Rábí a Kejnicích. Skoro 
všechy poplužní dvory jsou nyní pronajaté. 

v 

v Zichovicích jest zámek se zahradou, pivovár (na 20 sudů), 
dvůr poplužní, vinopalna a flusáma. 

Zámek jest starobylý, na schodech k bývalému úřadu ve- 
doucích jest zazděný starý kříž, který někdy nad vraty hradu 
Rábského býval. 

Žichovice patřily r. 1045 klášteru Břevnovskému, kterémuž 
je český kníže Břetislav I. i s řekou Otavou s mlýny a lukami 
daroval. 

v 

v 14. století dostaly se Žichovice od krále Jana bezpráv- 
ným darováním do rukou soukromných a sice -Vilémovi z Land- 
šteina, až pak zase navráceny jsou z rozkazu králova r. 1331 ; 
později přišly Žichovice k hradu Rábí, byly dlouho v držení 

v 

pánu Svihovských a byly také v deskách zemských co k hradu 
Rábskémů patřící, zaznamenány. *) Páni Švihovští prodali r. 1544 
hrad Rábí, ale ponechah sobě Žichovice, kdež sobě pak nynější 
zámek vystavěli. V čas vypuklé třicetileté války byl Bohdal 
Svihovský z Riesenburka ůčasten protestantského odboje proti 



*) O hradu Rábí yíz naši monografii „Hrad Eábi,*^ historícko-topografický 
nástin. Lumír na r. 1859 I. díl str. 157., kteráž též osobě s vyobrazením 
Rábí vyšla. 



— 268 — 

Ferdinandovi II. a po bitvě na Bílé hoře ku ztrátě svých statků 
odsouzen. Statky jeho připadly královské komoře a Žichovické 
panství bylo brzo na to Jindřichovi Liebšteinskému svobodnému 
pánu z Kolovrat prodáno, který ještě r. 1636 co jeho držitel 
přichází. 

R. 1675 náležely Žichovice hraběti Vilémovi Albrechtovi 
Kolovratovi Krakovskému a r. 1692 nalézá se vlastníkem hrabe 
Jan Frant. Kolovrat Krakovský, který je prodal r. 1707 kardi- 
nálovi pasovskému arcibiskupovi ^knížeti Janu Filipovi z Lam- 
berka, který též statky Rábí, Budětice, Žihobec a Strádaly 
koupil a k Žichovicům připojil zřídiv z nich rodinný fideikomis 
v ceně 266.206 zl. 44 kr. dle listu nadačního ze dne 9. června 
1716 do desk vloženého, jmenoval dědicem a nápadníkem zboží 
toho bratrovce svého Antonína hraběte z Lamberka. Ten je zů- 
stavil r. 1760 svému jedinému synu Janovi Bedřichovi, nejvyš- 
šímu dědičnému zemskému lovčímu v arci vojvodství Rakouském 
a že r. 1797 bez tělesných dědiců zemřel, tu tedy říšská hod- 
nost i všecky statky a dědičné úřady (od zemřelého Kašpara, 
Bedřicha hraběte Lamberka r. 1686 založené) na mladší rod 
přešly a sice na Karla Eugena, synovce knížete Jana Bedřicha, 
r. 1804. Zápisem odhadním od 27. září 1806 mělo fideikom. 
panství Žichovice cenu 402.976 zl. 17^4 kr. Když Karel Eugen 
dne 11. května 1831 zemřel, nastoupil jeho nejstarší syn Gustav 
Jáchim kníže z Lamberka svobodný pán z Orttenegu a Otten- 
steinu etc. etc. r. 1834 v držení panství Žichovického, jenž roku 
1862 zemřel. Nástupce jeho posud není ustanoven. 

Žihobec (původně Žihobce, Živohybice), podlé nového po- 
litického rozdělení samostatná obec se sídlem představeného. 

Žihobec^ 2V4 míle od Sušice, ves, z. statku téhož jména 
až do r. 1848 poddaná, zvláštní obec katastrální, jež obsahuje: 
672 jit. 975 D s. polí. 



253 „ 95 


» 


luk. 


17 „ 732 


n 


zahrad. 


213 „ 640 


n 


pastvišťat. 


105 „ 1025 


r) 


lesů. 


33 , 653 


n 


půdy nepl, mezi tím 6 jit. .108 n s- 






objem stavení.- 



Celkem 1295 jit. 920 Q s., výnosu 4908 zl. 2 kr. stř. Z toho 



— 269 — 

patří k zemskému statku Žihobci 284 jit. 1063 s., a obci Žihobské 
2Sl jit 1485 s. (8 jit. 310 s. polí, 20 jit. 1165 s. luk, 325 s. 
^alirad, 141 jit. 150 s. pastvišťat, 93 jit. 335 s. lesů, 18 jit. 
^40 s. půdy neplodné). 

Stavení jest zde 77 (kostel, fara, velký zámek se zahra- 
m, poplužní dvůr a 3 hospody) a obyvatelů českých 634. Fa- 
lu, školou i obcí patří Ž. též k Žihobci. 

Dobytka se chová: 58 koní, 309 k. hovězího (157 krav, 
volů, 147 k. jalového), 402 ovce, 14 koz, 114 k. vepřového. 
Žihobec, původně Žihobce, Živohybice, jest jedno z nej- 
starších míst okresu Sušického, r. 1045 je daroval český kníže 
tfetislav I. klášteru Břevnovskému (Erben Regesta etc. 44.) 

Žihobec^ co zemský statek společně s panstvím Žichovickým 
deskách zemských v hlavní knize Z. Tom. IV. fol. 77. vlo- 
iený, obnáší podlé katastru: 

217 jit. 1453 D s. polí, 
38 „ 735 „ luk, 
8 „ 1575 „ zahrad, 
17 „ 985 „ pa stvišťat, 
<Jelkem 284 jit. 1063 D sáhů. 

Má rozsáhlý zámek se zahradou, poplužní dvůr a cihelnu. 
Zámek vystavěl r. 1688 Ferdinand svobodný pán z Iselinu; 
rytíř sv. Jiří, pán na Rolandě i Lanan, což vysvítá z nápisu 
znakem lilie ozdobeného takto znícího: Ferdinandus Liber Báro 
de Iselin St. Georyii Eques Dominus in Roland et Lanan De- 

votsii Žihobec invidente fortuna et persequente invi- 

dia cum aerumna primům et ultimum hujus aedificii lapidem 
posuit anno 1688 continuum industriae ac potentiae suae epi- 
íhomen,^ 

Komu tento statek po všecky časy náležel, neví se. R. 1542 
přichází Mariana ze Žihobec, Bernard z Boršova, r. 1613 
v pondělí po památce sv. Víta Jan, Bedřich, Diviš, Jindřich, 
Přibík, Humprecht, Vilém, bratří vlastní Kočové z Dobrše na 
místě Adama, Havla a Heřmana bratří jich vlastních, let nema- 
jících, prodali Žihobec Ludmile Lokšanové, rozené* z Chudenic 
a v Březnici. Po bitvě bělohorské tento statek Jaroslavovi 
Pintoví Bukovanskému z Bukovan od král. fiskusu odňat, a 
Janovi Kavkovi z Řičan prodán. 



— 270 — 

R 1635 byl držitelem Antonín Lopes de Gardin, r. 1650 
Alžbéta Liebsteínská z Kolovrat R 1659 byl v držení statku 
Žihobského Ferdinand svobodný pán z Jselinn. Týž držel zboží 
Žihobské^ Strasínské a Stradalské až do r. 1700, kteréhož ze- 
mřely načež smlonvon trhovou mezi nařízenými k tomu komisary 
z jedné a pozůstalou vdovou jeho pam' Annou Iselinovou roz. 
z Maignin, s druhé strany ob bonům pupilare učiněnou a dne 
14. dubna r. 1701 do desk zemských vloženou, přešlo zboží 
výše jmenované na paní Annu Iselinovou^ která je až do r. 1710 
držela; trhem však dne 17. ledna r. 1710 do desk vloženým 
prodala statek Žihobecký a Strádalský Janovi Filipovi hraběti 
z Lamberini, kardinálovi a biskupovi Pasovskému, který zboží 
to přivtěUl k statkům svým Rábí a Žichovicům a zřídiv z nich 
rodinqý fideikomis dle listu nadacího dne 9. června 1716 do 
desk vloženého jmenoval dědičem a nápadníkem zboží toho 
bratrovce svého Antonína hraběte z Lamberka, při jehož potomcích 
Zihobce až podnes zůstává. Viz Zichovice*) 

. Zdhobec^ fara. Má kostel Proměnění Krista Pána, fara pod 
patronátem c. k. zemského záduší, školu pod ochranou obce, 
má 1597 duší. Fara má příjmů 401 zL 98 kr., z náboženského 
fondu 27 zl. 81 kr. r. m. Zdejší kostel byl již r. 1384 farním. 
Po třicítileté válce stal se z něho kostel filiální k Strašínům, a 
teprv r. 1788 usadil^ se zde lokaUsta, ješto již r. 1777 osadní 
vesnice obydlí pro něho na své útraty zřídily a ty jsou : Zihobec, 
Bešetín, Dražovice a Rozsedly. 

Školou sem patří tytéž vesnice. Na zvonech zde na zvonici 
jsou počty let: 1659, 1601, 1740. 

I. Zvon velký Ferdinandus de Lanan baron de Iselin Do- 
minus in Zihobec 1659. 

n. Na malém se čte: Pan Václav Koc dal mě Dionisovi 
Sultisovi slíti zvon, z Pasová 1601. 

III. Zvon protřední: In honorem domini nostri Jesu Christi 
et beatissimae Virginis Mariae A. D. 1740. 

Oltářní obraz sv. Erazma představující, od neznámého 
mistra, je prý velké ceny; pochází prý z Nezamyslického 



^t, T^„_l ,.^ m_„ 146 149 278 407 412 



*) Desky zemské Tom. 



A,10 T.26' K.laL.6' F.6,K.20 P.18 



— 271 — 

kostela. Varhany jsou z bývalého kláštera Horaždovického s ná- 
sledujícím nápisem: Quodn^m cecini in choro P. P. Minorum 
Horazdiovicii nmic cano soli Deo et in honorem S. Erasmi Žiho - 
becii 1814. 

Zde na hřbitově leží c. k. general-major Antonín Sobětický 
^^ Sobětic, jenž mnoho let v zdejším zámku zůstával a r. 1805 
zemřel. 

Posloupnost pánů farái^: 

1. 1788 Johannes. 

2. 1793 Joannes Paulus Burger. 

3. 1799 Joannes Kekeisen. 

4. 1817 Dominicus Schechla. 

5. 1830 Joannes Schónhansl. 

6. 1835 Joannes Fiala. 

7. 1843 Josef Václav Slavíček. 

8. 1848 Antonín Ackermann. 

9. 1851 Josef Krejčí. 

10. 1855 Jan Goeringer. 

11. 1859 Martin Stech. 

12. 1863 Václav Nachbar. 

13. 1857 V. p. P. Václav Petrlík. 

V památní knize od r. 1799 stojí takto; 
„Ecclesia Žihobecensis a centenis retro annis semper pa- 
írochialis, S. Matthaeo Ap. et Evang. dicata, ut ex Annalibus 
^ohemiae constat, suutn continue hic residentem animarum pa- 
storem qua Curatum habuit, et quidem cum domo propria paro- 
chiali, oeconomia non parva, silva et piscina dotata. Haec omnia 
série continua ad invicem conservabantur, usque ad famosum 
illum arcium et Ecclesiarum hostem capitalem Bohemiae Žižka, 
qui obsidens arcem supra oppidum Baby^ dum jam omnia prius 
in tota vicinia destruxisset, Dominos et Sacerdotes Žihohecii 
occidisset, arcem munitam hicce loci „wa hradu^ dietám e fim ^ 
damento diruit. Sic ecclesia viduata pastore proprios, quasi se- 
pulta jacuit 350 annis, et oviculae dis persae hinc inde euntes 
varios in montanis sibi Curatos elegerunt. Donec ante 100 et 
aliquot annos in loco sil varům tunc horrido „Strášín^ ubi succes- 
sive excisis silvis et loco planato pagus, ecclesia et nova domus 
pro sacerdote novo erecta fuerat, ecclesia autem nostra vicinum 



— 272 — 

jam habens sacerdotem, in tutelam illius commendata fnit, ideo- 
que semper commendata, non vero fílialis ejus ecclesia.*' 
Rybník nyní ku panství někdy bezpochyby k staré faře 
patřící, jmenuje se podnes ^farský rybník." 

Zikovy, 1 míle od Sušice (původně Žichov), ves na západní 
straně Svatoboru 297 vid. sáhů nad hladinou mořskou, až do 
r. 1848 zemskému statku téhož jména poddaná, jest zvláštní 
obec katastrální, jež obnáší: 

170 jit 730 D s. polí, 
56 „ 535 „ luk, 
2 „ 37 „ zahrad, 
34 „ 525 „ pastvišfat, 
105 „ 1185 „ lesů, 
11 „ 133 a půdy nepl., mezi tím 1 jit. 1118 Q s. 

objem stavení. 

Celkem 379 jit. 1545 D s., výnosu 1527 zl. 34 kr. stř. Z toho 
patří k zemskému statku Žíkovům 315 jit. 1570 s. a obci Ží- 
kovské 3 jit. 1350 s. půdy neplodné. 

Stavení jest zde 12, a obyvatelů českých 153. Farou patří 
Zikovy do Petrovic a obcí podlé nového politického rozdělení 
do Maršovic. 

Dobytka se zde chová: 6 koní, 88 k. hovězího (3 býci, 37 
krav, 6 volů, 40 k. jalového), 192 ovce, 4 kozy, 97 k. vepřového. 
Zikovy patřily v 14. století pod jménem Žichov křižovníkům 
Zderazským v Praze. (Viz Bezděkov). 

Zikovy (původně Žichov v prostomluvě n. Weissschlossel), 
zemský statek, jest v deskách zemských v hlavní knize Z. 
Tom. IV. fol. 97. vložen a obnáší podlé katastru: 

a) v katastrální obci Žikovské: 



133 jit 


675 D s. 


poU, 


48 „ 


300 


n 


luk, 


n 


1380 


n 


zahrad. 


25 „ 


1160 


rt 


pastvišťat, 


104 „ 


1165 


n 


lesů, 


1 « 


1490 


n 


půdy neplodné. 



Celkem 315 jit. 1570 D sáhů. 




— 273 — 
b) v katastrální obci Posobické: ^ 

— jit 315 n s. polí, 
15 „1310 „ luk, 
^.^ 2 „ 1530 n pastvišfat. 

^-'^Ikem 18 jit. 1555 Q sáhů. 

Zde jest zámeček, poplužaí dvůr a ovčín. (Viz Dohaličky.) 
Statek tento náležel r. 1545 městu Sušici, napotom r. 1547 
^ro neposlušnost se jí odňal. R. 1596 byl držitelem Matěj 
ichhom z Reichenbachu, r. 1666 Barbora Esther Hrobčická 
Hrobčic, r. 1685 Ladislav Hrobčický z Hrobčic, r. 1715 Ant. 
zenberková, r. 1716 Jan Chrištof hrabě Dohalský, r. 1769 
yn jeho téhož jména, r. 1789 Marie Václav hrabě Dohalský, 
1801 Frant. Jos. hrabě Desfours, 1806 Euseb hrabě Poetting, 
^erý dal tento statek, pak Volšovy, Strunko v, Kojšice, Libětice, 
l^estanice a Horní Staníkov loterií vyhráti, načež přišel praž- 
skému obchodnímu domu Balbabene a společnosti, od těchto 
pánů Justovi Fedrigonovi rytíři z Eichenstaedu, od něhož ho 
koupil r. 1829 pan Václav Veith. Po smrti pana Václava Veitha 
přešly Zikovy (Svojšice a Strunkov) zápisem od 5. listopadu 1851 
na pana Maxmiliána Appeltaura a jeho paní chot Žofíi, rodem 
Kordíkovu, v ceně 37 600 zl. stř. *). 




♦; Desky zemské Tom. -^, -??I-, _i??— , .??i, JÍL, Ě^ 

D.17 R.12 F.26,L.30 D.8 B.8 P.7 ' 

875 1173 



H.11' H.18 



Dodatky. 



Jmění ústavů pro chudé v okresu Sušickém. 



Post. Ij 
číslo li 



částka 



1 

2 
3 
4 
5 
6 
7 
8 
9 

10 
11 
12 
13 
14 
15 
16 
17 
18 
19 
20 



zl. 



Albrechtec 

Chamutice 

Dlouhá wes 

Eisensteiu 

Hlavňovice 

Hrádek 

JiHčná 

Eněžice 

KruSec horní 

Kiinkovice 

Mačice 

Nemělkov 

Pavinov 

Sasice 

StankoY horní 

Těsov dolní 

Vatětice 

Velhartice 

Žíchovice 

Zikovy , 

Celkem obnáší veškeré jmění všech ústavů 
pro chudé y okresu Sušickém 



27621 



kr. 



170 


83 


132 


64 


1185 


6i 


2395 


13i 


566 


54 


2777 


91 


105 


46^ 


1509 


97 


71 


82 


176 


68i 


172 


76} 


348 


37t 


477 


66 


6010 


84 


141 


15 


339 


26 


555 


45 


6992 


37 


3234 


751 


1158 


41 



61 



Přehled Skol, 

, gkololch dítek, služné učitelfl a podučitelfl y okresu 
Sušickém. 



Histo fkrnl neb filiálnf 
akolj 



is 



PoznaneninL 



Albrechfecjarai školu] I64I 
ji Podmokly, fil. škola | 68Í 
S' Sudítice, farní škola 
3 Biikovnik, farní škola 
4' Dlouhá ves, farní §lí- 
6] Hlavňovice, farní ák, 
6| Bory M. B., fanií šk. 
7 Nezampslice, farní Ěk. 
, Cimicp, tilíauii škola 



8 Peirovice, farní škola 

ď 5uíi"fe, hlav. a farní ak. 

I &)'VelkáCt]melná,fll.š. 

I bj DobHD, filiální škola 

10| Si-tySíee, farní škola 

11, Velkartice, farni škola 



la Žíhobec, farní škola 



14' Českáhut, farní škola 
16 1 Dobrá voda, farní šk. 

Ij Stodillky, filiální šk. 
ifií, Mnenstein, farní Ik. 



19, iSeeicieseWj farní škola 

I a) Sireruv dvňr, fil. šk. 

b) NovýBriioat, fil. šk. 

I 201] ZhůH, feroi Škola . 

V c«lku obnaif . 



193 



246 '6 
109 731 
239 424 



— 276 — 
Posloupnost p. p. farářů. 

Dobrá Voda: 1738 Jan Petr Josef Věch, 1782 Jan Adam 
Hdffele (Pražan) psal monogi-afii německou o Dobré Vodě a 
sv. Vintín, 1801 Jan Průša, 1807 Karel Hostlovský (Prachatičan), 
1809 Jakub Lakiuger, 1813 Václav Weber/ 1827 Jan Steinko, 
1835 Vojtěch Jungwirth, 1843 Josef Grimm, 1857 Hynek Schreiner, 
od r. 1858 Vel. p. P. Jan Čížek, dříve kaplan v Prachaticích. 

Eisenstein: Od roku 1694 — 1776 vedli duchovni správu 
zde cisterciaci bavorského kláštera Gotteszellu. 

Od roku 1776 ji vedou kněží světští a to sice postoupně: 
Samuel Druckmůller, František Stadler, Jan Václav Adler 
Wolfgang Kolbeček, Hynek Treral a nyní Vel. p. P. František 
Fleischmann, zároveň vikář Kašpersko-Horský. 

Hartmanice: 1787 Václav Kirchberger, 1797 Frant. Moser, 
1806 Štěpán Karl, 1809 Karel Bauer, 1820 Leonard Gabriel, 
1827 Jakub Polesný, 1836 Frant. Trachta; od r. 1845 Vel. p. 
P. Vácslav Kordík (od r. 1856 má titul faráře), 

Hlavňovice: 1786 Frant. Cerer exjesuita, 1793 Daniel 
Landsmann, 1799 Gandolphus Koral, exkapucín, 1826 Vácslav 
Tomanu, 1827 František Balík, 1834 Bernard Christlbauer, 

1846 Jan Lavička. Od r. 1864 jest farářem Vel. p. P. Antonín 
Kovářík. 

Hůrka (Česká huť, něm. Hurkenthal): 1785 Consaleus 
Reiffher exposita a lokalista, 1809 Josef Heisler, 1824 Melichar 
Schuster, 1830 Jan Hartl, 1834 František Tonner (Sušičan), 

1847 Ondřej Puhrer, od r. 1852 Vel. p. P. Michael Tragl (od 
18. srpna 1857 protofarář). 

Seewiesen: 1722 Jan Scheidner, 1737 Jan Jiří Arnold, 
1742 Ferdinand Gerl, 1753 Ferdinand Gerl (druhý), 1785 Mat. 
Reitmajer, 1816 Filip Winter, 1824 Jan Jiří Gunthner, 1839 
František Bauchal, 1852 Karel Mareš, 1855 Josef Lankus, od 
r. 1860 jest farářem Vel. p. P. Jan Lískovec. 



M«wMniM<« 



Jména pp. předplatitelů. 



A. 

Angelis František, měšťan a voskář v Sušici. 

v 

Appltauer Maxmilián, statkář na Zikově. 
Arbeiter B., měšťan v Praze. 

B. 

Baštář Emanuel, lékárnický asistent v Praze. 

Baumann Jan, sluha u okresního zastupitelstva v Sušici. 

Bayer Jan N., učitel na hlavni škole v Sušici. 

Benoni Daniel, c. k. notář a starosta okresního zastupitelstva 

v Plánicích. 
Blahouš Čeněk, nadlesní v Hrádku. 
Bund Bohumil, JUDr. a advokát v Sušici. 
P. BýčeJc Tomáš, kněz rytíř, řádu Maltes. a ředitel hlavní školy 

v Horažďovicích. 

C. 
Christian Josef, purkmistr královského města Sušice. 

D. 

Denk František, ředitel hospod, v Kněžicích. 

De Pauli Hynek, hospod, správce v Tedražicích. 

P. Dolák Tomáš, farář ve Zbynicích. 

Dressler Karel, c. k. aktuár v Sušici. 

P. Duben Jan, L. farář v Nezamyslicích. 

P. Dusil Placidus, kněz řádu kapucínského v Sušici. 

P. Dušek Matiáš, katecheta na hlavní škole v Sušici. 

Elkder Adolf, majitel zemského statku Horního Těšova. 



F. 

Farský Josef, majitel umel litogr. ústavu v Praze. 

Feigl František, lékárník v České Třebové. 

Filous Bedřich, právm' na Pošingrově. 

Firbas František, lékárník v Sušici, majitel záslužného kříže 
Františka Josefa s korunou. 

Firbas František mladší, studující. 

P. Forlunát Pavel, farář v Rataji, roku 1866 člen výboru okres- 
ního zastupitelstva v Sušici, farář a čestný měšťan na Horách 
Matky Boží. 

Fráňa Josef, představený v Tedražicích, člen výboru okresního 
zastupitelstva Sušického. 

Fúrth Daniel B., továrník v Sušici. 

O. 

Gerner František, učitel na hlavní škole v Sušici. 

P. Góringer Jan, farář v Budéticích. 

Gruber Josef, hamerník a držitel amerikánského mlýna u Sušice. 

H. 

Hais Josef, studující v Budéticích. 

Hansgirg Viktor, c. k. okresní na Horách Kašperských. 

Hamal Jan, holič v Sušici. 

P. Hanzl Jan, kooperator na Ždíkově. 

P. Harant Tomáš, kooperator v Sázavě blíž Uhl. Janovic. 

Hatlák Jan, Med. Dr. a městský fysik v Sušici. 

Heisler Jan, statkář na Glaserwaldu, představený obce Stodů- 
lecké, člen okresního výboru v Sušici. 

z Hennebergu svobodný pán Karel, pán na Hrádku. 

Heyduk František, c. k. aktuár v Mladé Vožici. 

Hlaváček Josef, kancelista u c. k. okresního úřadu na Kašper- 
ských Horách. 

P. Hlinka Vojtěch, biskupský notář a vychovatel v Hrádku. 

Hrách Filip, člen okres, zastupitelstva Sušického, bytem v Javoří. 

P. Hrádek Antonín, farář na Albrechtci. 

Hvězda Antonín, Med. Dr. v Nalžovech. 

J. 

Janoušek František, obecní jednatel ve Velharticích. 
Jarošík Václav, starosta obce v Petrovicích. 



- Ježek Alois, kněz řádu kapucínského, kvardiaa v Brně. 
J^ilich Emanuel, kupec v Sušici. 
^^oliáneh František Rud., lesní v Hrádku. 

K. 

Xarl Jiří, měšťan a majitel hostince v Sušici. 
JEaW Matěj, měšfan a dílo vedoucí v továrně B. Fiirtha v Sušici. 
ICarl Vácslav, měšťan, m. radní a majitel hostince v Sušici. 
P. Klika Josef, farář ve Svojšicích. 

si. Kolbenschlayova Marie Anna z Rheinhartšteinu v Hrádku. 

Kovářík Josef, starosta obce Číhané, člen okresního výboru 
Pláni ckého. 

Kratochvil Vácslav, ředitel hlavní školy v Sušici. 

Kratochvíle Alois, diurnista u c. k. okresního úřadu v Sušici. 

Kroupa Jaroslav, JUC. v Sušici. 

Kříž Vácslav, c. k. berní v Chabařovicích. 

L. 

P. Laitl Matěj, vikář Sušický, farář vé Velharticích. 
Langhammer x^dolf, cukrář v Sušici. 
Leroch Antonín, starosta obce Jiřičenské. 

M. 

Majer Antonín, dok. fil. a prof., poslanec zemský pro města 

Sušici, Strakonice a Vodňany, 4 výt. 
Martens Robert, úředník u c. k. okresního úřadu v Sušici. 
Mašek Josef, měšťan a mistr pekařský v Sušici. 
Matouš Engelbert, městský lékař v Sušici. 
Maule Vácslav, učitel na hlavní škole v Sušici. 
Michálek Martin, starosta obce Maršovické. 
Mika Josef, ve Zbynicích, člen okres, zastupitelstva Sušického. 
Mikeš Josef, měšťan a mistr kolářský ve Volyni. 
Mirwald Josef, stavitelský mistr v Sušici. 
P. Mottl Josef, kaplan v Minicích u Prahy. 
P. Muchka František, kaplan ve Zbynicích. 
Myslik Jan, tajemník okresního zastupitelstva v Sušici. 

N. 

v 

Neumann Vácslav, knížecí nadlesní v Zichovicích. 

P. Nitsch František, děkan, emerit. vikář a farář na Zhňří. 



** 



Novák Vojtěch v Douiorazích, clen okresního zastupitelstva 
Sušického. 

O. 

Obentraut rytíř Maxmilián, c. k. ministeriální rada na odpočinutí 

v Praze. 
Obstová Johanna, rodem šlechtična Hasnerová z Arthy, choť 

doktora práv a velkostíitkáře ve Volšovech. 

P. 

P. Pánek Jan, tarář v Mouřenci. 

P. Pdr Matěj, děkan v Sušici. 

Petr Yácslav, měšťan a mistr kožešnický v Sušici. 

SI. Plánieké okresní zastupitelstvo. 

Poppl Hynek, měštiin a obchodník v Sušici. 

Poppl Karel, v Praze. 

IL 

P. liitter Ferdinand, farář v Libenci u Lišova. 
P. Bokytský Vácslav, kaplan v Nové Kdyni. 

v 

R. 

Ěílm Stanislav, kupec v Sušici, majitel zems. statku Chamutic. 

S. 

Scheinost František, kupecký v Sušici. 

Scheinost Vojtěch, měšťan, kupec a radní v Sušici. 

Schelú Jan, svobodný pán v Hlavňovicích. 

v 

Schmiedl Bedřich, jednatel pana Cenka Bubeníčka v Sušici. 

Schneider Emil, kníž. kontrolor v Zichovicích. 

Schreiner Adolf, velkostatkář na Nemělkově. 

Seidl Josef, kupec v Sušici. 

Seiti3 Jindřich, obchodník v Sušici. 

Skobíček Adolf, soukromý učitel hudby v Sušici. 

Smutný Vácslav, obecní kasír ve Vodnanech. 

Stáně Vojtěch, obroční v Sedlečku. 

Storch Antonín, lesní na Volšovech. 

Stupka Jan, c. k. berní v Sušici. 

P. Strassberger Alois, kooperator v Trhánově . 






"• ^ ^^cháneJc Ignác, kněz řádu kapucinského, toho času kvardian 

^ Sušici, 
^^á-^eiy zpěváčky spolek „Svato-Vácslav." 

S. . 

'Zr^r^ánek Josef, učitel na hlavní škole v Sušici. 
Z^f'^^ánek Vácslav, učitel na hlavní škole v Sušici. 
^f^Gsta Albert, pán na Albrechtci. 
'esta Edvard, c. k. notář v Sušici. 
€sta Jan, sládek v Žichovicích. 
^ -'esta Hynek, sládek v Hrádku. 

^^delka Karel, c. k. okresní příručí v Domažlicích, čestný 
Hiěštan kr. města Sušice. 

T. 

• Tesař Gotthard, kněz řádu kapucinského v Sušici, čestný 
měšťan Rožmitálský, člen spolku dědic. sv. Cyrilla a Methuda 
a sv. Prokopa. 
'^chý František, učitel na hlavni škole v Sušici. 
-áchý Ondřej, tajemník obecního zastupitelstva v Sušici. 
^ Trnka Vácslav, kaplan v Bystřici u Českého Brodu. 

U. 



> , 



. Uhl František, farář v Šumavských Hostících. 
^^hl Karel, držitel hospodářství a hostince v Sušici. 
^hl Rudolf, nadporučík u 9. pluku pěších hraběte Hartmanna 
Klaršteína v Sibini. 

V. 

_ v 

Taetter Čeněk, c. k. officiál u c. k. berního úřadu v Sušici. 

Vališ Ferdinand, sládek v Praze. 

Vališ^ Václav, měšřan pražský a hostinský. 

Vančatta Josef, stavitelský mistr v Sušici. 

Vašetko Sigmund, Dr. v Brně. 

Vašíček Josef, krajinný a umělecký zahradník ve Volšovech. 

Včelák Karel, v Sedlčanech. 

Velhartická obec. 

P. Veselský Vácslav, farář v Bukovníku. 

Vodňanská školní knihovna. 



'1AL OOOKBINOING CO- 



OB 26S0 .893 03 rt 

■lipiTii 

J 6105 037 268 344 



DÁTE DUE 



APR15 1981 



-^. 



STANFORD UNIVERSITY LIBR/ 
STANFORD. CAUFORNIA 
94305